Egypťan Sinuhet
Mika Waltari
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101879/bmid_egyptan-sinuhet-LG2-101879.jpg
5
5226
5226
Sinuhet je dítě neznámého původu. Připlul ke své nevlastní matce Kipě a otci Senmutovi v proutěném košíku po řece. Učil se v chrámě Amonově a stal se jako otec lékařem. Dobrodružství, která zažil, jsou četná. A tím nejpovolanějším, kdo by nám o nich měl povědět, je on sám.
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2011 , Český klubOriginální název:
Sinuhet egyptiläinen, 1945
více info...
Přidat komentář
Tohle je jedíná kniha, u který jsem jsem cítila zvlaštní pocit od začátku až do konce...prožívala, tešila se z každý stránky. Krásny. Takových knih chceme víc a víc :)
Kniha, která navěky poznamenala mé myšlení a slovník, některé obraty jako "bzučení mouchy v mých uších" nebo "zasraní rypáci" mi z opakování v knize straší na jazyku i nyní po dočtení a mé okolí s tím ne vždy soucítí. :-)
Shrnula bych to jako univerzální, již prožitou, životní moudrost pro všechny časoprostory - mohl by to klidně prožít kdokoli jiný v jakékoli jiné době. Jenže pak by to možná nebylo tolik zajímavé jako ve starověkém Egyptě - ve sci-fi máme budoucnost, od Štorcha zase pravěk a knih zasazených do středověku bylo napsáno nepočítaně.
Ztotožnění se se Sinuhetem, proběhlo v pořádku, neb vyšlo najevo že oba jsme takřka stejně prostoduší a po dobru toužící.
Kaptah mi byl sice poněkud nestálým, ale dobrým průvodcem na cestě Sinuhetovým životem.
Čtrnáctá kniha o svaté válce mou maličkost moc nebavila, uvažovala jsem i o škrtu jedné hvězdy, ale nakonec to docela hezky doplnilo ostatní části knihy v jeden kvalitní celek.
A kruh se uzavírá vyhnanstvím...
---------------------------------------------------------------------
,,Je nesprávné ptát se proč ?"
,,Ovšem že je to nesprávné, neboť člověk, jenž se odváží ptát se proč, nemá ani domu, ani přístřeší, ba ani nejchudšího pelechu v celičké zemi Kemet. Vše musí zůstat při starém, vždyť to víš. Chvěl jsem se radostí a pýchou, když jsem vstupoval do školy umění, vzpomínáš si přece, Sinuhete. Byl jsem jako žíznivý, jenž došel k prameni. Byl jsem jako hladový, jemuž se podává chléb. A naučil jsem se mnohému dobrému. Naučil jsem se, jak má umělec držet štětec i jak má zacházet s rydlem, jak ztvárnit model z vosku dříve, než začne z kamene, jak hladit kámen a spojovat barevné kameny i jak malovat na průsvitný kámen. Avšak když jsem chtěl tvořit to, o čem jsem snil, pro radost svých vlastních očí, tu se vztyčila přede mnou zeď a dali mi míchat hlínu pro druhé. Neboť především jest zde zákon. Umění má své zákony jako každé písmeno a každý, jenž jim uhýbá, je proklet. Tak vše má svůj vzor, a kdo uhýbá vzoru, není schopen stát se umělcem. Od počátku věků jest předepsáno, jak kůň zvedá nohy i jak vůl táhne smyk. Od počátku věků jest předepsáno, jak má umělec pracovat, a kdo tomu uhýbá, není schopen pro chrám, i bude mu odňat kámen a dláto. Ach, Sinuhete, příteli můj, i já jsem se ptal proč. Příliš často jsem se ptával proč. A proto sedím zde s boulemi na hlavě."
Souhlasím s Coreheadem, nejlepší kniha, jakou jsem kdy četla. Miluji tématiku Egypt, ale i kdyby to nebyla má parketa, tuto knihu bych milovala úplně stejně.
Jedna z nejlepších knih,jaké jsem kdy četl.Četl jsem ji už 4x a neustále ji se strýcem,také jejím fanouškem,probíráme,glosujeme.Nádherné historické vyprávění,nutí člověka (tedy aspoň mne),si neustále listovat jeho stránkami.V knize je mnoho poučení,která platí do dnešní doby.Nádhera.
Přiznávám, že jsem tuhle knížku nikdy nedočetla, vždy jsem se někde zasekla...nicméně Waltariho "Čtyři západy slunce", které jsou s Egypťanem úzce spojeny, naprosto zbožňuji a doporučuji!
Kniha je velmi pěkně, čtivě napsaná, to ostatně u jejího autora nepřekvapí. Dějově celkem zajímavé, jen mě překvapila Sinuhetova naivita.
Joo, to je stejné jako u Kmotra. Všichni pějí chválu a mě to nijak neoslovuje. Přečetla jsem to poctivě celé a pořád čekala na nějakou zápletku. Uznávám, že je tam moudrost, je to hezky napsané, ale nějak se to nedotklo mého srdíčka
I když mě ještě v dobách povinné školní docházky školní četba nebrala, Egypťan Sinuhet zabodoval ihned. Je to napínavé, dramatické a neskutečně zábavné čtení. Ještě dnes, když si vzpomenu na kapitolu "Minea", leze mi mráz po zádech. Kniha, kterou si rozhodně ještě někdy přečtu.
Egypťan Sinuhet mně doslova okouzlil.Četla jsem tu knihu opravdu hodněkrát a určitě ještě budu.
Nejlepší Waltariho román plný moudrosti. četl jsem ho už asi 3x a určitě se k němu ještě někdy vrátím.
Asi vůbec nejlepší kniha, co jsem kdy četla. Je dlouhá, takže mi zabrala asi měsíc, kdy jsem jí četla každý večer kousek, ale nakonec jsem si přála aby byla ještě delší :) I když není Sinuhet kdovíjak kladnou postavou, přiroste k srdci
Úžasný historický román, který se jistě pokusím přečíst znova :-) Mika Waltari nikdy nebyl v Egyptě - těžko uvěřit. Délky není třeba se bát - kniha utíká jako egyptský písek mezi roztaženými prsty. Jestli vás však kniha do sté strany nezaujme, už se to asi nezmění. Lze pak zkusit Řeku bohů od Wilbura Smitha. Podobná délka, sice menší kvalita, ale větší čtivost a první díl je přesto velmi dobrou knihou - více popřípadě u knihy samotné ( pro info Řeka - 3-4 hvězdy)
Rozsáhlý historický román, ve kterém popisuje v patnácti knihách svůj život Sinuhet, egyptský lékař ze 14. století před naším letopočtem. V době 18. dynastie, kdy na trůn dosedá faraón Achetaton a přichází s novým bohem Atonem, před kterým jsou si všichni lidé rovni. Tato moderní myšlenka se ale ve starém Egyptě nesetká s velkou přízní. V myšlenkách poněkud nepraktický Sinuhet procestuje společně se svým vychytralým otrokem Kaptahem a tvrdým vojevůdcem Haremhebem starověkou Sýrii, Babylón, Mitanni, Chettitskou říši a dostane se až do Minotaurova labyrintu na Krétě. Seznámí se s většinou vládců těchto říší a zároveň také farónů té doby, nechybí ani Tutanchamon.
Autor popisuje historická fakta, ke kterým přidává své fiktivní postavy a nápady.
Z knihy silně čiší atmosféra starověkého Egypta, starobylost, tisíciletá tradice je nadevše, provázanost se smrtí, královští otvírači lebek, … Je plná filozofických úvah a různých ponaučení, ale zároveň jsem měl pocit, že autor se při vypravování děje lehce usmívá, poprvé jsem to začal cítit, když svým úhledným jazykem, jako by se jednalo o hieroglyfy vytesané do skály, popisuje temné ulice Vesetu, a najednou si Ptahhor vylije pivo na hlavu… Celá kniha pak získá až takový forrestgumpovský nádech. Jinak je velmi rozsáhlá a střídá pasáže, které jsou dobré s naprosto výbornýma, jako je popis Haremhebovy války, nebo intrik u dvora. Je velmi čtivá a také popisované období dávného starověku je pro svou exotičnost dost zajímavé.
Já jsem tuto knihu dostala přečíst jako trest. Když jsem ji poprvé uviděla, v duši jsem našeho češtináře proklela, ale po chvíli čtení jsem přemýšlela kde ten trest je, protože kniha je skvělá. Musím říct, že jsem si ji oblíbila a to doslova. Začátek, průběh a nečekaný konec jsem si opravdu užila. Jediná pasáž, která mě neoslovila, bylo období války, ale Sinuhetova jízda na splašeném oslovi mi tuto část vynahradila.
Je to velice zajímavá kniha. Je plná realizmu. Nepřeceňuje ani nepodcenňuje žádného člověkan ani hlavního hrdinu. Bere prostě život, takový jaký je nebo spíš e byl. Ten náhled do myšlení člověka starověku je vynikající a nevídaný. Velice mě potěšil kontrast humoru s realitou-abolutní nadhled. (Úžasné fráze neustále opakované byly fakt kouzelné) Nejzajímavější jsou ty pasáže, kdy Sinuhet popisuje a následně komentuje svůj život. Ty historické okamžiky už mě ne zrovna nudily, ale zaujaly spíše méně. Celkově mě pak kniha zaujala spíše po té věrně historické stránce a její propojení s hlavním hrdinou jako jednotlivcem a jeho příběhem podobně jako ve Quo Vadis od Senjeviče, jenže tam to bylo ještě dokonalejší, proto 70%
právě jsem Sinuheta dočetla a přemýšlím, jak sesumírovat komentář... Vypadá to, že všichni byli knihou velmi nadšeni, proto jsem si ji také přečetla, ale po pravdě jsem asi očekávala víc. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, to určitě ne. Je to pěkné a nenáročné čtivo. Sem tam jsem nad pošetilostí Sinuheta kroutila hlavou, sem tam jsem i slzu uronila (jelikož jsem také rodič)... Je to obyčejný příběh člověka, který se může odehrát v kterékoli době. Myslím, že ji znovu číst už asi nebudu a je mi líto, že nejsem z ní nadšená tak, jako ostatní... Ale nelituji, že jsem ji četla :)
Jen dva mně známí prozaičtí autoři mají schopnost naprosto věrně vybarvit ono těžko popsatelné historické prostředí, ve kterém se děj odehrává: Eduard Štorch a Mika Toimi Waltari. Jen dvě mně známé knihy dokážou upoutat mou pozornost po celých 800 stran bez ultra velkých zvratů a napínavých situací: Bible a Egypťan Sinuhet. Akorát že Osamělý k tomu nepotřeboval nadlidské schopnosti :P
Štítky knihy
Egypt lékařské prostředí zfilmováno finská literatura Kréta faraoni starověký Egypt filozofická beletrie historické romány finské romány
Autorovy další knížky
| 2013 |  Egypťan Sinuhet |
| 2005 | Jeho království |
| 2004 | Tajemný Etrusk |
| 2002 | Krvavá lázeň |
| 2004 | Nepřátelé lidstva |
Naprostý luxus :) Jednoznačně si kniha zaslouží 100 % :)