Elementálové
Michael McDowell
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475037/bmid_elementalove-Bnv-475037.jpg
4
158
158
Po bizarním a znepokojivém incidentu na pohřbu matriarchy Marian Savageové se McCrayovi i Savageovi těší na poklidné, odpočinkové léto v alabamském Beldamu při pobřeží Zálivu, kde se na pláži z třpytivě bílého písku tyčí tři viktoriánské domy. Dva z nich jsou obyvatelné, ale třetí leží pohřbený pod obrovskou písečnou dunou. Ačkoliv v něm celá desetiletí nikdo nepřebýval, nelze říci, že by dům byl prázdný. V jeho útrobách číhá něco smrtícího. Něco, co děsí Dauphina Savage i Lukera McCraye od doby, kdy byli děti, a stále je to pronásleduje ve snech. Jde o něco strašlivého, co má dost možná na svědomí nevysvětlitelná úmrtí, k nimž v Beldamu došlo v minulých letech – a nyní je to připraveno znovu udeřit. Román Elementálové (1981) Michaela McDowella, unikátní duchařský příběh o strašidelném domě, je jednou z nejlepších knih vydaných během zlatého věku hororů v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. McDowell, známý především pro své scénáře k filmům Tima Burtona, Beetlejuice a Ukradené Vánoce (také pod názvem Noční můra před Vánocemi), je v současné době doceňován jako jeden z nejlepších autorů moderního hororu a mistr jižanské gotické literatury.... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno: 2021 , FobosOriginální název:
The Elementals, 1981
více info...
Přidat komentář
Hezky napsaný příběh, dobře popsaná atmosféra. Úplně TOP to pro mě není, ale četlo se samo :-)
Docela pěkná duchařina o strašidelném domě, s hezky vykreslenou jižanskou atmosférou. Samozřejmě Dům na kopci je jen jeden, ale i tohle je pěkná knížka.
Neuděláte chybu když ji otevřete.
Zázrak to není - ale odpad také ne. To, že horor se z toho stává až ve druhé části (i když exponován je obratně už v prvních kapitolách), je jedna věc, ale číst si o McCrayových a Savageových není nuda, pokud člověk netrvá na čtyřech šokujících zvratech v minulých generacích a osmi v této. Písek v hlavní roli, strašidelné domy mezi vodou a pouští, atmosféra výborná, rozjezd pomalejší, ale ty záblesky děsu vcelku stojí za to - a finále je strhující. "Věci nejsou takové, jak se zdají."
Po dlouhé době jsem znovu dal na líbivé slogany obálek vabící čtenáře na chvilky strávené drkotaním zubů strachem a nutno podotknout, že na dlouhou dobu naposled.
Nechci být zbytečně přísný, to si McDowell nezaslouží, ale na nic víc, než jako záchodové čtivo Elementály nevidím. Proč?
V první řadě sloh. Ne snad že bych vyžadoval nějaký artový kudrlinky, to mě nechapejte špatně, ale text by měl mít jakýsi autorův rukopis; někdo exceluje v dialozích, psychologii postav, popisu, apod.. McDowell je v tomto směru jedním z mnoha, tj. pořádně nevyniká v ničem.
S tím se pojí druhý můj problém s knihou: postavy, resp. jejich vývoj. On totiž žádný není. Stejně jako jejich jakýkoliv popis či charakteristika. Jediné, co po docteni knihy vím, že hlavnímu hrdinovi je přes třicet a jeho dceři třináct. Nic víc. Škoda.
Motivace, nebo nedej bože logika v jejich jednání je na úrovni béčkových sci-fi z pozdních devadesátek (V tom baráku je něco děsivého a pravděpodobně nás to zabije. Ok, jdeme tam. Jakože wtf?).
Co jsem tak četl, spousta lidí byla odvařená z prostředí. Jakože jo, písečný pobřeží není typický místo, kam situovat duchařský horor (takže jedna hvězda za originalitu), ale sorry, dokola popisovat písek atmosféru nebuduje.
Stavba narativu je taky taková středoškolská: zajímavá zápletka, pak dlouho nuda, nuda, a nakonec to člověk zabije smysl postrádajícím koncem, v němž absolutně chybí rozuzlení. A gradace? C'mon.
Mám-li Elementály od McDowella nějak zhodnotit, pak ano, jedná se o horor. Ale ne o žánr, nýbrž provedení. Neříkám, že se nikomu nemůže líbit, to vůbec ne. Třeba děti ze základky by hrdince asi fandily, když se postaví nehmotnému zlu se sekáčkem na led. Jo, Jakože fakt.
Má jubilejní 1000. přečtená kniha zde na databázi.Tento žánr moc nemusím,ale tohle se povedlo a navíc se to velmi dobře četlo.Jako třešnička na dortu potěšil již 13 zářez do letošní ČV. 90%.
Tohle je vážně těžké hodnotit. První polovina knihy se věnuje příbuzenským vztahům a, jak již někdo uvedl, divným jménům. Vůbec mi nešlo zorientovat se v jednotlivých rodinách a jakmile se mluvilo o něčím otci a nebylo řečeno jméno, byla jsem úplně ztracená.
Druhá polovina knihy se rozjela. Atmosféra byla pěkně vykreslená a konec byl napínavý. Nemůžu říct, že tomu něco chybělo, ale nějak jsem z toho neměla takový ten správný pocit, jako mám z vážně dobré knihy.
Ještě jednou musím ocenit atmosféru. Ať už v klidnějších scénách nebo těch napínavějších se člověk mohl do příběhu vžít. Navíc postavy se nechovaly nějak extra nelogicky, takže tam ani nic neodvádělo pozornost.
Už dlho ma tak netrápila otázka, koľko dať románu hviezd. Hviezdy nemožno zľahčovať. Hviezdy sú vysvedčenie, ktoré knihe vystavujeme. Elementálové sa držia pri zemi, hororových pasáží obsahujú relatívne málo (hlavne v prvej polovici), postavy majú strašne divné mená (Luker! India!) a atmosfére je podriadené všetko. Miestami sa zdá, akoby to ani nemal byť horor. Lenže potom príde nepríjemná, razantná scéna, ktorá všetko radikále zmení a vy si uvedomíte, že začínate byť spokojní. Dokonca veľmi spokojní. Lebo ste sa ocitli v rukách inteligenta, ktorý vie, čo robí. Elementálové nie sú moderný pseudohoror s nudnými klišé postupmi, ale solídna pecka zo začiatku 80. rokov, ku ktorej v roku 2014 Michael Rowe napísal úvodné slovo a v roku 2021 to v češtine vydal Fobos. Michael McDowell nie je žiadne béčko. Rodák z Alabamy zaujímavo pracuje s obľúbenými žánrovými ingredienciami (strašidelný dom, duchovia, prízraky) a zároveň svoj román zasadzuje do širšieho kontextu (môžeme ho smelo vnímať ako plnohodnotnú súčasť tzv. južanských románov - napr. Wallaceova Veľká ryba alebo Dickeyho Vyslobodenie). Na McDowellovom štýle je poznať, že úspešne absolvoval magisterské a bakalárske štúdium a koncom 70. rokov získal doktorát z anglického jazyka a americkej literatúry. Bavilo ma ocitnúť sa v jeho spoločnosti, nechať sa ním ovládať. Bol som zvedavý, kam ma výlet v spoločnosti tohto autora zavedie. A veruže ma zaviedol na značne originálne miesta a ja som rád, že som ich absolvoval, hoci nepopieram, že som mal jemnú pachuť na jazyku z toho, že to nie je až také výborné, ako mohlo (a malo) byť. Príbeh sa nikam neponáhľa, napriek tomu nie je nudný a už tobôž nezáživný. Z perfektnej atmosféry Beldamu cítiť každodennú neľútostnú horúčavu, ktorá z človeka vysáva poslednú energiu, vinou čoho nevládze robiť nič iné, len ležať v tieni a piť ľadový čaj, prípadne sa kúpať v lagúne, čo však vôbec nie je osviežujúce, keďže voda je horúca. Ležérna ospalosť dýcha skoro z každej strany. Slnkom zaliata výprava je v ostrom kontraste s temnotou, ktorá sídli v susednom, treťom, opustenom a dunou postupne dňom za ňom čoraz viac pohlcovanom dome. Palec hore dávam i za postavy, ktoré nielenže disponujú vskutku nečakanými menami (zabudol som na Dauphina!), ale podpísala sa na nich doba, v ktorej boli stvorené. Dnes už by zrejme nebolo možné, aby medzi sebou mali také vzťahy, aké majú, aby sa k sebe správali tak, ako sa správajú, o drogách sa tu rozpráva ako o čokoláde a skoropuberťáčka popíja whisky a nikomu to nepripadá divné (ešte jej dokonca nalievajú). Určite ma potešilo spomínané úvodné slovo (napr. aj o dôvode úpadku hororového žánru v 80. rokoch). Názov je presný, ale odradzujúci; viac by sa hodil Tretí dom alebo Piesok. Poteší prebal, autorov medailónik a záložka.
Šajze horor... nic moc děj, zamotané postavy a vůbec, bez hlavy a paty. O strachu ani nemluvě.
Popravdě nevím co si o knize myslet. Podle popisu jsem se těšila na příjemný napínavý příběh, u kterého se budu bát. Skutečnost mne velmi zklamala. Již od začátku jsem měla problém se do knihy začíst a to už jen díky tomu, jaké vztahy mají mezi sebou postavy. Přišlo mi to až absurdní. Celý děj byl spíše táhlý a bez špetky zajímavosti. Kniha mne neoslovila a netoužím si ji přečíst znovu.
V prvé řadě nechápu, co na tom bylo hororového. Jako ano, něco ano, ale moc strašidelné mi to teda nepřišlo. Hlavně to byla strašná nuda. Možná mi nějak unikl smysl téhle knihy, ale podle mě spíš žádný neměla. Vztahy mezi Island a Lukerem byly dost zvláštní, taky to že třináctiletá holka pila nejen kávu, ale i alkohol a něco brala. Nic nebylo pořádně vysvětleno. Jediné plus bylo, že na mě opravdu dýchla ta jižanská atmosféra. No, rozhodně nedoporučuji.
Souhlasím s komentáři níže. Z větší části tlachání o ničem, stále se opakující dialogy, ano, bojíme se toho domu. Můj problém je i ten, že mám raději čisté duchařiny a tady ty podivné příšery z písku mě nenadchly.
Ani nevím, jak mám tuhle knihu hodnotit. Musím uznat, že to nebyla typická duchařina o domu kde straší a to se mi docela líbilo. Ale tím můj výklad kladů asi končí. Do dotčení této knihy jsem se musel doslova nutit. Podle mě je dobrých 80% textu jen vata.. takový popis nudného děje, kde se vlastně nic neděje. Asi bych to ani neřadil do žánru hororů. A to hlavní na konec, co mě vysloveně na téhle knize vadilo byly postavy. Zámožná rodinka s přespříliš arogantním a neosobním stylem jednání není moje silná káva, prostě mi tahle kniha asi nesedla.. A tak dávám alespoň ty dvě hvězdy za originální nápad.
Očekávala jsem horor, po jehož přečtení se budu bát vkročit do cizích domů nebo vylézt z toho vlastního. Co jsem dostala? Šílenou rodinku, která spolu komunikuje prapodivným způsobem, oslovují se výhradně jmény a mají skutečně „ujeté“ rodinné zvyky (a to opravdu nemluvím o rituálu s nožem).
Hned v první kapitole jsem si říkala: „Joo je to ujetý, ale vypadá to, že se to rozjede hned od začátku.“ No….pak dlouho nic a dalšího napětí a podivnosti, které lze s námahou přirovnat k hororu jsem se dočkala až v poslední třetině knihy. Tam to pak ovšem nabralo velmi rychlý spád, jako kdyby si autor vzpomněl, že vlastně píše horor.
Na knize se mi moc líbilo prostředí samostatně stojících domů na pobřeží zálivu, k němž bylo možné dorazit pouze za odlivu, a které nedisponovali technologiemi. Písečné duny byly také skvělé a příběhu dodali jiný ráz. Prostředí bylo pro horor skutečně ideální a mě hodně oslovilo.
Prostředí a ujetá rodinka vykouzlili tomuto hororu 3/5. Bát se pravděpodobně moc nebudete, ale pokud chcete nějakou jedinečnou jednohubku, tak tahle kniha bude to pravé.
Neuvěřitelně pomalý rozjezd, postavy se mi docela pletly a nějak jsem moc nepobrala ty rodinné vztahy mezi nimi. Pěkný potenciál pro film, jako horová kniha -zbytečně dlouhá, ale pár hezkých momentů tam bylo. Ovšem na nějaké bojení to vážně nebylo.
(SPOILER) Příběh, který vznikl před 40 lety a i dnes předčí mnoho jiných. V čem jsou Elementálové tak odlišní? Dalo by se říct, že hlavně v tom, že jsme dnes zvyklí na to, že zlo se plíží za tmy, provází ho zima, stíny a beznaděj. Tady se ale zlo blíží za jasného dne, kdy je venku hodně přes 30 stupňů a do očí Vás bije slunce. A přesto při čtení Elementálů nemáte pochyb o tom, že to, co se děje není dobré. Dalším obrovským přínosem knihy je to, že autor nazval zlo Elementály. Nejsou to duchové, démoni, zlé síly, přízraky, ani žádné jiné bytosti, ale Elementálové - stvoření z energie, o kterých nikdy nevíte jakou na sebe vezmou podobu, nebo kolik jich ve skutečnosti je. Nic to ale nemění na to, že mají vražednou sílu a vraždí rádi. Tenhle dnes už klasický gotický horor je skvělým a zábavným čtením, protože spojení viktoriánských domů a pláže se může zdát podivné, ale ve finále je prostě skvostné. A o tom by horory, stejně jako fantasy knihy měly být. Tady můžeme krásně sledovat fantazii Michaela, která je prostě skvostná, neokoukaná a jiná. A za re-vydání téhle krásky moc děkuju.
(SPOILER) Alabama. Chtěla jsem americký horor a když jsem se dozvěděla, že v rukou držím horor, jehož děj je zasazen do Alabamy, zatetelila jsem se blahem. Četla jsem a před očima se mi míhal film. Dům, ve kterém obrazy najednou visí nakřivo, je jinak rozestavěn nábytek, tužka sama čmárající po papíře. To dlouho tady nebylo. Zvláštní jednání a události dvou zvláštních rodin směřujících ke zvláštnímu místu. Beldamu. Městu, které je tvořeno třemi lidskými obydlími a ve kterém převažují písečné duny s drobnými zrníčky bílého písku. A do třetího domu v něm, který je obestřen záhadami. Barbařin alkoholismus mi do příběhu moc nezapadá, ale to je zřejmě proto, aby příběh budil dojem, že se nejedná o horor (vždyť má jít jen o všední život dvou rodin!). Hororové prvky budí na začátku dojem nahodilosti, do běžného příběhu vetknutých hororových prvků, které vznikají jakoby s příběhem. V Beldamu byla všudypřítomná prázdnota a tento příběh také vypadá prázdně, ale trochu jinak. Příběh se zdá být nudný, ale to je přesně to umění - vystihnout nudu v nudném prostředí a vytvořit z toho zajímavý příběh. Pojmout nudu v příběhu tak, aby zaujal, je těžké a čtivost spatřuji v dunách, přibližujícím se písku, který je zrádný stejně jako obyvatelé třetího domu a který začíná pomalu okupovat oba domy, ve kterých rodiny žijí. Kniha má blízko k Shirley Jackson, trochu mi to zavání Barbarou Erskine. Se stylem podání udržujícím "nudu" hodnotím pěti hvězdičkami.
Příběh starý čtyřicet let, přesto převyšující vše, co kolem strašidelných domů v současnosti vychází. Klasika ze zlatého věku hororů ze sedmdesátek a osmdesátek je zářným úkazem, že plíživé zlo, postupně se obnažující a ze stínů vylézající, je zaručeným a fungujícím receptem. Který sice není originální, ale v tomto případě umně napsaný.
Elementálové totiž nejsou vyloženě hrůzostrašnou knihou, McDowell pracuje s rodinným tajemstvím, podivnými letitými zkazky, aby ono zlo postupně zbavoval tajemství a dával mu čím dál jasnější kontury. Vše ve společnosti dobře napsaných postav, kde snad zarazí jen stereotypní postava černošské služebnice, zcela naplňující škatulku „magical negro“, tolik typickou literární šablonu vědoucího mystického černocha proplétající se napříč americkou literaturou.
Naopak pozitivní je, že McDowell neodhaluje v příběhu víc, než je nutné. Kdo jsou oni tajemní elementálové a jaký je jejich původ se v podstatě nedozvíme, což pro vyznění není podstatné. A super je, že tohle polo zapadlé dílo nezůstalo zaváté pískem, jako jeden z domů v příběhu, a konečně u nás vyšlo.
Štítky knihy
gotika horory duchové a přízraky strašidelné domy gotické romány Alabama
Elementálové
Pokud tohohle paspisovatele King někdy opravdu označil jako nejlepšího současného autora paperbacků své doby, docela se děsím, jak vypadali ti nejhorší. I přes relativní útlost knihy, se snad třetinu naprosto nic neděje, a my se tak dozvídáme podrobnosti z jedné epizody seriálu Dallas. Když už nám tedy následně Dowell vše předá a kniha se pomalu přehoupne do druhé poloviny, je potřeba náhle honem a nahned vyrukovat s nějakým tím strašením. A tak nevíme co, nevíme proč, jen že je. A najednou už ani to, jen konec. Kniha budiž nakladatelství Fobos výstrahou, že některé staré škváry by měly zůstat naprosto účelově zapomenuty!