Eliška Přemyslovna: Královna česká
Božena Kopičková
Podobizna české královny a významné kulturní osobnosti počátku 14. století, osvětlující život urozené ženy českého středověku. Portrét ženy, matky a královny, dědičky slávy a hrdosti Přemyslovců, matky císaře Karla IV. Autorka nám nabízí možnost poznat obě stránky života středověké šlechtičny a královny – slávu ceremoniálů i smutek a bezmoc ženy, které byly postupně odebírány milované děti. Eliška Přemyslovna vystupuje jako milující matka, žena samostatná a politicky aktivní, i jako fundátorka četných staveb, ovlivněná ve svém duchovním utváření středověkou mystikou. Práce Boženy Kopičkové spojuje odbornou erudici s vypravěčským uměním.... celý text
Přidat komentář
Tenkou knížku jsem přečetl hned po titulu Václav II. z téže edice. Musím konstatovat, že popis života poslední Přemyslovny, dcery výše uvedeného Václava a matky otce vlasti Karla IV. mne místy bavil trošku míň, ale to je možná jen proto, že toho o Elišce Přemyslovně jednak nevíme tolik a jednak klášterní svět, ke kterému Eliška tíhla, je nám přece jen v dnešní době trochu vzdálen a těžko pochopitelný.
Ze dvou tehdy dominantních Elišek tahle, ač déle královnou, tahala většinu života přes své velké ambice spíš za kratší konec provazu.
Prakticky hned po dočtení knížky jsme s manželkou viděli na brněnském biskupském dvoře divadelní představení Městského divadla "Eliška/Rejčka" a díky četbě této i předchozí knížky jsem se perfektně orientoval v pro laika jinak těžké hře, která tak pro mne byla velkým zážitkem. Zásluhu na tom měla právě tato knížka. Díky.
Přišlo mi, že často přání bylo otcem myšlenky, a tak se obraz Elišky Přemyslovny za každou cenu vylepšoval.
Úžasně zpracovaný portrét mimořádné osobnosti, nedoceněné, kterou, ke škodě, velmi limitoval nedostatek peněz a její složité postavení. Jak odlišná mohla být historie, kdyby už tehdy mohly vládnout ženy.
Autorka si mě svým poutavým a přehledným stylem psaní získala. Doporučuji.
Tak trochu feministicky podbarvené čtení o velmi zajímavé osobnosti české královny Elišky Přemyslovny. Autorce musím přiznat velké znalosti a kniha pro mě byla jednoznačně velmi přínosným čtením.
U kontroverzních postav či sporů je podle mě nevyhnutelné, že si čtenář podvědomě vybere jednu ze stran a sympatizuje s ní. U osob Elišky a Richezny to byla právě Eliška, jež získala mé sympatie. Nejdůležitější aspektem pro literaturu faktu je ovšem její nestrannost, což Božena Kopičková v knize bez výhrad splnila.
Hezké čtení, jen mě trochu mrzelo, že autorka nezmínila návštěvu Elišky a Jana ve Slezsku roku 1327, či její propojení s legendami o Anežce Přemyslovně. Navíc jsem občas nesouhlasila s jejími názory na Jana Lucemburského.