Džinovia
Fatma Aydemir
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/521051/bmid_dschinns-ykl-521051.jpg
4
40
40
Hüseyin pracoval tridsať rokov v Nemecku a teraz si konečne plní sen: vlastný byt v Istanbule, no v deň, keď sa nasťahuje, zomiera. Z Nemecka cestuje na pohreb jeho rodina: najstaršia dcéra Sevda, ktorá má úspech v živote, ale priveľmi sa vzdialila rodičom a šťastiu. Syn Hakan, ktorý sa ako na divokom úteku sám pred sebou prebíja každým jedným dňom. Jeho sestra Peri, ktorá sa na univerzite s oduševnením venuje teóriám, sexu a drogám. Najmladší syn Ümit, ktorý ešte býva s rodičmi a podľa dospelých ľudí nesmie byť zaľúbený do toho, do koho je zaľúbený. A Hüseyinova manželka Emine, ktorej bolestné i láskavé spomienky nepoznajú hranice medzi Tureckom a Nemeckom. Každá z týchto nezabudnuteľných postáv má so sebou batožinu a v nej tajomstvá, želania, traumy. A jednako to, čo spája všetkých členov rodiny Yilmaz, je otázka, kto bol v skutočnosti Hüseyin. Džinovia sa odohrávajú koncom deväťdesiatych rokov – v našej súčasnosti, ktorú nemožno pochopiť bez takýchto príbehov. Román Fatmy Aydemir vypĺňa mnoho prázdnych miest v našom rozkolísanom a krehkom svete.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Tatran (Bratislava)Originální název:
Dschinns, 2022
více info...
Přidat komentář
Ahojte
Dnes tu mám pre Vás ďalší tip na knihu, ktorú by som zaradila do silných príbehov...
Knihu napísala autorka s nemeckými koreňmi, ktorá má kurdsko-turecké korene...
Za svoj román Džinové, ktorý sa zatiaľ predal do štrnástich zemí,získala niekoľko ocenení.A viete čo?Ja sa tomu vôbec nečudujem... Veď posúďte sami...
Veľmi emotívne napísaný rodinný príbeh, Príbeh o manželoch Hüseyinovi a Emine a o ich štyroch deťoch.Kde každá kapitola je venovaná jednému členovi rodiny.Príbeh, ktorý postupne odkrýva veci, ktoré sú tabu,migračné konflikty rodinám kurdského pôvodu žijúcej v Nemecku...
Začínajúc otcom Hüseyinom,ktorý sa rozhodol odísť zo svojej rodnej krajiny do Nemecka,aby sa jeho rodina mohla mať lepšie.Teraz, keď odchádza do dôchodku,jeho snom je kúpiť v Istanbule byt,ale osud to bohužiaľ zariadi inak a Hüseyin zomiera na infarkt...
Jeho rodina sa s ním prichádza rozlúčiť a všetci sa po dlhej dobe stretávajú...
Ďalšie kapitoly sú venované jeho deťom: Ümit,Sevda,Peri,Hakan...každí jeden z nich postupne odkrýva tajomstvá, ktoré ich celé roky ťažia na duši...
Posledná kapitola je venovaná ich mame Emine, ktorá sa mne čítala asi najťažšie... Emine rozmýšľa čo všetko mohla urobiť inak a tak postupne celý príbeh začne do seba zapadať...
Kniha obsahuje veľa zaujímavých myšlienok...
"Doufal jsi nový život.A dostalo se ti samoty,která se v nový život nikdy nepromění, pretože samota je smyčka, neustále opakovaní stejných vzpomínek v hlavě."
Som veľmi rada, že som mala možnosť si knihu prečítať a môžem ju len a len odporučiť ...
5*/5*
Mnohovrstevný román popisující osudy jedné rodině vyprávěný z pohledu každého člena. S každým dalším členem do sebe vyprávění zapadalo a závěrečné vyprávění matky bylo opravdovým vyvrcholením. Za mě nejlepší kniha letošního roku.
,,Možná je pravda, že muži mají hlavní slovo, ano, je rok 1999, do háje a pořád je to pravda. Ale aby ho mohli mít, aby mohli navždycky všechno určovat, na to potřebují lidi, jako jsi ty. Ženy, které znevažují jiné ženy. Které svým dětem vnucují stejně podělaný život, jaký měly samy."
,,Ale to nepůjde, Emine. Život není kazetová páska, která se dá podle libosti převíjet dopředu nebo dozadu. Tvůj osud je dávno napsaný a ty to víš až moc dobře."
Džinovia sú kniha odkazujúca na nemecký pracovný nábor tureckých mužov, ktorý prebiehal v 60. rokoch minulého storočia a jeho dôsledky. Sleduje príbeh jednej tureckej rodiny, ktorá sa takto na otcovo rozhodnutie presťahuje do Nemecka. Kniha je rozdelená na šesť častí, pričom každá je venovaná inému členovi rodiny. Autorka tak čitateľovi postupne predstavuje mozaiku príbehov, životov, jednotlivých členov. Džinovia sú veľmi dobre a chytľavo napísaná kniha. Autorka sa nevenuje iba migrácii, ale dotýka sa aj tém ako neschopnosť dialógu v silne patriarchálne založenej rodine, túžbe po láske, strate a aj krízy identity. Postavy už nie sú Turci, ale stále sa nestali Nemcami. Predstavuje veľmi dobré zachytenie vnútorného konfliktu migranta. Atmosféra v knihe je sentimentálna, čo sa od knihy, ktorá začína pohrebom, respektíve smrťou, dá očakávať. Myslím si, že tretia časť knihy, napísaná z pohľadu Sevdy, mohla byť kratšia. A musím sa priznať, že záver ma trochu sklamal. Predpokladám, že mal byť emotívny, dojemný a smutný. Na mňa to však pôsobilo gýčovito. Inak považujem Džinov sa veľmi podarený román, ktorý čitateľovi približuje nedávne historické pozadie súčasného Nemecka.
MILUJEM!
Moje dovolenkove citanie, ktore naplnilo moje ocakavania na 200%. Niektore pribehy nam skratka sadnu viac ako ine a niektore postavy nam prirastnu k srdcu a vytlacia z nas i slzu. Striedanie rozpravacov a sledovanie udalosti z roznych uhlov vnimania, prezivania a generacnych stretov ma neuveritelne strhlo, pribeh sa rozvijal a rozuzloval, tajomstva a boliestky sa postupne rozbalovali, odporucam vsetkymi desiatimi. Takto sa pise sucasny generacny roman!
Džinové byli takovou 13. komnatou jedné rodiny. Nejvíce mě oslovily a zasáhly příběhy tří žen, dvou dcer a matky. Tolik bolesti, tolik nedorozumění, tolik předsudků...
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
(SPOILER)
Začnu pozitivně. Autorka umí psát. To je fajn. Nicméně já v tom jako v celku vidím kýč stvořený ve jménu jakési politické propagandy zafinancovaný možná nějakou institucí či neziskovkou typu „Evropský fond budoucnosti“ nebo „Německý fond přítomnosti“. Využívá to klasický formát, žijeme v rodině spíše vedle sebe než spolu. Následuje SPOILER. V příběhu figuruje otec rodiny, kterého v devětapadesáti skolí srdeční příhoda, a to těsně před tím, než se po celoživotní dřině v německých fabrikách rozhodl odejít do předčasného důchodu a koupit byt v Istanbulu, který nikdo kromě něj vlastně nechtěl. Za mě nejsympatičtější postava, pracoval a obětoval se pro děti a manželku, leccos mu možná uniklo, ale byl konzervativní, a to se moc v určitých progresivních kruzích. nenosí. Dále v příběhu figuruje jeho manželka, která s manželem sdílí jeho život v Německu, má asi deprese, spíše poslouchá manžela, drží se doma a ke konci ji schvátí nějaké zemětřesení, peklo nebo nepochopila jsem co, asi za trest, že nerozuměla osobnosti svých dětí a nehájila jejich jinakost či co. První dítě, dcera, kterou oba výše zmínění odevzdali v roběcím věku do rukou svých příbuzných v Rakousku, která nemohla mít děti, a to na nátlak ze strany rodičů, vlastně v dospělosti zjistí, že je muž. "Naštěstí" než stačíme zjistit podrobnosti, dostaneme info, že zemřela při autonehodě v Berlíně. Může za to její vlastní matka, protože by jí stejně nerozuměla a vyhnala by jí/ho z domova stejně jako ta adoptivní matka. Druhá dcerunka, kterou si již mohli praví rodičové ponechat, je analfabetka a podnikatelka, není jasné, jak se jí to stalo, když chodila na několikaměsíční kurz němčiny v Německu, umí počítat z hlavy a je tak cílevědomá. Každopádně za to mohou zlí rodičové, protože jí neposlali do školy, i když ani jeden z rodičů analfabet není. Dcerka má energii dotáhnout to na majitelku pizzerie, ale naučit se psát, to ne. Třetí dítko, synek, je flákač. Nedokončil učební obor, má sem tam problémy s "cajtama" a kšeftuje s auťákama, ale mohl být kdysi tanečník hip hop. Kdo za to může, že není? Rodiče, který mu po průseru s policií v pubertě zatrhli konkurz na tanečníka. Čtvrté dítko, další dcera, na rozdíl od sourozenkyně analfabetky vystuduje gymnázium, studuje germatistiku, moc jí to ale nebere, i když píše diplomku o Nietzschovi
(ten jí taky nebere), občas brala či bere drogy a spí se všemi, kdo se naskytne, s muži i ženami. Kdo za to může? Rodiče. Možná to s ní prostě vzdali nebo co. Poslední dítko, syn, toho času středoškolák, je homosexuál, z čehož se ho snaží vykurýrovat nesympatický německý psychiatr, který mu podsouvá tezi, že se příliš snaží vyhovět zhoubné představě svého otce o maskulinitě. Někdo to možná bude vnímat či vnímá jako supersad story a bude to vidět tak, že mu/já autorka dala, co chtěl/a (a setře přitom nejednu slzičku), ale já v tom vidím kýčovitou sentimentální splácaninu, která se ještě navíc tváří jako vysoká literatura. Za mě zatím nejlépe sepsaný příběh, byť se jedná o reportáž, o imigraci muslimů do Evropy a různých problémech s ní spjatých včetně dilemat a tápání potomků imigrantů jsou Dvě sestry od Äsne Seierstad.
Kniha Džinové vypráví rodinný příběh otce Hüseyina, matky Emine a jejich čtyř dětí, dvou dcer a dvou synů... Hüseyin odešel z Turecka do Německa, aby vydělal peníze a zajistil rodinu, nyní odchází do důchodu, koupil byt v Istanbulu a věří, že se všichni opět vrátí do Turecka a budou konečně šťastní... Dopadne to samozřejmě trochu jinak...
V knize promlouvá všech šest členů rodiny a odkrývají svá tajemství, jež se týkají všeho možného: ztráty identity, vykořenění, nemožnosti zapadnout do světa západní Evropy, postavení ženy a muže v Turecku a v Německu, otázky domluvených sňatků, možnosti opustit manžela, řeší se tu i sexuální orientace, terorismus či etnický původ...
Mě osobně se více dotkly tři příběhy, které vykládají ženy, přičemž nejsilnější byla pro mě poslední kapitola, jež je věnována Emine, manželce a matce, a hodně se zaměřuje na předsudky, lásku matky a dítěte, odpuštění, touhu udělat věci jinak... Ten konec byl pro mě hodně dojemný a očistný...
Džinové se mi líbili velice a s radostí vám je doporučuju...
Hodnocení: 4,5 * z 5 *
Autorka velmi odvážně odkryla veškerá nevyřčená tabu a ukázala nám bez příkras mezigenerační konflikt v kurdské rodině žijící v Německu. Hluboká propast mezi myšlením rodičů, kteří zažili tradiční život v turecké vesnici a jejich potomků.
Famózní psychologie postav, skvělá stavba příběhu a ze závěrečné katarze matky Emine jsem měla husí kůži. Je to smutné, ale hodně přínosné čtení, které moc doporučuju! U mě rozhodně adept do letošních topek.
"Ano, děti už odrostly, ale co to vlastně znamená? Pro matku to neznamená nic. Není to tak, že si o ně děláš menší starosti. Mateřství přece nekončí. Nikdy to nekončí. Děti zůstanou dětmi."
"Ale kdybys teď s tímto vědomím mohla prožít všechno znovu, kdybys znovu prožívala přesně ten samý život, pak bys to udělala jinak, Emine, že ano? Musela bys to udělat jinak. A právě to byla ta moudrost, o které lidi tak rádi mluví."
"A holkám se musela dodávat odvaha, holky se musely naučit říkat ne, jinak se budou navždy jen snažit vyhovět přáním ostatních a nikdy nebudou žít vlastní život."
"V téhle rodině se bojuje jen takto: významnými pohledy a odvráceným zrakem, samými věcmi, které se nikdy nevysloví, a o to tíživěji visí ve vzduchu, protože všichni vědí, o čem ono nevyřčené vypovídá a na koho je namířené. Mlčení je zbraň Hakanovy matky, a bylo i zbraní jeho otce. Mlčení je soundtrack jeho dětství..."
Mnoho tureckých rodin přišlo v šedesátých letech do Německa za lepším životem, ale byl pro ně skutečně lepší? To nám autorka ukazuje na příběhu jedné takové rodiny. Otec Hüseyin pracoval třicet let v Německu a konečně se mu podařilo uspořit dostatek peněz, aby si koupil byt v Istanbulu a mohl se tak vrátit, kam patří. Bohužel, první noc v novém bytě umírá a my sledujeme jeho manželku a čtyři dospělé děti, jak se schází, aby se s otcem naposledy rozloučili.
Je to román plný rodinných tajemství, trápení, zranění, ale i touhy. Příběh nám postupně vypráví jednotliví členové rodiny a čtenář si tak dohromady poskládá příběh rodiny, která žije vedle sebe, nikoliv však spolu. Každý z nich má svůj zajímavý příběh a teprve, když se dostaneme na konec, vše se skvěle propojí a odhalí se všechna tajemství.
Je to kniha o tom, jaké to je žít v cizí zemi, i když jste se v ní třeba narodili, nemusí se pro vás stát nikdy tím pravým domovem. Je to o hledání sama sebe i svého místa na světě, ale hlavně ve své rodině.
Celý příběh je silný, smutný a bolavý. Zaplavily mě emoce, při čtení mi bylo opravdu smutno, obzvláště u některých příběhů, které mě skutečně chytly za srdce.
Kniha je krásně napsaná! Ze začátku je to příval slov, která se na vás valí a musíte je všechny pochytat. I přes smutný příběh jsem si neskutečně užívala krásné věty. Myslím, že i překlad Viktorie Hanišové, jejíž knihy mám moc ráda, příběhu velmi pomohl.
Džinové jsou knihou, která mě zasáhla a kdykoliv se na ní jen podívám, budu cítit bolest Hüseyina, Ümita, Sevdy, Peri, Hakana i Emine.
V tomto románu o turecké rodině, žijící v Německu, autorka otevírá spoustu témat. Mezigenerační střet, rasismus, feminismus, vykořeněnost. V důsledku dodržování zakořeněných tradic, hlavně matky, k sobě nemají blízko a každý si nese svůj úděl a traumata sám. Každý z členů rodiny dostane v knize svůj hlas. Vyplouvají na povrch stará rodinný dramata a křivdy. Je to pochmurné, smutné čtení, ale určitě stojí kniha za pozornost.
Kniha je tak reflexí širších společenských a kulturních otázek, jako je identita, rodinné vztahy, emigrace a pocit domova. Aydemirová se zaměřuje na dilemata, která přináší život mezi dvěma kulturami- německou a tureckou – a jak tato rozpolcenost ovlivňuje jednotlivce i jejich rodinu.
Přestože příběh nabízí mnoho témat k zamyšlení, bylo pro mě obtížné se s ohledem na rozdílnost naší kultury a tureckých zvyků s jednotlivými postavami dostatečně ztotozniž.
Rodinná témata jsou na vlně. Zde určitá kvalita, přesto to se mnou nezacloumalo, snad až v úplném závěru nějaké emoce, dost jsem se do čtení nutila. Překlad vynikající.
“Džinové jsou všechno, co nám připadá zvláštní, jiné, nepřirozené…"
Mám ráda knihy nakladatelství Host, ráda čtu knihy paní Hanišové a kniha Džinové, kterou přeložila, mě nalákala jednak tématem, jenž je dnes víc než aktuální a také krásnou obálkou. Styl psaní (a samozřejmě i překlad) skvělý, každá kapitola přibližuje niterné pocity jednotlivých hrdinů.
Nejvíc se mi ale líbilo poselství příběhu, přesně tak, jako je popsáno v anotaci.
Doporučuji k přečtení a jednoznačně plný počet bodů.
Nejprve bych vyzdvihla krásný překlad Viktorie Hanišové.
Knihu napsala německá autorka s turecko-kurdskými kořeny. Proto asi není překvapením, že kniha pojednává o osudech turecké rodiny, která přijela do Německa za prací. Stejně jako většina tureckých migrantů chce v Německu vydělat peníze a vrátit se zpátky domů. Stejně tak otec této románové rodiny, který celý život dřel, aby ušetřil na byt v Istanbulu, ve kterém první den po přestěhování ale umírá.
Děj knihy se věnuje každému z šestičlenné rodiny zvlášť. Nikdo z nich to neměl lehké a každý si chtěl žít život po svém. Rodiče příliš dbali na zvyky a pravidla, děti jako každá mladá generace se snažily odpoutat. Někdo odchodem z domova, někdo rozvodem nebo hledáním orientace.
Všechny postavy byly velice smutné, i když šlo o velkou rodinu, chyběla v ní soudržnost, spolu pohromadě nevydrželi ani den.
Každý měl svá tajemství, své stesky a asi i džina.
Džinovia
Je to propletenec vztahů, časových rovin a krásných slov.
Užila jsem si každou větu, přála si, aby byl román delší, abych se dozvěděla víc.
Víc o pohnutkách postav, jejich směřování.
Pohltilo mě to a stále na příběh myslím.