Enderova hra
Orson Scott Card
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30553/mid_enderova-saga-enderova-hra-JEO-30553.jpg
4
1510
1510
Enderova sága série
1. díl >
První kniha Enderovské série. Vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Kniha je napsána strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co současná americká sci-fi produkce nabízí. Kniha oceněna cenou Nebula 1985 a Hugo 1986.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1994 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ender's Game, 1985
více info...
Přidat komentář
Možná jsem trochu přísný, ale od knihy jsem čekal víc. Film jsem viděl a líbil se mi a tak jsem byl zvědavý na podrobnosti o důvodu války a co všechno o mimozemské civilizaci ví. Šlo zde však hlavně o taktiku a nácvik formací v bitevní, tréninkové herně. To bylo za mě zbytečně dlouhé a rozvláčné. O mimozemšťanech jsem se z části dozvěděl prakticky až na konci.
Hloubku knihy mi stačil ukázat film lépe než kniha samotná.
Musel jsem si po přečtení dát chvilku na vydýchání a uspořádání myšlenek. Enderova hra je totiž ve svých základech zvláštní kniha. Neustále šikanovanému Enderovi jsem nedokázal fandit. Ten jeho geniální mozek totiž nepoznáváme do hloubky, prostě mu všechno jde dobře a rychle. Děním na vojenské škole taky trávíme až příliš často, jednotlivé bojové akce jsou zbytečně podrobné, protože ve výsledku nejsou naprosto potřeba. Jediná jiskřička lidskosti hlavní postavy tak přichází v okamžiku, kdy psychicky i fyzicky zkolabuje. Část na Zemi je pak vyloženě divná a Card si tam jen hodní svoje ego, jak dokáže předpovídat budoucnost. Tak proč tak vysoké hodnocení? Jedním slovem - atmosféra. Celá kniha je prodchnuta velice podivným podhoubím, plným nervozity, náznaků a šedých zón, že vás bude bavit ji číst. Vy prostě tušíte, že se tady někde hraje velká fraška, že nic z toho nebude jen tak, a tak čtete a čtete a on je najednou konec. Hořkosladký, melancholický, finální. To je taky důvod, proč se nepoženu do pokračování, za mě je tohle ukončení tak akorát.
Tak asi před rokem a půl jsem sem dal komentář s tím, že si to jednou přečtu znova a pochopím to. No, přečetl, a stala se z toho vedle Duny a Vládců loutek moje nejoblíbenější sci-fi, a jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Nápad, no, ten je spíš průměrný. Jako wow, ale čekal bych spíš nějakou kratší povídku.
Nápad je základ každé sci-fi. Dobrá scifárna musí (většinou) mít nějaký originální ústřední nápad(asi jsem teď řekl téměř každé knihy a teď jsem za hlupáka. Nu což...).
Ale to zpracování! Nesmírně čtivé, propracované, a ještě k tomu s morálním aspektem. No, co víc si přát. Sice ji dostal k vánocům bratr, ale už navždy bude trůnit v mé knihovničce.
Tohle byla lahůdka. Přečetla jsem na doporučení a "doporučiteli" jsem vděčná :-) I když se jedná o svět, který neznám, příběh je tak dobře napsán, že jsem neměla nejmenší problém se do něj vžít a všechno vidět ve své fantazii. Vyvolal ve mně celkem dost emocí. Vůbec jsem nevnímala, že to je fikce a měla jsem regulérní vztek na to, jak se s Enderem - dítětem!!! - zachází. Žasla jsem, co musí zvládat, za co všechno ve svém věku nese zodpovědnost a jak jinak se díky tomu musí chovat oproti jiným vrstevníkům. A ten konec, to teda byla síla. Opravdu hodně jsem to prožívala. Výborné sci-fi. Rozhodně si přečtu další díl a doporučuji.
První díl se mi líbil více než druhý. Možná je to tím, že pak zabrousil příliš do filozofických úvah. Přesto si myslím, že jde o knihy, které by si měl přečíst každý sci-fista :) (Možná před tím, než se podívá na film.)
Kultovní Cardovo dílo, které předpovědělo mnohé. S touto knihou a Enderovým světem se díky otci stýkám už od mala. Také by se to dalo považovat, za jednu z prvních Young Adult vlaštovek. Hezky předpověděl například nástup sociálních sítí atd. Film sice takovou díru do světa neudělal, ale v mém srdci bude vždy mít své místo. :)
Je to už dávno, co jsem ji četl a vím jediné - už jen za ten zvrat na konci si kniha zaslouží plný počet.
Přestože Enderova hra si už dávno dokázala vydobýt svůj ohlas, stejně mě překvapilo, jak hluboce na mě zapůsobila.
Na jednu stranu napsaná velmi jednoduchým stylem, který svým způsobem odráží věk protagonisty. Na druhou stranu neskutečně hluboká sonda do témat jako manipulace, vyšší potřeba, právo jednotlivce, hodnota individuality, síla propagandy apod. Kdo chce, tak si v této knize najdu opravdu mnoho nádherně zpracovaných myšlenek a poselství. Oceňuji i to, že autor poznal, kdy je potenciál knihy vyčerpaný a neměl potřebu napsat mnohasetstránkovou bichli.
Ten kdo však nechce nebo to z nějakého důvodu v knize nevidí může dostat příběh, kde spousta věcí není úplně logicky v pořádku, postavy (krom Endera) jsou prakticky ploché a bez vývoje a ani samotný děj není nikterak hvězdný. Velké "odhalení" v předposlední kapitole je také docela předvídatelné.
I přes veškerá tato negativa byla kniha pro mne velice čtivá a hodně na mě zapůsobila prakticky vším, co jsem mezi řádky dokázal najít. Enderova hra určitě není perfektní, ale to není nic. Je to ovšem po čertech dobrá kniha, kterou bych doporučil i těm, kteří běžně sci fi v hledáčku nemají.
Po přečtení musím říct, že jak mě film neoslovil, kniha měla přeci jen své klady. Za prvé měla velmi dobrou myšlenku a nesla silné poselství. To mám na knihách, zvlášť sci-fi ráda. Rozhodně byla propracovanější než film a události v ní vyznívaly o dost smysluplněji.
Na druhé straně se mi vůbec nečetla lehce a emocionálně mě nijak neoslovila. Necítila jsem nikdy o Endera strach, ani kvůli němu neplakala a nebyla jsem naštvaná, když se mu nedařilo, nebo na něj byli zlí. To mi přijde trochu škoda. Závěr se mi ale líbil. A to jak ten války s termiťany, tak celkový konec. Rozhodně si kniha zaslouží vysoké hodnocení, ale zároveň necítím po jejím dočtení nějaké skutečné nadšení. Takový zvláštní rozpor...
Přečteno úplně náhodou, autora jsem neznal a název knihy mi nic neříkal. Sci-fi dávám spíše zcela vyjímečně a tak jsem od toho nic moc nečekal. Dějové je to zvláštní, geniální dítě vržené do simultálních bojů, které vlastně ani tak... no, prostě je to plné vesmírných stříleček. Líbilo se mi to průměrně, další díly (a že jich je) zatím neplánuji.
S Enderovou hrou jsem se setkal před lety coby s filmovou adaptací a plánoval jsem, že si jednoho dne přečtu i předlohu. A nezklamala. Je zcela pochopitelné, že ve filmu udělali dětské postavy starší, aby se jim s herci snáze pracovalo, jelikož celý příběh je víceméně o psychické manipulaci dětí, z nichž jsou cvičeni vojenští stratégové. Kromě toho je tu ještě dějová linka týkající se Enderových sourozenců, jejichž cílem je zase ovládnout svět a člověk si místy jen říká, kam jsou papaláši ve svých machinacích ještě ochotni zajít. A přestože děj knihy pracuje s postavou "vyvoleného", volí netradiční cestu, čímž se román odlišuje od jiných sci-fi titulů.
90% - Já si po přečtení autorovy předmluvy myslela, že mě to nebude bavit - román o výcviku dětí a jejich připravování na válku? Autor inspirovaný studiemi války Severu proti Jihu? Příběh, který doporučují ke čtení velitelé armád? A navíc založený na dávné autorově myšlence, jak by asi probíhaly nácviky bitev ve stavu beztíže?
Kupodivu ale má tahle knížka opravdu něco do sebe a i pacifistu ve mně dokázala přesvědčit a nevěděla jsem co dřív - zda sledovat strategii hlavního hrdiny, pomocí které se vyrovnává s prostředím rodiny (násilnický starší bratr), školy a později s šikanou na Bitevní škole, pozorovat jeho přemýšlení o soupeři a taktice bitev, zamýšlet se spolu s ním, zda bojuje opravdu jen ve hře proti spolužákům či jde víc o souboj s náročnými a často neférovými podmínkami nastavenými učiteli tak, aby z něj vyždímali maximum (anebo ho nechali padnout), a do jaké míry se to celé bude podobat boji s mimozemskou rasou termiťanů, zkrátka opravdu toho nebylo málo. Včetně úvah Endera o povaze přátelství versus velitelství, jeho strachu, zda se z něj nestává zabijácké monstrum, a vědomí, že vždy a ve všem bude na všechno úplně sám.
S čím jsem měla problém (a podle autora zjevně nejen já), byl ten věk hlavního hrdiny Endera. Pokouším si představit, co asi tak mohli důstojníci monitorovat na dítěti ve školkovém věku, a nedokážu uvěřit Enderovu chování ve věku, kdy u nás děti nastupují do první třídy - jako ano, v rámci permanentní přípravy na válku byly na Zemi zkrátka jiné podmínky a Ender byl navíc super geniální dítě - takže nemám úplně problém uvěřit tomu, jak mluví a jak přemýšlí o taktice hry, ale už méně si umím představit, že by byl v takto nízkém věku schopen takového vcítění do ostatních lidí, aby byl schopen předjímat jejich akce a více (či méně) přiměřeně na ně reagovat. S genialitou se člověk narodit může, ale k empatii zkrátka potřebuje určité životní zkušenosti. V tomto ohledu jsem zpětně ocenila, že jsem jako první viděla film s Harrisonem Fordem a Benem Kingsleym v působivě odehraných rolích "učitelů" a Asou Butterfieldem v roli Endera - jemu v době natáčení bylo zhruba 15-16 let (i když vypadal tak na 12, pořád se tak nějak ošíval a škubal sebou a jeho schopnosti někoho přeprat jsem taky nevěřila ani omylem, a to ho mám z filmů Hugo a jeho velký objev a Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti hodně ráda) a já ho prostě měla při čtení pořád před očima, takže pokud mi autor opakovaně nenutil údaje o Enderově pozvolna narůstajícím věku, tak jsem si zkrátka Endera představovala v pro mě uvěřitelných letech. Film mě také připravil na působivý zvrat v závěru a byla jsem ráda, že si to v knížce mohu znovu řádně vychutnat. Oproti filmu byl pak v knize zajímavě a dost vizionářsky využit i potenciál Enderových sourozenců Petra a Valentiny.
"Stejně si myslím, že většina z nás čte tyto příběhy, o nichž víme, že nejsou "pravdivé", proto, že toužíme po nějaké jiné pravdě: mytické pravdě a lidské povaze jako takové, konkrétní pravdě o těch komunitách, které vymezují naši identitu, a nejspecifičtější pravdě ze všech - našem vlastním příběhu. Díky tomu, že beletrie není o někom, kdo doopravdy žil v reálném světě, v sobě vždycky má tu možnost, že je o nás. (...) Příběh je ten, který vy a já společně vytvoříme ve vaší paměti. Jestli pro vás ten příběh má vůbec nějaký smysl, pak o něm nepřemýšlejte, až si na něj následně vzpomenete, jako o něčem, co jsem vytvořil já, ale spíš jako o něčem, co jsme stvořili společně." (z předmluvy autora)
Enderova hra... kniha napsaná před téměř 40 lety. Vysoce hodnocená zde, doporučovaná kamarády - prý je super, tak jsem se do ní pustila. Bylo to jako na houpačce. Chvilku mě bavila, o pár stránek dál už to nebylo úplně ono - aby se to za chvíli zase vrátilo ke čtivosti. Na bojůvky já moc nejsem, ale celkový dojem z knihy ve mně nakonec zůstal dobrý. Asi bych přímo neřekla - ano, Enderova hra je super, ale za přečtení stála. Další díly si už ale nechám ujít.
Nevím, čím to bude, ale tahle kniha mě vůbec nezaujala. Netuším jestli to bude stylem psaní, nevýraznými postavami, nebo nudným výcvikem, ale příběh mi jen tak protekl sluchátky a žádnou stopu ani emoci nezanechal. Pokračování už nedám.
I po druhém přečtení skvělé, ale vím že další díly teprve ukážou, jak komplexní je celá série.
Nicméně už jsem si všimla některých lehce kontroverzních částí, které už by dnes nejspíš neprošly a kvůli kterým byl autor kritizován.
Štítky knihy
space opera zfilmováno mimozemské civilizace Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) válečné sci-fi sci-fiAutorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Před lety jsem viděla film a vlastně jsem neměla tušení (jako u většiny filmů), že předlohou byla kniha. Dostala jsem se k ní v audio verzi a musím říct, že je to parádní. Stejně jako film dokáže tíživost vykreslit dost dobře, i když kniha je poměrně rozvláčná, co do popisu bitevní školy. Ale o tom to je, abyste pochopili Enderovu depresi... Pokud si takhle při podzimu chcete dát nějaké to old schoolové sci-fi, Enderova hra je přesně pro vás.