Džungle před tabulí

09.02.2017

Podobné příběhy mám moc ráda, zvláště pak, jsou-li takto výborně napsány. Trochu jsem se bála konce, protože jsem nevěděla, co čekat - zda spíše pozitivní nebo depresivní dílo. Co bych na Džungli před tabulí nejvíce vyzdvihla je styl psaní, který nesklouzává k patosu, a to i přes to, že se v dané "problematice" jde dostatečně do hloubky. Postavy i situace, v nichž se ocitly, byly velmi zajímavé a zároveň uvěřitelné, velice realistické.

17.11.2015

Pro mě jednoznačně nejlepší Hunterova kniha.Navíc je zajímavé, že jí napsal na začátku své spisovatelské kariéry, kde bych čekal, že nebude ještě tak vypsaný.

01.06.2015

Knihu som si vypočul nahovorenú, a aj keď je to písané s dávkou nadsázky, dnes to skoro úplne vystihuje ako sa žiaci správajú k učiteľom. A to nie len na učňovských školách. Ja som mal nervy aj za hlavného hrdinu :D

26.02.2015

Autor byl skutečně PAN spisovatel. Ať již v oblasti krimi, či ve "vážné literatuře" a tímto románem to zas a znovu dokazuje. Jeho pozorovací talent, schopnost vcítění se do jednotlivých postav, jejich chování, jednání i mluvy, jsou obdivuhodné. Jahůdkami na dortu jsou pak umělecké ztvárnění, bohatost jazyka a styl psaní. Dokáže nám krásně naservírovat skutečnost, která se nikdy nestala, ač se přesto děje dnes a denně. Pokud vlastníte vydání nakladatelství Svoboda z roku 1976, nezapomeňte si přečíst doslov pana Cmírala. To je také „lahůdka“.

19.03.2014

Už i na některých školách u nás se doporučuje učiteli neotáčet se k žákům zády.....

08.09.2013

Evan Hunter si v knížce pohrává s odvěkým problémem - jak učit žáka, který o žádné vzdělávání nestojí. Svého hrdinu Ricka Dadiera postaví do nelehké situace - pošle ho totiž rovnou na učňovskou školu plnou drzých a nebezpečných grázlíků, kteří si potají brousí nože a moc dobře vědí, co s nimi chtějí udělat. Nechybí tu ani romantická zápletka, sondy do hlav a duší ostatních pedagogů, téma rasismu a tak dále - prostě moc příjemně tenhle příběh plyne a čtenář otáčí jednu stránku za druhou s tísnivým dojmem, že na další stránce už ten problém konečně dostoupí vrcholu, bublina praskne, Daddy Jé bude nekompromisně konfrontován s bandou mladých kriminálníků, jimž bude muset zaplatit za všechny útrapy, jež jim za katedrou způsobil. A právě v tomhle bodě u mě kniha ztrácela body: čekala jsem asi větší hulváty, větší konflikt, větší drámo. Hunter se sice snažil (a na rok 1954 zřejmě odvedl slušný výkon), jenže kdyby ho někdo poslal sepsat sondu do školy současné, asi by výsledek dopadl trochu jinak. Tudíž tentokrát jedna méně, pane Evansi. ;-)
A výjimečně si neodpustím navrch nějakou tu citaci:

"Něco vám povím. Tohle je žumpa, celého našeho školství. A každá učňovská škola tady ve městě. Kdybyste je sesypal všechny na jednu hromadu, dostanete jednu obrovskou a přetékající žumpu. A víte, co my tu vlastně máme za práci? My máme za úkol sedět na deklu té žumpy, aby to svinstvo nepřetékalo ven na ulici. To je náš životní úkol." (1979, s. 69)

"Proč se učitel připravuje na práci s docela jiným typem žáka, s ideálním studentem, a pak se prostě vrhne do té džungle před tabulí v chabé naději, že nějak uklouzne vyceněným tesákům? Když to kantor nějak přežije, prima, pašák. A když podlehne, přežijí zato dozajista ty šelmy, ne? Jenže kdo by tak asi stál o to, mít ulice plné dravé zvěře? Anebo je to nejvlastnější důvod, proč tenhle sytém vlastně vznikl? Nemá nakonec pravdu Solly Klein? Není opravdu jeho smyslem nepustit kluky na ulici, a tak v ulicích zajistit po větší část dne klid a pokoj?" (1979, s. 153)

Až na nudné, dlouhé odstavce kdy autor spíše polemizoval dobrá kniha :-)