Elegantní vesmír
Brian Greene
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39281/elegantni-vesmir-39281.jpg
5
102
102
Podtitul: superstruny, skryté rozměry a hledání finální teorie Bestseller, který umožní čtenářům nahlédnout na vesmír novýma očima. Kniha pojednává o jedné z nejambicióznějších teorií, teorii superstrun. Tato teorie strun je klíčem k jednotné teorii pole, jež Einsteinovi unikala víc než třicet let. Věda konečně překonala nevraživost mezi zákony velkého – obecnou teorií relativity – a zákony malého – kvantovou mechanikou. Teorie strun obratně sjednocuje tyto pilíře moderní fyziky do jediného harmonického celku na základě tvrzení, že všechny úžasné události ve vesmíru jsou projevem chvění jediného objektu – mikroskopicky tenkých smyček energie existujících v srdci hmoty.... celý text
Literatura naučná Vesmír Přírodní vědy
Vydáno: 2001 , Mladá frontaOriginální název:
The Elegant Universe, 1999
více info...
Přidat komentář
Vrelo odporúčam každému kto má rád fyziku. Kniha bola dostatočne pochopiteľná aj pre mňa a to mám 13 rokov no v niektoré časti som musel čítať aj dva-krát(niekedy aj viac).
Kniha bola taktiež veľmi pútavá a veľmi ťažko sa od nej odchádzalo.
Ešte si plánujem že si kúpim ďalšie knihy od Greena.
Ale problém je v tom že v dobe písania tohto je kniha dostupná len z bazáru a ešte to že neviem či sa odvtedy zmenila strunová fyzika(LHC asi v tomto ohľade nič nepriniesol).
Řekl bych, že „Elegantní vesmír“ je nějaké 22. – 23. zastavení na mé cestě k pochopení fyzikální podstaty světa. Tolik populárně naučných knih věnovaných astrofyzice, kosmologii nebo kvantové mechanice jsem zatím přečetl.
A Greenovu knihu řadím k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četl. Tedy za předpokladu, že její téma – strunová teorie – má tu fyzikální váhu, kterou sama sobě přikládá.
Je to první kniha z výše naznačených, která je věnována víceméně jen strunové teorii, byť se ve svém úvodu snaží o zasazení tématu do širšího fyzikálního kontextu, a to pasážemi o STR, OTR a kvantové mechanice. I když knih věnovaných „teorii všeho“ bylo i v češtině vydáno nemálo, takto podrobně, jak je tomu v této knize, se superstrunám věnuje málokterá.
Je to zajímavé čtení, které strunovou teorii objasňuje výkladem od jednoduššího ke složitějšímu a na závěr se zabývá její implementací do astrofyziky a kosmologie.
Rozhodně jsem se dozvěděl řadu zajímavých věcí a radost mi udělalo, že autor zmiňuje i našeho pravděpodobně nejcitovanějšího teoretického fyzika Petra Hořavu, který stojí spolu s Edwardem Wittenem za tzv. druhou strunovou revolucí (přesněji řečeno oba ji spolu iniciovali).
Jak to u takových knih bývá, čtení to není vždy úplně jednoduché, ale autor i překladatel se moc snažili, aby to podali čtivě. Zvláště překlad je třeba velmi vyzdvihnout. Luboš Motl nejenže věnoval pečlivou pozornost překladu fyzikálních termínů a obratů (což není překvapením vzhledem k tomu, že je sám špičkový teoretický fyzik), ale dokázal elegantně a hlavně přitažlivě přeložit řadu různých příměrů, alegorií a názorných příkladů. Většinou nejde jen o mechanické překlady, ale o jejich převod do českého kulturního kontextu.
Pokud si chce někdo přečíst něco smysluplného o superstrunách, je tato kniha asi tou nejlepší volbou.
Úžasný náhled do světa pokročilé fyziky a teorie superstrun. Bohužel již 20 let starý, což je v tomto oboru docela hodně. Aktualizovat toto dílo a vydat ho znova by od Briana Greenea rozhodně nebyl hloupý nápad. :)
Obsahově je publikace opravdu hutná a jako nefyzik, ale člověk, který fyziku (alespoň na laické úrovni) má rád a obdivuje, jsem se dozvěděl opravu velké množství informací. Kniha je místy pro laika VELMI těžká, pokud tedy čtete "na pochopení", ne "na zapamatování".
Ouu jééé, tak tohle byla jízda..... by jeden nevěřil, že ti fyzici jsou vlastně taky nakonec jen věřící...
Titul som si zadovážil ešte v roku 2002 z edície Kolumbus. V knihe je načrtnutá M-teória alebo tiež teória všetkého. Aj keď sú dnešné poznatky možno len o trošku ďalej, kniha má stále čo ponúknuť aj v novšom šate. Pre všetkých , ktorí majú radi populárno-vedeckého B. Greena a kto je hladný po nových vedomostiach, knižku odporúčam.
První výborná věc, které jsem si všimla, bylo zařazení slovníku fyzikálních pojmů. Doporučuji si jej projít a pojmy osvěžit, pokud nejste zrovna hvězda fyziky.
Elegantní vesmír je napsán s velkou snahou o srozumitelnost, takže zvídavý čtenář skutečně může nabýt dojmu, že chápe sdílené informace. Na druhou stranu, proč ne? Proč prostě nevzít v úvahu třeba sdělení, že známý vesmír je možná 11rozměrný, ačkoli naše smysly jsou schopné rozlišit pouze 3 prostorové dimenze. Je opravdu nutné se pokoušet matematicky vyjádřit teze a prakticky si ověřovat, zda rozumíme stoprocentně autorovým tvrzením nebo, např. u existence vícerozměrného vesmíru, zkoušet graficky znázornit zmíněný 11rozměrný vesmír? Jistě, pro pár šťastlivců políbených dámou jménem Fyzika to bude nejlepší způsob, ale u drtivé většiny normálních lidí by tyto snahy způsobily zoufalství provázené škubáním vlasů.
Takže čtenářova spokojenost s knihou bude ovlivněna nejen úrovní znalosti kvantové fyziky, teorie relativity apod., ale také jeho očekáváním.
Opravdu, první stovka stránek je perfektní.
Pokud vás zajímá, jest-li se mi takový vesmír líbí, odpovím, že tak na 80 %, stejně jako kniha :-).
Suprova kniha. Jedna z mych oblibenejsich. Uz jsem cetl dvakrat a stale v ni objevuji nove veci. I kdyby strunovka byla jen slepou ulickou v hledani tzv. teorie vseho, tak jeji pochopeni a dobrodruzsvi v jejim poznani a chapani stoji za to. Skvela rozcvicka pro sede bunky mozkove ;-)
Ke konci knihy si autor přihřívá vlastní polívku a nenápadně seznamuje se svým vlastním přínosem k výzkumu problematiky strun :o) Až na některá místa, kterým se asi nejde nikdy vyhnout, je kniha čitelná i pro laika. Jen by to chtělo trochu víc obrázků :o)
Asi nejlepší kniha na téma superstrunové teorie. Na úvod se dozvíte něco málo o teorii relativity a kvantové mechanice, poté ovšem přichází těžší pasáže, kdy už se pohroužíte zcela do nové teorie strun, která by mohla právě teorii relativity a kvantovou teorii sjednotit. Nemohu tedy knihu doporučit laikům, neboť ve finálních kapitolách už je pokročilá fyzika. I já jsem musel některé pasáže číst vícekrát, abych aspoň trochu pochopil oč jde.
Ovšem teorie strun je na světě už 35 let a v podstatě zatím ničeho významného nedosáhla, je v tuto chvíli naprosto nedokazatelná a zdá se, že může jít o slepou uličku. Vlastně by se měla nazývat hypotézou a ne teorií, důkazy chybí, připomíná spíše víru. Jak by řekl Wolfgang Pauli: "Dokonce to není ani špatně!" Hypotéza je to bezesporu krásná a zajímavá, ale bohužel v tuto chvíli taková pohádka. Proto, i když je kniha z fyzikálního hlediska skvělá dávám jen 80%.
Když sem poprvé četl tuhle knihu někdy na vysoké škole byl jsem jí zcela fascinován. Tak perfektně vysvětlenou speciální a obecnou relativitu jsem snad nikde neviděl. Text je jasný, srozumitelný a přiměřeně stručný. Prvních 100 stran je naprostá paráda. Dozvíme se o jednom z největších problémů moderní fyziky a to sloučení obecné relativity a kvantové mechaniky. Ona jednotná teorie pole, kterou Einstein marně hledal posledních 30 let svého života. Kniha se zabývá především světem elementárních částic a jejich vlivu na kosmologii. Vysvětluje jak se vědci postupně dostali k teorii strun, když se začli snažit propojit svět Planckových vzdáleností a obecné relativity. Bohužel zhruba od půlky knihy je hlavním tématem už jenom hledání určité jednotné syntézy z přehršle teoretických možností co nabízí přibližné výpočty teorie superstrun. Asi největší mínus, protože kniha tak může obsahovat dost nepřesné údaje, protože na skutečně fyzikální výpočty z oblasti teorie superstrun není dnešní matematika dostatečná. Ty které spíš zajímají populární knihy o vesmíru by se asi do knihy neměli pouštět, její téma je už přece jen příliš úzce zaměřené. Ale ti, kteří se chtějí se seznámit se skvěle napsanou knihou o vývoji teorie strun k roku 2000 by knihu neměli minout. 90%
Jsem v kosmologii těžký laik, ale přesto si myslím, že by po Elegantním vesmíru neměl sáhnout člověk, který zatím na témata speciální a obecné relativity, kvantové mechaniky a vůbec velmi neintuitivních vlastností Vesmíru nic nečetl. Mohlo by přijít hluboké rozčarování, neřku-li zklamání! Elegantní vesmír je četba pro laika vskutku náročná a byla to první kniha, kde jsem skutečně ocenil a pochopil autorova doporučení ohledně přeskakování kapitol, byť já sám jsem nepřeskočil žádnou. Green srozumitelně a přehledně shrnuje vývoj poznání v oblasti teorie strun (resp. M-teorie) a já jsem velice rád, že jsem se konečně přijatelnou formou dozvěděl, o co v těch strunách, sakra, jde. A jestli se můj pohled na Vesmír a vnímání světa zase trochu (značně) rozšířily? V doslovu se píše: "... zdánlivá samozřejmost různých věcí vůbec není samozřejmá." To si pište!
Zase páchám komentování knihy, kterou jsem nečetl, takže to prosím neberte jako komentář, spíš jako doplnění ke knize, vhodné jak pro čtenáře knihy, tak i pro zájemce o moderní fyziku, která se nám tak trochu začíná vzdalovat a vymykat chápaní možná až většiny populace. Při hledání něčeho úplně jiného jsem narazil na následující odkaz
který je do jisté míry jakousi recenzí knihy - já v něm ale spatřuji něco víc. Dá se chápat jako obeznámení se v kostce s trendy v moderní fyzice a neměl jsem pocit, že by to bylo psáno bůhvíjak komplikovaně a zahlceno matematikou. Zkrátka si myslím, že by to mohlo někoho z čtenářů o tuto problematiku zaujmout.
A pro úplnost - nestraním jednomu ani druhému názoru - uvádím ještě jeden odkaz, tentokrát je autorem překladatel knihy: http://www-hep2.fzu.cz/~chyla/talks/mytalks/motl.pdf. Obojí je současně pěknou ukázkou akademické debaty.
A jen jako doplnění - kniha byla na naše poměry až přespříliš recenzovaná, takže nepřidávám žádné recenze, neposoudím, která nejvíc odpovídá realitě (každý si je ostatně může vyhledat na netu).
A i když to s věcí souvisí jen okrajově, dovolím si pro zájemce připomenout postavu německého teoretického fyzika.
2001 zemřel Burkhard Heim, totální invalida, který mimo jiné matematicky definoval tzv. Mezopole - sedmi rozměrný prostor, ve kterém by pohyb objektu několikanásobně překročil rychlost světla a objekt sám by byl neviditelný. K jeho pracem je ale komplikovaný přístup a jsou pro svou odbornost "těžce stravitelné".
Letmo se o něm zmiňuje Souček, snad v Případu jantarové komnaty.
Každopádně zajímavý chlapík.
Doplnění 28.3. : Tak mi to nedalo, přečetl jsem to a pokusím se své pocity shrnout. Je to kniha napsaná (na to, o čem pojednává) poměrně srozumitelně, předpokládá ale čtenáře, kterého daná problematika enormně zajímá, protože srozumitelně neznamená čtivě. Rovněž není od věci, pokud je čtenář obeznámen se základy moderní fyziky včetně topologie a nadán solidní, ne-li značnou dávkou představivosti, pokud chce tedy psané pochopit. K pochopení slouží celá řada grafických znázornění (pokud je možno na dvojrozměrné ploše nakreslit n-rozměrnou věc), nepotřebujete žádnou znalost matematiky (ta je na štěstí pro většinu čtenářů zcela vypuštěna). Každopádně počítejte s tím, že to není čtení na dva dny, je třeba to číst po dávkách, aby se čtené vstřebalo. Slabší kusy by měly mít kolem hlavy při čtení bandáž, aby se jim nerozlezly lebeční švy. Pokud jste dostatečně drsní a zarputilí a dočtete knihu až do konce, zůstává otázkou, co vše jste z čteného pochopili. Kdybych já tvrdil, že všechno, bohapustě bych lhal. To ale nic nemění na tom, že je to zajímavé čtivo, byť bez mrtvol a prosté sexu.
Doplněk doplňku 1.4. (není to april) -- Tahle kniha se vám chtě nechtě tak trochu zadře pod kůži, nutí vás o ní přemýšlet (tedy o jejím obsahu) i dlouho po tom, co jste ji "dočetli". Jediné, co bych jí vyčetl, je poněkud zavádějící název - to se zcela viditelně projevilo v komentářích (zatím jen některých) - četlo ji 25 čtenářů, okomentovat se ji ale (zatím) neodvážili. Ona totiž ta kniha vlastně v zásadě o vesmíru není, jen tak trochu zprostředkovaně.
Zabývá se především teorií strun - to je dosud ne zcela vyjasněná a obecně přijímaná teorie sjednocující obecnou teorii relativity s kvantovou teorii pole (nebo chcete-li s kvantovou mechanikou) v jeden provázaný a kompaktní celek (o to se neúspěšně snažil již AE) a tedy začíná od mikrokosmu tedy od nejmenších částic hmoty --- odtud se vlastně dostáváme k vesmíru (makrokosmos se pochopitelně skládá z mikrokosmů) a pokud tedy někdo napíše , že se mu "takový vesmír líbí" buď knihu vůbec nečetl, nebo četl, ale nepochopil o čem vlastně pojednává. Vážení, vesmír je pořád v podstatě a principu stejný a nedbá na vědecké teorie. Takže pokud se rozhodnete knihu číst, rozhodně nepočítejte s tím, že ji pochopíte. Kvantovou mechaniku nechápou pořádně ani fyzici, kteří se jí zabývají a pokud jde o struny ..... umíte si představit 11ti rozměrný prostor, notabe svinutý ? Pokud ano, pohybuje se vaše inteligence v pásmu geniality a měli by jste to patřičně využít (a já před vámi hluboce smekám, protože moje omezenost mi nedovolí pochopit více jak 4 rozměrný objekt - a to jen proto, že jsem schopen vytvořit model, který by měl snad být čtyřrozměrný, alespoň to tvrdí matematické rovnice). A dovolím si tvrdit, že pokud by někdo prohlásil, že z knihy nepochopil takřka nic, neznamená to, že je jeho inteligence v pásmu debility, ale jen a pouze, že je pravdomluvný.
Je to perfektně napsané - jednak mám pocit, že tomu vůbec nerozumím, a jednak se mi ten vesmír taky líbí. :)
Chvilkama mě přišlo, že už to chápu, ale pak jsem musel některé pasáže číst znovu a znovu.
Strávil jsem s touhle knížkou snad měsíc cestou do práce a mám po přečtení pořád o čem přemýšlet.
Je to perfektně napsané - jednak mám pocit, že tomu skoro rozumím, a jednak se mi ten vesmír líbí.
Štítky knihy
vesmír fyzika přírodní vědy věda kvantová mechanika kvantová fyzika teorie superstrun kosmologie (vznik, vývoj, zánik vesmíru)Autorovy další knížky
| 2001 |  Elegantní vesmír |
| 2006 | Struktura vesmíru |
| 2012 | Skrytá realita |
| 2021 | Až do konce času |
Opravdu mě na tomhle druhu čtiva sebemrskačsky baví ten fakt, jak jsem se prvních pár kapitol usmíval (v tomhle případě pět, či šest), protože vše zapadalo do informací, se kterými jsem byl (jakožto poučený laik) seznámen a pochopil jsem je. Nebo si to alespoň myslím. Pak následuje ta část, kde je třeba zapojit víc fantazie a abstraktního myšlení, než člověk běžně používá, a nakonec přijde kvantová geometrie, zrcadlitá symetrie a kapitola o trhání prostoru a od té chvíle mi úsměv více a více tuhnul do nefalšovaného zoufalství, protože od té chvíle to pro mě byly naprosto nepochopitelné a neuchopitelné teorie, které jsem si ani při nejlepší možné vůli nedovedl představit.
Nicméně mě čtení velice bavilo a já si jen velmi zhruba můžu představit, jakými uličkami a kam až se nakonec zatoulá fyzikova mysl při zkoumání nových teorií.
Pokud bych ale chtěl porovnávat s dalšími tituly, které jsem nedávno přečetl, tak Stručná historie času i cokoliv od Richarda Feynmana se mi četlo daleko lépe. Přesto ale: Doporučuji!