Emilka: Život lidem nakládá, kolik unesou
Ivana Fajnorová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/506002/bmid_emilka-Ung-506002.png
4
444
444
Emilka přišla na svět za první republiky na dědině nedaleko Brna a odešla z něho, když se její země stala znovu svobodnou. Tento kraj nikdy neopustila a svůj život prožila ve 20. století plném událostí, jejichž důsledky ovlivnit neuměla. Přestože byl Emilčin život protkán radostmi i bolestmi obyčejného člověka, nikdy neztratila sílu jim statečně čelit. Tento román je o opravdové lidskosti, o kráse čirého dobra a o duších obyčejných lidí, jejichž příběhy známe i ze svého vlastního okolí.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zaujala už v době vydání. V té době jsem zrovna dočetl Šikmý kostel a chtěl jsem navázat na knihu v podobném stylu, a sledovat životní osud Emilky, jak jsem odhadl podle anotace, odpovídalo stejnému stylu vyprávění. A dostal jsem, co jsem hledal.
Kniha je napsána velmi dobře, poutavě líčí osudy postav, se kterými prožijete jejich radosti i strasti, některé si zamilujete, některé proklejete a některé musíte obdivovat. Občasné zvraty osudu už byly takové, že i já z pozice čtenáře jsem si řekl... "co komu ta Emilka, proboha, udělala?"
Velmi pěkná kniha o jedné motanici lidských osudů.
Historie jednoho selského rodu očima jednoho z dětí. Život se s hrdiny opravdu nemazlí. První světová válka, úmrtnost dětí, tíživé podmínky početné rodiny, výchova u příbuzných, nástup fašismu, další válka, ztráta blízkých.
Doporučuji těm z našich čtenářů, kteří mají rádi objemné knihy, ve kterých je vykreslena dlouhá historie rodu. Kniha sama není objemná, ale stránky jsou opravdu nahuštěné. Trochu to způsobuje problém s malými písmenky, ale do dramatického příběhu se čtenář ponoří. Moc hezké byly také vykreslené zvyky a sepětí s přírodou. Jednu vánoční zvyklost jsem neznala. Paní spisovatelka do románu zpracovala i vzpomínky své babičky.
Krásný příběh ženské síly, lásky , obětavosti, ale i slabosti, která nezabrání žít dál a vyrovnat se s těžkým osudem. Je to nejen příběh jednoho člověka, ale současně více lidí, jejichž životy se proplétají a vlastně tvoří součást českých dějin.
Život lidem nakládá tolik, kolik unesou....
Moc hezky napsaný příběh jedné obyčejné rodiny. Příběh je románová fikce, ale autorka se nechala volně inspirovat životem své babičky Růženky. Ale historické události 20.století jsou skutečné a poznamenaly život všem zúčastněným. První půlka knihy je víc podrobná, druhá už víc letí dějinami. Autorka brňačka, takže známé části Brna, opět zmíněný Vyškov, super :) , skvělé moravské nářečí.
Při čtení jsem i já vzpomínala na svoje milované babičky
Kniha o těžkém životním údělu obyčejné moravské ženy. Mám ráda životní příběhy, které vycházejí ze skutečných osudů. Na to, že je to autorská prvotina, tak je to pěkně napsáno. První část, dětství a dospívání Emilky, je podle mě mnohem lépe propracovaná než její pozdější životní osudy, což je škoda. Pokud autorka napíše další knihu, ráda si ji přečtu.
Bohužel se musím přidat k těm, kteří v této knize vidí průměr. Je to takové staromilské povídání o životě jedné babičky. Píšu povídání, protože to je popis děje, nikoli vypravování, nejsou tam žádné zápletky, které by mě nutili poslouchat dál a dál. Knížku jsem měla jako audio a několikrát jsem ji nevypla a pak jsem zjistila, že jsem o kapitolku dál. U této knihy jsem ale neměla potřebu hledat, kde jsem poslech skončila, a poslouchala jsem dál, kde mi to naskočilo. Co mi vadilo ale nejvíc - neumělé pokusy o erotiku - o semenných kanálcích s životodárnou terkutinou opravdu nepotřebuji číst. Přes to, co jsem napsala, kniha si jistě čtenáře najde, je to takové odpočinutí, zavzpomínání.
Jedna z těch nejnadhernejsich knih... Pla lásky i smutku... Až jsem si poplakala...
Moc pěkná kniha o osudech jedné rodiny, odvíjející se od dob první republiky až po revoluci. Autorka vychází z vyprávění vlastní babičky, kterým se inspirovala. Stylem, především používáním moravského nářečí mi připomněla Šikmý kostel od Karin Lednické. Vyprávění je čtivé, někdy radostné a hodně i smutné, protože se odehrává v nelehké době, působí velice autenticky. Příběh Emilčina dětství se mi líbil nejvíc, její pozdější věk už mi nepřišel od autorky tolik propracovaný, což mi přišlo trošku škoda. (3,5*)
Napsané to bylo krásně ta hra se slovy byla úžasná, ale asi už nebudu číst takovéto příběhy z českého prostředí, neboť mi to nedává nic nového jsou jako přes kopírák.
Nádherná kniha, přesně moje gusto, miluju české rodinné ságy. Příběh mě velmi bavil, není to žádná červená knihovna s předem jasným koncem. Paní Fajnorová píše poutavě, v knize nejsou žádná hluchá místa a "plevelení". Doufám, že už pracuje na dalším díle, moc se těším :-)
Příběh o Emilce je pohlazením po duši. Byť v životě zažila Emilka spoustu ztrát, autorka dokázala její životní osud sepsat s takovou dávkou lidskosti a empatie. Opravdu povedené dílo, autorce tleskám!
Moc hezky napsaný příběh, který tak krásně plyne... Doporučuji k přečtení.
Protože jsem také z dědiny nedaleko Brna, tak mě zajímalo, kde jsou Sulostovice. S tímto názvem jsem se nikdy nesetkala. Pan Google ale ví vše - je to Jundrov :).
S Johanem se před ztichlou kovárnou rozcházela s vědomím, že svět zase není tak špatné místo a že se na něm vždycky najde člověk, pro kterého stojí za to žít.
Emilka, to je tak milé čtení! Je vidět, že si autorka dala na knize opravdu záležet a s rozvahou volila každé slovo. Líbí se mi, že se ve svém románu snažila zachytit život obyčejných lidí v průběhu 20. století. Hlavní postava Emilka mi byla sympatická hlavně proto, že všem životním výzvám čelila se vztyčenou hlavou a nikdy se nevzdala.
Moc mile napsaný krutý příběh jedné ženy. Kniha se čte moc dobře i když se s Emilkou život v žádném případě nemazlil.
Posloucháno jako audio - krásně a s citem načteno. Příběh Emilky mě dostal, tolik toho dostala od osudu a přesto se nevzdala. Miluju tyto zdánlivě obyčejné příběhy obyčejných lidí.