Ej, bogatýre Makoviči obrazotvorče...
Jaroslav Žák , Martin Frič
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/206533/bmid_ej-bogatyre-makovici-obrazotvorce-206533.jpg
5
6
6
Kniha sestavená z korespondence mezi režisérem Martinem Fričem a spisovatelem Jaroslavem Žákem z let 1938-1948.
Přidat komentář
Korespondenční pošušňáníčko. Od oslovení po podpis. // A přesně ten případ, kdy pár opsaných slov bude mocnějších než pracně vymyšlený komentář. // Vybírám dva dopisy - první je ze dne 20. června 1945 (str. 19), druhý ze dne 25. listopadu 1945 (str. 39).
-----------------------------------------------------
Ž → F
Maculíne trojctihodný,
nic o Tobě nevím, sem jak milenec, kterej je vod svý milý vodtrženej rykem boje a vzpomíná na její blankytný voči. Von též vzpomíná na travnatý koberec (kterejžto koberec vobjímá potůček), kde spolu zírali na hvězdičky.
Víš, já Ti psal a zároveň jsem poslal panu Kasalovi Tvý listy, ale von taky nenapsal, jestli je dostal. Tak nevím – našel jsem ještě tři a ty zase posílám Tobě, ale né abys mi je ztratil, sou to listy vod slavnýho muže.
Já jsem teď válečník. To znamená, že mám 12 deka masa a deset cigaret denně – dej se taky na vojnu. Je to moc pěkný. Zatím jsem v Hradci (adresu viz na zadní straně obálky) a až nás vyzbrojej a vykrměj, přijede polní maršál a vytrhne s námi do boje. Né, že by to s námi nevytrhli, naopak, vytrhnou republice trn z nohy. My sme hoši tuhý.
Macku, sluší se, abys mi na tu vojnu napsal, abych moh říct komandírovi, že nejsem jen tak obyčejnej válečník, že mám styky se slavnejma lidma, kterýžto mi občas dopisujou. Von nabude ke mně úcty a udělá ze mě kulturního referenta čili politickýho důstojníka. Zatím tady máme jednoho takovýho, co bejval náčelník selský jízdy a jelikož se přebarvil na rudo, vyšel mu z toho odstín poněkud ušmudlanej.
Nuže těším se na Tvoje písmo a setrvávám v podporu
ležmo za rukama klicmo zánožmo pravou z úcty k Tvé proslulosti.
Tvůj čudobogatýr
Járeček
------------------------------------------------------------
F → Ž
Milý Jaroušku,
děkuji za spousty dopisů. Vyrojilo se toho tolik, že bych Ti musel napsat dopis alespoň na 50 stránek. Tak myslím, že bude nejmoudřejší, když odpovím na to nejnutnější a ostatní si musíme říct ústně. Hlavně: koukej se přestěhovat! Žalující zemi přepracuj v našem duchu. Práci Wernera jsi už dostal. Dědu Posledu musím znovu přečíst (po večerech), protože si to už nepamatuji. Tvůj návrh vypracovat povídku je výtečný – učiň tak, alespoň uvidím, jak si to představuješ. Že by to byla ziskuchtivost – s tím si nelam hlavu. Budeš-li mít 10 dobrých námětů, zfilmuju je všechny bez ohledu i Posledu. S tím Kautským je to výtečné. Škubalo to se mnou ho zavolat a citovat ten referát Süssovi. Je vidět, že jseš důkladník.
Teď mám volné jenom neděle, protože točíme i v sobotu. Je plno práce, ale upřímně řečeno – netěší mě to. Musím co nejdřív udělat něco, jinak zakrním.
Jarouši, piš – furt piš – ale těch agrárníků se tak nezastávej – to je nevděčné. I když máš pravdu – většina čtenářů si řekne: ,,No, jo, to holt dostal aprovizaci!“ Rozumíš mi? Rozumíš, viď – Ty si mi vždycky rozuměl a já Tobě taky. Uzdrav se brzo!
Nazdar
Mac.
K přečtení této milé knížečky mě inspirovala milamarus (kdo také jiný, že ?) a já jí tímto také děkuji. Bavil jsem se, protože jsem ke čtení přistoupil s tím, že o obou pánech cosi vím. No - zmýlil jsem se. Jeden výtečný literát, ve skutečnosti na UK v Praze vystudovaný a habilitovaný profesor a druhý nedostudovaný, ale vynikající režisér, který zvládl nezvládnutelného Vlastu Buriána, pochopil humor Voskovce a Wericha a humoru Jaroslava Žáka dal onu potřebnou nástavbu. Těším se každý rok až uvidím ony dvě študácké veselohry ! Žák byl národní socialista, Frič chvíli i komunista, ale jak jim to klapalo !
Ukončuji citací z dopisu J.Žáka neznámému příteli, a to chvilku po vítězném únoru - z 10.3.1948:
" Co se mě týče, jsem jako tříska, co odlétla, když se kácel les, leč velmi se obávám, že se některému budovateli zadřu do zadnice . Mimo jiné jsem napsal Syndikátu bývalých spisovatelů, nyní vládních bařtipánů, jestli smím chodit po chodníku, či do hospody - kam chodí árijci. Odpověď asi nedostanu..."
Knihu doplňují zatím neznámé fotografie z natáčení.
Jaroslav Žák opustil tento svět v r.1960, tedy v roce, kdy u nás zvítězil sociálizmus a i ČSSR.
Martin Frič symbolicky v r.1968 s příchodem vojsk našeho hlavního bratra a dalších spřátelenců...