Emoce zvířat

12.11.2018

„Ne smilování, ale spravedlnost dlužíme zvířatům.“
Arthur Schopenhauer

Člověku připisujeme emoce celkem bez problému ... ostatní, řekněme „ne lidská“ zvířata (občas zapomínáme, že i my k nim patříme), se dočkala vlastně teprve poměrně nedávno ... výzkumy, zaměřené na důkazy, že nejsme nic extra jedinečného, se ve větší míře rozjíždějí až teprve v současnosti. Povětšinou jsou to etologové, a mezi nimi třeba právě Mark Bekof, kteří nám přinášejí důkazy o tom, že nejsme jediní tvorové schopní řešit problémové situace, pociťovat lásku, nenávist, radovat se, mít žal, strach, pociťovat zoufalství, a nejsme ani jediní, kdo prožívá bolest, nebo utrpení. Takže, jinými slovy, nebuďme tak nafoukaní "páni tvorstva", protože mezi člověkem a ostatními živočichy neexistuje žádný ostrý předěl, který nás odlišuje, ale naopak tahle pomyslná hranice se spíš čím dál víc rozpíjí a splývá.

A tak velmi doporučuji, přečtěte si tuhle knížku, je dobře srozumitelná nejen pro odborníky a ostatní, kteří se o tuto problematiku zajímají, ale řekla bych, že je opravdu pro každého. Mark Bekof je vědec (etolog), ale je hlavně jeden z těch, kteří si „konečně“ začali klást otázky trochu jinak. Jsem moc ráda, že se podobná uvažování posunula od otázek, zda vůbec zvířata nějaké city prožívají, k otázkám PROČ? ... jako např. proč se emoce u živočichů vyvinuly právě tímto způsobem?

Trochu profesně a hodně osobně, je pro mě zajímavé sledovat nové výsledky výzkumů oborů jako evoluční biologie, nebo kognitivní etologie, protože jsou to právě tyto obory, které nám rozšiřují obzory a ukazují nám jak rozmanitý a bohatý je emoční život zvířat, jak až neuvěřitelně komplexní jsou sociální interakce a vytvořené sociální sítě u spousty živočišných druhů, jak propracovanou mají komunikaci s až neuvěřitelným smyslem pro detail, jak silná mohou být vzájemně vytvořená pouta, evidentně založená na vzájemném respektu a vnímání druhého ! ... a tím pádem, jak ani jiným zvířatům nedělá problém zorientovat se celkem bez potíží v citových projevech, vyvozených z chování, protože možná nejen člověk je veden analogií vlastní emoční podoby ...

... a to vše, protože emoce, empatie a schopnost rozlišit dobro a zlo (dobré od špatného) jsou klíče k přežití ... nejen pro člověka :-).

Současné studie původu emocí a jejich významu v rámci evoluce se už poměrně často zaměřují na mezidruhové srovnání, navzdory tomu, že taková zkoumání emocí u nižších druhů živočichů můžou být celkem problém, minimálně můžeme říct, že je to dost obtížný proces ... díváme-li se totiž na emoce jiných živočišných druhů, musíme brát na zřetel, že náš pohled je předem omezený ... za prvé vlastními poznatky, a za druhé pak pro nás určitou nepředstavitelností prožívání emocí ostatních druhů.

Přesto milí čtenáři doufám, navzdory určité nepředstavitelnosti prožívání emocí třeba křečků nebo velryb, že Vás tahle útlá knížka donutí alespoň trochu popřemýšlet a „přehodnotit“ způsob, jak bychom se měli k našim zvířecím příbuzným chovat ... protože, i když bychom se neměli vyřazovat z živočišné říše, máme, my lidé, „něco navíc“, totiž ...

„Lidé mají ohromnou moc ovlivnit svět způsobem, který si zvolí.“