Efekt Susan
Peter Høeg
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345439/bmid_efekt-susan-PJ7-345439.jpg
4
87
87
Susan Svendsenová je úspešná experimentálna fyzička. Má zvláštnu danosť: na ľudí okolo seba pôsobí, akoby im vpichla sérum pravdy – zverujú sa jej s najtajnejšími pocitmi, myšlienkami i plánmi. Susan sa preto často dostáva do konfliktu s rôznymi organizáciami aj s vládnou mocou, ktoré chcú využiť jej schopnosti na svoje ciele. Naoko zázračne ju zachránia z indického väzenia a poveria ju, aby zistila, kde sa nachádza členka komisie na analýzu budúcnosti, ktorá pôsobila v Dánsku v rokoch 1973 až 2015 a svojimi predpoveďami dokázala varovať ľudstvo pred budúcimi katastrofami. Susan má za úlohu zistiť, čo obsahovala správa z posledného zasadnutia komisie. Peter Hoeg sa radí medzi najpozoruhodnejších svetových spisovateľov, niektorí literárni kritici jeho diela označujú za dánsky magický realizmus. Je autorom bestselleru Cit slečny Smilly pre sneh. Hoeg žije v ústraní, vyhýba sa kontaktu s verejnosťou a jeho romány majú silné humánne posolstvo.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
Effekten af Susan, 2014
více info...
Přidat komentář
Tohle číst bylo jako jíst výběrovou makronku v nejdražší pařížské kavárně pod Sacre Coeur a a za tlumeného zvuku Je ne regrette rien ji zapíjet vychlazeným Moetem v orosené sklence s jahodou.
Vyjádřím se stručně. Základní myšlenka dobrá, způsobem podání čtenářům naprosto nestravitelná.
Bohužel, po celou knížku jsem se nedokázal naladit na autorovu vlnovou délku, styl, jakým je napsaná, mi absolutně nesedl. Problém mám už hned s hlavní hrdinou, pač takto nesympatickou literární postavu jsem už dlouho nepoznal. Navíc, samozřejmě existují výjimky, si pořád myslím, že spisovatel by neměl mluvit v první osobě přes ženskou postavu, to ať nechá na spisovatelkách, však jich máme šikovných spoustu. Mělo to světlé chvilky, snad i záchvěv originality, ale jako celek mi to připadá jako jedno velké prázdné nic. Za rok už nebudu vědět, o čem kniha byla.
Taky se vám někdy stane, že si knížku záměrně šetříte, aby vám čtení déle vydrželo? Já to mám vždy s Peterem Høegem a ani tato kniha není výjimkou. Prostě mě baví ta směsice vtažení do děje přes detektivní zápletku, severský smysl pro humor, abstrakce na hraně a hloubka témat, které se v příběhu objevují jakoby mimochodem. Není to čtení pro každého, Høegův styl je dost osobitý a možná že vám nesedne. Anebo ano, a pak se mu zaručeně plně odevzdáte a nebudete řešit, že vás vás děj někdy zavede mimo realitu, protože to je právě to, co vás baví :)
Čekala jsem něco podobného jako Cit slečny Smilly pro sníh a nebyla jsem zklamaná. Detektivní zápletka je až v druhém plánu, bavily mě mistrné popisy situací, ve kterých Susan uplatňovala své neobyčejné schopnosti.
Ale toto je vážne dobré! Susan má rodinu, ktorá sa v Indii dostala do problémov a hrozí im väzenie, ale ak získa v Dánsku dokument zo zasadnutia komisie, ktorá varuje ľudstvo pred katastrofami, a inak vraj oficiálne neexistuje, tak sa to nejako vyrieši. Susan má schopnosť vyvolať v ľuďoch úprimnosť a zdôverujú sa jej, aj keď to nechce. Bavím sa. Aj keď by som po knihe nesiahla, nebyť známeho mena autora, obálka by ma odradila. :wink: Odporúčam!
p.s. keď tak s odstupom času nad tým rozmýšľam, tak asi by som od Susan nečakala také mega kúsky, ako čo ona stvárala, ale čo už. Nemôže byť každý superman, ale Supermama áno.
Romány Petra Hoega jsou pořád stejné. Na stejnou kostru postav, míst a zápletek ten člověk ale dokáže nabalit "maso", nebo vlastně "tkáň", to je stravitelnější i pro vege~, natolik podmanivou, že ji i dávno netrénovaný gramota/tka dokáže shltnout v pár dnech. Autor používá velmi stručné věty, celé dílo frázuje do krátkých a vskutku odsýpajících kapitol.
Vůbec se nedejte odradit anotací, ta líčí past na klasické detektivkáře a ti jsou pak podle reakcí v diskusích zákonitě zklamáni.
Naopak, kdo četl třeba první, legendární, "zdrojovou" knihu Cit slečny Smilly pro sníh, může být nadšen.
Kniha je opět plná pozorování lidského pinožení s ironickým a přitom hluboce obdivným způsobem. Ten člověk toho o lidské duši, povahách, egu a temnotách musí vědět opravdu hodně. Neméně pak o historii a současnosti, a to ještě spoustu lokálních narážek na dánské reálie nedokážu rozšifrovat.
Navíc, kniha se točí okolo přípravy jednotlivých států na selekci svých občanů na ty, které je třeba SOBECKY zachránit, a ty, kteří si musí poradit sami.
A samotná Susan je eroticky neodolatelná pro široké spektrum postav i čtenářů/čtenářek, nejen proto, že je obdařena darem nesilikonovým! Zmínky o její fyziognomii, make-upech, outfitech a doplňcích jsou tak řídké, že vám mohou občerstvit instáčovými filtry zakrnělé buňky pro vlastní fantasii.
Jestli mám ještě větší guilty pleasure, než české překlady Haruki Murakamiho, pak jsou to překlady Petera Hoega. Naštěstí nejsou tak časté, takže se mi zatím neomrzely.
*****
"Thit a Harald šli spát. Oba se uložili v Haraldově pokoji.
Takhle to občas dělají odmala. Otevřu dveře a dívám se na ně. Pohled, jak oba spí ve stejné místnosti, mě odjakživa naplňuje radostí i smutkem zároveň. Radostí z jejich vzájemné solidarity. A smutkem z toho, že se vždy spojovali jen proti tlaku zvenčí.
V měsíčním světle, které na ně dopadá, mají pleť téměř průhlednou. Aniž bych s tím mohla něco dělat, vybavuje se mi Grossetestova kosmologie světla v jeho díle On Light, Newton popisující světlo jako látku ve své Optice, Euler, Young, Maxwell a dále přes Plancka a Einsteina pak Andrea Finková a její kvantově-optické pokusy ve spolupráci s Gangierem. Pět set let bádání, které lze shrnout tak, že pořád nikdo neví, co světlo vlastně je.
Já to najednou vím. Nacházím odpověď přímo v měsíčním světle na tvářích dvojčat.
Světlo je ve skutečnosti pohlazení."
Část první, kapitola 35, s. 186
Zvláštní thriller s předzvěstí apokalypsy: mnoho napínavých a ještě více znepokojivých dějů a vizí, v úvodu hodně fyziky a přírodních věd vůbec, Nobelistů a moc až moc chytrých jedinců (včetně teenagerů), s pár rodinnými tajemstvími a osobními dramaty, což se přelije v druhé půli spíš k politicko-vojenskému tématu "zachování" světa, utajování, únosům a vraždám, brutálním.
"Je to něco jako hudba v supermarketu. Slyším to odjakživa. Je to písnička o tom, že je všechno v pořádku, že můžeme být v klidu, že máme všechno, co potřebujeme. Starají se o nás, radosti neberou konce, my se jen potřebujeme opřít do opěradla a užívat si života. Je to zpěv Sirén. Pro něj máme zapomenout, že žijeme v časovém okně otevřeném jen na chviličku. Pro něj máme zapomenout na hlad, který máme hlouběji v sobě. Ale já ne. Já jsem hladová věčně."
Jakkoli mi hlavní hrdinka nijak nesedla, byla tvrdá jak ocel, zneužívala své schopnosti (zejména "svůj efekt"), nerozpakovala se porušovat pravidla, překračovat zákon a bránit se až snad za hranici sebeobrany (vrtačka a vruty, vždy přítomné páčidlo), stejně jsem měla neodbytný dojem, že ten příběh psala žena (asi se dánský autor hodně opřel do své ženské stránky...).
"Cítím s ní. Je na tom cosi poctivého, když člověk celý život chce jednu jedinou věc. I když tou jedinou věcí je on sám."
V té knize je tolik absurdního humoru a situací, že by se čtenář mohl smát na celé kolo, kdyby to nemělo podtext a poselství, které to tedy má, a k smíchu není ani za mák. Poslední slova ale rozhodně černý humor (i jistou budoucnost) nezapřou:
"Dá se do zpěvu. Já pomalu odcházím. Oni jsou za mnou... Doufám, že jsou natolik invalidní, že se nezačnou rvát."
Pozn.: pro mě tahle kniha pěkně doplnila první přečtěnou Tichou dívku - v ní je to víc o filosofii, víře, náboženství a magii, zatímco Susan je o přírodních zákonitostech, vědě, výzkumu a vedení světa.
Zaujalo mě laterální jednání Susaniny rodiny: když nevíš jak dál, zaboč doleva (pro nás dost divný směr, tedy).
A taky pořád přemýšlím nad časně ranní "hodinou arzeniku", která snad následuje po hodině psa a vlka a má mít zvláštní vliv na člověka.
Jestli mě před léty hned napoprvé chytl "Cit slečny Smilly", tak to nebylo jiné ani tentokrát. Měla jsem trochu strach, z komentářů jsem vyčetla, že existují dva tábory. Jeden, který knihu hltá, druhý, který by knize přisoudil tak akorát funkci podložky pod kývající se stůl. Mě už od prvních stránek pohltila atmosféra a tempo, u kterého se nestihnete nudit. Jsou zde věci, které by mě u někoho jiného donutily knihu odložit, ale tady to jaksi patří k věci. Není to proto, aby čtenáře šokovaly, ale jen popisují ... prostě to tak u obyvatel Skandinávie je.
Bavilo mě snad ješte víc než Smilla. Hoeg v top kondici. Je mi líto čtenářů, kteří to četli jako další "skandinávskou krimi" :-D
Knihy tohoto autora vždy překvapí, takže i tentokrát jsem si opravdu početla. Není to jednoduché čtení, ale rozhodně je to dobrá literatura...
Béčková detektivka pracující s konspiračním tématem, které je hloupé a těžko uvěřitelné.
Mám ráda, když má autor originální styl a to P. Hoeg splňuje, takže i toto moje druhé setkání s jeho dílem mě bavilo. Příběh je poutavý, někdy napínavý, jindy vtipný a celkově dost k zamyšlení.
Upřímně nedoporučuji číst. Nápad celkem originální, provedení pokulhává. Motivace hlavní hrdinky se mění (respektive točí v kruhu) ob dvacet stran. Nevím, zda je na vině autor nebo překladatel, ale v knize jsou dosti zarážející logické chyby typu chození hlavní hrdinky o berlích a její skákání do oken ve stylu ninja o pár hodin později a další. Většina postav mi připadá nerealistická a postrádá hloubku a propracovanost. Ačkoli se celý příběh odpichuje od jakési asi série zločinů spáchaných hlavní čtveřicí, během celé knihy není vysvětleno, co vlastně udělala, takže to působí jako uměle vytvořená záminka k rozpoutání příběhu (což to patrně také bylo).
Je mi 43 let. Mám dvojčata v pubertálním věku. Pokaždé, když jim chystám jídlo, se mi malinko stáhne děloha (i když jsem to nikomu nikdy nepřiznala). Tím ale veškerá podobnost končí. Susan je superhrdinka. Nezná strach, nenechá se odradit, není problém, se kterým by si neporadila. Její superschopnost spočívá v empatii a ve vyvolání upřímnosti u svých protihráčů. Kniha je především vtipná, je místy napínavá a trochu se zabývá i vážnými problémy – především prokrastinací se kterou přistupujeme k problému nefunkčnosti demokracie jako politického uspořádání. Kritizovat nedokážu, pro Petera HØega mám obzvláštní slabost.
Pro mě to je spíš Hoeg efekt: už třetí kniha, co od něj čtu a opět totál pusto-prázdno. U žádného jiného autora to snad nemám tak jako u něj. Prostě mě to nebaví, myšlenky odlétávají pryč a často prostě ani nedám ten děj. A to si nemyslím, že jsem debil. Prostě Hoeg je pro mě soukromej bermudskej trojúhelník.
Zase jedna z knih, na které se nezapomíná. Moc chytrá kniha. Taky vtipná. Hodně odkazů na fyzikální zákony, dějiny Dánska. Ale nejvíce se mi líbila Susan a její páčidlo. Jo, a určitě chci jet letos do Kodaně.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cit slečny Smilly pro sníh |
| 2012 | Děti chovatelů slonů |
| 2009 | Tichá dívka |
| 1999 | Příběhy jedné noci |
| 2003 | Představy o dvacátém století |
Susan je James Bond v sukni, je chytrá, akční a vždy o krok napřed. K tomu zápletka jak z Minority reportu a je z toho skvělá kniha hodna krále dánských krimi.