Elena to ví
Claudia Piñeiro
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/518126/bmid_elena-to-vi-65e1b821aa3fc.png
4
69
69
Elena to ví je příběh o nedokonalém vztahu mezi matkou a dcerou, společenských silách, omezujících ženskou každodennost, ale také o pokoře, vytrvalosti a ochotě věci měnit. Rita byla nalezena oběšená ve zvonici kostela. Toho dne pršelo. Případ byl uzavřen jako sebevražda, ale její matka se s tím nemůže smířit. Elena, s Parkinsonovou chorobou v pokročilém stadiu, se vydává na obtížnou cestu pátrání po pravdě a hledání viníka. Do kostela by Rita šla jen v případě, že by se něčeho bála víc než blesků, opakuje na policii. Ritě kdysi táta řekl, že kostel je jako místní hromosvod, a ona se k němu od té doby za deště nikdy nepřiblížila. U policie a justice se Elena setkává jen s alibismem. Případ byl přece uzavřen, byla to sebevražda. Elenin stav se zhoršuje, plete si slova, zapomíná, ale tu a tam se zničehonic rozpomene na věci, které by mohly pomoct vyšetřování.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2023 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Elena sabe, 2007
více info...
Přidat komentář
Elenu jsem si mohla vybrat v rámci spolupráce od Bety a nemůžu říct, že by mě její anotace nezaujala, nicméně jsem si řekla, že pokud se k ní mám dostat, tak se to stane tak nebo tak. A ejhle, koukla na mě v knihovně a už jsme šly spolu domů. Tahle kniha rozhodně není jednoduché čtení. Dcera dle celého okolí spáchala sebevraždu a nechala tu svou matku s roztroušenou sklerózou, která v situacích, které jí omezují život vzpomíná na jejich vztah. Ten rozhodně nebyl ideální, ani láskyplný a kniha je vlastně hodně studené a přesto strašně osobní čtení. Soucítíte s Elenou, na druhou stranu umí ta ženská lézt pěkně na nervy. Elena se ale nechce smířit s tím, že by její dcera spáchala sebevraždu, už jen proto, že byla nalezela ve zvonici kostela za bouřky a za bouřky nikdy ven nevycházela. Aby celou tuhle situaci rozlouskla, setkává se po letech se starou známou a my tak sledujeme příběh tří žen z úplně jiných kategorií společnosti. Elena to ví je novela, která sice není stránkově nijak rozsáhlá, to jí ale neubírá na dramatu a autentičnosti. Rozhodně nečekejte oddechovku, ale pokud máte chuť na něco těžšího ze současné světovky, vřele Elenu doporučuju.
Moje hodnocení: 8/10
psychologicky laděná novela, není to vůbec jednoduché čtení, o to je silnější a emotivnější.
Les je hluboký, temnota taky ....
To by zhruba mohlo vystihnout obsah této knihy - otevřeně sepsané pro ženy. s motivy aktuálními pro tuto dobu .....
Elena je matka bojující s Parkinsonem - a my zde vidíme její každodenní krutý zápas o zachování soběstačnosti ....
Nachází v sobě sílu pátrat po nevysvětlitelné smrti své dcery Rity - a tak se vypraví na cestu za známou ženou, kterou zná z minulosti ....
I postava Isabely je rozporuplná - otevírá se zde otázka interrupcí a těžko mohu posoudit, jaké je postavení ženy v Argentině a jaké jsou názory společnosti i církve ....
V každém případě všem třem ženským postavám příliš nerozumím ....
Je tu absence citu, a to jak v rodinných vztazích, tak i v oblasti mateřství ....
Elena v závěru knihy dostává odpověď na svoji otázku - ale nebylo by lépe, kdyby nevěděla ?
Autorka je pro mne překvapením .... a rozhodně se poohlédnu po dalších titulech ....
Silný príbeh o matke trpiacej Parkinsonovou chorobou, ktorá síce o sebe ešte vie, ale vie aj to, že skôr či neskôr jej myseľ skončí v hmle. Na zvonici kostola nájdu jej obesenú dcéru Ritu a ona je presvedčená, že ju niekto zavraždil, odmieta sa zmieriť s aktom sebebraždy, pretože svoju dcéru samozrejme dokonale pozná, vie o nej všetko. Elenine života sú striktne ohraničené jednotlivými tabletkami, ktoré jej pomáhajú zvládať priebeh choroby, naplnené rutinou a činnosťami presne vyrátanými na minúty. Anotácia mylne zavádza čitateľov, že pôjde o akúsi detektívnu novelu, no nedajte sa pomýliť. V centre deja stojí predovšetkým nedokonalý vzťah matky a dcéry, no venuje sa aj veľmi univerzálnym a nadčasovým témam, ako sú prekážky brániace žene v práve kontrolovať vlastné telo, mýty a realita materstva, psychické a fyzické obmedzenie ženskej každodennosti, narastajúce obavy chorého a starnúceho tela, vyrovnávanie sa so svojím vlastným upadaním vo svete všadeprítomného ageismu a nevšímavosti spoločnosti voči starším a invalidným osobám.
Příběh to byl silný, ale asi mi tam neci chybělo. Nevím přesně co, ale nemělo to na 100% wow efekt.
Asi bych po knize jinak nesáhla, kdyby mi ji nedoporučila a laskavě nezapůjčila má milá @marketa_kom_books, moc děkuji!
Anotace zdánlivě slibuje detektivní příběh, ale tady se jedná spíš o psychologickou sondu do života matky a dcery, jejichž vztah nebyl celý život žádná procházka růžovým sadem.
Elena je starší dáma stižená Parkinsonovou chorobou, se kterou nás průběžně barvitě seznamuje. Její dospělá dcera Rita prý spáchala sebevraždu, ale Elena tomu nevěří, je přesvědčená, že by to její dcera nikdy neudělala. Rozhodne se tedy na vlastní pěst dokázat, že Ritu určitě někdo zabil, i když její nemoc jí náročné pátrání moc nedovoluje.
Elena se tedy vydává na vysilující cestu za jednou dávnou známou, které kdysi s Ritou pomohly. Ale jak příběh retrospektivním vyprávěním odhaluje, zjišťujeme, že Elena má jeden pohled na věci, avšak ostatní jej tak úplně nesdílejí a asi nikdy nesdíleli.
Tato útlá novela je zpovědí staré nemocné dámy, která se nedokáže (anebo nechce) smířit ze ztrátou blízké osoby. Také je zde silně zmíněno téma mateřství a jeho význam, který je samozřejmě pro každou ženu jiný.
Veselé čtení to není, nicméně má silné poselství.
Ledové Elenino království mi trochu zapřáhlo záložku... možná z důvodu absence vřelosti a přehršle bezcitné tvrdosti vyprávění to nebyla úplně láska na první začtenou... nicméně... nepříjemně chladná jízlivost vztahu matky a dcery... náročnost bytí chátrajícího nemocného... těžkost žití blízkého pečujícího... kvalita života u obou víceméně na hranici zoufalosti... to vše mi ulpívá na duši a rezonuje mnou ještě teď... dlouho po dočtení... nejde tu o případ... jde tu o nekompromisní pohled na komplikovanost lidské (ne)existence. Ámen!
Eleně je přes šedesát, trpí Parkinsonovou chorobou v pokročilém stadiu a její dcera Rita spáchala sebevraždu. Elena si je ovšem jistá, že to musela být vražda, neboť okolnosti Ritiny smrti podle Eleny jasně ukazují na to, že takovýmto způsobem by Rita svůj život nikdy neukončila...
Musím říct, že s knihou jsem zpočátku trochu bojovala, ten rozjezd byl pro mě až příliš pomalý. Jelikož ale recenze slibovaly velmi překvapivý závěr, vydržela jsem... Opravdu zajímavé souvislosti se pro mě začaly vynořovat až v poslední čtvrtině knížky, a protože jsem očekávala to velké překvapení, v duchu jsem si vymýšlela různé bombastické konce, a když konec opravdu přišel, byla jsem z něj vlastně poněkud zklamaná, čekala jsem víc, i když teď s odstupem se mi to závěrečné poselství zamlouvá...
Knížka předestírá několik závažných témat: téma stáří a nemoci a následné nemohoucnosti, závislosti na ostatních a osamělosti, téma komplikovaného vztahu matky a dcery a toho, jak své děti opravdu známe (anebo neznáme), v neposlední řadě i téma potratu a toho, zda je každá žena předurčena k tomu, aby se stala matkou, či zda má právo se rozhodnout o tom, zda dítě chce, či nikoli (což je v Argentině, kde se příběh odehrává, stále hodně palčivé téma).
Knížku nakonec doporučuju, zároveň ovšem přiznávám, že nejlepší pro mě byla až na pár desítkách posledních stran a že kdybych nečetla recenze, možná bych ji i odložila...
Hodnocení: 3,75 * z 5 *
Přes první polovinu jsem se málem neprokousala, rozjezd je opravdu pomalý. Téma těžké, různé mezilidské propletence a odlišné pohledy, nemoc i kontroverzní témata. Přestože mi není blízké prostředí ani mentalita, jsem ráda, že jsem knihu dočetla, zapřemýšlela nad ní.
Jak už zde v komentářích zaznělo, přebal - přestože je velmi pěkný - naprosto nevystihuje zaměření a atmosféru knihy, díky čemuž se podle mého často dostane do rukou čtenáři s jiným očekáváním.
Elena není můj šálek. Vlastně jsem drahnou dobu hypnotizoval řádky, aby se vydaly směrem k minimalistický detektivce, spíš než k rachitickýmu roadtripu. Dokážu však ocenit, jak mistrovsky dovede autorka iritovat. A některá slovní ekvilibristika mezi matkou a dcerou už nebyla ani tak hádkou, jako spíš regulérním hororem. I přes originální závěr se ale Eleně nedokázala prodrat přes mou hroší kůži. A po několika týdnech mi v paměti zbude nanejvýš ta podivná obálka, která spíš než ubohou ženu s Parkinsonem připomíná medvídka Paddingtona.
Výstižný komentář k této knize tady napsala Vampucha.
Anotace je velmi lákavě napsaná a svádí k představě detektivky, je to však klamavé. Já bych dokonce řekla, že anotace je napsaná špatně. Tohle je pořádné psychologické drama. Elena to ví přináší zpověď osamělé nemocné ženy, která odmítá přijmout sebevraždu jako příčinu smrti své dcery.
Námětem knihy je hledání skutečné příčiny smrti dcery hlavní hrdinky Eleny a především pohled na obtížný vztah, který mezi sebou matka a dcera měly. Mnoho prostoru zde dostávají také popisy projevů Parkinsonovy nemoci. Jsou zde detailně popsané všechny zdravotní potíže, které Elena má, je vylíčeno, jak těžký je každodenní život s touto nemocí, jak se dříve jednoduché úkony změní ve velké překážky. Tato nemoc člověku změní život, učiní ho velmi těžkým a vyrovnání se s tím může být obtížné nejen pro nemocného, ale i pro jeho blízké.
Tohle je těžší, hloubavá četba, je to o poznání sebe sama, které může být i bolestné. Není to kniha pro každého.
3,5*
Jedna z knih, ke které bych se bez recenzí na DK asi nedostala. A byla by to škoda, i když veselé čtení to není. Elena ztratí dceru. Je přesvědčena, že ji dokonala znala, ale mýlí se. Tak jako se mýlila její dcera Rita, když kdysi dávno pomohla neznámé ženě a domnívala se, že pro ni udělala to nejlepší
Kniha o hledání pravdy a nacházení sebe sama.
Pro mne také hodně informací o životě pacienta s Parkinsonovou nemocí. Alzheimerova choroba je v poslední době téma, o kterém se hodně píše a je natočeno několik filmů, viděla jsem i divadelní hru. Parkinsonova nemoc je ale také velmi krutá a pacienti se stávají fyzickými i psychickými zajatci svého těla: „Někdy však, to teď Elena ví, vůle nestačí.“
Nenechte se zmást anotací, která ve vás vyvolá dojem, že se jedná o detektivní příběh. Tato novela rozhodně není detektivkou. Je to příběh jedné staré ženy, která se nechce nebo možná nedokáže smířit se ztrátou své dcery.
Je to hodně o vztahu matky s dcerou a o nemoci, kterou tato stará žena trpí. Elena trpí parkinsonem a její stav se velmi zhoršuje, sotva chodí, zapomíná Přesto si je jistá, že smrt její dcery je vražda, nikoli sebevražda, jak to policie uzavřela. Elena k tvrzení, že se jedná o vraždu má své důvody, ale nikdo ji nechce poslouchat. Ví však o jedné osobě, která by ji s pátráním mohla pomoct. A tak začíná boj s časem, časem jednoho dne, aby se Elena pod vlivem prášků, které jí pomáhají ovládat svaly, dostala tam kam potřebuje.
Během její cesty a popisu jejího stavu, zároveň retrospektivně poznáváme i její dceru a to co se jí stalo.
Příběh je hodně depresivní právě kvůli nemoci, kterou Elena trpí. Autorka popisuje vše velice barvitě a i když jsem s Elenou soucítila, byla chvílemi velmi panovačná a nesympatická. Žal je ošklivá věc, každý se se ztrátou blízké či milované osoby vyrovnává jinak a až na konci knihy vlastně pochopíte, že Elena je jen stará osamělá smutná žena, která už na světě nikoho a nic nemá.
Je to o smrti, možná o vraždě, možná o sebevraždě, ale je to také o přijetí pravdy a nějakém smíření sám se sebou.
Novela, která mi vůbec nesedla. Děj se odehrává v jeden den a vleče se to jako rok. Pohled do hlubin nemocné ženy, která se nechce smířit se vším.
"Někdy je snazší křičet než plakat."
Asi nejsem úplně cílová skupina této knihy, ale tento citát je skvělý.
Musím se přiznat, že asi jako vícero lidí, kteří si přečtou anotaci, jsem čekala detektivku. Ohromně jsem se spletla, protože i když tu detektivní nádech je, je to vlastně taková niterní zpověď, která se čtenáři dostane pod kůži.
Elena to ví je zpovědí, a to hned v několika směrech. Je zpovědí o vztahu matka-dcera, který by nejspíš každému úplně nevyhovoval, ale Eleně a Ritě asi ano. Je zpovědí o nemoci (o té ku*vě nemoci), která postupně ovládá člověka, aniž by se o to sám prosil. A je zpovědí o mateřství, o tom jak pro každou ženu znamená mateřství něco jiného, o tom jak každá to své dítě zná nebo nezná, o tom že by každá měla mít právo výběru.
Elena to ví je útlounká knížka se silným příběhem, ze které může i mrazit a já vám ji mohu jedině doporučit. Trochu se však bojím toho, že mnoho čtenářů tohle čtení vzdá, protože bude čekat "odlehčenou detektivku" a už u prvních stran pochopí, že to tak není. Také se bojím nepochopení toho, co příběh chce říct, proto si dovolím doporučit ji spíš starším čtenářům.
Elena to ví je jiná knížka. To poznáš od první stránky.
Vleze ti pod kůži a už nevyleze.
Elena ví, jaké je ztratit blízkého člověka.
Jaké je existovat s nemocí.
Elena v těle, které ji už nějakou dobu nepatří.
Ovládané tou ku*vou, jak ji sama nazývá.
Uf, takovou depresivní nálož jsem opravdu nepředpokládala. Takovou hutnou, opravdovou knihu, které věříte všechno.
Knížka, u které hýbáte krkem, rukama, nohama, velebíte své zdraví a jedna návštěva vám vyrazí dech.
Já vám víc prozrazovat nechci. Dejte si ji jako já bez přípravy. Půjde tu o ztrátu, nemoc a velmi hmatatelné čtení.
Z toho konečného setkání se mi chce brečet blahem a křičet z plných plic: TOTO je kvalitní literatura dámy a pánové, tleskám a klaním se.
Na to, že tato útlá kniha zpracovává těžká rodinná témata, je napsána neuvěřitelně poutavě. Po formální stránce autorka zvolila skvělý způsob prolínání současnosti s minulostí a s rafinovaností postupně odhaluje otřesnou zpověď, která poté (rovněž i pomyslně) poznamená život všem zúčastněným (jako by to nemohlo být horší).
Jeden den Eleniny cesty tak v sobě nese nejen útrapy, které člověk postižený Parkinosonovou chorobou musí snášet (od vlastního fungování těla po postoj společnosti a státu k postiženému člověku), ale především emocionální vypětí (počínaje vztahem matky-dcery, svobodu volby, přijímání konformity a ztrátou houževnatosti konče). Kniha se tedy sice tváří jako detektivka, ale ta spíše ustupuje do pozadí a přenechává prostor bolavým životním příběhům, které když se vás nedotknou přímo, je velmi těžké je soudit/pochopit. Soucit je totiž pouze jeden z úhlů pohledu, o který však stojí málokdo. Elena to ví, mne určitě nezklamala!
Štítky knihy
sebevražda zfilmováno feminismus psychologické romány Parkinsonova nemoc Argentina pátrání v minulosti argentinská literatura matky a dcery hispanoamerická literaturaAutorovy další knížky
| 2023 |  Elena to ví |
| 2012 |  Tvá |
| 2019 | Kapka štěstí |
| 2021 | Kto z nás |
| 2024 | Čtvrteční vdovy |
Po dlouhé době dávám pět hvězd. Je to neuvěřitelné čtení. Dlouho vypadá jako zpráva o tom, o co všechno vás připraví stáří, ta kurva - o schopnost pohybu fyzického i duševního, o zdraví, o nezávislost, o důstojnost, o chuť do života, o život. Když se připojí Parkinson, je to jedna velká mizérie. A odchod dcery to potupluje... Načež se z toho vyloupne zpráva o tom, co obnáší mateřství a co obnáší být dcerou. Jak může vypadat vztah dvou žen, co jsou na sobě totálně závislé. Jestli třeba z toho není východisko. ... Tu bezvýchodnost, z níž stříkají emoce, prosvětlí velmi nesmělý paprsek naděje až úplně na konci, k tomu jen na okamžik. A čtenář ví...