Emoční inteligence
Daniel Goleman
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436615/bmid_emocni-inteligence-2Vz-436615.jpg
4
231
231
IQ není zdaleka tak důležité jako EQ! Nové vydání přelomové práce jednoho z nejpřednějších amerických psychologů, která naprosto mění pohled na to, co to znamená být chytrý. Je „chytrost” něčím, co je člověku předem dáno, aniž by na tom mohl něco změnit? Donedávna se myslelo, že ano a že tím, co určuje inteligenci člověka, je právě míra úspěšnosti v IQ testech. Kupodivu tomu tak ale není. Tato fascinující kniha Daniela Golemana, která vzbudila nesmírný ohlas jak v laických, tak v odborných kruzích a vyvolala doslova revoluci v zavedeném uvažování, nám přesvědčivě ukazuje, že naše chápání lidské inteligence je příliš zúžené. Schopnost empatie, sledování dlouhodobých cílů, umění domluvit se s ostatními... to všechno jsou věci, za něž získáváme body na úplně jiném poli, v království emoční inteligence. Protože je to právě tento typ inteligence, který určuje, jak budeme v životě úspěšní a spokojení.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno:
2011
,
Grada
, Metafora
Originální název:
Emotional Intelligence: Why It Can Matter More Than IQ, 1995
více info...
Přidat komentář
Velmi zajímavá kniha, ale její čtení je náročnější a rozhodně nelze číst v kuse. Odkazuje na mnoho výzkumů a dalších knih.
Stojí za přečtení, ale je na ni potřeba hodně času.
Dobra kniha, spousty zajimavych info. Obcas mozna narocnejsi cteni. Vice praktickych rad a prikladu by asi taky pomohlo.
Prvá časť knihy sa venuje hlavne teórii na konci sa prechádza ku praxi, ktorá ale "racionalne" inteligentných ľudí napadne už pri čítaní prvej časti knihy. Mrzí ma že sa takéto veci neobjavili v osnovách keď som ešte chodil na gympel. Niektoré časti tejto knihy považujem za veľmi prínosné, najmä kapitoly 1-11. Ku koncu knihy sa už autor až moc opakoval, a posledné 2 kapitoly by som kľudne mohol preskočiť (prínosné najmä pre učiteľov a vychovávateľov). Ze prečítanie stoji aj "DODATOK B".
Na tuto knihu jsem se velmi těšila, ale bohužel pro mě to byl především soubor výzkumů a statistických údajů. První polovinu jsem doufala, že se později autor dostane k nějakým postupům, či tipům, jak dané poznatky vnést do běžného života. Druhou polovinu jsem už jen zoufale čekala, jestli náhodou neřekne alespoň jednu praktickou věc. Takže za mě velké zklamání.
Emoční inteligence, jak už název knihy napovídá, obsahuje opravdu široké spektrum nejrůznější informací, úhlu pohledů a příběhů o EI. Úvodní část nabízí biologický popis vzniku a přenosu emocí, následují obvyklé projevy uvnitř i vně individua, které je prožívá a neméně také jejich obecné společenské dopady.
Autor všechna svá zjištění a objevy dokládá na obrovském množství událostí tehdejších USA, převzaté informace náležitě cituje, případně cituje přímo konkrétní osoby. Nutno dodat, že čtenář je chvílemi až zahlcen příběhy dětí, jejich učitelů, rodičů i ostatních dospělých. Celkové zaměření na děti a jejich výchovu je asi nejnosnějším tématem celé knihy. Najde se zde řada návodů na to, jak se postarat o to, aby váš potomek emočně nestrádal a mohl se tak soustředit na budování svého nejlepšího já.
Celkově hodnotím knihu jako zdařilou. Název je mírně zavádějící zejména proto, že nenabízí mnoho rad k posílení emoční inteligence samotného čtenáře, ale soustředí se spíš na výchovu emočně inteligentních dětí. Přesto se jedná o dostatečný úvod do této problematiky a určitě obohatí každého, kdo se chce s tímto tématem hlouběji seznámit.
“Schopnost odsunout stranou vlastni sobecke zajmy a touhy pozitivne ovlivnuje socialni chovani cloveka: otevira cestu empatii, skutecnemu vyslechnuti; jen tak jsme schopni videt situaci i z pohledu druheho cloveka. Empatie vede k lasce, starostlivosti, k altruismu a soucitu.”
Povinna literatura!
Pokud vás zajímá psychologie, emoce a vůbec tak nějak to působení zázraku jménem mozek, je tohle kniha, která by v knihovně chybět neměla. Emoce totiž ovlivňují celý náš život a je třeba na ně brát zřetel.
Není to zrovna literatura, kterou si z nudy budete číst někde na pláži, aby vás to bavilo, je třeba mít náladu a chuť. Autor se opírá o mnohé statistiky, výzkumy a názory jiných odborníků. Na druhou stranu je to vše napsáno "lidsky". Tak, aby i nestudovaný nadšenec pochopil a nemusel u toho mít slovník cizích slov.
zajímavé téma a poznatky, stojí za přečtení. Některé myšlenky se však v knize opakují
Poslední čtvrtina knihy věnující se výchově dětí a formování dětské psychiky je hodně dobrá. Je to ale spíše jen takové obecné pojednání, takže pokud hledáte nějakou psychologickou kuchařku aby jste nevědomě vůči svým potomkům nereplikovali zlo kterým jste si sami museli projít, je lepší sáhnout po skvělých Kopřivách (https://www.databazeknih.cz/knihy/respektovat-a-byt-respektovan-56109?c=all) :).
Zbytek knihy nijak extra objevný nebyl a měl jsem pocit, že všechno bylo dávno uvedeno někde jinde. Tohle je pravěpodobně dáno tím, že kniha je staršího data (1995) a spousta tehdy pionýrských teorií je dnes rozvinutá jako hlavní proud v populárně naučné literatuře, nebo je už neplatná. Například poněkud anatomické kapitoly popisující lokalizaci emočních center v různých částech lidského mozku jsou zajímavé, nicméně Todd Rose v jeho knize "Stop průměrnosti" z roku 2016 tento stereotyp argumentačně velmi dobře zpochybňuje.
Obsah dodatků je dobrý, použitá literatura poctivě zaznamenaná a okomentovaná. Několik dobře komentovaných zdrojů mě přišlo cennějších než celé kapitoly hlavní části knihy. Takže kdo chce bádat dále, může mu tato kniha posloužit jako taková základní lekce a rozcestník. Celkově je to za tři hvězdy.
Moc zajímavá a fascinující kniha. Velice děkuji p. Golemanovi za tento počin. Sice by zřejmě pro praktičtější využití šlo obsah knihy a její hlavní myšlenky zestručnit, ale dá se pochopit, že, aby uveřejněné bylo co nejméně napadnutelné, musí být v "současné době" opřeno o výzkumné práce, díky čemuž pak obsah knihy pochopitelně narůstá. To jak fungují emoce a jak mohou ovlivnit náš život je výborně pojaté. Líbí se mi, jak dává do souvislosti náš "praktický" rozum a svět emocionálního prožitku, i popis, jak mohou vlivy z dětství (jakožto příčiny), ovlivňovat náš pozdější život (tedy důsledky). To, co je popsáno z vědeckého hlediska ve smyslu hledání jakési "rovnováhy" je dáno i do nádherných souvislostí s myšlenkami takových velikánů jako byl třeba Platon, či Aristoteles. Závěr mne pak přímo nadchnul, protože působí jako jakýsi apel, že jsme to my současní lidé, kteří utváříme teď a tady budoucnost a že je na nás, abychom vedli naše potomky nejen ke "sbírání" informací, ale i k lepšímu sebepoznání a empatii, aby budoucnost lidstva byla lepší - ne ve smyslu kvantity, ale především ve smyslu "kvality", kterou dokážeme uchopit spíše "srdcem" než "rozumem".
Knihu doporučuju číst až po přečtení knihy od P. Ekmana - Odhalené emoce.
Na můj vkus je kniha příliš naplněna teorii a opírá se o spousty výzkumů, které jsou samozřejmě hlavně prováděny v USA. Na druhou stranu nemohu říci, že jsem zde nenašel žádná moudra, i když se my hůře hledala, než v jiných knihách s podobným zaměříním. Nicméně když se budu držet jedné z myšlenek, tak kritika, stejně jako kterákoli smysluplná zpětná vazba, by měla ukázat cestu k řešení problému, jinak vyvolává frustraci a ztrátu motivace. Tu jsem hlavně na konci knížky také hledal, protože mě bylo několikrát zopakováno, jak je to s výchovou dítěte, a co člověk zanedbá ať doma nebo ve škole, má nedozírné následky. Bohužel jsem knihu nečetl, když bych ji podle autora nejvíce potřboval, s ohledem na výchovu dětí, ale nemyslím si, že bych něco zanedbal, a že by z nich rostly nějací uličníci. Musím, ale poctivě přiznat, že bych některé věci ve výchově asi řešil jinak. Ale důležité je nepřestat hledat cestu a naplňovat své cíle, což i díky jinému pohledu na emoce a vaše chování může být pomocí.
Toto je po velmi dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl, což se mi moc často nestává. Samotné téma je zajímávé, ale nesedělo mi pojetí knihy. Přišlo mi, že se autor na moha místech opakuje stále dokola a celkové vyznění je více či méně (spíš více) takové pesimistické. Pokud máte navíc zkušenosti a znalosti z jiných psychologických směrů, tak na vás některé závěry mohou působit vyloženě povrchně.
Kniha me opravdu obohatila o nove perspektivy zivota a to v podobe emoci. Moc se mi libila prvni cast knihy o funkci naseho mozku z hlediska emoci a dale pak dodatek C "Nervove drahy strachu". Tyto kapitoly, pro nas technictejsi typy ctenaru, jsou opravdouvou extazi ;-) Nove poznatky o amygdale se stane asi mym dalsim studiem. Nudnejsi byl pro me zaver knihy o Emocni gramotnosti. To uz byl spise takovy manifest, co by se melo podnikat na skolach/skolkach pro lepsi emocni vyspelost deti.
Naprosto souhlasím s tím, že Emoční inteligence jako objev je zajímavá, což kniha ukazuje ve své první části, která je sice dosti věděcká, avšak psaná svižně a vysvětluje hlavní body proč a jak jsou lidské emoce stejně důležité hned vedle inteligence. Odkazy na darwinismus o zachování rodu byly skvělé, takže nejen pudy, vážení.
Jenže poté se pan doktor projevuje jako typický Američan a začne se opakovat, neustále dokola vyzdvihovat svoji vizi emocí na neotřesitelný piedestal, který je čím dál více, stranu za stranou podpořen pouze chabými (a nudnými!) výčty různých studií, klinických testů vědců a univerzit, o kterých člověk většinou ani neslyšel. Musím říci, že posledních 80 stran se mi už četlo velmi těžce a to i přesto, že mám velmi rád knihy z psychologického ranku. A posledních 30 stran ještě před přílohami je doslova už parodií na brožuru k výchově dětí, protože ať už se dítěti stane cokoliv, mohou za to rodiče, škola a to, že jste nečetli Emoční inteligenci od Golemana.
Velmi zajímavé čtení, které Vás pohltí. Výborné se čte, i lajk z ní bude nadšen. Zatím je to jedna z nejlepších knih z psychologie, kterou jsem četl. Spousta informací se dá aplikovat v životě, není to jen nějaká suchá teorie, ale spousty a spousty všelijakých výzkumů. Jedná se opravdu o úžasnou a zábavnou knihu.
Kniha je velmi zajímavá, ale asi ne moc pro laické čtenáře a myslím, že pro její četbu je třeba znát některé věci, jako např. anatomie mozku apod. Je dobré ale po ni sáhnout k osvětlění problémů, jako např. s depresí.
Kniha vyšla poprvé už před dvaceti lety a nezdá se, že by si z ní vzalo školství nějaký příklad. Nejen v Americe, ale i u nás by nebylo od věci, kdyby se děti ve škole učily emoční výchovu. A nejen děti, rovněž řadě učitelů by to prospělo, je totiž dost smutné, jak se ještě dnes kantoři k žákům chovají, jak je urážejí a demotivují.
Násilí které vzrůstá nejen v populaci dospělých, ale i na školách je alarmující.
Kniha je z vědeckého hlediska sice přínosem, ale bohužel ignorování erudovaných psychologů povede i v budoucnu k hlubším krizím.
Moje první kniha od pana Golemana a po dočtení, rozhodně u mě zanechala nesmazatelnou stopu. Připomělo mi to věci, na které jsem dávno zapoměl nebo ještě nezačal používat. Ať se to pro někoho může zdat jako příručka ve sféře výchovné nebo částečně jako doplňek k rozvoji osobnosti, v každem případě to je čtení, které mohu doporučit každému.
Taky si řikam, zda současný život ve světě Facebooku a Smartphonu, nedáva podmět k napsani druhého dílu nebo aktualizaci původního ?
Kniha je zajímavá, ale celkem nudně psaná - spousta myšlenek je několikrát opakováno. Ale je tu několik zajímavých myšlenek, které stojí za přečtení:
- proč je emoční inteligence důležitá
- jak vychovávat dítě, aby v životě uspělo
- proč jsou lidi v depresi a co s tím..
Autorovy další knížky
| 2011 |  Emoční inteligence |
| 2014 |  Pozornost - Skrytá cesta k dokonalosti |
| 2004 | Destruktivní emoce - Rozhovory vědců s dalajlamou |
| 2000 | Práce s emoční inteligencí |
| 2001 | Meditující mysl |
Vědecky pojatá kniha rozebírající emoční inteligenci ze všech stran s důrazem na to, že by bylo dobré jejímu umu vyučovat na školách. Spíše pro studenty nebo filozofy než pro běžného občana. Neuvěřitelně špatně se mi četla, přínos pro mě měla jen kapitola 8 (Sociální umění).
Přestože se autor snaží provést jakousi aktualizaci svým úvodníkem v roce 2005, kniha se opírá o stav společnosti a výzkumné práce do roku 1995, což už je přece jen trochu neaktuální...