Eliška Přemyslovna

Nebylo to špatné, ale pan Vondruška (tehdy ještě ve vrcholné formě) vytěžil ze "svých" Přemyslovců pro mě více dobrodružné a zajímavé čtení.

Klasická Hana Whiton, a její historická oddechovka. Jednoduché odpočinkové čtení, přečteno za den.

Pro mne zcela nevhodné - přišlo mi to tak hloupé, až jsem se rděla studem. Vzdala jsem v druhé kapitole.

Vážně jsem se snažila to dočíst, ale je to tak nezáživné, že jsem skončila někde za půlkou, kdy už mi byla Eliška tak protivná, že to dál nešlo.

Tuto knihu jsem si přečetla ušima jako audioknihu. Dostala jsem ji k Vánocům a líbila se. Ráda jsem si vyposlechla příběh naší poslední Přemyslovny.

Po knížce "Poslední láska císaře Karla" velice příjemná změna . V této knize je více historie, dějinných fakt a nechybí i romantika a děj má spád. Možný je i fakt, že osoba Elišky Přemyslovny mi byla z Přemyslovců vždy nejsympatičtější. A vlastně ze všech panovníků. Musím si opatřit druhý díl této trilogie a doufám, že mne stejně potěší.

Na historické romány mě zatím moc neužilo, ale asi po nich zkusím sahat častěji. Rozhodně jsem si připomněla kousek naší historie a to krásně nenásilnou formou než byla data a jména ve škole. Velmi čtivé, jednoduché a ani tam nebylo postav, jak na orloji:-)

Přečteno ušima, audiokniha, načetla Jitka Ježková.

1) Takovou depresi, jakou ve mně vyvolával přednes paní Ježkové jsem snad ještě nikdy neměla. Celá kniha na mě díky ní působila jako jedna velká katastrofa. Místy jsem měla pocit, že jsem se ocitla na pohřbu, a to i tam se člověk občas usměje při vzpomínce na zemřelého. Tady ta možnost nebyla.

2) Zlatý Vondruška a jeho epopeje! Tady je tolik historických nepřesností, a to nejsem historik!

3) Velmi slabá, či vlastně téměř žádná, vodící linka a velké časové skoky mě vedly k domněnce, že jsem si knihu špatně uložila a část mi chybí. Uložila jsem si ji dobře, ale opravdu mi toho strašně moc chybělo!

Jelikož jsem od této autorky četla zdařilejší knihy, tak se já směle pustím do další. Vy, pokud čtěte můj komentář a váháte zda číst či nečíst a máte rádi Přemyslovce, vám doporučuji Přemyslovskou epopej či knihu Mezi tiárou a orlicí.

Knížka se sice dobře čte, ale jsou tam velké nepřesnosti. Autorka na konci uvádí, že některé události pozměnila. Toto téma už bylo hodně krát zpracováno a vždy lépe.

(SPOILER) Historické nepřesnosti většinou odpouštím jen nerada, ale tady mi to překvapivě nevadilo. Příběh byl čtivý, plný reálný postav s minimem postav fiktivních, a když, tak zcela uvěřitelných. Děj rychle odsýpal, některé postavy se chovaly přesně tak, jak jsem si představovala. Autorka píše samozřejmě z pohledu ženy, nečekejte tedy podrobné popisy bitev, spíše se zaměřuje na vnitřní životy hlavní hrdinky a lidí kolem ní. Je pravda, že některé fráze se trošku opakovaly a některé scény mi přišly jako z lechtivého filmu (když se statný mladík poléval vodou ze studny, no..ehm), naštěstí autorka vše včas zarazila a ušetřila čtenáře zbytečných popisů nočních tajemství.
Z románu jsem cítila, že je jí postava Elišky Přemyslovny blízká. Jen je škoda, že děj vlastně končí svatbou a prvními roky jejího panování, přitom pozdější osudy by si zasloužily knížku nejednu.
Jako nenáročný kvalitní historický román hodnotím velice dobře. Příjemné překvapení.

Guta - Eliška Přemyslovna - Eliška Rejčka: tři královny, však každá jiná.
Václav II. jejich král, historie všeobecně známá, nic nového pod sluncem.
Úlisný had politiky splétá sítě, smrt si vybírá svou daň.
Ať je to ten nebo ten, princezna je ještě dítě.
Z bláta rovnou pod okap.
Snad aspoň chvíli byla šťastná, Eliška Přemyslovna, královna česká.
Využila svého práva, splnila svou povinnost? Opat Konrád by jistě věděl, přesto po pravdivosti faktů raději nepátrat, absolutní pravdu nejde dohledat.
Změnit úhel pohledu a mezi řádky číst...

P.S: Vilém Zajíc z Valdeka by možná věděl víc...

Historická romance, však historie pokulhává.
Milovníci historických faktů obrňte se tolerancí, milovníci romancí čtěte.

,,Domov je tam, kde jsme nechali srdce."

Jako romantický příběh na pozadí historických událostí to jde.
Jitka Ježková čte knihu fakt pěkně.
Ale vytočilo mě, když nezapadaly letopočty.
Při korunovaci Guty, manželky Václava ll, byly jejich děti malé. Takže se těžko mohlo stát, že by Václav lll přijel domů a jeho sestry Anna a Eliška by obdivovaly jeho mužnou krásu. V jeho osmi-devíti letech FAKT těžko. Navíc chlapec zemřel zhruba v době, kdy by se tím mužem stal. Autorka jednoduše všem přidala deset let bez ohledu na to, jak byli věkově v poměru ke svým rodičům. Nechápu, proč tedy nezměnila koncept a nedržela se skutečnosti...

Pro mne srozumitelně podaný kousek naší historie i když možná s trochou upravenými údaji, okořeněný o trochu romantiky.

Ve svém žánru - historická romance, nikoliv historický román - to není špatné, ale vytáčelo mě neustálé užívání ukazovacích zájmen a obratů typu „chodit kolem horké kaše“.

Příjemné oddychové čtení, ale trošku mi vadilo, jak byla Eliška vykreslena jako neustále milá dívka. Kdysi jsem četla román o Elišce Rejče a tam byla Eliška Přemyslovna naopak velmi nepříjemná a tvrdá osoba.

Moc pěkná knížka, nemám sice ráda přeslazenou "červenou knihovnu" ale zato mám ráda knížky Vlastimila Vondrušky a myslím, že se jim tato knížka s přehledem vyrovná. I když jsem od této autorky ještě nic nečetla, tak určitě tato knížka nebude poslední.

Velká chyba číst tento román do Vondruškově Přemyslovské epopeji! Moje slovní hodnocení bude tímto asi hodně ovlivněno, ale přesto dám knize tři hvězdy, jen k ní člověk musí přistupovat jako k červené knihovně (nemyslím to nijak posměšně).
Jasně, každý z autorů má jiné cíle a jiné způsoby psaní, ale rozdíl byl úplně propastný. Eliška Přemyslovna je opravdu klasická červená knihovna, i když možná i na červenou knihovnu jsou děj i samotné postavy naivní. Jak už bylo zmíněno, jsou tam historické nepřesnosti, ale to autorka ani nijak nezapírá. Děj velice rychle ubíhal a některé důležité události ani nebyly ani řádně popsány, jen že XY zemřel a tečka. Nedokázala jsem se začíst, ačkoliv mi byla hlavní hrdinka vcelku sympatická, ale jde to těžko, když člověk vlastně tuší, jak to dopadne, nebo dokonce ví, jak to bylo. Kladně ale hodnotím historický přehled na konci knihy a uvedení skutečných osudů postav na pravou míru.

Abych pravdu řekla, od této knihy jsem toho tolik nečekala a to už jenom proto, že mě celkově historie o těchto královských rodech naprosto nijak nezaujala, abych o ni následovně někdy v budoucnu něco vyhledávala. Ovšem po polovině prečtení této knihy jsem se od toho nedokázala odtrhnout. Podle mého je to velice pěkně napsaná kniha a těším se na další knihy od této autorky a doufám, že mě zaujmou stejně tak, jako tato. :))

Velmi ráda čtu historické knihy od této autorky, v knize nám vypráví příběh Elišky Přemyslovny od jejího dětství ,kdy ji zemře při porodu matka Gutha ,až po její dospělost, kdy je provdána za Jana Lucemburského .Kniha je napsána zábavnou formou , jako oddechová literatura, tak jak to mám ráda. Knihu doporučuji k přečtení.