Děti ducha
Orson Scott Card
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12808/bmid_enderova-saga-deti-ducha-bXl-12808.jpg
4
232
232
Enderova sága série
< 4. díl >
Třetí kniha „Lusitánské trilogie”, navazuje na Xenocidu. Orson Scott Card se naposledy vrací k příběhu Endera Wiggina, dětského hrdiny Hugem a Nebulou oceněné Enderovy hry, který až jako muž odčinil xenocidu tím, že znovu přivedl k životu Královnu úlu. Nyní je jeho adoptovaný svět, Lusitanie, v ohrožení téže ničivé zbraně, kterou on sám použil před třemi tisíci lety. Lusitanie je domovem tří inteligentních druhů: pequeninů, původních obyvatel Lusitanie, velké kolie lidí a Enderem znovuoživené Královny úlu. Ale z důvodu existence smrtelně nebezpečného viru se Hvězdný kongres rohodl, i přes tento fakt, Lusitanii zničit. Enderova stará přítelkyně, počítačová inteligence Jane, se nechá Hvězdným kongresem odhalit, když se pokouší zastavit Lusitanskou flotilu. A nyní události spějí k rozuzlení. Bude provedena další xenocida? Nebo se povede vše vyřešit smírnou cestou? Jak dopadne příběh tisíciletého života Endera Wiggina? To vše se můžete dočíst v této knize. Pokud máte rádi sci-fi, která má i filozofický podtext, tak tento příběh je přesně pro Vás.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , Laser-books (Laser)Originální název:
Children of the Mind, 1996
více info...
Přidat komentář
Musím říct, že ani Xenocida ani Děti ducha už se mi zdaleka tolik nelíbily jako Enderova hra a Mluvčí za mrtvé.
Tento díl je v podstatě přímé navázání na Xenocidu a přijde mi škoda, že autor upustil od původního záměru jedné knihy namísto těchto dvou - kratší rozsah spojenému příběhu by jistě také pomohl.
pre mňa dosť rozporuplné dielo, boli miesta ktoré som hltal jedným dychom a žasol nad autorovou predstavivosťou (napríklad ten potenciál novej rasy by si zaslúžil samostatnú knihu), ale potom sa zaplietol do slaboduchých patetických ťahaníc....Čerešničkou bolo finále, podľa toho frku ako "ako dostaneš Slona do chladničky", teda to prvé čo asi každého napadlo.... Na záver sa autor snažil obhájiť svoje hlbokomyseľné pohnútky, ale to by som skôr uveril tomu Vepříkovy keby obhajoval podstatu jaternice.
Hrozba zničení světa, na kterém se vyskytuje velmi virulentní nákaza, se kterou je boj čím dál tím těžší a těžší - a tato hrozba by se měla eliminovat zničením celé planety. Jenže na ní žije legendární Ender, který dělá vše pro to, aby zničení planety zabránil a nalezl lék.
Velmi čtivé dobrodružství, plné originálních nápadů, akce... stojí to za to.
Souhlasím, že kdyby Xenocida a Děti ducha byly jedna kniha, byl bych asi nadšenější - z každé knihy ubrat tu nudnější část a opakující se úvahy - a zbytek spojit :). Děti ducha měly pořád hooodně vysokou úroveň, překvapilo mě, že autor má pořád tolik originálních a čtivých nápadů, kam děj dál směřovat. Hvězdičku ubírám za to, že tentokrát tam bylo na můj vkus až moc politických úvah, kterým jsem ne vždycky rozuměl (a ani jsem o to neměl zájem). Román podle mě pěkně a se ctí uzavřel Enderovu sérii, proto mě překvapilo, když jsem se dočetl o existenci dalších pokračování a "stínové série" - jdu to každopádně zkusit, z Enderova světa se mi ještě nechce :).
Xenocida a Děti ducha měli být původně jedna kniha, jak autor uvádí v předmluvě, za mě obě za 5*. Obdivuji se autorům sci-fi, co dokáží vymyslet za světy, jak dokáží vysvětlit chod vesmírů, života a tak vůbec...Méně válečné tématiky, více filozofie, pro mě osobně více rozjímání. Tenhle svět/vesmír ve mě už zůstane.
O kousek lepší než Xenocida, ale je to dáno spíše rozsahem knihy... opět máme spoustu filozofování a minimum skutečného děje, což alespoň na mě moc nefunguje.
Po přečtení předchozích dílů je tak nějak jasné, že tady to půjde do finále. Ano, vyřeší se vše, co bylo dříve nakousnuto, ale čtvrtý díl už tak trochu působí, že autorovi dochází dech. Události už nejsou tak zajímavé a čtenář spíš jen čeká, jak se vyřeší rozjeté linie. Přidávání nových už bylo zbytečné. Jako zakončení vydařené série kniha funguje dobře, ale mohla být o 200 stran kratší, kdyby se soustředila už jen na to podstatné.
Děti ducha sú vyvrcholením Enderovej série, no možno sa ešte niekedy v budúcnosti dočkáme pokračovania (ak to pán Card ešte stihne). Autor zas a znovu, ako u Xenocidy, príliš filozofuje, vracia sa späť k starým myšlienkam a otázkam, vracia príbeh, ktorý už čitateľ prečítal (možno je to dobré pre toho, kto neprečítal celú sériu za sebou), a tak som musel zbytočne niekedy preskakovať nudné odstavce. V knihe sa znovu stretnete so silnými postavami, ktoré majú možno až moc prepracovanú psychiku a riešia stále sami sebe a ku komu čo cítia, dozviete sa, ako sa skončil dlhý život Endera a ostatných, menej podstatných, osôb.
Konečne som sa dočkal! Flotila dorazila a vyriešenie tohto hlavolamu mi prišlo na jednej strane logické, no na druhej trochu až moc sci-fi. Děti ducha obsahujú aj prímes fantasy žánru a je na vás, či ho nájdete a necháte sa ním uniesť. Každopádne je to najslabší diel série. Koniec je príliš očakávateľný a prihováral by som sa za úplne iný.
"Mým pevným úmyslem bylo žít věčně, takže cokoli menšího je zklamáním." - Jane
"Jsem zpocený chlap s kulatýma očima, který smrdí jako zdechlina vyprázdněného skunka, a ty jsi květina, která zvadne, jestli se okamžitě nepújdu osprchovat louhem a čpavkem." - Peter
"Život je sebevražedná mise. Celý život ti dochází palivo a když ti konečně dojde, natáhneš bačkory." - Jane
Tak tohle mě fakt nějak nechytlo :( Dal bych 3 hvězdičky, jenže vůči Xenocidě, která se mi zdála lepší, by to nebylo fér, proto dávám 2*
Uzavření Enderovy ságy mi přišlo jako nejslabší díl. Novinhu jsem nikdy neměla ráda a tady její sobectví dosáhlo vrcholu. Nové postavy - Petr a Valentina, mi také většinu času lezly na nervy, protože jen naříkaly nad svým osudem a tak jsem po celou dobu jen fandila Jane.
Celkově se mi série opravdu líbila, přesto že poslední dvě knihy byly trochu slabší. Ze začátku se vše zdálo pěkně promyšlené, ale na konci jako by autorovy docházeli nápady a vše si zjednodušil. Tím z této série udělal spíše těžko uvěřitelnou pohádku.
Chválil jsem Xenocidu, ale tady už moc chválit nebudu.
Závěr působil jako pěst na oko. Dvě Val a Petr vs. Enderova aiúa byla zábava, ale služka=genius to bylo moc stejně jako využití super-mega-žůžo-bájo prasečíkových stromů jako kapacita pro Jane.
Zas a znovu se autorovi moc nepovedlo ukončit dobře rozjetý příběh, což není vpravdě nic neobvyklého.
Mluvčí za mrtvé je pro mě vrcholem série.
Enderova xenocida (tak bych nazval oba cykly, jak Enderovský, tak Stínový, které jsem četl souběžně a v chronologickém pořadí) je příběh plný zajímavých a podnětných myšlenek, bohužel trpí nemocí zvanou „literární série“. Jedenáct knih. Přál bych si číst údernou, jednodílnou (třebaže jistě silnou, tedy tlustou) knihu, kde by Enderova hra byla jen úvodní kapitolou a celá Stínová série se vešla tak do kapitol dvou, tří. Byla by to silná kniha se silným příběhem, bez balastu a opakování. Ale složenky se musí platit. A příběh na to doplácí. Původní Enderovskou trilogii (Enderova hra, Mluvčí za mrtvé, Xenocida) jsem četl skoro před dvaceti lety a zatímco děj a myšlenka prvního dílu ve mně i po letech rezonovala, Mluvčího a Xenocidu jsem totálně vymazal z hlavy. Mluvčímu jsem po novém přečtení zvedl hodnocení na maximum, ale Xenocida (i díky překladu) zůstává na třech a Děti ducha jakbysmet. Celkové hodnocení Enderovy xenocidy je za 3, protože mne štve, že Card vytvoří dva silné charaktery (Ender a Fazolek), dá jim každému skvělý úvodní příběh a pak si s nimi v dalších dílech neví rady a zcela je upozadí, aniž by je nahradil stejně zajímavou postavou. Protivná postava totiž není totéž jako zajímavá. :)
Kdyz jsem cetl poprve, tak se mi moc nelibila... Po druhe a delsim odstupu musim rict ze neni spatna... Oproti predchudcum i Fazolkove pokracovani je takova rozvlacnejsi, ale pribeh tam je a je to dobry pribeh...
Veľmi dobrá knižka, bolo z nej cítiť, že spolu s Xenocidou tvoria jeden celok. Autor celkom verne opísal pre mňa ako laika fyzikálne aspekty javov (keby to samozrejme tak bolo, tak tak nejak si to predstavím) a logicky ich aj využil. Aj keď kniha mala pár z môjho pohľadu nepravdepodobných vecí (napr. keď aiua opustila v jednom prípade telo, v ktorom sídlila, to sa ihneď rozpadlo...), ale v celku dobré zakončenie, pričom však stále zostali niektoré veci otvorené a je tu priestor pre pokračovanie :)
Autorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Predchádzajúce diely nás mučili trýznivým filozofovaním o každom prde a protivnými charaktermi, ale autor ma nejako donútil to zožrať aj so šnúrkami od topánok. Deti Ducha už však narazili na hranicu cez ktorú môj raketoplán neletí a hrniec s krupicou sa prevrhol. Od minula som mal nejakú nádej že zlé Enderove ja Peter ovládne pomocou svojho podvraťáctva vesmírnu radu, ale to by mohlo byť potenciálne príliš zábavné, takže to autor uťal a dostaneme sa maximálne k namachrovanému Samojskému šamanovi ktorý nejakým spôsobom vie o všetkom vo vesmíre. Samotný Ender o sebe pre zmenu väčšinu času ani nevie, zbytok jeho adoptívnej famílie je ešte protivnejší než minule a ten filozofický gril už skôr pripomína skeč z Monty Pythona kde na seba postavy jačia nekonečne sa vinúce perly múdrosti, ktoré im vytekajú z každého póru. Dohromady sa tam toho okrem blábolenia moc nestane a keď už sa nedá vyhnúť nejakej dejovej aktivite, tak sa všetko expresne rieši božskými schopnosťami, sublimovaním, prenosmi duší, a príhovorom nejakého japonca. No a potom je tu ešte tá záležitosť s virulentnými mimozemšťanmi, ale to by opäť zaváňalo niečím zaujímavejším než hašterenie Enderovej psychofamílie a tak sa nad tým mávne rukou, takže sa dozvieme trt makový. Ja viem že prskám ako klobása na grile, ale toto ma dorazilo... P.S. ďalšie doplnkové príspevky do Enderoverza si nechám ujsť, tak nejak nepotrebujem vedieť o všetkom čo sa stalo medzitým keď si Ender v sobotu toho a toho roku čistil zuby.