Elbe: Velká řeka
Luboš Palata
Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu. Tepna, která spojuje českou kotlinu, Čechy, Böhmen, s okolním světem, kam se prodrala Českou branou v hradbách našich hor. Elbe je příběh, příběh nás lidí kolem řeky. Tisíc a více let příběhů, které jsme žili. Které žijeme dodnes, spojeni s touto řekou. Příběhů velkých, malých, krvavých, vznešených, tragických, svatých, krásných, nadějných, beznadějných i snových. Elbe je řeka příběhů. A tato kniha je vypráví.... celý text
Přidat komentář
Veletok souvislostí a vzpomínek osobní i kolektivní paměti. A krásný nápad oslavit tímto kulturně-historickým cestopisem jedinou českou řeku (na Moravě je to Odra), která nás tak překvapivě těsně spojuje s mořem (po kterém nikdy nepřestaneme toužit) a tím pádem i se zbytkem Evropy. Sledování toku Labe od pramene až po ústí, přesněji až po ostrov Helgoland, nás vyvádí z ohraničené kotliny příliš českého pohledu a otevírá nás širšímu kontextu. Přesně to vede autorovy úvahy a komentáře. Řeka je tu tedy nejen předmětem popisu, ale i literární metodou, způsobem myšlení. Co mi trošku chybělo, je i dávnější, třeba už pravěká nebo starověká historie (např. etymologie jména řeky a nejstarší mapová vyobrazení či zprávy o ní) a také mě poněkud iritoval zbytečně dramatizující styl psaní v úsečných větách často začínajících opakováním věty předchozí. Ale četl jsem s velkou chutí a zvědavostí. Knize by rozhodně slušela pevná vazba a aspoň pár náladových černobílých fotografií. A sám mohu doplnil hezký příběh, který vysvětluje, proč je Labe od Mělníka stále Labem, ačkoli by mělo být Vltavou. Paní průvodkyně v mělnickém podzemí vyprávěla našim dětem, že je to proto, že pod Mělníkem se Vltava vdává za Labe a jako žena si bere jeho jméno. To je tak hezké a půvabné, že to prostě musí být pravda.