Encyklopedie hudebních nástrojů
H. P. Berkman , E. Determeyer , Heinz Wallisch , Bert Oling
Hudba je takřka magickým a mystickým uměním. Encyklopedie hudebních nástrojů vám přináší nejen přehled jednotlivých hudebních nástrojů, nýbrž se věnuje také vývoji hudby a roli, již hudba hrála a hraje v životě člověka. Tato kniha je určena všem, kdo se o hudbu nějakým způsobem zajímají a jsou jejími příznivci. Poskytuje přehled o historii a vývoji jednotlivých hudebních nástrojů, přináší informace o tom, jak vlastně u člověka probíhá proces vnímání zvuku, a zvláště hudby, jaké funkce může hudba plnit i k čemu ji lze využívat. Věnuje se rovněž vývoji a způsobu prožívání hudby a zaobírá se též úvahami o hudbě od nejstarších dob až do současnosti, a to v návaznosti na úvahy o vzniku a rozvoji v podstatě primitivních hudebních nástrojů. V nejrozsáhlejší části knihy následuje po pojednání o klasifikaci instrumentáře přehled jednotlivých hudebních nástrojů, které jsou rozděleny do skupin a v jejich rámci jsou popsány slovem a doplněny ilustracemi. Nástroje v knize uvedené patří z velké části do obsazení velkého symfonického orchestru, avšak objevují se zde i výjimky potvrzující pravidlo. K jednotlivým heslům je vždy připojen repertoár. Závěr knihy pak tvoří kapitola o elektronických reprodukčních zařízeních a o doma užívaných reprodukčních aparaturách, v níž najdete i několik tipů ohledně koupě, umístění či údržby, dále slovníček hudební terminologie, internetové odkazy a doporučená literatura.... celý text
Literatura naučná Umění
Vydáno: 2006 , ReboOriginální název:
Geïllustreerde muziekinstrumentenencyclopedie
více info...
Přidat komentář
Encyklopedie hudebních nástrojů je překrásná knížka sama o sobě a navíc jsou v ní smysluplně utříděné hudební nástroje od těch pradávných až po současné. Nechybí tady theorba, roztomilá loutna s dlouhým krkem, kterou jsem měla možnost slyšet na živém koncertu. Chybí zde ale hudební nástroje, o kterých jsem se dočetla v knížce o Keltech, tak si musím udělat "poznámku"do DK : lura byla trubka ulitá z bronzu dekorovaná různými motivy a karnyx dlouhá bronzová trubka rovná nebo vytočena do tvaru labutího krku, na jedné straně zakončena náustkem a na druhé straně ozvučníkem. Ozvučník měl podobu zvířecí tlamy a vyznačoval se pronikavým a ječícím zvukem. Tím vyvolávali Keltové děs na straně svých nepřátel a tato jejich strategie se jím vyplácela. V současné době byl podle vyobrazení na zachovalých artefaktech karnyx "znovuzrozen", samozřejmě ne pro bojové cíle, ale z důvodu prosté inspirace a okouzlení z kulturního dědictví našich předků. Další poznámka resp. doplnění : Josef Škvorecký V Scherzu napsal krásnou kapitolu, jak se Mistr seznámil s nástrojem zvaným SOUSAFÓN, korpus mířil do nebe a pršelo do něj, ozvučník měl průměr i 50cm a hudebník měl sousafón stočen kolem svého trupu.
Měl i přezdívku : lapač deště.