Enderova hra
Orson Scott Card
Enderova sága série
1. díl >
První kniha Enderovské série. Vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Kniha je napsána strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co současná americká sci-fi produkce nabízí. Kniha oceněna cenou Nebula 1985 a Hugo 1986.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ender's Game, 1985
více info...
Přidat komentář
Pro mě největší knižní zklamání a nejpřeceňovanější kniha v rámci žánru. Chápu, že geniálně nadaní jedinci dokážou už v útlém věku dosáhnout v určitém oboru úrovně, která je pro většinu populace nedosažitelná, ale pořád jsou to děti a tomu odpovídá jejich chování, myšlení, sociální dovednosti, což není v knize skoro vůbec akcentováno. Popis světa budoucnosti je v Cardově podání velice povrchní a celkově mi tu chybělo více sci-fi prvků. 2/3 třetiny knihy jsou o tom, jak "děti" hrají lasergame v místnosti s nulovou gravitací, v čemž Ender exceluje, ale zároveň ho to obrovsky vyčerpává a jak se s tím vším vyrovnává. Jedinou vedlejší dějovou linkou je Petrova cesta k moci, tu však autor poměrně brzy utne, aby se k ní vrátil až na konci. Můj celkový dojem zachránila až závěrečná část knihy a zajímavá, i když trochu předvídatelná pointa.
Příznivcům knihy doporučuji knihu "Enderův stín", kde je ten samý příběh podán z pohledu Endrova vrstevníka Fazolka.
Naprosto originální kniha, perfektně promyšleno.
Kniha není o tom "jak si děti hrají", kniha se koncentruje na zcela jiné křehkosti.Kniha nepotřebuje jiný děj než ten který ona sama znázorňuje. To je o podprahovém kontaktu s příběhem o nevědomém sdílení. Včemž je Enderův stín snad ještě lepší. Není to "střílečka" což je na tom zajímavé a krasné a čímž je ten příběh v podstatě nerozbitný a hluboký.
Navíc, aurot nepíše literaturu faktu, je tedy omezován jinými pravidly a to těmi které sám spustí, jeho svět se nemusí ztototožňovat téměř v ničem s tím co známe, a jak to známe. Věk dětí a jejich chování a myšlení jsou navíc velice dobře vysvětleny,pokud je kniha čtena pozorně a ne lážo plážo autor nás provede vším co vymyslel a taktně nás dokope ke všemu proč a jak. Kniha potřebuje pozornost. je psaná s talentem. A není od věci sáhnout po Enderovu stínu tam se Orson Card prosadil ještě víc.
Za mně už to přesně vystihl a napsal morte. také jsem to v polovině odložil. Nuda.Nadhodnocené.
Kandidát na nejvíce nadhodnocenou sci-fi knihu. Nerozumím tomu, za co tento román byl oceněn. Pro mě, bohužel, pouze nuda, nuda a nuda. Několikrát jsem se musel přemlouvat, abych pokračoval. Dostal jsem se do půlky, pak už jsem to nevydržel a knihu odložil. Co vás ostatní na tom tak bavilo?
Zajímavý kousek - pěkně vykreslený vesmír i vnitřní svět Enderovy mysli. Bylo to čtivé a zároveň mě to nutilo zamyslet se. Jenom konec byl možná až moc rychlý, těšil jsem se na Endera jak ničí země Varšavské smlouvy :-)
Ze začátku je to zdánlivě o ničem, koho by zajímaly šestileté děti, že? Ale pak si člověk při čtení uvědomí, že přestože některé problémy mohou vypadat malicherně, tak jsou tentokrát stejně důležité jako u dospělých, jelikož jde v podstatě o budoucnost lidstva. A mimoto, děti v románu se moc jako děti nechovají.
Překvapivé bylo vyvrcholení boje s termiťany. Nečekal jsem, že přijde tak brzo, vzhledem k situaci v jaké se Ender nacházel. No a konec... Ten byl ryze humanistický...
Šla jsem do čtetby s varováním, že i přes výborné hodnocení to může být místy nuda nebo moc zdlouhavé nedůležité pasáže. Přesto mi všechno sedlo skvěle dohromady a zážitek mám opravdu perfektní. Můžu jen doporučit, jak nápadem, zpracováním i kompozicí knihy. I když pro odpůrce sci-fi může být zbytečná, stejně stojí za to jako literární dílo obecně a pro příznivce je to pak lahůdka. Mňam :-)
(SPOILER)
- Paulhunterova recenze na román, který "..patří k tomu nejlepšímu, co současná americká SF produkce nabízí." aneb Óda se tentokrát nekoná.
----------
Já jsem nejspíš asi četl jinou Enderovu hru, než tu, která byla oceněna tak prestižními cenami jako je Hugo a Nebula. Jinak se to nedokážu vysvětlit...
Na knihu jsem se těšil hrozně dlouho a už jen recenze a pozitivní (nadšené) reakce čtenářů mě přesvědčily, že tohle bude další sáj-fáj lahůdka. Ale kdepak... Enderova hra mě prostě moc nebavila.
Zhruba na šedesáté stránce jsem si přál, aby se to moje nešťastné čtení zlomilo a konečně přišel okamžik, který mě přesvědčí o kvalitách románu. Zvrat se ale nekonal a navíc by mi nesměly vadit určité věci.... Nápad o kolektivní hře v bezgravitační místnosti je sice velice zajímavý, ale 150 stran jsem o ní číst nemusel.. Další věcí, která mě trochu odpudila, byl samotný věk dětí a jejich přehnaná inteligence (nemám nic proti šíleným nápadům, ale tohle mi přišlo hodně weird). Nepřirostla mi k srdci ani žádná postava a Endera jsem si nezamiloval ani trochu (navzdory tvrzení jednoho recenzenta: "Endera si musí zamilovat prostě každý."). Navíc, ta Enderova dokonalost, neomylnost a vzývání jeho "kultu" mi časem začlo lézt na nervy. Třešničkou na dortu je občasná nahota nezletilých (ale inteligenčně vyvinutých!) chlapců a (používám slovíčko SPOILER) bitva dvou hochů v koupelně, bez svršků a spodků (už chápu to přirovnání ke Stephenu Kingovi).
Card určitě není špatný spisovatel, mně jen nesedl jeho styl a věci, které jsem uvedl výše. Myslím si, že by byl příběh dynamičtější a zajímavější, pokud by zůstal pouze ve formě povídky. Na tu byl potenciál rozhodně dobrý.
A abych román pouze neshazoval, tak na jeho obranu musím říct, že má samozřejmě taky pár světlých okamžiků a zajímavou pointu, na kterou si ale musí čtenář počkat ;-)
______
Doufám, že jsem od čtení Enderovy hry neodradil potenciální čtenáře; stačí si kdyžtak přečíst jakoukoliv recenzi na internetu a bude to pryč ;-)
Card měl šťastný den, když ho napadlo napsat zpočátku "jen" povídku, později přepsanou do románové podoby, ke které ho inspirovala vyprávění jeho bratra, vracejícího se v té době z vojenské služby.Přestože (možná právě protože) je hlavnímu hrdinovi na začátku knihy pouhých šest let, je kniha překvapivě svižná a dobře čtivá. Card mě po celou dobu čtení nenechal vydechnout, chrlil na mě jeden nápad za druhým a já je všechny s radostí přijímal a těšil se na každou další kapitolu, na každou další část, kdy se budu moct, stějně jako Ender, postavit novým a novým problémům a nástrahám, a předhánět se, zda je vyřeším dříve já či Andrew.
Štítky knihy
space opera zfilmováno mimozemské civilizace Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) válečné sci-fi sci-fiAutorovy další knížky
1994 | Enderova hra |
2002 | Mluvčí za mrtvé |
2001 | Enderův stín |
2002 | Xenocida |
2010 | Ender ve vyhnanství |
Zpočátku mě moc nezaujala ale nutno přiznat, že konec to vylepšil. Hrozně dlouho mi vrtalo hlavou proč tam trénujou ten "paintball" ve stavu beztíže a k čemu jim to může být pro odražení nepřátelské invaze. S odstupem času a s přečtením dalších knih o Enderovi beru zpět část kritiky. Je to vymyšlené skvěle, ale i tak mě to nezaujalo tolik jak bych na takovou kultovku čekal. Tak jako tak, scifisté by si jí měli přečíst.