Zabijak

20.04.2021

Knihu jsem asi po 10 letech četla podruhé. Pamatuju si, kdy jsem ji četla na střední škole, kniha pro mě byla od začátku velice čtivá a já celou dobu čekala, kdy tedy dorazí ten vrah, který to tam zmasakruje. Až za půlkou knihy mi došlo, že asi nikdo takový nepřijde :D Konec byl tenkrát pro mě strhující, hlavně jak nenápadně ten "zabiják" dorazí...
Po druhé se mi kniha četla o něco hůř. Rychle jsem se začetla, pak jsem se chvíli musela přemlouvat do čtení a nakonec byl opět závěr strhující. Za sebe určitě doporučuji, a já se konečně vrhnu i na Nanu, kterou si chci přečíst už těch 10 let :)

19.04.2021

Skvělá knížka. Postavy jsou velice lidské a tím pádem i lehko zapamatovatelné, během knihy se mi názor na většinu z nich otočil snad desetkrát. Děj se mi kvůli uvěřitelnosti zaryl do paměti a myslím, že ho jen tak nezapomenu. (To je velice dobré.) Moc se mi líbí nadčasovost příběhu: kniha je sice z druhé poloviny 19. století, ale věřím, že by stačilo změnit jen pár nepatrných detailů a příběh by mohl být zasazen i do 21. století. Já - jako asi všichni, kdo mají v rodině alkoholika - byl během knihy neskutečně naštvaný a znechucený, což je dobře. O knize jsem nevěděl skoro nic, proto jsem netušil, co/kdo ten zabiják je, ale během čtení jsem rychle pochopil. Líbí se mi, že i ty nejtragičtější situace autor popíše velice nezaujatě, skoro jako nějakou zprávu do novin, nechá čtenáře, aby se sám rozhodl, co si o nich myslí. Jediné, co mi vadilo, byly dlouhé kapitoly, ale to je jen drobnost. Rozhodně doporučuju!

Naturalismus ve své celé kráse a syrovosti.Dobře čtivé,skvělý překlad Luďka Kárla.

Recenze-Zabiják
Naturalistický román, který patří do cyklu dvaceti románů Rougon Macquartové. Autorem je znamý francouzký spisovatel a jeden z předních představitelů naturalismu Émile Zola. Příběh odehrávající se ve Francii v 19. Století popisuje ničivý dopad alkoholu na uživatele a jeho okolí. Hlavní postavou je pradlena Gervaisa, která se snaží bojovat s démony svého manžela, jelikož už s jedním alkoholikem žila a ví, co za trápení to způsobuje . Bohužel je to běh na dlouhou trať a Gervaisa pomalu začíná docházet že to bude boj s větrnými mlýny. Nakonec se dostáva do problémů i ona sama.
Kniha na mě zapůsobila hlavně díky důkladnému popisu emocí u hlavních postav a postupné seznamovaní s postavami. Autor chtěl vytvořit pouto mezi čtenářem a postavami a vzbudit tak ve člověku, který tuto knihu čte lítost, soucit a strach o brzkou budoucnost hlavní postavy. Skvěle byl také vylíčen postupný dopad alkoholu na hlavní postavy. Hlavní hrdinové postupně ze střední třídy společnosti spadli až na samé dno, aniž by si toho čtenář zaujatý dějem všimnul. Při dočítaní posledních řádku jsem byl i já překvapený, kam až alkohol zavedl Gervaisu a obrátil jí život naruby.
Jedinou výtku s kterou se budu muset vypořádat já sám, je za mě až moc pochmurný konec. Na druhou stranu o tom naturalismus je a nemělo mě to překvapit
Shrnul bych to tím že kniha a poukázaní problémů s alkoholem je velice nadčasové, jelikož alkohol je mezi námi dodnes a spoustu lidí z nevinného laškování s ním ublížilo sobě, ale i svému okolí. Problémy a strasti by se měli určitě řešit jiným způsobem než tímto nebezpečným nápojem.

07.04.2021

(SPOILER) Děj se odehrává v Paříži. S hlavní postavou Gervaisou procházíme postupnými změnami v jejím životě i v myšlenkách. První manžel byl opilec, druhý taktéž. Velkou roli zde hraje alkohol, kterému podlehne i ona. Z chudoby k bohatství a zase zpět k chudobě.
__
Musím říct, že na můj vkus jsou v knize dlouhé obsáhlé pasáže popisujíc vše. Avšak celkový dojem z knihy je příjemný a určitě stojí za přečtení.

22.03.2021

Moje velmi oblíbená kniha z maturitní četby

06.03.2021

Přestože je kniha trochu zdlouhavá anektre popisy jsou zcela zbytečné, celkový dojem stojí za to. Kniha mě moc zaujala.

07.02.2021

Opravdu čtivá klasika. Pokud váháte, zda se do její četby pouštět, tak jako jsem váhala já, vřele doporučuji. Hlavní hrdinka mi až nečekaně přilnula k srdci...

18.01.2021

Se čtením Zabijáka neváhejte. Ne proto, že je v seznamu doporučené četby. Ani ne proto, že z příběhu plyne důležité poučení (vážně někdo čte knihy kvůli tomu?). Už vůbec ne proto, abyste mohli v komentářích polemizovat se Zolovým pojetím determinismu.
Čtěte Zabijáka proto, že příliš lepších děl, v nichž se dostanete pod kůži jednotlivým postavám, s nimiž budete prožívat každou emoci a každý životní okamžik jejich strastiplné cesty, zkrátka není. Zola své postavy nešetří a díky tomu má kniha spád. Málokdy vás nechá vydechnout. Na jejím konci budete znechucení a zklamaní a nešťastní, ale čtenářsky povznesení.

07.01.2021

Naprosto geniální.

12.11.2020

Opravdu silná kniha, syrová a drsná. Nejsou zde hrdinové, jen lidé - běžné "figurky", z kterých se skládá svět kolem nás, se všemi slabostmi, radostmi, pýchou, sílou i slabostí. Zolovy popisy života v Paříži v polovině 19.století jsou tak živé, že si je čtenář může rovnou představovat. Může se na nad nimi ušklíbat, pohrdat jimi i jim fandit - nicméně v duchu se ptá, zda by se on uměl chovat v jejich podmínkách lépe...

20.10.2020

Drsný realismus spatřující úděl žen v rukou mužů(!). Tato kniha zcela reálně popisuje život francouzské společnosti druhé poloviny 19. století. A otevřela mi oči. To ne muži byli silní a bez záměru se vždy zastávající ženy. Jejich síla byla povrchní, hraná a záměrná. Kvůli čemu? Kvůli svému pohodlí, blahobytu, rozmarům. Pokud byla žena svobodná, byla samostatná, vydělávala si na své živobytí a měla v životě vystaráno. Jakmile se vdala, svobodné a tudíž ty šťastné vody se nad ní uzavřely a musela se starat nejen o děti, ale i o manžela, který, jak se později a vždy ukázalo byl alkoholik, děvkař (pardon), kamarádíček pro všechny a pro všechno, hlupák a hlavně násilník a tyran. Peníze se rozkutálely, hospodářství tolik vydržované ženou začalo chátrat a rozpadat se. Žena vlivem muže se tak ocitala na hranici bídy a poté se z ní stala žebračka. Muž bezostyšně využíval komfortu, který mu žena poskytovala a dokonce ji i veřejně hanil a pošlapával. Ona vlastně vždy byla základem jeho blahobytu a on naopak tím, kdo ji táhl dolů - do bídy, nuzoty, k prostituci, na dno svých sil a sebeúcty. Velice smutná kniha, snad příliš realistická až pesimistická. V ledasčem otevře oči.

20.10.2020

Fantastická kniha, není co dodat. Zola ovládal opravdový vypravěčský um a čtení jeho realistických popisů vytváří v mysli člověka živé obrazy jednotlivých situací příběhu. Mnohá témata v literatuře 19. století jsou i v současnosti stále aktuální.

06.10.2020

Tragédia jednej naivnej pracovitej dobráčky, ktorú až na samé dno stiahnu jej dvaja chlapi. Ten prvý - otec jej dvoch starších synov je bezcharakterný podvodník, parazit a lenivec. Ten druhý oficiálny manžel a otec jej dcéry Nany je zo začiatku rovnako ako hlavná hrdinka jeden fajn pracovitý chlap, ktorý si ju zoberie po tom ako ju ten prvý zo dňa na deň opustí aj s dvomi malými deťmi. Po vážnom pracovnom úraze sa však postupne mení v nepoužiteľného lenivého ožrana, ktorý žije zo dňa na deň z peňazí a práce svojej ženy a postupne jej ničí život.
Pri čítaní sa stávame svedkami pomalého rozkladu jednej usporiadanej rodiny a človek nad tým len krúti hlavou ako to mohlo zájsť až tak ďaleko? Ako sa môže dať dospelá žena využívať nie len lenivým manželom, ale neskôr znova aj bývalým frajerom, ktorý sa na ňu v minulosti vykašľal a neskôr začal na nej znova bez kúska hamby parazitovať! Toto ma pri čítaní zarážalo najviac. Ako zo sebou nechala hlavná hrdinka manipulovať dvoma darmožráčmi, ktorí ju finančne a psychicky rozložili na márne kúsky a ani v najmenšom sa to nepokúsila zmeniť.
Na čo chcel Zola týmto románom poukázať? Samozrejme ako píšu všetci hlavne na problém alkoholizmu, ktorý je tým pomyselným zabijákom. Okrem toho chcel však možno varovať aj mnohé ženy, aby si dobre rozmysleli koho si pustia do života a čo mu dovolia. Aby sa nečinne nepoddávali osudu. Myslím, že je toto varovanie stále veľmi aktuálne lebo aj dnes sa nájdu podobné naivky bez štipky sebaúcty schopné obetovať svoje šťastie pre muža, ktorý si to vôbec nezaslúži.
Každopádne radšej zostať do smrti bez chlapa ako mať na krku podobného parazita.

13.09.2020

Silné. Aktuální. Alkohol je nedílnou součástí mnoha životů.

Těžké, opravdu těžké hodnotit tuto knihu. Mám na ní totiž dvojí pohled. Jeden osobní – méně pozitivní, druhý objektivní – o něco pozitivnější, ale… no to si řekneme. Upozorňuji, že v komentáři lze najít vyzrazení děje.

Začnu osobním. Na knihu jsem se velice těšil, nevěda vlastně vůbec o co se bude jednat. A tak jsem jí v dubnu začal číst. A dnes, 17. srpna, jsem ji dočetl. Je to dlouho, že? Prostě jsem nebyl schopen se do knihy začíst. Nešlo to. Prvních sto šedesát stran jsem četl tři a půl měsíce. Asi na dvousté straně došlo ke změně, konečně jsem si na styl knihy zvykl a dočtení už trvalo jenom nějakých pět, šest dní. Ale ani tak jsem se u knihy nikterak nebavil a utíkala mi hrozně pomalu. Důvod? Netuším.

Jazyk, který Zola používá je přirozený, nešroubovaný, elegantní, ale dokáže být i surový, když se to hodí. Prostě krása. Dlouhé popisy v knize jsou, to je pravda. Konec konců v knize se jakoby nic neděje, ale stejně vás svými dlouhými popisy, které vždy poukazují na jeden aspekt životů hlavních postav – to je možná můj problém, jak moc zjednodušuje – provede přes patnáct, či kolik let jejich životů.

Zola byl zjevně veliký determinista. I když jsem nevěděl, o čem kniha bude, už na té sto padesáté stránce byl úpadek a zkáza věcí zcela předvídatelnou a jasnou jako lesní studánka. Jedna událost je jasnou příčinou následku, který strhne lavinu. Ale na co Zola vlastně poukazuje? Nejsem si jist, jestli jeho cílem bylo pospání škodlivosti alkoholu, nebo drog obecně. Chápat to lze oběma směry. Já osobně mám s touto myšlenkou jistý problém. Sám vášnivý vinař jsem si moc dobře vědom toho, jak moc škodlivý může alkohol být a kolik životů zničil. Ale nelze tvrdit, že jen protože někdo pije alkohol, bude zničen. Když si do ruky vezmete pistoli, znamená to, že někoho musíte zastřelit? Ne. A když už to uděláte, můžeme z toho vinit pistoli? Také ne. Můžete za to vy. Absolutní většina problémů, které člověka v životě zastihnou má na svědomí on, nebo jiný člověk. Nemůžeme vše svádět na věc, která má nějaké vlastnosti. My se sami rozhodujeme tyto vlastnosti využít. Pna Zola si toto zjevně alespoň z části uvědomoval, ostatně bylo by divné, kdyby ne. Ale mnoho lidí zde v komentářích si to zjevně neuvědomuje a to až moc smrdí alibismem.

Jak jsem již zmínil, pan Zola byl veliký determinista. Za to jsem rád. Hlavní hrdinka mnohokrát žehrá na to, že nemá žádné štěstí. Ale aby šla svému štěstí vstříc, to ji nenapadne. K závěru knihy se kouká z okna, na něco vzpomíná a říká si „Já jsem si přála,…“ A opět, přání si bylo vše, co pro to udělala. Všechny postavy, ač o tom neměly zdání, věřily ve filosofii fatalismu. To je v tomto případě činilo neuvěřitelně slabé. Stejně slabí a nečinní, ba dokonce horší byly všichni z její rodiny. A tak závěrem mohu říci jenom toto: Všechna bolest, všechno strádání, i utrpení, to všechno si každá postava knihy zasloužila. A to ať už tím, či oním způsobem.

Dávám knize tři hvězdy. Zaslouží si více? Asi ano, ale já to v tomto případě cítím takto. Prostě jsem si to neužil, nezačetl jsem se, nehodnotím příliš dobře.

08.08.2020

Úžasná kniha popisující život nižší vrstvy v Paříži za průmyslové revoluce. Alkohol, který hraje roli zabijáka, zničí s pomocí ostatních postupně vše co hlavní hrdinka Gervaise pracně vybudovala. Velmi pravdivý příběh, který lze aplikovat i na dnešní dobu.

30.07.2020

Neskutečně realisticky popisuje život chudých lidí. Při čtení některých pasáží mě mrazilo.

17.07.2020

dobrá knížka, i když optikou moderní doby (a v návaznosti na všechnu naturalistickou tvorbu, co jsem už četla) to zas tak šokantní neni. ono možná ani nemá bejt, jen ve škole nás učili, že to tak je:). já v tom vidim zejména zajímavej pohled do chudinský starý paříže, kde práva žen ještě nemají moc silný postavení, kde jsou všichni hlasitý a moc drbou ostatní:) ten vývoj postavy je tam dobře zachycenej, od začátku až do konce, i to absolutní odosobnění, co chlast s lidma po dlouhý době udělá...