Egyptské záhady 2.
Arnošt Vašíček
Arnošt Vašíček znovu pátrá po tajemstvích a záhadách starého Egypta. Byly některé věštby prokleté? Existoval žebřík ke hvězdám? Kam se poděl tajemný benben?
Přidat komentář
Z dvousvazkového vydání je druhá část slabší a víceméně se věnuje je spekulacích v Danikenovském duchu. První díl se rozhodně zaobírá zajímavějšími tématy - 45 %
První díl byl možná lepší, ale jinak stále vyníkající knížečka na jedno odpoledne. Je to taková klasika - 90 procent už jsem někde četl, 10 procent jsou nové informace. Vše čtivě podáno.
Egyptské záhady 2., aneb jak to dopadá, když Arnošt Vašíček opisuje od slavnějších kolegů. Není to špatná kniha, jenomže nepřináší žádné nové pohledy na stará témata.
Nemohu říci, že by mě tato kniha nějak zaujala, ale nemůžu ani říct, že se mi nelíbila. První část knihy, zhruba tak 50 stránek se spíše než egyptskými dějinami a historií zabývala potuchami o tom, že egyptští bohové měli něco jako kosmické plavidlo. A celé to bylo zaměřené spíše na přítomnost něčeho mimozemského. Nicméně, po nějakých těch minutách čtení, se kniha konečně začala ubírat směrem k Egyptské historii. A celkem se mi líbila část o Siriovi (hvězdě), i když to bylo zase o astronomii. Někdy jsem se v knize celkem ztrácela, ale musím říct, že Vašíček úžasně popisuje všechny egyptské záhady a používá i přímé texty z různých knih egyptských kněží a dokonce i slova známých egyptologů a archeologů, a i slova Herodota. Celá kniha je pojata ve stylu úvahy. Tuto knihu jsem přečetla za jeden den, a není to tím že má pouze 132 stránek, ale je to taková kniha na jeden dech :)
Oproti jedničce obohaceno i o fotografie, které by dle mého názoru neměly být v jedné části knihy, ale průběžně v textu...
Pokud autor něco slovně popisuje, člověk hned ví, co má na mysli...
Ale jinak platí stejné hodnocení jako pro první díl.
V této knize se Arnošt Vašíček maximálně blíží, stylem vedení příběhu, Erichu von Dänikenu. Místy vzniká dojem, že se až příliš nechává prodchnout jeho "duchem".
Cit. "Inkvizitoři pod svatou vlajkou nudných vysvětlení již připravují mučidla." Jinde je k nalezení jakási parafráze na Dänikenův Šok z bohů, kde tento známý Švýcar užívá výraz cit. "Pod taláry je plíseň stará tisíc let".
Proč to? Snaha o zatraktivnění publikace? Snaha o "macho" přístup? Snaha nandat to "oficiální" vědě?
Co mě ovšem vážně nutilo zavřít na chvíli knihu a pouvažovat, zda ji budu dočítat, byla kapitola Thowtovy tajné komory, kde se autor uchyluje k jakémusi, zřejmě duchaplnému a vtipnému, hypotetickému soudnímu přelíčení s faraónem Chufevem.
P.S. Jako vždy čtivé, plné zajímavých nápadů, archeologických detailů. Bohužel tentokrát mi neseděl styl vyprávění.
Knížka která se čte jedním dechem. Vašíčkovi záhady čtu velmi rád a ty Egyptské se mi líbí nejvíce.
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ďáblova lest |
| 2012 |  Ztracená brána |
| 2017 | Krev démona |
| 2005 | Strážce duší |
| 2007 | Tajemství ďáblovy bible |
Tento druhý díl trpí, bohužel, symptomem "nastavované kaše". Ale i tak ke čtení to je, i když nových, nikde nepublikovaných, moc nenajdete.