Emma, faun a zabudnutá kniha
Mechthild Gläser
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/399615/bmid_emma-faun-a-zabudnuta-kniha-tb2-399615.jpg
4
70
70
Keď Emma pri upratovaní knižnice na internáte nájde starý zápisník, najprv si myslí, že ide o akúsi kroniku školy. No je to celkom inak: všetko, čo človek do knihy zapíše, sa stane skutočnosťou. Emma sa hneď rozhodne pomocou neho trochu „upravovať“ školský život na zámku Stolzenburg. Nič sa však neudeje tak, ako si predstavovala. Zisťuje, že knihu používali aj predchádzajúci kronikári. Napríklad mladá Angličanka, ktorá si do nej koncom 18. storočia zaznamenala rozprávku o faunovi a neskôr sa stala úspešnou spisovateľkou. Alebo Gina, ktorá pred štyrmi rokmi náhle zmizla po tom, čo sa kronike zverila so svojimi tajomstvami. Keď sa do toho navyše zamieša aj Ginin brat Darcy, nastane dokonalý chaos. Lebo Emma a Darcy sa nemajú veľmi v láske – aspoň si to obaja myslia.... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2019 , CooBooOriginální název:
Emma, der Faun und das vergessene Buch, 2017
více info...
Přidat komentář
Emma a faun je kniha poměrně zábavná a svižně odsýpající, zvláště pro ty, kteří mají rádi romány Jane Austenové a prostředí internátních škol, nesmíte se ale příliš zamýšlet nad psychologií postav a logičností jejich jednání, v tomto ohledu opravdu neočekávejte mnoho. I tak mě ale kniha bavila a jako odpočinková literatura neurazí.
Víte pokud první kapitola začíná větou:
" Jak je všeobecně známo, je na světě sotva něco krásnějšího než se po dlouhém odloučení vracet zpátky domů.",potom je těžké takové knížce vůbec co vytýkat, navíc vytýkat něco knize pro děvčata je úplné zvěrstvo. A tady navíc, tady je to kouzlo dané už samotným názvem, jménem hrdinky apod. Je to takové krásné pomrknutí na Jane Austen - a vy už jste v knize zabydlení předem, pokud tedy znáte něco málo od J.A.....Je to příjemné pohlazení po duši, a jsem ráda za tento překrásný úlovek v antikvariátu...
Knížečka s duší nemusí být vždy nutně staršího data a nemusí vždy nutně jít bo něco těžkotonážního...
Po přečtení Strážců příběhů jsem se těšila na další knihu autorky, a i tato kniha měla zajímavý námět. Líbilo se mi, že Emma byla taková normální holka - možná ne hvězda ročníku, ale ani člověk, na kterého by bylo koukáno svrchu. I ostatní postavy byly zajímavé. Konec se mi zdál lepší než u Strážců příběhů, protože toho bylo vysvětleno více, stejně mi ale chyběly informace o tom, proč to dopadlo s faunem tak, jak to dopadlo. A s tou knihou si myslím, že by se taky dalo pracovat ještě trošku jinak. Celkově se mi ale kniha líbila. Byla poutavá, přinášela celou řadu překvapivých zápletek a četla se dobře. Myslím, že pokud se od autorky objeví něco dalšího, najdu si na to čas.
Emma se mi určitě líbila více nežli Strážci příběhů. Ne každý, a zřejmě už vůbec ne náctiletí, pochopí příběh jako poctu Jane Austenové, ale to přece vůbec nevadí! Je to příběh o škole trochu zvláštního typu umístěné na zvláštním místě, ale pořád jde o knihy a příběhy.
Hlavní hrdinka je sympatická studentka, její hypochondrický otec a ředitel školy v jedné osobě je velmi zvláštní, ale sympatická postava. Kniha v názvu mi nepřipadá zapomenutá, já bych ji nazvala spíše ukrytá, ale nápad je interesantní, ovšem jak se ukáže, také nebezpečný . . .
Příběh zajímavý, čtivý, místy docela strašidelný a napínavý, takže já ho určitě doporučím, i když mi nepřipadal nijak výjimečný. Ovšem doporučuju především těm, kteří se nezaleknou se úctyhodného rozsahu více než tří set stran.
První setkání s autorkou bylo překvapivě velmi dobré, proto jsem se v celku těšila i na to druhé, a to bez ohledu na to, že již nejsem cílovým čtenářem. Četlo se to velmi dobře, rychle a snadno jsem se mohla ponořit do vyprávění. Styl mi vyhovoval víc než dost. Je to směřované možná pro mladší čtenáře, a to nejen díky věku hrdinů, ale i tím pohádkovým motivem. Však, co si budeme, dítětem můžeme být v každém věku a mě se to líbilo.
Hlavní hrdinka Emma, ředitelova dcera byla typ hrdinky, který mi velmi sedl. Nepovyšovala se, byla normálně oblíbená, chytrá, ale hlavně s dobrodružnou a hlavně velmi odvážnou povahou díky které prožila velké dobrodružství. Oblíbila jsem si ji a musela ji fandit. Dokázala mě překvapit a možná jsem jí i záviděla tu možnost žít na zámku.
Do druhého hlavního hrdiny se více méně pasoval Darcy, i když je otázkou, zda tento příběh má víc než jednu hlavní postavu. V každém případě se Darcy postavil do role standardního trochu floutkoidního aristokrata s tajemnou aurou. Nevadil mi, jen jsem ho se zájmem sledovala. Dlouho jsem nevěděla, co si o něm myslet, přeci jenom, výrazně prostoru nedostal. Nakonec se to zlomilo a já si i jeho vlastně oblíbila. Však, co musím trošek dost vytknout byl ten náhlý z ničehonic popud romantickým směrem. Jsem romantik, a tak jsem něco takového čekala a byla bych asi zklamaná, kdyby to tam nebylo, ale rozhodně ne v takovém představení, které mi bylo ukázáno. Bohužel to ve mě evokovalo pocit, že jsem tomu vůbec nevěřila, že to nebylo ani za mák upřímné a spíš se to tam vrazilo násilně, aby se neřeklo. Kaz na kráse to jednoznačně je.
Příběh se točil kolem zámku alias internátu, pohádek, legend a především velmi specifické až kouzelné knihy. Určitě by bylo dost zajímavé takovou knihu mít. Však chápu, že všichni nemají čisté úmysly a ne vše kouzelné znamená dobré. Takže je dobře, že nic takového vlastně není, nebo jen spíš vymyšlené na papíře. Příběhem se prolínalo dalších pár postav, které si člověk oblíbí. Téměř se tam nenašel opak. Jen Frederick se mi ze začátku hodně líbil a pak mě tak nějak nemile překvapil.
V některých částech se mi zdálo, že se bere velký zřetel na jisté věci, ale ve výsledku se na ně trochu pozapomnělo nebo se to úplně uspokojivě nevysvětlilo. Samotný závěr mě překvapil, byla jsem přesvědčená o tom, že tohle prostě končí tak, jako skončí každý nás. Ale bylo to hezké ve smyslu toho, že naděje umírá skutečně poslední. Závěr jako takový byl lehce zrychlený - nebo se mi to zdálo, ale nehází to nikterak špatný dojem. Kdybych to měla shrnout, tak se mi to líbilo a krom té unáhlenosti v romantické lince (kterou nemohu odpustit, i když to není hlavním předmětem) vlastně nemám žádné výtky. Mohu jednoznačně doporučit. Milé, odpočinkové, kouzelné a pohádkové, pro všechny bez ohledu na věk. Hodnotila bych 4,5*. Uvidíme, zda se ještě setkáme s autorkou a pokud ano, tak se budu těšit. :)
Takhle knížka měla nápad, super myšlenku, ale to provedení zkušenějšího čtenáře odradí a zklame. Hlavní hrdinka byla strašná káča, kopírování Pýchy a předsudku se opravdu nevyplatilo a celá záhada dopadla jako nahodilá fraška, do které se random přídávaly postavy.
Jak babička říká, tohle je jasný nepodar, který láká krásnou obálkou. A je to fakt škoda, mohla to být pecka.
tak chvíli mi to trvalo, než jsem se začetla, jako asi nejvíc mě zaujal ten příběh fauna, ale jinak mi to přišlo nehluboké, plytké, musím souhlasit s Knihomolkou27,ne ve všem, ale ve spoustě ano.
ale mé 13 leté dceři se to mooooooooooooooc líbilo :-D
Jo! Takže!!! Se mi pěkně vyhýbejte, neboť vám budu tuto krásnou fantasy vnucovat a nebudu mluvit o ničem jiným!
(SPOILER)
Z téhle knihy je mi smutno...2 HVĚZDIČKY
Jedná se totiž o další jasný příklad promarněné šance. Emma a její příběh...kde jen začít?
Tato kniha měla velký potenciál, anotace zněla přímo božsky, nápad tohle všechno kniha měla...jenomže při čtení jsem pochopila, že to jediné co se mi na knize líbí je ...obálka, námět, a sem tam atmosféra jednotlivých scén...hlavně teda u konce...u nějakých scén jakože fakt mrazilo, o to víc mě mrzí, že se mi kniha vlastně vůbec nelíbila.
Začneme od postav...už od chvíle kdy mi došlo, kde se autorka inspirovala..jsem věděla, že to bude průser. Pýchu a Předsudek miluju, ale proč ho proboha dávat sem... a ještě v takové formě pomalu až přes kopírák. Proč autorka nevymyslela něco svého, proč?
Postavy jsou totálně nezajímavé a nijaké. Emma je dětinská, občas skoro až zpomalená, je velká badatelka, ale za celou dobu ji nenapadne pokládat si ty správné otázky, schovat knihu na nějakém chytřejším místě, nebo ji aspon dočíst do konce...někdy mi nad jejím uvažováním zůstával rozum stát. ROMANCE...jedno velké ouvej. Když autorce odpustím, že se jí tu podařilo vykleštit a zmrzačit scény z Pýchy a Předsudku, tak mi zbyde jen naprosto neslaná, nemastná romance, která tam být vůbec nemusela...a ostatní postavy mě taky nezaujaly...vlastně mi byly úplně jedno. Jako neříkám, že mě nezaujal ten příběh na konci s faunem a nestárnoucí spisovatelkou...to mi přišlo vlastně hodně cool...ale proč je to proboha tak nedodělaný? Ono celkově je v téhle knize hodně věcí hrozně odfláknutých a nedodělaných. Tak například... Do jaké míry je pohádka o faunovi pravdivá? Je možné, že se opravdu faun zamiloval do spisovatelky, ale ta jeho romantické city neopětovala a tak ho tedy zlá víla mohla zabít? Nebo jak vlastně celkově ta povídka v závislosti na příběhu funguje? Jaký byl tedy faun...o co tam sakra šlo? Ve výsledku máte prostě více otázek než odpovědí...
Konec je zrychlený jako kdyby se autorka rozhodla srazit druhý díl do poslední kapitoly a všechno to hasne tím nejvíc klišoidním a směšným koncem, který si lze i v tomto žánru představit. Opět se ptám proč? Proč autorka takhle podkopává vlastní knihu?
Jediné co je na té knize dobré je sem tam nějaký ten záblesk tajemné, ponuré atmosféry. Občas kniha překvapí, a to v dobrém, ale bohužel i svou hloupostí.
Podle mě by kniha byla povedenější, kdyby:
Nekopírovala tak okatě jiné slavné dílo
kdyby se obešla bez vyloženě romantické linky
Kdyby byla určena straším čtenářům
měla konzistentnější a promyšlenější děj
kdyby byla hlavní postava méně naivnější a více věci vyšetřovala, a ne jen hádala...Emma byla zkrátka hrozně protivná, nezajímavá až otravná, za dlouhou dobu hlavní hrdinka, která mi vadila.
kdyby se víc zabrousilo do hororovější atmosféry
kdyby byly více využity nápady, které kniha nabízí....např. vyrovnávání se z důsledky vlastních činů, navazování interakcí se zajímavými postavami z minulosti zámku, zdánlivý pocit moci kvůli vlastnění kouzelného předmětu, proměna postav a jejich chování a uvažování...cesta za poznáním a hledáním odpovědí...
Verdikt:
Nemastné, neslané ...bez duše nebo aspon nějakého většího výrazu. Kombinace batolecí verze Faunova labyrintu a té nejvíc sterilní kopie Pýchy a Předsudku. Sem tam probleskl autorčin zajímavý a i celkem originální nápad, jenomže pak to všechno zaniklo v obřím víru nesrovnalostí, hlouposti a obřího galimatyáše... až se na konci začnete vlastně sami sebe ptát...o čem, že to ksakru ta kniha vlastně byla?
Nějak to nemůžu vstřebat...vlastně mě ta kniha spíš naštvala. Jelikož knih v tomhle žánru není moc, ale tahle ten status určitě nezvedá.
Možná pro mladší, ale pro ty to zas bude hodně dlouhé...každopádně možná jsem jen náročný čtenář, pokud se jedná o tenhle žánr.
Na této knize se mi líbila ze všeho nejvíce obálka. Příběh, postavy, prostředí mě nezaujaly, čtení mě nebavilo, vyčkávala jsem na zlepšení, ale to nepřišlo.
Príbeh bol tajomný a pútavý, v niektorých častiach až strašidelný. Túto knihu som čítala skôr než Pýchu a predsudok, takže podobu medzi týmito dvoma knižkami som si všimla až neskôr. Protivný Darcy de Winter príde na Stolzenburg, aby našiel svoju sestru Ginu, ktorá pred pár rokmi záhadne zmizla. Spočiatku sa k Emme a jej kamarátkam správa naozaj odporne, ale po čase....
Každopádne kniha sa mi veľmi páčila.
Kniha je určena pro děti od dvanácti let. Ale dospělý čenář si jistě nenechá ujít tento příběh.Kdo má rád např. knihy od C. Funkeové /Inkoustové srdce, Inkoustová krev,.../, sáhněte po této knize. Je to dobré počteníčko.
Autorčina první kniha - Strážci příběhů- mě před pár lety nadchla. Proto když autorce u nás vyšla další kniha, měla jsem ji hned na wishlistu, a to i přesto, že už nejsem cílovka a YA nevyhledávám.
Bohužel za mě to bylo trošku zklamání. Příběh byl opět originální, zajímavá zápletka a dobře se to četlo. Stejně tak inspirace Pýchou a předsudkem se mi líbila a protože jsem tuto knihu četla relativně nedávno, měla jsem příběh ještě v živé paměti. Akorát tady mi ta náhlá nečekaná zamilovanost přišla ještě nevěrohodnější než v knize J. Austen.
Každopádně problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi příšerně lezla na nervy. Takhle mi teda Elizabeth Bennetová nevadila. Naivní chytrolínka Emma, která si myslí, že právě ona jedná správně. No opravdu jsem s ní měla velký problém a Darcymu jsem se divila. Vlastně jsem Emmu vzala na milost úplně až na konci knížky.
Škoda protivné hlavní hrdinky a trošku slabšího příběhu oproti Strážcům, jinak by to bylo na plný počet.
Knížka mě nalákala svou obálkou, která je prostě úžasná. Když se k tomu přidala kniha v názvu a skvělá anotace, nemohla jsem se dočkat až si knížku přečtu.
Musím říct, že mě knížka nezklamala. Jedná se o takovou typickou youngadultku s trochou fantazy. A to je přesně ten typ knížek, které můžu. Jasně, romantická zápletka je předvídatelná. Ale to ničemu nevadí obzvlášť, když je hlavní hrdinka sympatická a i protivný Darcy si Vás rychle získá.
Tajemství zapomenuté knihy odhalujeme postupně a knížka díky tomu udržuje po celou dobu příjemné napětí. Oceňuji, že právě fantazy-detektivní linku jsem neodhalila hned v úvodu a poměrně dlouho jsem netušila, jak vše dopadne.
Rozhodně doporučuji.
Love linka byla předvídatelná a zcela běžná, ostatně jako v každém románu, které jsou spíše pro holky. Když tuhle blbost odsuneme stranou šlo o bravurní počin, klidně mohl být i na více stran. Trochu to natáhnout. Jó, byly chvilky, kdy jsem napětím nedýchala. Jsme ráda, že jsem knihu četla, je z těch knih pro holky opravdu jedna z těch nejlepších vůbec. A krásná obálka k tomu. Ty barvy. Až na to, že ty stříbrné lístečky byly z papíru, nebyly to listy ze stromu.
(SPOILER) Knihu jsem si půjčil hlavně díky anotaci, která mi přišla zajímavá, a i zběžný pohled do knihy mi přišel nadějný. Bohužel jak se ukázalo, musel jsem se strefit zrovna do těch lepších částí textu. Tohle bylo děsivě nudné,prošpikované samými cukrbliky a plesy a zamilovanými povzdechy až jsem měl chuť knihu odložit. Ano, nejsem cílová skupina, ale něco tak přeslazeného a naivního se snad nemůže líbit nikomu. Rozhodně nejhorší fantasy, jaké jsem kdy četl (a že jsem jich už za svůj život přečetl!). Jo, a víte co? Živého fauna se nedočkáte.
Musím říct, že mě kniha vážně mile překvapila. Moc se mi do ní nechtělo, už jen proto, že je pro mladší čtenáře a měla jsem velké obavy. Ale teda bylo to vážně super. I když hlavním postavám je 16 let, tak se nechovali vůbec pubartálně a dětsky. Kniha je od začátku zajímavá a tak nějak vás nepustí dokud nedočtete do konce. Děj je tajemný a záhadný a knihu nejde jen tak odložit. Dá se říct, že je to takový moderní pohádkoví příběh, který vás bude bavit. Nakonec se vám odhalí tajemství, jak to všechno bylo a kdo za tím vším stojí. Moc se mi kniha líbila a jsem opravdu ráda, že jsem dala knize šanci. Mohu jen doporučit a i předchozí knihu Strážci příběhů.
Opravdu skvělá kniha. Četla se velmi rychle. Moc jsem si oblíbila Emmu a Darcyho a potěšilo mě, že autorka připomněla Jane Austen.
Kniha se moc líbila. Autorka u psaní dokázala navodit opravdu úžasnou atmosféru - kolem romantické linky splétá příběh o napínavém pátrání u rozvalin starého kláštera o prokletí, tajných chodbách, vycházkách do tajného lesa zahalených v mlze, nočních můrách.... Vše ještě protlané už staršími zápisy z magické knihy. Nejradši jsem měla Darcyho na němž jsem si zamilovala jak rozhodnost a férovost tak povýšené a arogantní chování.
(SPOILER) Po dočtení ve mně přetrvává pocit neurčitého smutku, ačkoli se autorka se všemi nástrahami (které si sama vymyslela) vypořádala se ctí. Spíš cítím hořkosladkou nejistotu, zda magie ve Stolzenburgu zůstala či nikoli, zda to všechno byla jen nějaká anomálie (ne, prosím, ne!).
Ačkoli se jedná dílo YA fantasy, které si na nic jiného nehraje, rozhodně není hloupé, ploché či jednoduché. Přesně naopak. Jediný prvek, který na literaturu pro náctileté v tomto smyslu odkazuje, je věk hlavní hrdinky a školní prostředí. Tím ale s naivitou končíme. (Když si mám rýpnout, hrdinky mnoha rádoby dospělých společenských románů prokazují vyšší míru zabedněnosti a omezenosti.)
Dějová linka byla zábavná a v mnoha ohledech překvapivá. Podezření ohledně Frederika jsem měla dřív než Emma, řešení mě překvapilo, a jo, chlapec se nám pěkně vybarvil. Propletení tématu z Pýchy a předsudku s klasickou fantasy, zázračnou knihou, zlovolnou magií, hledáním tajuplné bytosti (faun večeřel příběh, právě žvýkal šťavnatou větu, ach, to bylo tak krásné!) vyšlo na jedničku s hvězdičkou. Kouzla působila uvěřitelně a zároveň trochu výstředně. Emminy sny vyvolávaly lehké mrazení, účinky magické knihy (až na déšť růžových bonbónů, ten bych si dala líbit) nastolily otázku, do jaké míry bychom obecně měli usilovat o poroučení větru, dešti.
Postavám možná scházela patřičná hloubka, Emminy kamarádky se mi beznadějně pletly, což je asi jedná závažnější výtka. Nejednalo se o nic nepřekonatelného, hlavní hrdinka byla sympaťačka a chovala se v rámci možností rozumně (i ztřeštěně), Frederik vykazoval patřičnou míru tajuplnosti, Darcy pro změnu povýšenosti a arogance.
Další složkou, která mě uchvátila, byla dokonalá hra se slovy a s tím související téměř básnické popisy krajiny, zámku, nočního lesa a podobně. Vtáhlo mě to přímo do knihy a užívala jsem si to.
V součtu se mi kniha moc líbila a vřele ji doporučuji nejen náctiletým čtenářkám.