Elizino tajemství
Dominik W. Rettinger
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432801/bmid_elizino-tajemstvi-Bd6-432801.jpg
4
354
354
Prostituce ve stínu hákového kříže. Jak vysoká může být cena přežití? Je možné si i v pekle zachovat lidství? Čekala je těžká volba na strašlivém místě: buď budou žít dál jako řadové vězenkyně koncentračního tábora v Osvětimi, nebo výměnou za snesitelnější podmínky začnou pracovat v táborovém nevěstinci. Mladá žena Eliza si vybrala druhou možnost. Když se po konci války její vzpomínky dostanou do rukou matce bývalého důstojníka SS, s hrůzou zjistí, co vše musely zubožené dívky a ženy podstupovat, aby získaly alespoň nepatrnou šanci přežít. Elizin boj o přežití a chorá, nebezpečná láska důstojníka SS se prolínají s líčením skutečného táborového života a fungováním esesáckého veřejného domu, který dosud nikdy nebyl v literatuře popsán.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 2020 , XYZ (ČR)Originální název:
Sekret Elizy. Auschwitz. Płatna miłość, 2019
více info...
Přidat komentář
Knížka se mi velmi dobře četla. Na rozdíl od jiných knih zde byl přechod mezi "současností" a minulostí vždy jasný a tím příběh pochopitelný a čtivý. Trochu mě zklamal konec knihy - ne samotným příběhem, ale v posledních pár kapitolách, kde přichází závěr/rozuzlení/zakončení je vše psáno tak nějak neurčitě, mlhavě, možná až uspěchaně, což bylo jiné, než celý zbytek knihy. Jinak ale kniha zajímavá a tím, že jsem v Osvětimi byla, mohla jsem si mnohé věci reálně ztotožnit a tím se do příběhu víc vžít. Dotýká se tématu, o kterém jsem ještě nečetla, takže jsem se dověděla něco nového a to je velké plus.
Začátek pozvolný, konec zmatený. Linka Wolfgangovi matky mě vůbec nebavila. Někdy těžké čtení, popisované hrůzy jsou strašné. Bez toho zmateného konce by to bylo za 4/5.
Kniha byla velice čtivě napsaná, schopná vtáhnout čtenáře. Postavy nebyly idealizovány, stále měly své černé stránky, což bylo velice příjemné zjištění. Jen ke konci mi přišel příběh mírně kostrbatý a trochu hůře uvěřitelný.
Co však kazilo můj zážitek z knihy, byly chyby, které v knize zůstaly. Ne jednou jsem narazila na chybějící slova, zdvojená slova a tak. To však není chyba knihy samotné. Ale musím to zmínit
Smutný příběh, který mě chytl a nepustil. Četla jsem celý den a nepřestala. Zase jsem se dozvěděla něco nového. Osvětim - tábor na Východě, kam přijížděly vlaky plné nevinných lidí, kteří nevěděli, kam jedou. Aspoň většina z nich... místo, kde je cítit nasládlý smrad kouře a kde nezpívají ptáci. Tam, kde člověk přestane žít, existovat, ale je jenom nějaké číslo. Místo vlastního jména je jedno číslo, které má vytetované na paži. Brutalita opět pokračovala. Je až neuvěřitelné, co všechno se stalo obyčejným lidem, kteří na místě hrůzy byli zavření léta jen kvůli jiné národnosti. Proč? To nikdo dodneška neví a nedokáže pochopit.
Arbeit mach frei - práce šlechtí.. ano, ale v tom opačném slova smyslu a to nikdo z nich tehdy nevěděl. Lhali jim v hodně věcech...
Kniha mě chytila od začátku, hrůzy, které lidé za války prožívali, jsou až neuvěřitelné. A Osvětim - to je hrůza sama o sobě. Občas jsem si říkala, že snad není ani možné, aby člověk na člověku páchal takové hrůzy.
Příběh se dotýká tématu, který je v poslední době dost zpracovávaný a opakuje se. Zde je spojen ještě s prostitucí v Osvětimi, avšak musím říct, že mne vyprávění nijak extra nebavilo. Bylo to pojaté zvláštně - Anna čte příběh Elizy ze starého rukopisu, avšak některé věci jsou vyloženě nesmyslné, Eliza je nemohla vědět ani vidět (nejsou moc odlišené představy a realita). Navíc Anna čte o skutcích svého syna, a její prožitky pak někdy působily v příběhu dost rušivě. Děj i příběh se mi "líbil", bylo to i docela čtivé, ale párkrát jsem skutečně musela kroutit hlavou. S ohledem na téma a čtivost dávám 4/5, ale je fakt, že se asi delší dobu opět tomuto tématu věnovat nebudu.
"Zazní píšťalka,já se svléknu,lehnu si na postel,roztáhnu nohy,slyším,ale nevnímám,co mi říkají.Prosí,abych na ně byla milá,platí za to,za dvacet minut zrychleného dýchání,za křeč z rozkoše.Píšťalka,vylezu z pod těla bez hlavy,umyju se,obléknu a čekám,až vejde další." 30%.
Smutný příběh, který mě chytil a nepustil. Příběh o snaze přežít a udělat vše pro přežití. O přátelství, o starostlivosti. Příběh o vlastní síle a vůli přežít. Kniha se čte velmi dobře a rozhodně doporučuji.
Vůbec jsem netušila že byl v Osvětimi bordel. Netradiční pohled na hrůzu,kterou museli snášet. Přečteno jedním dechem.
Oproti ostatním knihám o koncentračním táboru, které mám poslední dobou možnost číst se mi líbilo, že autor zaměřil svoji pozornost na fungování a jednotlivou hierarchizaci postavení v koncentračních táborech. Celkově bylo tedy popis tábora přednesen očima malé podvodnice, která tahala před válkou za nos hromadu mužů. Proto je její přístup k tomuto místu trochu neotřelý, byť je tam vlastně vězněm, ukazuje hlavně potřebu přežití za jakoukoliv cenu. Poslední třetina knihy je celkově nějaká zmatená, hlavně odchod z tábora a role Wolfganga. Cením si linky matky bývalého důstojníka SS a jejího zkoumání zákoutí duše vlastního syna.
Musím se přiznat, že teď jsem dlouho žádnou knihu o koncentračních táborech nečetla. Rozhodla jsem se to napravit a sáhla jsem po Elizině tajemství, které mi doma leželo už dlouho. A příběh je opravdu syrový...
Sledujeme zde Elizu, která si vydělává podvody v kasinech se svým společníkem Karlem. Za několik let se i ona, jakožto Polka dostane do Osvětimi. Zde si prochází několika pracovními pozicemi. Jak už název napovídá (placená láska), skončí právě v Osvětimském nevěstinci.
Nikdy jsme žádnou knihu o táborových nevěstkách nečetla, proto bylo zajímavé dozvědět se něco víc i o této pracovní pozici. Naprosto chápu ty ženy, proč tam šly. Měly mnohem víc jídla, pracovaly v teple a přes den měly více méně volno. Nikdo nemá právo je za to soudit. V téhle situaci prostě chtěly přežít. Taky za to některé zaplatily mnohem větší cenu.
Příběh jako takový je skvěle napsaný. Na začátku poznáváme Elizu před válkou. Do toho se prolíná ještě jedna dějová linka a to po válce a hrdinkou této linky je Anna. Matka esesáka Wolfganga, která se snaží zjistit, jak velkou roli její syn měl v systematickém vyvražďování nevinných lidí.
Co mě ale extrémně mrzí je druhá půlka knihy. Ne z příběhového hlediska, ale kvůli korekci textu. Přišlo mi, že se na ten text snad nikdo ani nepodíval. Chyběly tam celá slova (místo oči zalité slzami bylo oči é slzami), opakovala se vztažná zájmena se, si, opakovala se i písmenka (např pokud o o útěk) a tak dále. Je to škoda, neskutečně mě to rušilo od čtení. První půlka přitom byla bez chyb.
Taky bych vytkla extrémně dlouhé kapitoly. Ale to je moje osobní preference, mám radši kratší kapitoly, které odsýpají.
Takže příběh za mě byl super, někdy jsem si teda klepala na čelo kvůli chování Elizi, ale bůhví, jak bych se v takových situacích zachovala já. A ta korekce textu to za mě dost zkazila.
Tri hvezdy za neotrele tema nevestincu v Osvetimi. Poslouchala jsem jako audioknizku - bud nepozorne, nebo je to cele takove nedotazene. Mam spoustu otazniku a nejasnosti, coz na konci knih nemam rada.
Kniha mě ze začátku moc nebavila, často jsem ji odkládala... Chytla mě kolem 12.kapitoly... co mě velice mrzí je konec knihy. Jako kdyby se přetrhla páska. Vůbec nevím, jak to v koncentráku dopadlo. Možná je to tím, že jsem se ke knize vracela po delších dobách a něco mi uniklo.
(SPOILER) Knížky o holocaustu jsou vždycky drsné. Myslím, že jednotlivé pasáže byly popsány akorát, něco si člověk musel už "dovybarvit" sám, ale myslím, že to nebylo vůbec na škodu. Díky prolínání děje jen člověk tak nějak tušil, že to Eliza přežije. Jinak o komandu Puff jsem netušila a docela mě to překvapilo. Daleko více mě překvapilo, že k těmto ženám pak nebylo přistupováno jako k obětem, obzvláště když se přihlédne k hrůzám koncentračních táborů. Já tedy pro ně mám pochopení, i když ve finále možná tato volba pro ně ještě byla horší, protože tak přišly možná o poslední zbytky důstojnosti. Ale zase větší šance na přežití. Blbá volba, jako asi všechny tam.
(SPOILER)
Toto bylo hodně těžké. Na začátku, když starší německá matka přijíždí do Izraele, aby pomohla svému zatčenému synovi, jsem měla pocit, že půjde o nějakou variaci na Najdi Rebeccu. Bohužel když se děj v rámci deníku hledané ženy přesunul do Osvětimi, jsem byla vyvedena z omylu.
Krutost koncentračního tábora je popsaná do nejmenšího detailu (tedy žádný pohodlný pobyt jak navozovala již zmíněná Najdi Rebeccu. Příběhy z koncentráků mají to zoufalství vyvolat.
Líbí se mi, že i hlavní hrdinka je tak trochu nekonvenční, s Karlem si před válkou zařídili téměř pohodlný život. Zaujalo mě i Elizino zaujetí měsícem. Bohužel s nástupem Wolfganga na scénu jsem si neustále kladla otázku proč. Proč když ho Eliza před válkou oprávněně za jeho násilné chování ponížila, proč se s ní chtěl v Osvětimi tak stýkat. Proč ji vždy o trochu pomohl, aby jí vzápětí hodně ublížil? Proč si myslel, že mu ona může pomoci z vězení? Jeho matka musela při čtení vzpomínek zažívat peklo a ztratí poslední zbytky iluze, co o synovi měla.
Nelíbilo se mi moc abstraktních popisů. Na druhou stranu se autorovi podařilo dobře vykreslit dvě ženy, které se pomátly na rozumu. Dále se mi nelíbil částečně useknutý konec. Jak se Eliza zachránila a skutečně byla s Wolfgangem těhotná, jak nás autor si nechává myslet již od první kapitoly.
Hodně drsné! Takového utrpení a nelidského chování. Škoda toho urychleného konce. Vyposlechla jsem audio skvěle načtenou. Teď budu číst něco lehkého.
Příběh byl zajímavý, ale celkově mě nějak neoslovil. Nevím proč, ale čekala jsem víc, protože toto téma se zas tak často neobjevuje. Konec jsem moc nechápala. Jinak přečtení je určitě přínosné. Alespoň pro ty, které to zajímá
Knihu jsem dostala k narozeninám, přečetla jsem ji během dvou dnů. Téma koncentračních táborů je mi blízké ( někdo z mojí rodiny tam zůstal), komando Puff bylo zajímavé téma, nicméně na knize je fajn že popisuje i skutečný život v táboře . Myslím si že konec knihy mohl být více rozepsaný .
Další hodně krutý příběh žen v Březince a následně v Osvětimi. Nejprve luxusní život v Monte Carlu, Biarritzu a jinde na Azurovém pobřeží, najednou v prostředí dobytčích vagonů směr východ. Jako i v jiných knihách se opakující popis hrůz uprostřed zimy, hladu a ponižování, špíny, hmyzu, krys. Příběh krásně napsaný, i když více než drastický.
Elizino tajemství
Velkým plus této knihy je určitě téma, kterému se věnuje - i když jsem toho přečetla o Osvětimi a koncentračních táborech hodně, o komandu Puff jsem slyšela poprvé. Prostředí je vykresleno věrohodně a je vidět, že sbírání podkladů se autor věnoval poctivě. Víc, než kdy jindy tady platí, že kdo nezažil peklo koncentráku, nežil s neustále přítomným rizikem smrti a utrpení, ten nemá právo soudit.
Přesto to ale není na plný počet hvězdiček. Něco tomu chybělo. Snad za to může lehká nevěrohodnost závěrečné části, snad povaha samotné Elizy a její poněkud cynický způsob využívání lidí kolem sebe ve svůj prospěch, snad ten způsob, jak se o příběhu dozvídáme (docela by mě zajímal pohled Edity na celou záležitost s deníkem...). No, prostě to nebylo úplně ono.