Enderova hra
Orson Scott Card
Enderova sága série
1. díl >
První kniha Enderovské série. Vědeckofantastický román, který můžeme doporučit všem milovníkům dobré literatury. Román nejen o zápasu pozemské civilizace se smrtelným nebezpečím z kosmu, ale také o přátelství, bratrské lásce a nenávisti. Kniha je napsána strhujícím způsobem a patří k tomu nejlepšímu, co současná americká sci-fi produkce nabízí. Kniha oceněna cenou Nebula 1985 a Hugo 1986.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1998 , Laser-books (Laser)Originální název:
Ender's Game, 1985
více info...
Přidat komentář
Pěkné dílo. Po zajímavém začátku, ale autor trochu ztrácí dech s udržením napětí, což vzhledem k relativně krátkému románu je divné. Osobně mě pointa nechytla.
Tahle kniha se mi ještě týden po přečtení usadila v hlavě a němohla jsem jí z ní dostat. Výborné.
Viděla jsem jako první film a uvažovala, o kolik to může být lepší.
O hodně, btw. :))) Skvělý příběh.
S Enderem jsem se poprvé setkal ve filmu, který se mi opravdu líbil. Na konci byla zmínka o knížce, takže jsem si jí vyhledal a byl jsem překvapen, že má dalších 10 navazujících knížek.
Začal jsem tedy číst Enderovu hru a téměř ihned jsem se do děje ponořil. Knížka je o hodně lepší než film a obsahuje skvělé momenty. Knížku jsem po pár dnech přečetl a začal číst i další.
Doporučuji všem milovníkům Sci-fi! :)
Enderova hra již od prvních stránek dokazuje, že je ve svém žánru knihou zcela výjimečnou. Nenaleznete v ní žádné zbytečné opisy prostředí ani vědecké pojmy, jejichž význam byste museli dohledávat na internetu. Naopak se čte román velmi lehce, a jak se jednou začtete, již ho nedáte z ruky až do samotného konce. Ale ani pak nebudete mít dost, kniha je totiž příliš krátká.
První jsem viděl film. Pak jsem se vrhnul na knížku a byl jsem jednoduše nadšen. Neuvěřitelně živý styl psaní, jakým se Card prezentuje, vtáhne čtenáře do děje tak, jako málokterá kniha. Navíc tu máme velmi zajímavý a neotřelý námět a také skvěle propracované charaktery postav. Mohu jen doporučit...
Velmi pěkná a čtivá knížka se zajímavým nápadem. Doporučil mi jí kamarád. Teď se s radostí vrhnu na další díly série a na film (i když o tom jsem moc chvály ve srovnání s knížkou moc neslyšel...).
Moje první scifárna mimo Star Wars. Těžko se píšou dojmy z knihy, která je natolik propracovaná, přecpaná podměty, citáty, odkazy na historii a nečernobílými zajímavými a chirurgicky přesně propracovanými postavami, že dokáže být pro sci-fi tím samým, co je Píseň ledu a ohně pro fantasy: Knihou, která žánr zušlechťuje, předefinovává a dává mu nový rozměr. Ke konci můžu říct jen hodně štěstí Endere.
OBSAHUJE - SPOILER!!!
Na Enderově hře obdivuji především psychologický tlak, jenž je kladen na samotného Endera a jeho společníky. Ender válku chápe, rozumí ji, ale pořád je lidskou bytostí. Není strojem na zabíjení s vymytým mozkem. Proto si nemyslím, že by Ender váhal s vyhubením rasy na základě definice: Oni zaútočili první, my je rozstříle na hadry. Celý příběh a stejně tak i Enderova psychologie je vykreslena velmi detailně. Ve finále své hry je tak unavený, že už chce jít domů a všeho nechat. (Mimochodem ve filmu to není znázorněno) Pak se ale rozhodne, že kdyby selhal ve hře, byl by jednoduše vyhozen. Jenže Ender chce zvítězit a pak odejít( aby to natřel důstojníkům vedoucím kurz), to je ten důvod proč se rozhodne bojovat do konce. Během jeho rozhodování však zbytečně obětuje stovky lidských životů. Nakonec když mu řeknou, že vyhrál a není to hra si celou tuto hrůzu uvědomí a výčitky ho doženou k další knize :-) Tedy celý příběh je krásně propojen a je v něm jasně patrný s především logický vývoj hlavní postavy.
Necynický, nehumoristický, absolutně vážný a citlivě podaný příběh malého výjimečně nadaného chlapce, kterého v šesti letech odeberou od rodiny do Bitevní školy jako talentovaného potenciálního velitele kosmické lodi, který se má pokusit o zoufalou obranu lidstva proti hmyzákům mimozemšťanům.
Příběh je včetně závěru žalostně předvídatelný, ale co na plat, reálie orbitální školy a hlavně bitevní místnost, jsou prostě skvělé a Endera si musíte zamilovat. Jedna z knížek mého mládí, kterou jsem spapal jedním dechem spolu s"Enderovým stínem", který jako doplnění funguje taky naprosto skvěle - vlastně se jedná o ten samý příběh z pohledu jiné postavy a rozhodně nejde o žádnou vatu! Obojí nemohu než doporučit, hlavně středoškolákům (už je to dlouho, tak nevim, jak by na mě fungovala teď).
Závěrem bych se ještě ohradil proti avizovanému společenskému přesahu; snad právě jen to úporné tlačení Enderova neskonalého dilematu, zda má spáchat genocidu na druhu, co na nás zaútočil první (a chtěl nás vyhladit) jsem nechápal a spíš mi přišlo jako autorův alibistický přílepek k urvání nějaké té Hubuly. (Možná i proto nízký věk kadetů, aby to bylo echt jo, jako že celou rasu vyhubí DÍTĚĚĚ!!!) Ne, o tom ta kniha pro mě nebyla. Preventivní protiúder; Buď My, nebo Oni. To je snad hotovka, ne?
Jak už zde někdo poznamenal, vlastní kniha je velmi čtivá. Sám autor v předmluvě uvádí, že chtěl vytvořit jasný příběh bez nutnosti číst jednu stránku dvakrát, aby čtenář pochopil její smysl. Přitom jsem ale neměla pocit, že by sklouzával v rámci jazyka k přílišné jednoduchosti. Vlastní příběh je poměrně prostý, ale opět to není nijak na škodu. Carda prý částečně inspirovala Asimovova Nadace (nečetla jsem ji, tak nemohu soudit). Ale podle mě zde lze nalézt také prvky z Lemova Solaris (závěr příběhu, kde najde planetu přeměněnou na mrtvolu obra). Stejně tak motiv mimozemšťanů jako "hmyzu" se objevuje i v dalších dílech, např. Sterlingův Roj, který vyšel v přibližně stejné době. Nejzajímavější tedy zůstává téma bojové místnosti, ale především geniálních dětí a možností jejich uvažování. To je další důvod, proč mě tato kniha "baví". Ačkoliv nemám osobně příliš ráda příběhy, kde vystupují přechytralé děti (něco na způsob amerických rodinných filmů), tak tady mi to nevadilo. Naopak. Což bylo dáno zřejmě tím, že Ender uvažuje jako dospělý člověk (a předpokládám, že hodně dospělých by takto ani nikdy uvažovat nebylo schopno uvažovat). Card si je velice dobře vědom toho, že někomu může vadit to, jak tyto děti uvažují. A velmi zdařile to komentuje v předmluvě. A právě předmluva ještě více zlepšila mé hodnocení této knihy.
Přiznávám bez mučení, že jako první jsem viděla film a asi se mi líbil o krapet víc. Dávkování napětí je strašně nerovnoměrně rozvržené, chvílemi jsem hltala řádky a nemohla se odtrhnout a chvílemi jsem trpěla nudou, nehledě na spoustu takových malých nedomyšleností, které dělají příběh dost nereálný a absurdní. Přesto docela dost neotřelý originální námět a vůbec hodně sympatická hlavní postava, které alespoň není jako většina sci-fi hlavních hrdinů šílená mlátička. Tak či onak, celkově trochu nuda.
Přečetla jsem do strany 50 a dál nemám sílu...jsem matka, proboha, jak můžu uvěřit něčemu tak stupidnímu, že šestileté děti zachraňují svět válkou s mimozemšťany??? Mám pocit, že čtenáři toto kladně hodnotící jsou lidé nedospělí, trávící spoustu času u počítačových stříleček. Nebo snad ještě ti, kterým stačí číst a moc nad tím neuvažovat...omlouvám se, nechtěla jsem nikoho urazit, ale já ráda nad knihou přemýšlím.
Přečetl bych to klidně na jeden zátah, kdybych neměl jiné povinnosti, jako jíst, spát, dýchat... Velmi čtivá kniha. Těžko uvěřit, že by tak malé děti takhle uvažovaly, na druhou stranu to byly ty nejlepší z nejlepších, takže možné to je. Jen škoda toho rychlého konce.
Nezáživné a nudné čtení pokud jde o příběh, nepřesvědčivý a nicneříkající společenský přesah, jediné pozitivum vidím v kvalitní psychologii postav a ve formě textu obecně. Ale to mě rozhodně nestačí.
Knihu jsem poprvé četla před několika lety. Sáhla jsem po ní náhodou, předtím jsem o ní neslyšela ani jsem nečetla žádnou sci-fi knihu. Kniha mě okamžitě chytla, přečetla jsem ji na jeden dech, Endera jsem si zamilovala a dokonce jsem si párkrát poplakala. Osud Endera, jeho přátel i nepřátel jsem pak sledovala v dalších dílech série. Takže za mě určitě ano ;)
Štítky knihy
space opera zfilmováno mimozemské civilizace Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) válečné sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
1994 | Enderova hra |
2002 | Mluvčí za mrtvé |
2001 | Enderův stín |
2002 | Xenocida |
2010 | Ender ve vyhnanství |
Trochu mně vadily umělé, nepřirozené dialogy a nedomyšlenost a úplné ignorování některých logických skutečností, ale mimo to se dílo četlo dobře. Vzhledem k době, kdy byla kniha napsána, musí čtenář ignorovat některé technologické nesmysly, ale s tím jsem já problém neměl.
Co se mi velice líbilo, byly vnitřní myšlenkové pochody mladého Endera pod tlakem, který na něj byl vyvíjen, ale hlavně pointa a zvrat ke konci, který mne příjemně překvapil, a o to víc, že jsem to nečekal. To se mi u knihy už dlouho nestalo a právě to mám nejraději.
p.s. ještě jednou se mi to rozleželo v hlavě a musím znovu poznamenat, že mne příběh skutečně dostal ;)