Štěstí Rougonů
Émile Zola
https://www.databazeknih.cz/img/books/88_/88330/bmid_stesti-rougonu-Ze3-88330.jpg
4
145
145
Úvodní svazek rozsáhlého dvacetisvazkového cyklu "Rougonů-Mocquartů" je obrazem francouzské rodiny a společnosti za druhého císařství, se všemi znaky tehdejšího sociálního života.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1925 , Josef R. VilímekOriginální název:
La Fortune des Rougon, 1871
více info...
Přidat komentář
Určitě neprávem opomenutý úvod do Rougon-Maquartů. Kniha je velmi čtivá, se silným příběhem, a pro pochopení celé série románů v mnohém i klíčová.
Zola byl vskutku výborný vypravěč a i když jiná jeho díla jsou známější a propagovanější než Štěstí Rougonů, tato kniha se jim s přehledem vyrovná.
Pohled na státní převrat, během něhož se rodina Rougonů povznese nad ostatní i za cenu krve jiných lidí, který je navíc prodchnut pohledem na lásku dvou mladých lidí, odsouzených ke smrti, je poutavý. Na druhou stranu mi už místy začínaly vadit zdlouhavé lyrické popisy, podle mě je autor nemusel rozvádět vždy na několik stran knihy. Proto jedna hvězda dolů.
Štítky knihy
19. století Francie revoluce naturalismus ságy
Autorovy další knížky
| 2009 |  Zabiják |
| 1965 |  Nana |
| 2004 | Člověk bestie |
| 1923 | Břicho Paříže |
| 1969 | U štěstí dam |
Přečtením Štěstí Rougonů se toho čtenář spoustu doví nejen o začátcích rodu, ale i o stylu Zolova psaní, který klade velký důraz na dědičnost a jí zapříčiněné fyzické a psychické rysy postav. Zde začíná šílená genetická směs, jež se pak projevuje v povahách všech členů rodiny, kteří jsou protagonisty dalších devatenácti románů. Najednou to všechno začalo dávat smysl a říkám si, že by bývalo dobré, kdybych si byla Štěstí Rougonů přečetla jako první, nebo alespoň dřív než v polovině série. Jednotliví členové strašlivé, nesoudržné rodiny Rougon-Macquertů, v níž se láska a bratrské, nezištné city vyskytují spíše jen jako anomálie, se snaží vytěžit co nejvíce ze státního převratu nehledě na kohokoliv jiného. Někteří vykořisťují, jiní jsou vykořisťováni, až nakonec vzejde struktura přítomná v celém cyklu, kdy Rougonovi představují vyšší třídu a Macquertovi pak pracující (či nepracující) lid.