Dilvermoon
Raymond Huebert Aldridge
Emancipátor série
>
Třináct příběhů této knihy tvoří střípky mozaiky pangalaktického světa budoucnosti a na vlastní kůži v nich prožijete všechny myslitelné i nemyslitelné lidské emoce. Podmaní si vás svou drsnou poetikou a syrovou krásou. Kniha svým stylem připomíná Bradburyho Marťanskou kroniku. Dilvermoon je stříbrné jablko velké jako planeta. Plní jej deset tisíc vzájemně soutěžících civilizací, stěsnaných v prostoru mezi jeho vnější kovovou slupkou a dutým srdcem. Máte-li to štěstí a jste bohatý, můžete si najmout loď a vydat se podél jeho rovníku za západem slunce. Leťte nízko! Všude uvidíte stopy rozsáhlé obchodní činnosti, kterou Dilvermoon podporuje: nespočetné kosmické nákladní lodě, obrovské přistávací doky, zapuštěné do jeho pancéřového povrchu, monstrózní ploché obrazovky inzerující snad každý myslitelný výrobek a službu. Kromě Dilvermoonu existují i jiné planety, které společnost SeedCorp osila inteligencí, a které teď využívá ke svým cílům. Všechny dohromady vytváří nemilosrdný svět, kde lidé musí soupeřit s jinými rasami, otroctví je legální a tresty, kterým se musí podrobit ti, kdož se provinili těm nejpřísnějším zákonům, trvají mnohem déle, než jediný život. Především to však je svět lidí, nepředstavitelně bohatých xenolordů, hrdinných emancipátorů i nejrůznějších podivínů, svět, jehož kouzlo vás zaručeně uchvátí…... celý text
Přidat komentář
Je to skutocny pangalakticky megacloumak. Autor poriadne popustil uzdu a nielen fantazii, takze vidíme, kam sa rozvinu najroznejsie uchylky ludi a humanoidov podporene technikou galaktických rozmerov. Vsetko sa dá kupit a ci snivate o skutocnej laske, tuzite ustvat a roztrhat nejakeho svojho blizneho, ci mate sexualnu tuzbu, ktora sa neda zrealizovat v standardnej spalni, naozaj nič nie je nemozne a ani trestne. Nikoho neprenasleduje ani polícia ani vlastne svedomie. Je to ciste “kto z koho”, navrat spat do džungle. Ako sa mi zda, na vela veci nebolo treba ani tie starocia a uz za 20 rokov sme sa k tej džungli poriadne priblizili.
Takmer vsetky poviedky nadpriemer. Par ich zostalo otvorenych, takze citatel si mohol, podľa preferencii, zvoliť koniec (dobrý/zlý), niektore dokonca priamo skoncili stastne (obaval som sa zo zaciatku, že to bude uplne beznadejne v takom temnom divokom vesmíre).
Tak som si prečítal nejakého Asimova, Clarka, Heinleina a povedal som si hm, nenadarmo sú nazývaní "veľká trojka". A myslel som si, že ma v žánri už nič nemôže prekvapiť. Chyba. Na odporúčanie som si prečítal nenápadnú brožovanú zbierku poviedok Dilvermoon od mne doposiaľ neznámeho autora Raya Aldridgea. A zažil som šok. Vlastne zažil som tých šokov pri jednotlivých poviedkach hneď niekoľko. Po prečítaní Dilvermoonu som mal chuť takmer všetkému, čo som doteraz prečítal, ubrať hviezdu, ba aj dve.
Dilvermoon vás prinúti čítať inak. Jeho svet je tak špecifický a nekompromisný, že budete mať spočiatku problém sa v ňom zabývať, ba často krát vôbec pochopiť, čo sa to v tej či onej poviedke práve deje. Budete sa musieť sústrediť na postavy a ich myšlienky a emócie, čo bude z počiatku to jediné uchopiteľné. Svet okolo začne naberať ostré kontúry len postupne. No o to pôsobivejší zážitok čítanie tohto majsterštiku je.
DIlvermoon je Star Wars bez humoru a bez jediov. Je to Blade Runner bez Ricka Deckarda. Pýtate sa o čom to vlastne píšem ? Prečítajte si Dilvermoon a pochopíte. Ľutovať nebudete, to mi verte.
Silná vrstva prachu zakryla vzpomínky a dojmy z dávného čtení této povídkové sbírky, proto návrat k ní nebyl ani tak opakováním, jako zcela novým prožitkem. Dodatečně si za takový trapný výpadek paměti musím nafackovat, "Dilvermoon" je totiž působivá knížka - málokdy se podaří do jednoho díla napasovat tolik kvality. První čtyři povídky jsou pouhý trénink na vrcholný výkon v "Bráně tváří", "Studené kleci", "Ocelové smečce"... kdo se tady s tím má vypisovat? Pár jemných zaškobrtnutí by se našlo, ale všechny příběhy jsou z mého hlediska nadprůměrné: vyvolávají silné (převážně melancholické) pocity a nutí čtenáře přemýšlet. Postavy i prostředí se mění, vše spojeno reáliemu světa Dilvermoonu, ovšem tématicky nalézáme v různých obměnách stále totéž: lidskost, její ztrátu, hledání, pochopení, nalezení. Dávám zcela zasloužených 90% autorovi, redakci bych vytkla občasná přehlédnutí a uvítala bych také reprezentativnější vzhled knížky - tahle sbírka by si zasloužila víc než brožované vydání s ne zrovna přitažlivou obálkou.
Dilvermoon znamená ráj i peklo budoucnosti zároveň. Budoucnosti nepředstavitelně vzdálené, a i když plné úžasných, bizarních a neuvěřitelných technologií, objevů a mimozemských ras, děsivě zvrhlé a cizí. Vše si můžete koupit, naklonovat, vytvořit… ale pokud nebudete opatrní, všichni si mohou koupit, naklonovat a zotročit vás. Staletí nic neznamenají, lidé žijí díky zásahům vědy prakticky „věčně“, ale zapomínají přitom být lidmi. Abyste přežili, musíte být dost vychytralí, šikovní a nejlépe i dostatečně mocní a bohatí, protože neexistuje žádná „vyšší instance“, ke které byste se mohli odvolat pro spravedlnost. Člověk sám nic neznamená a nezmůže, zákony tvoří a prosazují silní.
Kromě Dilvermoonu a SeedCorpu většinu povídek nic nespojuje, a tak bývá těžké se zorientovat se v tom kdo, kde, kdy a proč. Přesto mě tato sbírka zaujala, i když jsem se k ní dostala úplnou náhodou. Nejvíce se mi pod kůži dostaly povídky Ocelová smečka, Studená klec a Brána tváří, ale žádná povídka mi nepřišla vyloženě „slabá“ nebo nezajímavá, všechny mají něco do sebe. Navíc kolem série Emancipátor už dlouho kroužím v jednom antikvariátu, příště už váhat nebudu – snad mi osvětlí některé příhody ze světa Dilvermoonu.
Celkovo nevyvážená zbierka poviedok, pričom ani jedna nebola taká, že wau. Niektoré poviedky plynú tak ľahko, čitateľ čaká, ako sa to rozvinie a bum, finito, koniec je totálne odseknutý. To ma dosť zarazilo, akoby už autor nevedel, čo s načatým dielom. Celkový dojem je taký štandard, nevybočujúci z priemeru žánru.
Napriek tomu že už nie som čitateľom adolescentného veku musím napísať, že ma táto poviedková zbierka uchvátila. Paradoxom je, že v poviedkach postavy nejednajú priveľmi emotívne, ich konanie v tvrdom a odosobnenom svete je silne vykalkulované ale pri čítaní vzbudzujú emócie takmer astronomických rozmerov. Ak v niekom nie, tak je to buď emočne totálne chladná a neempatická osobnosť alebo človek, ktorý zabudol byť človekom.
Ak si na dne a potrebuješ pomoc, neber do rúk bibliu, neutiekaj sa k cirkvi. Ak si stratil(a) lásku neber prášky, nerež si zápästia. Ak si stratil(a) prácu, nečakaj pomoc od štátu. Ak ťa zrazili na kolená, nezostávaj ležať. Ak si stratil(a) slobodu nerezignuj… zober do rúk knihu Dilvermoon a začítaj sa! Nenájdeš tam žiadne návody, almužny ani podporu. Nájdeš tam niečo iné, nájdeš tam vnútornú silu potrebnú na prežitie… Odporúčam!
Část díla
Brána tváří
1991
Dotek háčku
1988
Fabulárium
1991
Krotitel zvěře
1991
Modrá kůže
1989
Autorovy další knížky
1997 | Dilvermoon |
2001 | Faraoský kontrakt |
2001 | Vládce všeho |
2001 | Orfeovský stroj |
.... Černé oči těla zaplály a zamrkaly. "Dobrý večer Johne" , řeklo. "Chceš mi vyprávět další příběh? ".
Po přečtení těchto povídek ve vás zůstane zvláštní smutek a pocit znepokojení. Ray Aldridge zde stvořil celý svět, cizí a vzdálený, děsivý a krutý, ale ve skutečnosti naprosto lidský. Příběhy o tom co znamená být lidský. Příběhy na jejichž konci je téměř vždy naděje.
A samozřejmě je zde Brána tváří, jedna z nejlepších sci fi povídek všech dob, dle mého skromného názoru. Alespoň já ji cítím jako příběh o vykoupení viny a odpuštění.
Pokud vás svět Dilvermoonu osloví a dostane do své moci, budete se do něj chtít stále vracet. Ten návrat za trochu námahy a přemýšlení stojí.