Embéčkem kolem světa
Michal Vičar
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/144498/embeckem-kolem-sveta-144498.jpg
4
61
61
Michal Vičar, mladší z dvou cestovatelů, vypráví s nadhledem a pokornou sebeironií příběh jejich sedmiměsíční výpravy napříč čtyřmi kontinenty a dvaadvaceti zeměmi. Dozvíte se, zda s embéčkem dokázali pokořit Transsibiřskou magistrálu a uniknout kolumbijským drogovým kartelům nebo jestli jsou krásnější stopařky v Hondurasu, či v Litvě. Prozradí vám, kolik defektů může československý vůz s rokem výroby 1969 na cestě kolem světa utrpět a kteří celníci jsou nejpřísnější. Vedle zeměpisných a historických zvláštností dalekých i blízkých krajů poznáte také povahy lidí, bez jejichž pomoci nebo jen podpory a obdivu by se bláznivý sen objet svět veteránem Julií těžko podařil. ... celý text
Přidat komentář
O embéčkové výpravě jsem se poprvé dozvěděl z přednášky, kterou Michal (autor) kdysi měl, a musím říct, že přednáška mě naprosto strhla. Knížku jsem si nedlouho na to půjčil a jde o jeden z nejlepších cestopisů, jaký jsem kdy četl. Ač jsem jej četl dávno, pamatuju na sympatické střídání narativů, přístupný jazyk i užitečné kulturní poznatky i kontext, které vyprávění dodávaly i jistou populárně naučnou kvalitu. Taky mi bylo hrozně sympatické to, že se na celosvětovou výpravu autem vydali dva kluci, kteří s auty neměli žádné zkušenosti, a přece dokázali, že i takto to jde.
No, nebylo to špatné, ale ani úplně vynikající. Dost bude záležet na tom, kdo to čte. Embéčko bylo součastí mého dětství. Jako mnozí jiní jsme s ním jeli s rodiči do Německa či do Jugoslávie. Náš vůz byl dokonce svařen ze dvou kusů. Táta s ním strávil mnoho hodin při pravidelné údržbě i drobných opravách (jako je např. generálka motoru). Náhradních dílů jsme s sebou možná vozili více než vlastních zavazadel. Přesto (a možná i trochu proto) nás Škodovka nikdy nikde nenechala. Ve světle těch nostalgických vzpomínek, mi přišla upřímnost vztahu obou mladých mužů k vozu sporná. Působilo to celé špíše na efekt. Jedeme Embéčkem kolem světa a koukejte, jak jsme hustý! Také mě asi trochu dráždilo i jejich neumětelství. Od knihy napsané v současnosti a nazvané Embéčkem kolem světa bych čekal více toho Embéčka a méně toho Já (My). Samozřejmě je to jen můj dojem.
Tak jedno se bratrancům musí nechat-projet svět embéčkem chce kus odvahy a tu cestovatelé měli a za svým snem si šli a to je tak jediné pozitivum(kromě hezkých fotek).Ale inspirativním cestopisem,zachycujícím z humorem patálie cest kolem zeměkoule,který Vás má bavit od začátku dokonce,tak to se knize(a autorovi už vůbec)příliš nedaří.Což je škoda(1000 MB).40%.
Cestopisy mám prostě rád a tento mi navíc přišel opravdu zdařilý, a proto volím jednoznačně 5*. Autorovo styl vyprávění se mi brzy dostal pod kůži a ve spojení s pěknou grafikou knížky, jsem si užil každou pasáž (jednotlivé etapy, vyprávění zážitků z cest, emaily, fotky, informativní vsuvky a mapky). Kdybych měl zvolit pasáž, která mě přesto bavila nejvíce, tak se jedná o závěrečnou projížďku po jihoamerické Guyaně. Při dočtení knihy mi tak vrtá hlavou, proč jsem si jí v knihkupectví nevšiml mnohem dříve :-)
Embéčkem okolo světa je bláznivý počin, stejně tak Jawou okolo světa a nebo s Trabantem po Africe, Austrálii... No a jejej nám Čechům (jasně, že i Moravákům, Slezanům a Slovákům) se to celkem daří! Máme to asi v krvi, takový Hanzelka se Zikmundem nebo třeba Potužník, ti cestovali v dobách bez internetu, satelitních navigací, outdoorového oblečení a jak to vše zvládli!
Takovejch nápadů, jako objet svět v embéčku, asi každý zplodil hodně, nicméně tito dva borci to dokázali zrealizovat a ještě o tom napsat knížku, za což jim dávám palec nahoru.
Knížka se dobře čte, zaujaly i vysvětlující pasáže o zvycích či historii jednotlivých částí světa.
Nejvíc pobavil závěr knížky jak sklidili obdiv za to, že se embargem odvážili dojet "až" do Bruselu,
Knížku jsem dostal od přítelkyně k narozeninám, společně s DVD a musím říci, že škoda, že knížka není delší, jedním dechem. Neskutečný příběh, klaním se! Knížka má čestné místo vedle foglarovek, když se vzbudím mam ji hned před očima...snad tento komentář přítelkyně číst nebude :)
Velice čtivý, poněkud netradičně napsaný cestopis, moc se mi líbil. Chce to asi dost velkou dávku zdravého šílenství, sebrat Julii a vydat se na takovou cestu s tak letitým autem bez zkušeností v oboru opravárenství.
V neposlední řadě je knížka velice zajímavě pojatá i po grafické stránce. A rozhodně bych doporučil spíš verzi s DVD.
Zdravím Vás přátelé knížek i e-písmenek,
bohužel mám dojem u této knížky, že autor propásl velkou možnost napsat velice dobrý cestovatelský deník nebo cestovatelskou povídku. Měl jsem možnost dnes ráno dočíst půjčenou knihu Embéčkem kolem světa. A můj soukromý názor je, že se kniha nepovedla. Pamatuji se když cestovatelé vyjížděli i když dražili na internetu své auto.
Knížka je psaná stylem hodně podivným. Autor (Michal Vičar) zde pořád popisuje každého celým jménem. Když jsou to bratranci tak by stačilo přeci Michal a Martin. Přijde mi to, že poskládali krátké popisky co si zapsali cestou.
Prostě mi v knížce chybí děj cesty a zážitky, které cestovatelé zajisté mají.
Omlouvat se nebudu, snad někdo kdo to bude číst mi napíše, že to tak není. Rád si o tom popovídám :)
Bohužel tato knížka nebude patřit do mé knihovny. Snad příště.
David
Cestopisů jsem moc nepřečetl, takže hodnocení "Je to to nejlepší, co jsem v žánru četl" není tak úderné. Ale je to fakt. Neskutečně mě to sedlo, kniha je čtivá, perfektně graficky zpracovaná (mapy, oddělení různých typů textů) a obsahuje nejen fakta o cestě, ale i dojmy a názory autora, s kterými se i často ztotožňuji.
Gratuluji k úspěšné cestě a moc děkuji za knihu.
Kniha Embéčkem kolem světa je úžasné čtení. Nejsem fanoušek cestopisů, ale fanoušek starých škodovek, takže jen proto to byla moje volba.
Měla jsem možnost Michala Vičara poznat osobně. Vyprávěl nám svůj příběh s fotkami a jeho vtipné komentáře neměly chybu.
Kniha je napsaná velmi pěkné a čtivě. Stále je něco co Vás překvapí, jako samotná cesta.
Kniha přečtená jedním dechem. Když jsem knihu četl, tak bych taky někam vyrazil. Pociťoval jsem podobné pocity jako při četbě Krakauera, i když toto byl spíše veselý příběh. Z počátku jsem si musel trochu zvykat na styl jakým je kniha psána.
Nehodnotím zde odvahu dvou mladých mužů vydat se na takovýto výlet starým autem, ale literární počin z uskutečněné cesty vzniknuvší. Cestopis jsem poslouchala Čro Dvojce a zpříjemnil mi dvě velmi horká odpoledne. Dozvěděla jsem se i pár zajímavostí, občas jsem se usmála a při příjezdu do Spojených států jsem myslela, že mě trefí šlak - to musí mít člověk nervy ze železa, aby zvládl boj s byrokracií a některými lidmi. Co se týče stránky literární, kniha nenudila a rozhodně nebyla špatná, ovšem také nebyla žádný top.