Dym
Dan Vyleta
https://www.databazeknih.cz/img/books/32_/322039/bmid_dym-8SK-322039.jpg
3
148
148
Ľudia s nečistými myšlienkami tu boli označení dymom, ktorý im unikal z tela a bol znakom ich úpadku. Šľachta nevypúšťala dym, bol to dôkaz ich cnosti a práva vládnuť, zatiaľ čo nižšie spoločenské vrstvy sa utápali v hriechu a sadziach. Celkom čudné, no celkom skutočné Anglicko. Elitná internátna škola, kde vychovávajú synov zámožných ľudí, aby podľa práva prvorodených prevzali moc. Učitelia so záhadnými prepojeniami na súperiace politické frakcie na najvyšších vládnych úrovniach. Traja mladí ľudia, ktorí zistia, že všetko, čo ich učia, je lož – toto poznanie ich môže stáť život. Majestátny kaštieľ, kde v podkrovných izbách a v skrytom laboratóriu číhajú tajomstvá. Milostný trojuholník. Zúfalé prenasledovanie. Revolucionári a tajná polícia. Náboženskí fanatici a bezcitní vedci. Vražda. Londýn plný nebezpečenstiev a divov. Strastiplný vzťah medzi matkou a dcérou a matkou a synom. Nečakaní zloduchovia a nečakaní hrdinovia. Chladný rozum a vášeň. Bohatí a chudobní. Správne a nesprávne, hoci nie je jasné, čo je čo. Toto je svet Dymu, majstrovské rozprávačské dielo, dickensovsky spletitý príbeh vyznačujúci sa urputnou silou predstavivosti, bohatou atmosférou a napätím.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2017 , Ikar (SK)Originální název:
Smoke, 2016
více info...
Přidat komentář
Ta myšlenka Kouře je sice zajímavá, ale je to špatně čitelné, nezáživné a začala jsem znuděně přeskakovat. Vůbec mi to nesedlo. Ani použitý čas, postavy, ten rádoby děj. Sáhla jsem po ní náhodou v knihovně a byl to hodně veliký přehmat.
Ze začátku se mi četla dobře. Ke konci už to byla taková blbost, že jsem jen přeskakovala a snažila se zjistit, jak to dopadne.
Musím souhlasit s tím ze se kniha hrozne těžce a divne čte. Uprime jsem už po prvních par stránkách musela přemoci sama sebe, abych vůbec pokračovala ve čtení. Měla jsem sto chuti knihu zavřít, jak moc spatne se mi četla. Pak jsem se nějak zacetla a už to bylo lepší, ale.. víc jak polovinu knihy jsem vzala “rychlocetbou” což u mě znamená číst přibližně každou přímou rec, jinak preskakovat více jak poloviny stránek. Už jsem to chtěla mít za sebou ale zároveň mi to nedalo a zajímalo mě, jak to dopadne. Znovu bych si ji neprecetla, ale oceňuji napad. Ten mi přišel zajímavý a nový.
Určitě ale nechci odrazovat. Myslím, ze to kniha není špatná, jen mi proste nesedla a vůbec se mi netrefila do nálady.
Těšila jsem se, ale nelíbila se mi vůbec. Hrozně těžce a divně se četla . Propadák .
KOUŘ pro mě byl takovým zdoláním Everestu. A protože kyslík jsem nechala v základním táboře, tak mi cestou pořád docházel dech. Musela jsem se vyloženě nutit, abych přečetla alespoň pár stránek denně, knížku jsem s sebou (asi tak) 4 měsíce neustále převážela. Dočítání knih za každou cenu někdy fakt bolí.
Přitom to měla být sázka na jistotu: Pozdní viktoriánská Anglie, svět odlišný v jedné zásadní skutečnosti: Jakoukoliv špatnou myšlenku, úmysl nebo nepravdu okamžitě prozradí kouř dotyčné osoby. Nepotřebujete umět číst myšlenky, abyste rozpoznali záměr protistrany...
Ten autorův nápad je skvělý, originální, filozofické přesahy obohacující (aneb
“Hegel je debil”, vyřkl můj muž), ale příběh nemá spád, je příliš rozmělněný, celek působí těžkopádně...
•
Závěrem slova autora, se kterými naprosto souzním:
“Nejlepší vztah, jaký může ke svému románu zaujmout jeho autor či autorka, je podle mého názoru vztah čtenáře; poněvadž co se příběhů týče, právě čtenáři náleží ten největší tvůrčí akt, přetváření slov a vět v nejistý, věčně proměnlivý smysl.”
Začátek nemastný, neslaný, nezábavný, připomínajícího Harryho Pottera. Častěji jsem knihu odkládal než četl. Jádro knihy vcelku zajímavé, vtáhne do děje. Konec je přeplácaný, nudný, špatný, jako kdyby autor chtěl vyjádřit všechny moudra a pohledy světa najednou.
(SPOILER)
Nevím mám z toho smíšené pocity. Děj se odehrává ve Viktoriánském Londýně. Hlavní postavou jsou dvě kluci a později se k nim přidá jedna holka. Jména vám nebudu říkat. Kouř má víc barev. Hřích je kolem nás kam se podívá
Ulice Londýna jsou velice špinavé až to hezké není. Objevuje se zde romantická linka, která vyústí k milování tří postav
Ve městě jsou víc kouře než na vesnici
Myslím, že to je jedna z těch knih, které se musejí přečíst na jeden zátah. Jenže já udělala tu chybu, že jsem mezi čtením měla pauzu. Pak už se nešlo začíst zpátky, tedy šlo, ale velmi velmi pomalu. Tenhle alternativní svět je skvěle vystavěnej a to mě hodně bavilo. Ta myšlenka “nahoty” člověka prostřednictvím kouře je až děsivá, ale za mě originální. V příběhu jsem se chvílema ztrácela, někdy se mi až tak blbě četl, že jsem bojovala s tím, že odložím. Zvědavost zvítězila, ke konci jsem knihu zas hltala. Kdybych neměla čtecí pauzu, myslím, že bych příběhu propadla víc. Jakmile se vystoupí, těžko se vrací zpět. Jo a plus za obálku!
Skvělá myšlenka, která mne velice chytla a byla důvod, proč jsem si knihu koupil. Svět, kde je fyzicky vidět hřích + zvolené období, kde se odehrává? Pecka! Tento příběh má neskutečný potenciál, který bohužel nebyl vytěžen. Některé zvraty a děje se mi velice líbí, stejně jako skutečnost, že jsem se nebyl schopen ztotožnit ani s jednou z hlavních postav. Život nikdy není černobílý a tvoří jej řada větších či menších rozhodnutí, které v kombinaci s výchovou a společenskými zvyklostmi tvoří nejasný koktejl. Za mne by bylo zajímavější číst o historii, studiu, kacířství vs. věda a celkové revoluci ve stínech. I tak ale knihu doporučuji, má co dát a velké plus za nápad.
Mám ráda hru s alternativními světy. Jeden takový jsem našla v této knize, navíc v atraktivních kulisách viktoriánské Anglie. To mi spolu s barvitými popisy různých druhů "kouře" pomáhá dostat se i přes některé klopotněji psané pasáže. (Dokonce ten kouř úplně cítím na jazyku.) Pohrávání si s hranicí zla a zkoumání morálky z různých stran mě zatím na knize zaujalo. Charaktery možná ne úplně plastické a příběh trochu teenagerovský, ale nestěžuji si. Jsem ve dvou třetinách knihy a ráda dočtu.
Nebylo to špatné, myšlenka je rozhodně dobrá a zajímavá. Některé pasáže ubíhaly samy, některé jsou dle mě zbytečně dlouhé. Ale jako celek na mě kniha působila dobře a myslím že za přečtení jako něco jiného, co nečteme tak často rozhodně stojí :)
Představte si svět, v němž je každá hříšná, zlá a neřestná myšlenka okamžitě všem na očích v podobě kouře, stoupajícího z těla. Země je pokryta sazemi, obloha zahalená šedivými mraky, města se topí v černé špíně, vládu, moc a privilegia třímají ti nejčistší z čistých. Právě do takového světa nás zavádí Dan Vyleta ve svém románu Kouř. Jeho vyprávění nikam nechvátá, ale podobně jako se oblaka kouře válí po střechách domů i jeho příběh se přelévá od jedné události ke druhé v ospalém, ale neúprosném rytmu metronomového kladiva. Cítíte v něm všechnu tu tíhu a špinavost, sobecké pokrytectví davu i pochmurné vize, kterými jen tu a tam probleskne nesmělý záchvěv naděje, lásky a radosti. Nic tu není černé nebo bílé, ale odstíny šedé naleznete všude, kam jen se podíváte. Platí to o věcech, činech jakož i o postavách. I když je Charlie Cooper na první pohled ten ctnostný, hodný a spořádaný, zatímco Thomas Argyle výbušný, zlý a těžko se ovládající, v obou hrdinech jsou i příměsi opačného charakteru. Koneckonců stejné je to i s jejich protihráči Julesem Spencerem, profesorem Renfrewem nebo lady Naylorovou. Nikdo z nich dost možná na konci nebude stejný jako na začátku. A tak je to správné. Vyleta má cíl a jde k němu hlava nehlava, zatěžkaně, ale neochvějně. Ke konci už se sice trochu hašteřil s „Kolumbovým vejcem“, ale odpouštím mu, protože mě celou dobu dobře bavil.
Ponurá atmosféra Londýna viktoriánské doby, výchova elit, drsná atmosféra soukromých škol,kouř jako projev veškerých citů, myšlenek, zla, z kouře vzniklé saze, strach. Drogy proti kouři, změna psychiky člověka vlivem drog, nepřekonatelné sociální rozdíly, snaha po změně řádu. Vše na příběhu tří mladých lidí, které svedl život dohromady. Čtivé, zajímavé. Dějiny se ve spirále opakují, lze přenést do kterékoliv revoluční doby, i do současnosti.
První polovina knihy mě nudila, musela jsem se nutit číst dál a to je to originální a zajímavý námět. Druhá půlka už byla lepší ale stejně mi pořád přišlo že tomu něco schází. Snad jedině konci nic nescházelo, ten se podle mě povedl. A obálka, ta je nádherná. Škoda, po přečtení ukázky jsem se opravdu těšila a je mi líto že mě pak celý příběh zklamal.
Tak ja nevim, co si vubec myslet... Chvilema me to vubec nebavilo, rikala jsem si, ze jsem asi uplne jina cilovka, ale ze to teda doctu...chvilema byl pribeh napinavy, ze jsem nemohla prestat cist. Ale bud jsem pribeh vubec nepochopila nebo v nem fakt nebylo nic... Ale obalka knizky ma vsechno, ta je nadherna.
Tak nevím... Námět výborný, originální. Četlo se to taky dobře. Ale... Když jsem knihu dočetl, nepřišlo nic. Žádné pocity, žádné postupné vstřebávání právě dočteného příběhu. Klidně jsem mohl okamžitě sáhnout po další knize a na tuto zapomenout. Něco tomu prostě chybělo a já nevím co. Kdybych na to náhodou přišel, dopíšu to sem.
Vítejte v tak trochu jiném Londýně viktoriánské éry. Prostí měšťané jsou tu stejní, nadále podléhajíc vůli mocných lordů, jen dýmu výrazně přibylo. Není to však průmyslová revoluce, kdo má všeobjímající kouř na svědomí. Příčina je daleko prostší...
S patinou dickensovské stylistiky rozehrává Dan Vyleta podmanivé dobrodružství, ve kterém je revolta proti despotickému režimu jen sladkou smetanou na povrchu. Jenže pro všechna krásná slova odbývá autor průpravu na vlastní dění, takže se zápletka jeho románu drží nečekaně při zemi. Což je v rámci nemalého rozsahu docela škoda. Až si říkám, jestli pro tak jednoduchý příběh bylo třeba všech těch nekonvenčních kulis s propracovanou legendou, když ani tu nedokáže tvůrce v závěru smysluplně rozetnout. Je-li ovšem čtenář klidnější povahy, určitě ocení pomalý styl vyprávění, ve kterém se klade důraz spíš na vytříbenou jazykovou formu, než na akční spád. Protože když už nic jiného, napsané je to vážně moc hezky.
Kniha je skvěle napsaná, příběh originální, vykreslení atmosféry temného, hříšným kouřem zamořeného Londýna a jeho chudých, sazemi pokrytých obyvatel, se mi zdálo naprosto strhující. Ke konci mne ovšem kniha zklamala. Mnoho zajímavých dějových linek, u kterých jsem čekala nějaké dechberoucí rozuzlení, najednou vyústilo do ztracena nebo bylo náhle utnuto. Geniální plán jak porazit kouř, se ukázal vcelku nedotažený a vzhledem k otevřenému konci se bohužel nedozvíme, jak to vše dopadlo.
Kniha je určitě zajímavá, ale aby po dočtení dávala alespoň nějaký smysl, je dobré se na ni podívat očima autora, který v poděkování uvádí, že pro něj má román smysl jen s otevřeným koncem, aby si čtenář sám příběh domyslel a zamyslel se nad jeho politickou myšlenkou. V tomto směru asi smysl knihy chápu, přesto mne po slibném začátku zklamala.
Nedomyšlená zápletka, kdy celou dobu čekáte na nějaký závěr velikosti jaderné pumy, ale místi toho dostanete jen nějaký malý obláček páry. První polovina je zajímavá, ale v druhé části už sám autor tápe...