Dziurdziové: povídka ze vsi

Dziurdziové: povídka ze vsi
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/443677/bmid_dziurdziove-povidka-ze-vsi-qbJ-443677.jpg 4 10 10

Přidat komentář

lara25
13.09.2023 5 z 5

Dobře napsaná kniha. I když hned z počátku je jasné, jak příběh skončí během čtení jsem doufala, že se to ještě změní. Člověk se při čtení zamýšlí nad lidským chováním, příčinou i důsledkem.
Líbilo se mi, jak autorka dává hrdinům příběhu do úst různá zvolání, více mě to vtáhlo do děje.

Zelený_Drak
30.11.2021 3 z 5

Tak jsem konečně našla knihu, jejíž děj se odehrává na vesnici (výzva 2021) a byla výborná. Autorka na malém prostoru skvěle vykreslila prostředí a charaktery. Být Eliza Orzeszkowa od nás, určitě bychom se o ní učili v hodinách literatury, ale takhle mi byla zcela neznámá. Kromě zdařilého vyprávění tak přináší i pro nás cizí nebo méně známé lidové pověry. Oceňuji také, že překladatel tu a tam ponechal pár slov v originále (pro mě to na srozumitelnosti nijak neubralo).


los
07.05.2021 4 z 5

realistický román z vesnického prostředí, v němž autorka poukazuje na pověrčivost a náboženskou zaslepenost (ale nesoudí); tematicky i formálně připomene naši Karolinu Světlou, kapkou romantiky i Němcovou, resp. George Sand; pěkně vystavený příběh, vyprávění hezky plyne, i když už v úvodu je čtenáři vlastně prozrazen konec, což je trochu škoda

pajaroh
03.08.2020 4 z 5

Starý vesnický realismus v té nejpůvodnější formě. Drsné životy vesničanů, poetické vyjadřování, přírodní motivy. A moc dobře zachycené povahy - typologie lidí a jejich jednání pokroucené zkušenostmi, prací, chlastem, životem a církví.

Mijagi
12.04.2018 4 z 5

Představte si, že se na Němcové idylické Staré Bělidlo sjedou postavy z Raisova Kalibova zločinu či Šlejharova Kuře melancholika. Tak nějak jsem se při četbě Vědmy cítil. Balada z litevské vesnice, kde ani každodenní dřina na poli neudusí v lidech negativní vlastnosti, jako jsou závist, žárlivost, pomstychtivost.

MichelleS
07.09.2016 4 z 5

Bída, neznalost, pověry, závist.... tragédie.

Dáma s hrnstjm
07.05.2015 4 z 5

Zajímavé prostředí chudého litevského venkova v 19. století, kde vládnou stále jakési středověké poměry a silná kolektivní mentalita příliš osvěty zatím nepochytila. Vědma je jednou z knih, v jejímž ději hraje velkou roli náhoda, čtenář jen přihlíží, nestíhá se divit a přemýšlí o férovosti života (to jsem velmi intenzivně prožívala u Kaplického Kladiva na čarodějnice). Zde se dvě největší náhody odehrají na začátku a na konci děje, jedna horší než druhá. Konec knihy mi přišel moc rychlý, useknutý, jako by zůstalo něco nevyřčeno nebo nevysvětleno... a to mě trochu mrzelo. Veselé čtení to není, ale kniha určitě stojí za povšimnutí.