Ecuador
Henri Michaux
Ecuador (1929) je cestovním deníkem muže, „který neumí ani cestovat, ani si vést deník“. Malíř a básník Henri Michaux (1899–1984) v něm popisuje své putování po Andách, Ekvádoru a brazilském vnitrozemí až k ústí řeky Amazonky. Tento první moderní cestopis je směsí přísného pozorování a smyslově vypjaté, až halucinogenní poezie a prózy. V textu dochází k neustálému střetu vnitřního světa cestovatele s invazivním vnějším světem. Neobyčejná živost knihy je dána především souběhem ochoty nechat se cizími místy proměnit a skepse, zda je to stále ještě možné, což v důsledku vytváří jakousi dynamiku střídajících se kontrastů. Sám Michaux, konstitucí slabý, neduživý kardiak, vyhrocuje tyto kontrasty velmi riskantní plavbou po řece Napo. Za tím vším se ale skrývá touha nahlédnout svět tak jako nikdo předtím.... celý text
Literatura světová Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2017 , RubatoOriginální název:
Ecuador, 1929
více info...
Přidat komentář
"Věta je přechodem z jednoho bodu myšlení k druhému bodu myšlení. Přechod je stažený v myslící objímce. Jelikož spisovatelova objímka není známa, soudí ho lidé podle jeho přechodů. Brzy je považován za nedokonalého a za většího pitomce, než jsou jeho současníci. Zapomíná se, že mohl ze své objímky vytáhnout něco úplně jiného, ba dokonce i opak toho, co řekl."
Jelikož jsem nikdy nejel na východ od Kladna, byl pro mě Ekvádor od Henriho Mišóa dost velký překvapení. Asi jako když jdete čůrat, a najednou se místo toho pokadíte. Jako například slavný jihoameričan Kaká.
Že je Mišó dobrej malíř a básník jsem už jaksi tušil (bylo to na internetu napsaný), ale že umí valit takový lonely planety, to jsem neměl nejmenší zdání. Ekvádor se tváří jako cestopis a vlastně to cestopis i je, ale není! No a teď se v tom bábo vyznej. Já bohužel žádnou bábu v bytě nemám. Nicméně, tenhle šílený kolotoč útržkovitých, poetických, surrealistických textů a básniček byl naprosto skvělej a já ho sám sobě ještě někdy do budoucna doporučuji. Do jihoamerických končin se každopádně nevydám, páč když mi někdo popíše, že musí v pokojíčku vybít mačetou 300 tarantulí než jde spát, to teda nezní zrovna jako dobrý airb'n'b.
NASCHLEDANOU
Štítky knihy
belgická literaturaAutorovy další knížky
1995 | Jistý Plume |
2000 | Prostor uvnitř |
1990 | MaximuM poezie |
2010 | Barbar v Asii |
1968 | Lazar, spíš? |
Na textu je hodně znát, že je autor zejména autorem mnoha knih poezie. Celý cestopis to posunuje do pro mne fascinující a imaginativni roviny. Zážitky z cesty přes optický hranol autorovy mysli jsou hluboce rozpracované přesahující mnohdy do filozofie a mystiky. Čtení tím neztrácí na dobrodruznosti, spíše naopak. Oceňuji, že se autor zároveň naprosto drží reality a barvite popisuje nejen svůj vnitřní svět ale i vše v okolí a neústupuje z žánru cestopisu ani o pid. Rozhodně jedna z mých nejoblíbenějších knih.