Elbe: Velká řeka
Luboš Palata
Labe je Elbe. Elbe je cesta. Víc než tisíc kilometrů dlouhá cesta. Cesta snů z Čech k moři, k oceánu. Elbe je řeka Čechů a Němců, Němců a Slovanů, Západu a Východu. Tepna, která spojuje českou kotlinu, Čechy, Böhmen, s okolním světem, kam se prodrala Českou branou v hradbách našich hor. Elbe je příběh, příběh nás lidí kolem řeky. Tisíc a více let příběhů, které jsme žili. Které žijeme dodnes, spojeni s touto řekou. Příběhů velkých, malých, krvavých, vznešených, tragických, svatých, krásných, nadějných, beznadějných i snových. Elbe je řeka příběhů. A tato kniha je vypráví.... celý text
Přidat komentář


Velice povedená kniha o místech, kterými protéká řeka Labe. Historické osobnosti, důležitá místa... Nejvíc mě potěšila kapitola o Polabí.


Hutný a přitom osvěžující veletok souvislostí a vzpomínek osobní i kolektivní paměti. A krásný nápad oslavit tímto kulturně-historickým cestopisem jedinou českou řeku (na Moravě je to Odra), která nás tak překvapivě těsně spojuje s mořem (po kterém nikdy nepřestaneme toužit) a tím pádem i se zbytkem Evropy. Sledování toku Labe od pramene až po ústí, přesněji až po ostrov Helgoland, nás vyvádí z ohraničené kotliny příliš českého pohledu a otevírá nás širšímu kontextu. Přesně to vede autorovy úvahy a komentáře. Řeka je tu tedy nejen předmětem popisu, ale i literární metodou, způsobem myšlení. Co mi trošku chybělo, je i dávnější, třeba už pravěká nebo starověká historie (např. etymologie jména řeky a nejstarší mapová vyobrazení či zprávy o ní) a také mě poněkud iritoval zbytečně dramatizující styl psaní v úsečných větách často začínajících opakováním konce věty předchozí. Ale četl jsem s velkou chutí a zvědavostí. Knize by rozhodně slušela pevná vazba a aspoň pár náladových černobílých fotografií. A sám mohu doplnil hezký příběh, který vysvětluje, proč je Labe od Mělníka stále Labem, ačkoli by mělo být Vltavou. Paní průvodkyně v mělnickém podzemí vyprávěla našim dětem, že je to proto, že pod Mělníkem se Vltava vdává za Labe a jako žena si bere jeho jméno. To je tak hezké a půvabné, že to prostě musí být pravda.
Jak je zajímavé, když dva pánové dělají (a zároveň nedělají) totéž. Doporučuji jako doplněk knihu Labe, příběh řeky od Jana Šíchy. Je fragmentárnější, možná ne tak osobní, ale vybavená bohatou obrazovou dokumentací a je moc zajímavé pozorovat, kde se oba pánové potkávají (samozřejmě ne co do míst, ale co do vnímání, pocitů, výkladů).