Královna Alžběta
Alison Weir
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248869/bmid_kralovna-alzbeta-YEs-248869.jpg
4
151
151
Elizabeth I série
< 2. díl
Jejich milostný poměr vyvolává skandál evropských rozměrů. Alžběta Tudorovna se prohlašuje za Panenskou královnu, ale nedokáže odolat svému oslnivému, ale ženatému nejvyššímu štolbovi, lordu Robertu Dudleymu. Mnozí jsou přesvědčeni, že jsou milenci, a šíří se pikantní fámy, že Alžběta vůbec není panna. Úctyhodnou mladou královnu považuje většina křesťanského světa za nemanželskou kacířku a uchvatitelku trůnu, a přece si mnozí vládci tudorovskou Anglii předcházejí a usilují o Alžbětinu ruku. Alžběta, která čelí narůstajícímu tlaku, aby se provdala, své nápadníky v jejich námluvách povzbuzuje, ale zároveň se prostřednictvím delikátního politického manévrování snaží vyhnout jakémukoli závazku. Sledovat tuto nebezpečnou linii s Robertem Dudleym po boku, synem a vnukem zrádců, by ji ale mohlo stát trůn… Královna Alžběta, román odehrávající se na pozadí oslnivé nádhery tudorovského dvora a nejslavnějších událostí své doby, je dramatický, složitý a hluboce jímavý příběh plný intrik, lásky a bolestné ztráty, jehož protagonistkou je největší anglická královna a zápletku tvoří jeden z nejpodivuhodnějších milostných příběhů všech dob.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2015 , BB artOriginální název:
The Marriage Game: A Novel of Queen Elizabeth I, 2014
více info...
Přidat komentář
Cokoli od této autorky, pokud máte rádi anglickou historii, je prostě boží, Princezna Alžběta se mi líbila víc, protože to bylo dynamičtější, ale za to nemůže autorka, prostě první část života Alžběty je zajímavější, trošku bych to přirovnala k autorčině knížce Alžběta z Yorku, kde se autorka taky snaží vykřesat maximum z nepříliš zajímavé osobnosti. Opět musím vyzdvihnout poctivou práci autorky, i proto patří mezi mé nejoblíbenější spisovatele.
Sňatková politika v podání autorky Alison Weir byla sice bohatá, nicméně místy rozvleklá. Příběh o mé oblíbené anglické panovnici je sám o sobě kombinací šťastného období a nešťastné lásky. Alžběta měla velmi těžké dětství a o to těžší dospívání a vládu. Nicméně historie je dána, raději se vracím k samotnému podání autorky. Vykreslení Alžběty a jejího charakteru bylo skvělé, ostatně jako Roberta Dudleyho a dalších postav. Horší již byl plynulý tok děje, který z většiny zaujímaly zdlouhavé dialogy a popisy. Ve srovnání se sérií manželek Jindřicha VIII. mne tato kniha již tolik nezaujala, nicméně i tak jsem byla ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst.
Kniha o slavné královně trochu jinak. Od autorky jsem čekal více, je to koloběh ohledně sňatkové politiky, jejích averzí vůči sňatku a taky vztahu Alžběty a Roberta Dudleyho, hraběte z Leicesteru. O její vládě je spousta jiných knih, a tahle verze mohla mít o polovinu stran méně. Ale pořád je to hezky psáno. "Já už manžela mám, a tím je anglické království".
Jsem trošku zklamaná. Od Alison jsem četla už hodně knih a prakticky vždycky se mi její zpracování líbilo. Ale tady jsem měla trošku problém. Alžběta mi tu přišla dětinsky zatvrzená a místy i hloupá. na to jak měla být chytrá a schopná. A Robert byl vyloženě jako nadržený pitomec. Četla jsem hodně čistě historických článků a faktů o její vládě a jejím vztahu s Dudleym, proto mi tohle pojetí jejich vztahu nějak nesedlo. Čekala jsem, že se dozvím něco víc o její vládě z jejího pohledu v románové podobě. Ale většinu času jde jen o sňatkovou politiku ( ano, bylo to v její době vážné téma, ale za její dlouhé vlády se toho přece dělo mnohem víc) a o to, zda si pod sukni Dudleyho zrovna pustí nebo ne. Což bylo zdlouhavé a občas dost nudné. A taky mi moc neseděl ten místy dost moderní způsob komunikace a stylu psaní. To je oproti jejím jiným knihám jako pěst na oko.
Kniha se dobře četla, ale je pořád o tom samém. Je to taková “ sňatková politika“. V podstatě nic jiného se v knize neděje, až ke konci kdy je zmíněná bitva proti španělské armadě. Vládla 45 let a její vláda se považuje za zlatý věk Anglie, tak jsem čekala, že se dozvím co zásadního pro Anglii vlastně udělala. to je ve finále zmíněno až v doslovu autorky.
Souhlasím s předchozími komentáři k této knize. Jsem z ní zklamaná, protože jiné knihy autorky byly historicky zajímavé i čtivé. Kdo se chce dozvědět více o Alžbětě, doporučuji knihu Panenská královna od Carrolly Erickson.
Mám ráda anglické dějiny, ale tato kniha byla spíš než o Alžbětě o protahování a nerozhodnosti ve věci svatby královny a nic zajímavého se člověk nedozvěděl, jen spousta průtahů a nejasných náznaků.
Další nadprůměrná kniha skvělé vypravěčky tentokrát popisující život Alžběty od jejího nástupu na trůn. I když je kniha velmi čtivá, v porovnání s předchozím dílem je bezesporu slabší. Zaměřuje se výhradně na vztah Alžběty a Roberta, resp. na Alžbětiny sňatkové hry a vyvolává tak dojem, že Alžběta vůbec nevládla, resp. nic jiného se za jejího panování nedělo - a to je škoda. Přesto kniha stojí za přečtení.
První díl jsem nečetla, na tuto knihu jsem narazila v levných knihách, a protože mě Tudorovci baví, neváhala jsem s koupí (a upřímně, na knize zvnějšku ani není nic, co by naznačovalo, že se jedná o druhý díl). JENŽE jsem se nesetkala s úspěchem, jaký jsem očekávala. Autorka v doslovu vysvětluje, že přizpůsobila jazyk moderní době, aby se to čtenáři lépe četlo... nu, mně to naopak někdy dělalo problém, nedokázala jsem si představit, že by něco takového v té době někdo řekl, nesedělo mi to a rušilo mě to. Jak tu také už někdo zmínil, řešit na 400 stránkách pořád dokola to samé, to už pak člověka nebaví. Taky tato kniha zabíhá do žánru červené knihovny, což nepatří mezi mé úplně oblíbené čtivo. Navíc mě hlavní postava, královna Alžběta, neuvěřitelně štvala po celou dobu příběhu... Z inteligentní a opěvované královny nám byla předvedena převážně jen malicherná, sebestředná, žárlivá a jako puberťačka se chovající ženská. Upřímně lituju Roberta a její rádce. Abych ale knihu jen nehanila, hvězdičky dávám za to, že se autorka více méně držela historie a že jsem se chvílemi i zabrala do děje (na zahnání dlouhé chvíle v práci to stačilo). Jen jsem na vážkách, jestli si ještě zpětně přečíst první díl Princeznu Alžbětu...
Dobře se to četlo, i když to s těmi sňatkovými hrami bylo pořád dokola. Ale bylo to napsáno podle historických pramenů, takže zřejmě kromě Marie Stuartovny, se v jejím vládnutí neudály žádné napínavé a zajímavější věci, jinak by je autorka bezpochyby v románu využila. Jsem ráda, že jsem knihu četla, zase jsem se dozvěděla něco o Alžbětě.
Chapu, ze se autorka chtela co nejvic priblizit Alzbetinu zivotu, ale temer 400 stran temer o tom stejnem je trochu moc.. Docetla jsem, ale na zadek jsem si z knihy nesedla
Asi mi chybí ten kontext první knihy Princezna Alžběta, kterou už se mi nedaří sehnat (a zdejší bazarové ceny opravdu nehodlám akceptovat...). Tato kniha začíná nástupem Alžběty na trůn, její korunovací a pokračuje prakticky nepřetržitou "sňatkovou hrou", kterou Alžběta hrála na mnoha stranách. A vypadá to, že ji to snad i bavilo:). Docela trefně to vystihuje následující věta, která se v knize vyskytuje v souvislosti s popisem jedné ze sňatkových partií, ale řekl bych, že sedí na celou záležitost obecně: "Nezbývalo jí, než dělat to tak, že každou ze stran napřed nažhavila, poté její naděje zchladila, následně je opět přiživila a sem tam všem zamávala před očima vidinou úspěchu, aniž se kdekoliv zavázala. Byla to hra, v níž se - díkybohu - s každým uplynulým dnem zdokonalovala."
Převážná část knihy je pořád takové kočkování Alžběty s potencionálními nápadníky či spíš jejich vyslanci a nic moc jiného se tam neděje, tedy... pardon, krom jejího zajímavého vztahu k Robertu Dudleymu, ale pokud na tuto hru a tento styl knihy čtenář přistoupí a uvědomí si, že nic moc jiného nedostane, čte se to velice dobře a nedá se, než se nad tím, jak se Alžběta bavila, jen usmívat a užívat si její škodolibosti:). I když ona to zase asi až taková škodolibost nebyla, ty její sňatkové hry byly součástí mnohem vyšší hry politické, i díky nim udržela svoji zemi v míru.
To, proč se Alžběta nikdy nevdala ani neměla děti, se částečně odkrývá v samotném románu, který ukazuje i poměrně velkou komplikovanost této problematiky a nějaké další informace autorka doplňuje i v doslovu. Dá se říct, že vpodstatě poměrně nudnou a jednotvárnou látku autorka uchopila a podala velmi čtivě a humorně. Tahle kniha je asi svým zaměřením a dějem přece jen trochu jinde než autorčiny knihy o manželkách Jindřicha VIII., a asi i proto se nedají tak úplně srovnávat. Přesto anebo možná právě proto i tady hodnotím plným počtem hvězdiček.
Až tak moc mne nevzaly snatkove hry,urcite to pro mne byla kniha kterou nepotřebuji číst víckrát..
Jako ostatní čtenáři musím napsat, že první díl Princezna Alžběta se mi líbil mnohem více, možná dokonce nejvíce ze všech knih, které jsem od autorky četla. Přesto se mi i tato kniha líbila a četla se jedním dechem. Ano, bylo to pořád to samé dokola. Cožpak o to, spíše mi vadila samotná Alžběta, její příšerné chování. Jak jsem si jí v prvním dílu oblíbila, zde mi lezla pěkně na nervy. Občas se chovala opravdu nepochopitelně, iracionálně, až jsem si říkala - to je opravdu ta vysoce inteligentní dívka jak ji znám?? Robert tedy musel mít svatozář, co chudák musel vytrpět, bylo mi ho skoro pořád líto, toho ponížení co musel přetrpět...
Nicméně pěkné počtení a moje určitě ne poslední kniha od této autorky!
Četla jsem myslím všechny knihy od autorky. Tady mi to přišlo pořád o tom samém. Ale pak mi došlo, že chudák Alžběta asi opravdu řešila celý život pořád jen tu jednu věc. A oceňuji, že jí autorka podala jako úplně normálního smrtelníka s lidskými potřebami.
Nic to ale nemění na tom, že to byla velká královna.
Tudorovci je to rod který mě zajímá, Královna Alžběta je kapitola sama o sobě,četla jsem dlouho mezi jinými knihami a byla to chyba, ráda si přečtu další knihy od spisovatelky už vše zakoupeno až na princeznu Alžbětu ale knihovna to jistí
Kniha čtivá, přečetla jsem hned. Za mě doporučuji těm koho zajímá anglická historie.
Autorovy další knížky
| 2016 |  Kateřina Aragonská: Pravá královna |
| 2017 | Anna Boleynová – Králova posedlost |
| 2009 | Šest žen Jindřicha VIII. |
| 2011 | Princezna Alžběta |
| 2011 | Nevinná zrádkyně |
Elison Weirová krok za krokem vyčerpává téma Jindřicha VIII., jeho žen a všeho okolo až začíná mírně vyčerpávat mě, jako čtenáře. Kniha mi nabídla možnost urovnat si jisté znalosti, zasadit je do dobového kontextu, a také poupravit si názor na Tudory obecně (za mě byli malicherní, sebestřední, ješitní a vůbec nechápu, jak mohli vejít do historie s takovou slávou).
Nicméně, byla to celkem nuda, což nevím, jestli bylo osobou Alžběty nebo stylem vyprávění. Každopádně, kniha by přece měla bavit, strhnout, zaujmout, ne? Proč bychom je jinak četli? A tahle mě nebavila.