Emil Zátopek vypravuje
Emil Zátopek , František Kožík
Zátopkovo vlastní vyprávění, zaznamenané Františkem Kožíkem, přibližuje mladým čtenářům život závodníka, který si svými úspěchy na atletické dráze získal světové jméno a proslavil naši vlast a její novou tělovýchovu za hranicemí. Z vyprávění vysvítá, jakou houževnatost a kázeň vyžaduje cílevědomé úsilí nezklamat svůj lid, s kterým se cítí Zátopek těsně spjat i v nejdramatičtějších chvílích sportovních bojů v cizině, a jak mezinárodní sportovní zápolení pomáhá navazovat a utužovat přátelské vztahy mezi národy a slouží tak myšlence míru. V knize jsou zachyceny nejdůležitější události Zátopkova života od jeho mládí až po největší vítězství na Olympijských hrách v Helsinkách i jeho plány do budoucnosti.... celý text
Přidat komentář
Emil Zátopek, kromě toho, že byl běžecký génius, uměl vypravovat. Skoro jako běhat. Pokud seděla vedle Emila paní Dana (obyčejně před davem lidí) neměla zkrátka šanci, manžel ji nepustil ke slovu. Ale postupně si zvykala.
Náš nejlepší sportovec měl vzácný dar, uměl sdělovat své příhody a poutavě vypravovat o všem, posluchače strhnout a se zvukových záznamů je patrno, že se mu těžko vždy ukončovalo.
V dobách své největší slávy, což byly roky 1948-1955 měl obavy, že se kvůli četnosti pozvánek nedostane k běhání . Na malinkém stadionku v Houštce u Brandýsa nad Labem, na výtečně připravené dráze (kdepak žádný tartan tenkrát nebyl) panem Siberou, ještě k tomu před neuvěřitelným počtem diváků překonával jeden světový rekord za druhým (v bězích na dlouhé tratě).
Dá se o tom také něco říkat ? Velký Emil to dokázal vždy. Máme Jágra, Nedvěda, početný dav tenistů (v poslední době zejména žen), ale Emil Zátopek byl jenom jeden.