Elegie a písně
John Donne
Výbor z díla. Výborem z erotických básní Johna Donna Elegie a písně se čtenáři mohou vrátit k nádherně manýristickým, „metafyzickým“ veršům anglického básníka, který v devadesátých letech šestnáctého století stavěl na hlavu veškerou tehdejší představu o světě, celou tehdejší učenost i všechny literární konvence. O nadčasové platnosti těchto básní, o jejich „živosti“ zvláště pro mladé a milující čtenáře nemůže být pochyb.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2014 |  Komu zvoní hrana |
| 1967 | Extáze |
| 1965 |  Několik básní od Johna Donna |
| 2001 | Elegie a písně |
| 2017 |  Vzduch a anjeli |
Sweetest love, Ido not go,
For weariness of thee,
Nor in hope the world can show
Afitter love for me;
But since that I
Must die at last, 'tis best
To use myself in jest
Thus by feigned deaths to die.
Yesterday the sun went hence,
And yet is here today,
He hath no desire, nor sense,
Nor half so short a way:
Then fear not me,
But believe that Ishall make
Speedier journeys, since Itake
Zpravidla se vyhýbám cizojazyčným citacím. Tento úryvek z Písně ale vkládám úmyslně, i když anglicky nemluvím. Mám totiž neodbytný pocit, že Hronův překlad poněkud za originálem zaostává a dokonce se místy autorovu textu vzdaluje. Byl bych opravdu rád, kdyby se zde našel někdo dostatečně znalý anglického jazyka, kdo by mi tento v podstatě intuitivní vjem vyvrátil nebo potvrdil, nerad bych panu Hronovi křivdil (za sebe a možná i za Johna jsem ale do jisté míry zklamán).