Emma
Charlotte Brontë
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47416/mid_emma-QSh-47416.jpg
4
178
178
Když na první pohled bohatý otec přiveze dceru jménem Matilda Fitzgibbonová do školy ve vesnici Clinton St James, nikdo by se nenadál, že během pouhého čtvrt roku se z domnělé dědičky značných statků stane opuštěné, bezprizorné dítě. Naštěstí se dívky ujme milá vdova Chalfontová z téže vesnice. S pomocí výmluvného pana Ellina začíná pátrat po dívčině minulosti, o níž sama dívka zarytě mlčí. Kdo je Matilda Fitzgibbonová, odkud pochází a jaké je spojení mezi ní a krásnou, leč nespoutanou Emmou s havraními vlasy, jejíž jméno je vyryto na náramku ve tvaru hada, který představuje jedno z mála vodítek? Více odhalí romantický i tajemný příběh plný nečekaných zvratů, v němž pravda vyjde najevo až v úplném závěru.... celý text
Literatura světová Pro ženy Historické romány
Vydáno: 2010 , DaranusOriginální název:
Emma, 1854
více info...
Přidat komentář
I když je kniha napsána před 170 lety, je pro mě lehce čtivá. Líbí se mi příběh a charaktery jednotlivých postav jsou dobře vykresleny, sympatické jsou mi ty citlivé z nich. Mírná detektivní zápletka dodá všemu nádech tajemna.
Tak tuhle knížku jsem si opravdu užila, měla spád, byla napínavá, lehce záhadná, měla šmrnc a dopadla dobře. Co více si od odpočinkové literatury přát?:-)
70% - Do vesnické školy přiváží zdánlivě zámožný otec tichou dívku Matildu Fitzgibbonovou a zanechává ji zde v péči sester Wilcoxových nadšených z nového přírůstku. Jenže záhy vyjde najevo, že žádná rodina toho jména neexistuje a že toužebně očekávané školné nebude mít kdo zaplatit. Tolik první dvě kapitoly, jejichž autorkou je Charlotte Brontëová a čtenář se tak těší na další povídání ve stylu Jany Eyrové. Brontëová ovšem v psaní nepokračovala (a nedlouho poté zemřela) a té první dvacítky stran se až mnohem později chytla britská autorka Constance Saveryová a v době, kdy jí v roce 1980 bylo již přes osmdesát let, knížku anonymně dokončila, přičemž z původního rukopisu Brontëové využila jak osobu tajemné dívky, tak i přítele slečen Wilcoxových sympatického pana Ellina a především vypravěčku, vdovu Arminel Chalfontovou, jíž stvořila nelehký osud dívky provdané ve velmi mladém věku a sužované manželovými dětmi z předchozího manželství, a to především krutou a divokou Emmou. Právě paní Chalfontová se Matildy ujme a společně s panem Ellinem začnou pátrat po jejím původu. A to, že jednou z Matildiných věcí je náramek se jménem Emma, které je pro paní Chalfontovou opředené tak bolestnými vzpomínkami, asi nebude jenom náhoda...
"Náhradní" autorka se do textu Brontëové pustila se ctí a vytvořila vcelku čtivé dílko s příjemnou detektivní zápletkou, temným příběhem někdejšího rodinného rozvratu a intrikami v pozadí a nakonec i milou romantickou linkou, které si s povedeným scénářem umím velmi dobře představit ve filmu nebo v televizi. Přesto mi tam mnoho věcí připadalo jaksi nedotažených, překombinovaných a nepravděpodobných (nikdo nezkontroluje mrtvé novorozeně atd.) a závěrečné rozuzlení, které by mně osobně, být na místě vypravěčky, přivodilo slušný infarktový stav, je přijato v podstatě v míru, pohodě a všeobjímajícím odpuštění. Přála bych si vědět, jak měla příběh vymyšlený samotná Brontëová, protože její knihy zkrátka zanechávají mnohem větší dojem.
Absolutně by mě nenapadlo, že se mi tato knížka bude až tak moc líbit, a přece. Je to společenský historický román, kde opravdu chcete číst dál a dál a rozkrývat rodinná tajemství z minulosti. Čte se s velkou lehkostí, překlad se mi zdá být také zdařilý a závěrečné rozklíčování příběhu se mi velmi líbilo. Ač je kniha z většiny dopsána až po smrti autorky, tak přesto jsem tam cítila i Janu Eyrovou a prostě autorčin rukopis. Za mě můžu určitě vřele doporučit, knížka má vše potřebné a podstatné, příběh, pointu, rozuzlení, najdeme tam lásku, nenávist, pochopení, odpuštění, vysvětlení, prostě všechno.
Začátek knihy mě trochu vyděsil dlouhými popisy charakterů jednotlivých postav a to tak, že si autorka párkrát dokonce i protiřečila. Naštěstí popisovat brzy přestala a z knihy se vyklubala detektivka z 19.století. A to detektivka, která se čte velmi dobře. V závěru do sebe samozřejmě zapadlo všechno až moc dobře, ale to pro ten skvělý styl vyprávění autorce odpustím.
Knížka se mi moc pěkně četla a strávila jsem u ní příjemné chvíle. Tento romantický a napínavý příběh jsem odkládala jen nerada. A i když ne vše je uvěřitelné, tak se mi příběh ztracených a znovu nalezených nadějí, lásky a smíření líbil. Krásně jsem si u knihy odpočinula. 4,5*
(3/21)
Tohle bylo tak hezký! Miluji sestry Bronteovy a Jana Eyrová je moje naprostá srdcovka. Vždy se k nim ráda vracím pro pohlazení po duši. Emmu jsem vůbec neznala, netušila jsem, že ji Charlotte napsala, nebo tedy spíše nenapsala. Ale tenhle román o lásce, odpuštění, nenávisti.. se mi moc líbil! A ta detektivní zápletka byla super!
Nepsala bych, že autorkou knížky je Brontëová, protože od ní jsou jen první dvě kapitoly. Nicméně i tak se mi moc líbila. Myslím, že Constance Savery se pera ujala skvěle a sestavila příběh, který rozhodně stojí za přečtení! Děj je hezky zapletený a čtenář celou dobu nedočkavě čeká, jak to vlastně s Mathildou/Martinou je? Navíc je zajímavé, jak románem prostupuje postava Emmy, ačkoliv se tam osobně vyskytuje jen zřídka. Zrovna ona pro mě byla jedna z méně sympatických postav a za její chování jsem jí měla chuť dát facku. Nejlépe propracovaná pro mě byla Arminel Chalfontová, která spolu s Martinou tvořila roztomilou, hezkou dvojici. Za sympatického považuju také pana Ellina. Nevlastní děti není tak snadné posoudit, což je jedině dobře, protože mají kladné i záporné vlastnosti. Navíc opravdu krásně je tu zobrazen motiv odpuštění, který knize také dodává na jejím kouzlu. Jediná malá výtka z mé strany je prakticky absence popisů krajiny. To mohla Savery více propracovat, protože zrovna Brontëová se popisům věnovala docela podrobně. Ale vzhledem k převažujícím pozitivům to na moje hodnocení nemá vliv. :)
Další z krásných knih, plné soucitu, pochopení a odpuštění. Opět nechápu, proč jsem se k ní dostala až nyní....
Tajemná, napínavá a velmi čtivá. Slupla jsem ji během jednoho dne. Byla místy předvídatelná ale to ničemu neubralo na zajimavosti.
Nedokončený, nebo možná lépe řečeno sotva započatý román Charlotty se po víc jak sto letech od smrti autorky rozhodla dokončit Constance Savery. A řekl bych, že se činu ujala vkusně a čtivě. Líbila se mi - a vždy mě zaujme - zápletka stojící na konceptu "každá rodina ukrývá temný příběh". Taková příjemná viktoriánská detektivka s napětím a šťastným brontëovským koncem. Snad budu mít v budoucnu možnost porovnat s druhou dokončenou variantou vydanou pod názvem Emma Brownová.
Nejvíc fascinující jsou ovšem ty první dvě kapitoly sepsané Charlottou. Nikde totiž není zmínky o nikom jménem Emma a vyprávění se ujala zdánlivě nezávislá osoba, vdova Chalfontová, která v zápletce nemusela hrát tak významnou roli, jako v této verzi. Mám takovou myšlenku, že tahle kniha měla být pravděpodobně odlišná od ostatních Charlottiných románů. A když si znovu pročítám koncept a formu těch prvních třiceti stran, nemohu se zbavit dojmu, že finální podoba mohla být velmi dobře někde na pomezí Dvojího života Heleny Grahamové a Větrné hůrky, dvou velmi silných knih a temněji zbarvených příběhů. Tak aby se nakonec Charlotta literárně spojila se sestrami stejně jako na začátku, kdy společně psaly básně. Kdo ví=o)
Nečekala jsem, že bude kniha tak napínavá a strhující. Jediné, co bych vytkla, je až příliš ideální závěr.
Charlotte, najproduktívnejšia z troch sestier Bronteových, napísala len 20 strán z románu Emma. Preto niekotré zdroje tento román vôbec nezaraďujú do zoznamu jej tvorby. Román bol dokončený inou autorkou a vydaný až 5 rokov po Charlottinej smrti.
Nečekala jsem že se mi kniha bude tak líbit - anglická klasika není zrovna můj šálek kávy, ale tahle mě mile překvapila.
Nečekala jsem, že se mi kniha bude tolik líbit. Možná i malinko víc než Jana Eyrová. Krásné čtení.
Krásné a poutavé vyprávění, které mě vzalo za srdce. Ani jsem nečekala, že se mi bude knížka tak líbit, protože můj vyloženě oblíbený žánr to není - nebo spíše do této doby nebyl. Takže děkuji ti, Emmo, za rozšíření obzorů :-)
Úžasná kniha a přestože ji prý nenapsala Charlotte celou, ale byla dokončena anonymní autorkou, vůbec jsem to nepoznala. Úžasný námět, skvělý příběh a zajímavé zvraty :-)
Knihu jsem poslouchala v podání Veroniky Khek Kubařové a bylo to supr. Sice Emma byla taková trochu mladá stará , trochu pletichářka, ale nakonec nebyla tak špatná. Určitě si ji ještě někdy poslechnu