Elizino tajemství
Dominik W. Rettinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432801/bmid_elizino-tajemstvi-Bd6-432801.jpg
4
354
354
Prostituce ve stínu hákového kříže. Jak vysoká může být cena přežití? Je možné si i v pekle zachovat lidství? Čekala je těžká volba na strašlivém místě: buď budou žít dál jako řadové vězenkyně koncentračního tábora v Osvětimi, nebo výměnou za snesitelnější podmínky začnou pracovat v táborovém nevěstinci. Mladá žena Eliza si vybrala druhou možnost. Když se po konci války její vzpomínky dostanou do rukou matce bývalého důstojníka SS, s hrůzou zjistí, co vše musely zubožené dívky a ženy podstupovat, aby získaly alespoň nepatrnou šanci přežít. Elizin boj o přežití a chorá, nebezpečná láska důstojníka SS se prolínají s líčením skutečného táborového života a fungováním esesáckého veřejného domu, který dosud nikdy nebyl v literatuře popsán.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , XYZ (ČR)Originální název:
Sekret Elizy. Auschwitz. Płatna miłość, 2019
více info...
Přidat komentář
Kniha byla pěkná, ale nakonec mě zklamal konec, byl krátký a takový dost zmatený. Jsou lepší knihy o Osvětimi, tato je jediná o nevěstinci ale nezařadím jí mezi nejlepší.
Nebylo to špatné. Chvíli mi trvalo se začíst. Je pravda, že už jsem četla spoustu knížek z této oblasti, ale tohle bylo zase něco jiného. Prostituce za život, tak bych to shrnula.
Ač by se Eliza dala označit za sobeckou mrchu, nebyla mi nesympatická. Životní osud ji k tomu tak trochu dohnal už před válkou a pak se jí to hodilo.
Kniha se četla dobře, ale nemůžu říct, že by mě nějak zvlášť zasáhla. Možná je to tím, že nedáno jsem četla famózní Vypravěčku a oproti ní byly některé pasáže méně uvěřitelné.
Část z nevěstince byla bohužel poměrně krátká a poslední třetina včetně konce mi přišla trochu "přitažená za vlasy", takže dávám jen 3*.
Můžeš žít jako řádové vězenkyně v Osvětimi, nebo budeš žít v táborovém nevěstinci a budeš mít naději přežít. Zvolila si tu druhou možnost a přežila. Zajímavé a autentické čtení, podle vyprávění vězeňkyň. Stojí za přečtení.
Knihy s tématem holocaustu čtu poměrně často a tato patří k jedné z nejlepších. Zabývá se tématem, o kterém se v těchto knihách nepíše. Moc smutná a silná knížka, o které jsem musela přemýšlet ještě dlouho po jejím dočtení.
Kniha se mi moc líbila hlavně proto, že hlavní hrdinka nebyla před válkou žádné nevinatko. Že se autor nebál vykreslit postavu ne zcela ryzich vlastnosti....presto si mě Eliza získala pro svou sílu a ikdyz se zpočátku chytla Magdaleny z čisté vypocitavosti, nakonec nad ní vyhrála zodpovědnost a přátelství...
Zklamal mě ale konec... Přišel mi takový zbytečně useknuty a strohý...proto ubírám jednu hvězdu...
Osvietim trochu z jiného úhlu pohledu. Blok 24 a kommando Puff, kterého byla Eliza součástí. Nebudu hodnotit co je smyšlené a co se nemohlo v reálu stát. Příběh se mi líbíl a to je rozhodující. Tato kniha byla pro mě relax po řadě knih,které naturalisticky vypovídali o holokaustu........
Knížka nebyla špatná, jenom mi místy připomínala Tatéra, po táboře si chodil také jak chtěl, z Kanady mu nosily vězeňkyně šperky apod. A trochu mě vadilo, že v překladu byl pořád užíván výraz muslimka (pro vězeňkyně, které nemohly pracovat a bez nároku na jídlo bloudily po táboře, rezignovaly), ale těmto vězňům se říkalo musulman.
Mě tohle moc mile překvapilo. Čekala jsem něco jako Tatéra, který mi pije krev i když jsem ho četla před více jak rokem. Tohle není žádná pohádka, autor vychází z faktů a místy je to vážně honě drsné čtení. U jedné scény jsem knihu málem odkládala... Hodně drsné, ale moc zajímavé čtení. Po dlouhé době mi line ze "současnosti" (tady to není přímo současnost, ale chápeme se) nepřišla zbytečná, ale naopak pootvírala další zajímavé téma, kterému se knihy zatím moc nevěnují. Rozhodně doporučuji.
Kniha byla hodně zajímavá, některé pasáže byly srdcervoucí. Já Elizu chápala, i když to, čím se živila před válkou, bylo odporné. Nikdo z nás neví, jak by se v její situaci zachoval, a nikdo nemůže její reakce soudit. Zase jsem se něco nového dozvěděla, ale není to čtení, na které má člověk sílu moc často. Nicméně kniha se četla dobře, nemohla jsem se odtrhnout.
Příběh to nebyl špatný, Eliza i Wolfgang byly zajímavé postavy. Nicméně se přiznám, že se mi nelíbily některé části z Osvětimi, protože byly nevěrohodné (například nevěřím propustkám a moc se mi nezdá, že by se mohly jakékoliv vězeňkyně třebas i když jsou prostitutky procházet s esesáky po městě). Zkrátka to na víc než tři hvězdy nemá.
Dočetla jsem včera večer. Kniha je dobře napsaná, skvěle se čte. Ukončena mohla být trochu jinak, ale to tělo, podstata, to tam je rozepsané tak, že jsem prostě nemohla od knihy odejít.
To že je Eliza někomu nesympatická, chápu. Já ji vnímám jako velmi silnou ženu, která se chová podle okolností, naučila se přežít. Podle mě je skvělá. I přes svou minulost má v sobě cit, nenechala se ničím udolat.
Na Elizu a další ženy s takovým osudem budu vzpomínat s úctou. Do života pro mě lekce, nad lecčíms jsem se zamýšlela a autorovi děkuji.
Elizino tajemství - po dlouhé trošku jiný příběh z koncentračního táboru. Knížka se mi od počátku velmi líbila, jen ten konec byl zbytečně moc rychlý.
Kniha byla ctiva, přečetla jsem ji za jeden den. Jen ten konec me zklamal, byl useknuty.
Kniha má zajímavý námět, ale zcela poprvé se mi u knihy z Osvětimi stalo, že jsem s hlavní hrdinkou vůbec "nesoucitila". Naopak mi byla Eliza prakticky od první do poslední stránky protivná.
Děj knihy se odehrává ve dvou rovinách: Anna (Němka, matka esesáka) hledá svědkyni která by mohla jejímu synovi pomoct u soudu. Najde ji a čte si její zápisky z dob před válkou a během války. Takže se v kapitolách střídá součastnost a vyprávění minulosti.
Kniha je čtivá a to i přes to, že prvních 100-120 stran je zbytečně natahovaných (o nepodstatném).
Kommando Puff, moc se o něm nevědělo krom několika dokumentů, až autor použil práce dvou polských vědkyň a téma nacistických nevěstinců v koncentračních táborech zpracoval do příběhu. Kdo může soudit pohnutky, které vedly vězeňkyně v Osvětimi, aby volily mezi téměř jistou smrtí a alespoň malou nadějí na přežití, že volily nevěstinec. Po válce , pokud přežily, jim nebyl přiznán status obětí nacizmu, ani se asi nehlásily. Autor, dramatik a scénárista, podle skutečnosti napsal krutý a syrový příběh ze kterého jde čtenáři mráz po zádech. Hodně jsem po přečtení přemýšlela nad dvěma protagonistkami. Eliza, poloviční židovka, mladá žena , která díky otřesným zkušenostem s muži v době dospívání ztratila schopnost citů, ztvrdla a podle toho se chová i v nevěstinci. Na druhé straně Anna, stará německá žena, vdova po vysokém německém důstojníkovi a milující matka důstojníka SS, který byl jedním z velitelů v Osvětimi a měl na svědomí mnoho lidských životů. Její kruté poznání pravdy o synovi, zrůdě, a snad i úleva nad jeho sebevraždou budou jejím pokáním až do konce života. Velmi silný příběh.
Kniha se četla docela dobře, jen jsem asi čekala víc príběhu z nevěstince, což kniha slibovala. Ale ten konec mi přišel dost urychlený a docela nic neříkající. Za konec tedy hvězdička dolů.
Tato knížka mě hodně lákala, názvem, anotací i povedenou obálkou.
Bylo to dobré čtení, dvě dějové linky, ta současná s Annou se mi líbila méně, kdežto jak bývá zvykem část historická - válečná byla čtivější a silnější. Příběhy z koncentračního tábora bývají vždycky plné krutostí, nelidskosti a hrůz, bylo tomu tak i v tomto příběhu.
Nejvíc se mi líbilo přátelství Elizy a Magdaleny. I když vzniklo v hrůzných podmínkách a bylo tragické... I mně se hůře četl začátek knihy, jinak jsem spokojená, ale ne nadšená. Mé city a emoce se bohužel při čtení neprobudily. To se ale stává jen sporadicky.
Elizino tajemství
Na knize je zajímavý pohled do prostředí nevěstince v koncentračním táboře Osvětim. Rámec, do kterého je příběh zasazen, na mě nepůsobil zcela přesvědčivě..