Zabiják
Émile Zola
Román Zabiják patří do cyklu dvaceti románů Rougon-Macquartové s podtitulem „přírodopisná a sociální studie jedné rodiny za druhého císařství.“ Jak už název díla napovídá, nejedná se zrovna o veselou četbu, s tou se však u Zoly setkat ani nelze. Hlavní postavou románu je pajdavá Gervaisa, pradlena, která žije v Paříži na hromádce s Lantierem, opilcem a budižkničemu, který z ní neustále tahá pracně vydělané peníze. Když od ní jednoho dne uteče kvůli jiné ženě, vyslyší Gervaisa dlouhotrvající prosby klempíře Coupeaua, spořádaného muže, který ji vroucně miluje, a uzavře s ním sňatek. K synům Lantiera tak brzy přibude ještě dcera Nana, jejíž jméno vám jistě není neznámé. Rodinná idylka však netrvá dlouho. Coupeauovi jdou ruce od práce, začne se opíjet a Gervaisa, která si mezitím otevřela vlastní podnikání, musí sama živit celou domácnost. Přestože se snaží, seč jí síly stačí, sousedé se od ní postupně odvracejí, na dluh už jí nikdo nic nedá a práce také ubývá. Zoufalá Gervaisa si velmi cení přátelství kováře Goujeta, který ji tajně miluje a jednoho dne jí navrhne, aby se přestala trápit a utekla s ním někam daleko. Bláhová Gervaisa tehdy odmítne…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1926 , Josef R. VilímekOriginální název:
L'Asommoir, 1876
více info...
Přidat komentář
Kniha je částečně nudná, nic neříkající. Jsou tam pasáže sem tam zajímavější, ale přesto nic než popis bídy a přesto i obžerství.... Nevím, není to moje krevní skupina.
Asi jsem měla velká očekávání, která se sice splnila, ale za jakou cenu.. Knihu jsem nesčetkrát odložila než jsem ji konečně dočetla (ke konci jsem ji četla sice s větší dychtivostí, ale ten začátek...). Možná si ji přečtu znovu za pár let a své hodnocení trochu změním.. Ale prozatím bohužel jen 3*
Musím říct, že klasickou francouzskou literaturu mám velmi ráda. Toto je ale asi mé nejoblíbenější dílo. Měla jsem i velké štěstí, že jsem si tuto knihu vytáhla u maturity, takže jsem ji v pohodě zvládla. Díky Zolo! Ukazuje, jak alkohol a obrovská bída působí na člověka. Je to až neuvěřitelné a přesto přesvědčivé. Skvělá kniha.
Asi v polovině knihy jsem přestala doufat v dobrý konec. Příběh je silný, nejedná se o oddechovku. Rozhodně doporučuji!
Tenhle kus bude mít v mé knihovně zaslouženě místo v top poličce. Silný příběh. Velmi dobrý překlad. Pokračuji teď Nanou, která se v Zabijákovi narodila ...
Povinná literatura a narozdíl od mnoha jiných titulů, tahle pro mě povinnou literaturou, kterou jsem četl kdysi na střední, navždy zůstane. Udělal jsem tu chybu, že jsem si knihu vybral kvůli názvu. Ale že mě naturalista Zola zaskočí alkoholem, to bych nečekal. Je to příběh o ženě, která si otevře prádelnu, chvíli je všechno fajn, ale pak se všichni hromadně zpijí do hrobů. Co je na tom nejhorší? Že je to nehorázná nuda, statické, nudné, popisné, nudné, rozvleklé. Co by se dalo sepsat do tří set stran... co tří, dvou set padesáti klidně, je hnusná tlustá naturalistická bichle o obyčejnejch lidech a jejich obyčejnejch starostech, který při svý obyčejnosti nedokážou ukočírovat. Necítil jsem sympatii naprosto k žádné postavě, i když u Gervaisy se mi to místy málem podařilo. Ale je to kniha, od které odrazuji naprosto všechny, když na to přijde řeč. Nepřesvědčilo mě to, stejně se pořád chci stát alkoholikem a víte co? Možná je to i kvůli téhle knize!
Přiznávám se že knihu jsem četla z nutnosti pouze abych splnila další bod v povinné četbě k maturitě, ale i tak se k této knize ráda vracím.
I když se v knize vracíme do doby dávno za námi, vládne v ní stejný problém jako dne, vzestup i pád a to nejen díky závislosti - troufám si říct, že je nadčasová a proto jsem si ji oblíbila
Trochu zničující představení determinace lidí jejich rodinou, předpoklady, výchovou, prostředím....působí to tak, že není útěk pryč. Nelze nalézt tu lepší cestu, existuje jen jedna a ta je předem daná. Je to ubíjející představa se kterou já osobně nesouhlasím, ale je nadmíru zajímavé poznat takový extrémní pohled na podobnou problematiku a vytvořit si s pomocí dalších x knih a myšlenek svou vlastní ideu.
V každém případě se jedná o skvělou knihu, která je psána moderním jazykem a výborným spisovatelem. Zabiják jistě není jen alkohol, ač se tak může na první pohled zdát. Alkohol je jen záminka, prostředek, na který se snadno svede vina. Doporučuji!
I když jsem knihu četla z nutnosti a povinnosti (té školní), nelituji toho. Líbí se mi, jak nahlíží na různé charaktery lidí a člověk si o nich může udělat vlastní názor (nehodnotí je). I když by se příběh mohl zkrátit, rozsáhlé popisné pasáže mě nudily. Když jsem knihu dočetla, měla jsem opravdu pocit, jakoby ze mě spadla nějaká tíha, až tak to bylo depresivní. Myslím, že by si ji měl přečíst každý.
Tahle knížka je hodně zajímavá a to hned z několika důvodů. Není jen o alkoholu, ten je sice v knize všudypřítomný, ale zajímavé pro mě bylo sledovat vůli a odhodlání hl. postavy, nestabilní sousedské vztahy, zvrácený milostný trojúhelník a povahové vlastnosti šikovně vykreslených charakterů.
K obsahu nemám co podotknout, je zkrátka mrazivě pravdivý, člověk vážně v průběhu naplňuje čím dál tím větší lítost. Ale nečetlo se mi to zrovna dvakrát dobře, bylo to takové... utahané. Kdo ví, třeba to byl záměr.
úplně geniální dílo od kterého jsem se nemohla odtrhnout.. detailně popsaný život bez pozlátka.. prostě úžasná kniha
Nadčasové téma. Bez příkras detailně popsáno, jak zrádný je alkohol, který dokáže nejen slušného a pracovitého člověka, ale i jeho nejbližší, stáhnout až na úplné dno, kde v bídě a špíně, opuštěni všemi, čekají na vykoupení. Tato kniha by měla být odstrašujícím příkladem všem, kteří si s tímto démonem zahrávají a začínají mu podléhat.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih! Úžasný děj a popis, který mi nepřišel zbytečný, ale spíše vhodný do takovéhle knihy. Doporučuji.
Zářný příklad naturalismu, který není zrovna pro každého. Pokud ovšem zvládnete detailní popis deliria tremens, směle do toho, stojí to za to!
Štítky knihy
19. století Francie Paříž naturalismus alkoholismus světová literatura
Autorovy další knížky
2009 | Zabiják |
1965 | Nana |
2004 | Člověk bestie |
1923 | Břicho Paříže |
1969 | U štěstí dam |
Moje nejoblíbenější kniha vůbec. Stále se k ní vracím. Mistrně naturalisticky Zolou vylíčené tehdejší prostředí Paříže s psychologicky dokonalým popisem postav.