Elitný klub
Angela Marsons
Případy Kim Stoneové / D.I. Kim Stone série
< 8. díl >
Prijímacie rituály, zvláštne úmrtia študentov Keď tínedžerka Sadie Wintersová zoskočí zo školskej strechy, vyhlásia jej smrť za nešťastnú samovraždu problémového dievčaťa. Potom však v tej istej škole nájdu telo mladého chlapca a detektívke Kim Stonovej je hneď jasné, že ani jedno z úmrtí nebolo len tragickou nehodou. Spolu s tímom začne rozpletať temnú pavučinu tajomstiev. Jedna z učiteliek možno má kľúč k pravde, lenže práve keď sa chystá prelomiť mlčanie, príde o život tiež. Ohrozené sú aj ďalšie deti, preto Kim musí zvážiť aj na pohľad nepredstaviteľnú možnosť. Čo ak má vraždy na svedomí iný žiak? Analyzovanie spôsobu myslenia detí, ktoré zabíjajú, ju privedie späť k protivníčke z minulosti, psychiatričke a sociopatke Alex Thornovej. Tá si kedysi dala za cieľ Kim zničiť. Pri pátraní po vrahovi objaví Kim súvislosť medzi nedávnymi vraždami a prijímacím rituálom do školského spolku spred niekoľkých desaťročí. Záchrana nevinných životov však má svoju cenu – a tú najvyššiu možno zaplatí aj niekto z Kiminých najbližších.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2023 , Ikar (SK)Originální název:
Dying Truth, 2018
více info...
Přidat komentář
Skvělé čtení, knihu jsem zvládla přečíst za jeden den. Nějak jsem se nemohla odpoutat. Líbily se mi všechny předcházející díly, ale tento se u mě řadí k těm úplně nejlepším. Konec je překvapivý. Rozhodně doporučuji přečíst, máte se na co těšit.
Už jsem tuhle sérii chtěla vzdát, protože mi Kim už lezla dost na nervy, ale tenhle díl mě opravdu překvapil! Dokonce mě rozbrečel...jsem zvědavá na další.
Další příběh ,který musí vyřešit inspektorka Kim Stoneová,tentokrát záhadné sebevraždy na prestižní škole Heatcrest. Během vyšetřování odhalí podivný soukromý klub - společenstvo karet z kterého není možné jako živý odejít.Další napínavý příběh této série.
Zé série jsem četla pouze Skryté karty. Četlo se to dobře a je to opravdu napínavé, ale mně se moc téma nelíbilo - přišlo mi to moc nereálné.
Úžasná kniha, která si zaslouží těch hvězd daleko víc. Víc nenapíšu, abych neprozradil něco, co si každý přečte.
Pokud jste knihu ještě nečetli, nečtěte ani můj komentář.
Příběh jako vždy skvělý. Pachatele jsem tušila, ale neviděla souvislosti, které by ho usvědčili. A nakonec se to ještě trochu zamotalo :)
Ale ten konec...
Ten mě naprosto rozsekal. Brečela jsem jako malé dítě. Nedokážu si představit, jak bude vypadat další díl. Když si na to vzpomenu, tak ještě i teď mám slzy v očích.
Nemůžu jinak, než další díl s inspektorkou Kim a jejím týmem hodnotit jen a jen kladně. Tohle bylo proste boží. Elitní soukromá škola a tajné spolky, které zde nejsou jen tak ledajaké, ale když do nich vstoupíte už navždy budete jejím členem a v jejich moci. Mrazilo mě až v zádech co vše se na této škole odehrávalo, co se za zdmi skrývá a nikdy se nedostane ven..ten pocit šikanovaných žáků kdy jim nikdo nechce pomoc , ta tíseň se kterou musí žít..a ten konec...dlouho mě žádná kniha takhle nedojala až jsem u ní brečela. Prostě úžasný příběh.
Napínavá záležitost, i když jsem si byla od půlky jistá kdo je vrah stejně mě to bavilo až do konce..
Paráda jako vždycky. Pro mě jedna z nejlepších sérií. Konec je jaký je, ale myslím, že to tak muselo dopadnout, nemůžou umírat jen záporáci, to by nebylo reálné. Kim už toho taky přežila celkem dost...
Kdyby bylo více hvězd , dala bych nejvyšší možné ohodnocení. U knihy Zlámané kosti jsem psala v komentáři, že mě těší, že další díly nespadají do stereotypu a kniha Skryté karty to jen potvrdila … skvělé čtení, ale smutný konec
Tento díl mne opět bavil, možná víc než předchozí. Ovšem ten závěr ????!? Do poslední stránky jsem nechtěla věřit v takový konec. No rozhodně se nedá mluvit o happyendu ????... už se těším na další díl...
Autorovy další knížky
2016 | Němý křik |
2017 | Tichá modlitba |
2016 | Ďábelské hry |
2017 | Otevřený hrob |
2019 | Skryté karty |
Už někdy v první třetině knihy jsem si říkala, že vím, která karta je vrahem. No, s kartou jsem se sekla, osobu jsem měla dobře, byť ten motiv mi přijde dost nereálný. Trochu dost. Další výtka by se týkala mého pocitu, že kdyby vrah byl zároveň tou kartou, jak jsem si původně myslela, bylo by to asi věrohodnější, takhle se tam pozornost tříští na víc osob a to mi moc nesedí. A poslední, asi největší, nesrovnalost visím v té první smrti, z doby, kdy do té školy chodili rodiče současných studentů. Nikde tam nerozpitvávali, co měla oběť na sobě, což mně osobně by přišlo jako dost podstatné i vzhledem ke konečnému stanovení příčiny smrti.
Nicméně, tyhle výtky tentokrát vyvážil silný emotivní závěr, tohle jsem teda od Marsonsové nečekala!