Emoční rovnice
Aleš Kalina
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/221010/bmid_emocni-rovnice-221010.jpg
3
34
34
V oblasti poznání lidské psychiky a funkce mozku jsme stále ještě v době ledové Má kniha je určena pro ty z vás, kterým doposud nepomohlo vůbec nic. Vítejte na mé lodi. Já sám jsem hledal odpovědi na své palčivé otázky přes 20 let, ale nikde jsem je nenacházel. Vyhledával jsem rádce po celém světě, ale nikdo z nich mi nedal kloudnou odpověď; až donedávna, kdy jsem konečně našel zajímavý pohled na události, které se se mnou a okolo mě děly. A ejhle, ty události měly řád a daly se mapovat a statisticky vyhodnocovat. Konečně něco pořádného, a ne jen nějaké nejasné žvásty! Vítejte ve světě Emočních rovnic, ve světě Emoční matematiky pro každého. Jsem potěšen, že se mohu podělit se svými poznatky právě s vámi, milí čtenáři. Příjemné čtení!... celý text
Přidat komentář
Zajímavé čtení, o tom že není-li v dítě rodiči bezpodmínečně milováno, má zaděláno na trauma v dospělosti. Renčín to v jednom vtipu vyjádřil takto: "Život, milý synu, rozdává nejrůznější rány. Tohle kupříkladu je elektrický proud."
Postavit osobní rozvoj na obviňování rodičů ze špatné výchovy, to mi nedává smysl. Dočteme se spoustu autorových vlastních názorů na fungování lidského mozku nebo na vývoj jedince. A ne není to neurolog nebo vědec, ani psycholog, je to zkrachovalý podnikatel a bývalý obchodní ředitel Microsoftu (?) v jedné osobě. Myšlenka, že je mozek počítač, je otravná už po 30 stránkách. K tomu ale padají výroky viz: ,Mozek telepaticky komunikuje s dalšími mozky. Vědmy a proroci mají mozek nastaven pro čtení budoucího dění... Tyto jevy jsou již předem známy a člověk se je pouze učí číst.'
Někde si protiřečí a jinde vaří z vody. A jestli s ním nesouhlasíte tak autor se považuje za proroka, kterému ve své době přeci nikdy lidi nevěří.
Viděla jsem i část videokurzů, kde rozvíjí některé myšlenky (to s tím počítačem ale jede pořád dokola i tam). Když se v knize dozvíme, že: ,Sílu lidského mozku si nejlépe uvědomíme na schopnosti naučit se mateřský jazyk', v kurzu je pak doplněno, že Čech například mluví česky a Číňan čínsky.
Je to opravdu splácanina první kategorie a ikdyž jsem se na knihu těšila, ani jí nedočtu. Podle mě to nemá obsah a metoda ER jsou obyčejné afirmace v kabátku z jakože matematiky a IT (rovnice, počítač). Prostě najdeš ER (třeba jsem hlupák), převedeš do kladné podoby a pak si do hlavy vtloukáš tu lepší (jsem chytrý).
Na práci s psychikou člověka je podle mě potřeba víc než těchhle pár ledabyle vyřčených soudů o lidském mozku. Ale jsou i nezávislé články, kde je metoda ER popsána a zhodnocena po odborné stránce, tak ať si každý ověří zdroje dle svého uvážení.
Kdo ma nejake potize, ci se mu neco nedari, necht si zakoupi tuto knihu. Aniz bych tuto metodu znala, tak jsem se odnaucila kourit. Ono vse je stejne o tom, ze mate nejake spojene cesticky v hlave a ty musite nahradit jinymi, silnejsimi a pro vas presvedcivejsimi. Jednoznacne doporucuji!
Po přečtení knihy jsem měl rozporuplné dojmy. Ale nedalo mi to, říkam si, chce to vyzkoušet. Přihlásil jsem se na koučing a po dvou letech se nic nestalo a nezměnilo. Popravdě, vůbec jsem tuhle metodu emočního biografu nepochopil a v mém případě nefunguje.
Když jsem se rozkoukával v oblasti osobního rozvoje a koučování, tak tohle je jen business a fabrika na sen.
Ale pokud někdo věří, že mu pouhá představa změní život a pomůže, tak je to v pořádku.
Nevím, čím to je, že snad každý vrcholný manager z českého Microsoftu po svém odchodu začne koučovat či psát knihy o osobním rozvoji (krom pana Kaliny je všeobecně známý třeba Jan Mühlfeit). Ale u obou mě spojuje to, že jsou naprosto mimo můj pohled na osobním rozvoj. Nikomu neberu, že jim jejich fráze a "jedinečný" návod na fungování světa a mysl můžou pomoci, pokud jsou zrovna v nějakém duševním rozpoložení, kdy jim to dává smysl. Pak proč ne.
U mě Emoční rovnice ale totálně nezafungovala a knihu jsem nakonec ani nedočetl. Svádět skoro vše na výchovu rodičů mě přijde přehnané. Ok, znám základy Freuda a asi při dostatečně dlouhé terapii se dostaneme k vlastním rodičům, ale to brutální zjednodušování vývoje osobnosti každého jedince, co předvádí pan Kalina v Emoční rovnici, mě přišlo hodně mimo. Ale za snahu dávám alespoň jednu hvězdičku. Kniha se prodává dobře a některým lidem tím pádem zřejmě mohla pomoci, což je fajn. Já bych ji ale nedoporučil.
Nelíbí se mi, že autor veškerou vinu za problémy lidí svaluje na rodiče. Z hlavního sdělení autora knihy pak vyplývá: " Za všechno můžou rodiče, rodiče vám zničili život!", a to všichni bez výjimky. Jenže každý má rodiče - i ti rodiče mají také své rodiče...atd. A přeci žádný rodič není stoprocentně dokonalý, to ani nejde, už i proto, že různé děti si můžou vyložit projev chování dospělého různým způsobem - např. jedno dítě si může vykládat pomoc rodiče jako svou neschopnost a nedostatečnost, jiné dítě by to bralo jako projev ochoty a lásky. Z knihy mám dojem, že bychom snad ani neměli mít děti, a lidi s nízkým sebevědomím už vůbec ne, protože se na nich stejně nějak podepíšeme a zničíme jim život, jako nám ho zničili naši rodiče a jim zase jejich rodiče a tak dál. Kniha se mi nelíbila, a to nejen proto, že plně nesouhlasím s tím, co v ní autor píše, ale také proto, že ve mně budí dojem slátaniny, jak je níže v jiném komentáři trefně napsáno, bez podepření relevantními zdroji, fakty a odbornou literaturou (viz další komentář níže). Autor na mě touto knihou nepůsobí jako odborník v této oblasti psychologie. Na druhou stranu je kniha psaná jednoduše a srozumitelně, takže se čte poměrně dobře a svižně. Proto dávám jednu hvězdičku.
Za mě vyhozené peníze, špatná struktura, technicky psané, přijde mi to celé emočně chladné a místy paradoxně depresivní. Nedočteno, odloženo "na někdy" .
Slátanina. Kniha prý (dle slov autora) není knihou pozitivního myšlení, které nefunguje. Přitom je přesně tím.
Kniha obsahuje několik zajímavých myšlenek, svým sdělením se podobá The Secret nebo Jak si správně přát. Styl psaní mi však nevyhovuje... těch několik zajímavých myšlenek se totiž ztrácí mezi množstvím stran, které by šlo shrnout na několik listů papíru, nebo úplně vypustit. Chybí mi rovněž literatura a zdroje, ze které autor ve své teorii vychází. U řady názorů, které v knize sděluje, bych očekávala jejich jasné podepření fakty a odkazem na relevantní zdroj.
Kniha je zajímavá,stačí mi poznámky,posílám dál a doporučuji dalším zájemcům,rovněž videa na yotoube jsou zajímavá a přínosná,doporučuji i sledovat Facebook A.Kaliny
Americký styl psaní typu "jseš zoufalec, nic neumíš? Toto je tvá poslední šance to změnit, máš v hlavě špatné rovnice? tak je přepiš a do 8 měsíců to bude fajn a pokud ne přepsal si to blbě. Jasně do jisté míry to funguje, ale šlo to schrnout na 3 stránky ne do knihy.
Musím přiznat, že mě to moc nechytlo, ale asi jsem byla ovlivněna knihou Emoční rovnice od Chipa Conleyho, která mi přišla mnohem lepší a přínosnější. Dala bych spíš 2,5 hvězdičky.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Emoční rovnice |
| 2014 | Partnerský manuál |
| 2014 |  Pracovní sešit k emočním rovnicím |
Kniha postavená na pár základních myšlenkách, vše se zbytečně opakuje. Začátek velmi nudný, v polovině čekáte, že dostanete odpovědi na vaše otázky, ale bohužel. Celkový dojem knihy je vlastně negativní, jak se vše svádí na rodiče. Kdo řeší otázku zdraví, nenajde odpovědi na své otázky, neboť jak otočit emoční rovnice z nemoci na zdraví, aby to hlava nevyhodnotila jako nepravdu, tam bohužel vysvětleno není. Možná někdo najde odpovědi na to, když si nevěří, má problém s penězi či vztahy. Na to je kniha zaměřena a mohla by někomu pomoci. Ale za mě palec dolů.