Enderova hra
Orson Scott Card
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403675/mid_enderova-hra-WCQ-403675.jpg
4
1506
1506
Enderova sága série
1. díl >
Legendární science-fiction román - předloha stejnojmenného velkofilmu. NEBULA 1985 & HUGO 1986 Země je opět v nebezpečí. Mimozemská rasa je připravena k rozhodujícímu úderu. Přežití lidstva závisí na vojenském géniovi, který by měl vetřelce porazit. Ale kdo jím bude? Ender Wiggin. Geniální. Nemilosrdný. Lstivý. Mistr taktiky a strategie. A dítě. „Enderově hře sluší označení intenzivní. Dvakrát na Zemi zaútočili mimozemšťané a lidstvo téměř vyhubili. Protože musí v dalším střetu zvítězit, začne světová vláda „pěstovat“ vojenské génie - aby je poté vycvičila v umění války... Nikoho nepřekvapí, že počáteční výcvik se odehrává ve formě „her“... A Ender Wiggin, génius mezi génii, všechny vyhrává. Je dost chytrý, aby věděl, že čas se krátí. Ale je dost chytrý, aby dokázal zachránit planetu?“ New York Times „Card tímto románem naplnil svůj předchozí příslib... a to vskutku bohatě.“... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
Ender's Game, 1985
více info...
Přidat komentář
Enderova hra je oprávněně jedno z nejlepších sci-fi, které v 80. letech vzniklo. Překvapuje mne, že většina kritiky se na tuto knihu snáší především kvůli "nudnému ději" a tomu, že hlavními postavami jsou malé děti. Ani jedna z těchto kritik podle mého názoru není oprávněná. Samozřejmě nudnost či zajímavost knihy jsou ryze subjektivní pojmy a co člověk, to krajní názor, ovšem můj názor je ten, že kniha má velmi zajímavý, hluboký a zneklidňující příběh - alespoň tedy pro toho, kdo je ochoten se nad ním hlouběji zamyslet. Myšlenka, že malé děti jsou geniálními stratégy se sice může na první pohled jevit poněkud absurdní a scestnou, nicméně tomu tak není. Nechci zabíhat do blábolů vývojové psychologie, ale děti s výrazně nadprůměrnou inteligencí se učí extrémně rychle a dobře, mají fotografickou paměť, dokáží se až s paradoxní "omezeností" zaměřit na jeden úkol a ten v určitém spektru vědomostí vyhodnotit a adekvátně splnit - to není žádné sci-fi, to je fakt. Přesto, zde se jedná o knihu z žánru sci-fi, proto nerozumím moc oné kritice některých, že takhle malé děti nemůžou přemýšet jako dospělí. Proč by nemohly? Jednak je to sci-fi, jednak existují případy (a ne ojedinělé), kdy se děti naučí číst ve třech letech, ve čtyřech už počítají zlomky a v pěti píší vlastní pohádkové příběhy. Proč by tedy v šesti nemohly ovládat strategické myšlení? V praxi to dnes nevidíme, protože učivo na základních školách je přizpůsobeno těm nejslabším, nejhloupějším žákům, pro inteligentnější žáky je tudíž zcela nedostatečné a zbytečné. Pokud by ale ty nejinteligentnější děti světa podstoupily studium a výcvik jako Ender, nepovažuji jejich domnělé "dospělácké" myšlení za něco nemožného či absurdního. Tolik k nejčastější kritice, teď ke knize samotné. Až mne trochu šokovalo, s jakou brilantností autor odhaluje psychologii hlavních postav, především tedy Enderovu a Graffovu - jejich vztah-spor zde vidím jako jednu z hlavních dějových linií, od které se odvíjí "fyzický" děj, tedy Enderův postup z obyčejného řadového vojáka až na admirála celé flotily. Značně zneklidňujícím prvkem je zde především role bratra Petra a sestry Valentiny - na jejich detailnější příběh v dalších dílech ságy se velice těším. Samotný příběh knihy ovšem lze v obecné rovině brát jako alegorické zpracování konvenční vojenské strategie prolnuté s filozofickou a etickou reflexí. Zásadní otázkou, s kterou kniha poněkud kontroverzně pracuje je tato: Co všechno jsme ochotni obětovat, abychom zachránili něco většího než jsme my sami? V lidských dějinách nalezneme mnoho případů, kdy byly obětovány lidské životy pro "něco většího" - náboženství, ideologii, stabilitu, pokrok, přežití - vlastně tedy tím "něčím větším" byla ve finále vždycky jen moc nějaké elity nad masou, nad davem. A Enderův svět se v tomhle nijak neliší. Zničení falešné hrozby termiťanů bylo jen upevněním sjednocené lidské moci, což bylo v knize krásně stvrzeno okamžitou občanskou válkou, která na Zemi po vyhlazení termiťanů propukla. Takže klasická hierarchizace, jakmile byla cizí hrozba zničena, ihned je třeba získat moc nad starým nepřítelem ze sousedství. Etický a filozofický přesah, který kniha nepochybně má, je podle mne tím hlavním důvodem, proč si Enderův příběh přečíst. Pokud hledáte pouhou zábavu, tak Vás kniha patrně mírně oprudí.
Kniha se četla skoro sama, bavilo mě to, i když to autor neudělal Enderovi moc jednoduché. Dětskou psychologii bych tu nezmiňovala, o tom tahle kniha není. Co se děje týče, mě se prostředí výcvikové školy líbilo se vším všudy a konec byl parádní.
Hodně lidí se nedokáže vyrovnat ,že spisovatel dal jako hlavní hrdiny malé děti. A že je děj předvídatelný. Jenže spisovateli o tohle přímo šlo.. Šlo mu o to aby to bylo neobvykle a lehké pro lidi co moc nečtou... Mě se tahle kniha líbila a těším se na film!! :)
Super sci-fi pro deti. Skoda, ze ten "twist' o ktery se to cele opira je silene predvidatelny. Kniha, kterou jsem cetl 2 roky. 8/10
Tak nějak souhlasím s komentem pode mnou od Sumciky. Co mi dost vadilo, bylo to, když jsem si představoval 6 až 10-ti leté děti v situacích, které byly v knize popisováný. Kdyby byli například 15-ti letí, představivost by mi to zpracovala lépe:) Ale jinak byla kniha zajímavá, celkem svižná a konec neúprosný. A byla to snad první kniha, kdy mi bylo líto hlavního hrdiny. Možná proto, že to bylo dítě.
Naprosto nechápu, co má na této knížce být tak super. Psychologie dětských postav byla pro mě naprosto neuvěřitelná - nadprůměrně nadané děti jsou pořád pouze děti a i když mohou být výjimečné v některých oblastech, nechovají se prostě jako dospělí. Ani nemluvě o části, kde se pomocí blogu snaží převzít vládu nad světem... Nekonečné pasáže s hraním stříleček v beztížném stavu pro mě byly skoro až za hranicí nudnosti a dojem nevylepšila ani "nečekaná pointa" nakonec. Naopak, konec mě znechutil prolnutím rality s Enderovou hrou.
Ze začátku nebyla příliš chytlavá, ale snažila jsem se ji dočíst a konec mě opravdu překvapil!!!
Konečně po dlouhé době kniha, která nemá slabé místo a můžu jí s klidem dát pět hvězd. Co jediné mi vadilo, že malé děti se zde příliš často baví dospělým jazykem, ale dokážu se přes to přenést. Ender je manipulován svými učiteli do role, která mu není příjemná. Vzpírá se, bojuje a přesto v každém okamžiku činí přesně to, co je po něm požadováno. Někdy je ta bezmoc až nesnesitelná. Když chceš svého nepřítele porazit, musíš se do něj vcítit, musíš ho pochopit, musíš ho milovat. A to dokáže pouze jediný člověk - Ender.
Souhlasim s autorkou komentare Sapy, kniha opravdu nepusobi stylem "legendarni sci-fi". Cekal jsem daleko vice a hlavne neco ctivejsiho, toto opravdu neni kvalitni kniha, kterou bych doporucil kamaradum ke cteni.
Kdykoli jsem knihu dokazal s klidnym srdcem odlozit a necist, hlavne se zde neodehrava nic, kde by clovek musel nejak premyslet - ani zadne emoce kniha v cloveku nevzbudi.
Pro me klasicky prumer.
Pod pojmem "legendární sci-fi" jsem si tedy představovala něco jiného. Vysvětlila bych to asi takto - večer ležím v posteli, čtu si. V momentě kdy mi zbývá 10 stran knihu odložím a jdu spát. To je věc, která by se neměla stávat, že?
Neříkám, že to není zajímavé a docela čtivé, ale rozhodně jsem od toho čekala víc. Na rozuzlení jsem přišla o stránku dřív než nám ho autor sám odhalil a už x-stran dopředu jsem měla takové "tušení" o co tady jde. Zkrátka věci, které by se vám u kvalitní knihy stávat neměly. Bylo to vcelku příjemný oddych, hlavně hříčky s gravitací a představa prostor vesmírných lodí a základen, kam se 99% z nás nikdy nepodívá. Stále váhám mezi 2 a 3*.
Zhlédnu i film a budu ráda pokud bude lepší.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila a bohužel mě obrovsky zklamala. Z velké části to bylo nudné a nezábavné. Hlavní postavy mi nebyli vůbec sympatické. Například Ender mi vůbec nesedl. Takže patřím do té menšiny, kterou Enderova hra nijak nenadchla, a souhlasím s tím, že je to velmi nadhodnocená kniha. Nelíbila se mi spousta věcí. Třeba, že se jedná o děti, i když silně inteligentní. Takhle přece malé děti nemůžou přemýšlet, a i kdyby, tak jsou to pořád jen děti. A pak ta bitka ve sprše…ta mě dorazila. Několikrát jsem se přemlouvala k dočtení knihy. Simulace byly zajímavé, ale číst neustále o tom samém mě opravdu nudilo k smrti. Takže musím říct, že jsem byla velmi nespokojená. Nejde mi do hlavy tak vysoké hodnocení.
Četl jsem tuto knihu v angličtině, takže bez zkreslení překladem.
Přiznám se, že podle toho, co jsem si o Enderově hře přečetl, jsem očekával velmi málo. Autor si mě však získal už předmluvou - stylem psaní a stylem uvažování. Od té chvíle už jsem se do knihy beznadějně ponořil a přes některá slabší místa (intermezzo s Lockem a Demosthenes mi taky příliš nesedlo, některé závěrečné pointy jako totožnost učitele a význam poslední hry byly velmi předvídatelné) jsem si ji užil od začátku do konce. A přestože kromě závěrečné kapitoly nešlo o nic hlubokomyslného a je na knize znát, že byl příběh domyšlen až později k jedné představě, neskutečně mě vývoj postav bavil.
Jak už tu napsal někdo přede mnou - ač na první pohled vypadá Enderova hra jako sci-fi o válce s mimozemšťany, ve skutečnosti jde o velmi kvalitní komorní psychologické drama.
Za uspěchaný závěr a za-vlasy-přitaženou myšlenku o převzetí světovlády pomocí politických blogů hvězdu dolů, jinak příjemné, svižné, odpočinkové čtení.
Na tuto knihu jsem narazila úplně náhodou a hned si řekla, že si jí asi někdy přečtu. Ještě tentýž den jsem se dozvěděla, že půjde do kin její filmové zpracování, takže jsem ihned běžela do knihovny a do příběhu se pustila. Ten se mi líbil, ale kniha jako taková už zas až tolik ne. Styl psaní mi moc nesedl a taky jsem měla občas problém uvěřit, že desetileté dítě může takto dospělácky přemýšlet... Celkový dojem je ale mírně nadprůměrný, takže se pravděpodobně k dalším dílům časem dopracuju :)
K precitaniu knihy ma priviedlo odporucanie kamaratov, ale odkladal som to velmi dlho. az nedavno som videl trailer k rovnomennemu filmu.Uputal ma. a ako vzdy maju s knihou spolocne asi 5%.
vesmirne scifi je to len tak na okraj, ovela viac je o to psychike postav.O vyrovnavani sa so zatazou a skumani reakcii na rozne podnety.
Intermezo s "Lockem" a "Demosthenesom" mi prislo ako nieco mimo sudka na vyplnenie kratkeho pribehu.
btw: ako to ze pristali zrovna na planete kde endera cakalo posolstvo? ci to postavili na vsetkych planetach :D :D ?
Milujem scifi a fantasy svety. Ked som cital knihy Mazer in Prison a First meetings in Enderverse tak ma to zacalo bavit, potom som si precital enderovu hru a pacilo sa mi to uz menej. Ked som zacal citat dalsie tak to nadsenie opadlo. Jedine zaujimava postavy su Ender a Jane. Dej v dalsich dieloch je hrozny (aspon pre mna). Relativisticke efekty kde prejde 3000 rokov a on vo vesmire zostarne len o zopar... Orson scott card je autor, ktory pokazil scifi seriu, ktora mohla mat velku hodnotu.
Jedna z nejlepší klasik SF. Nenechte se zmást slovy o mimozemšťanech, válce nebo vesmírných lodích. Enderova hra je komorní psychologický thriller a to velmi kvalitní!
Dle mého názoru, je to mezi sci-fi romány jedno z předních děl. Oproti Hvězdné pěchotě daleko propracovanější a zábavnější.
Slabé, jednoduché a předvídatelné. Nejsem jedinný, kdo nechápe ta ocenění, co knížka dostala. Musel být slabý rok zřejmě a tak nebylo z čeho vybírat. Podle toho, co jsem se o Enderově hře dosud dočetl, jsem čekal mnohem, mnohem víc.
Velké zklamání z mé strany. Chápu, že je to Cardova první kniha, ale nechápu tu modlu, která se z ní stala.
Další díl raději číst nebudu. Nerad bych si svůj dojem o panu O.S.Cardovi kazil, protože třeba Vykoupení Kryštofa Kolumba je pro mě jedna z nejlepších sci-fi co jsem četl.
Štítky knihy
space opera zfilmováno mimozemské civilizace Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) válečné sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Smutná kniha a hlubší než se na první čtení zdá. Největším sci-fi prvkem jsou ty malé nezletilé superinteligentní "zrůdy", ale člověk k nim musí cítit lítost. Stejně jako k politováníhodnému antihrdinovi Enderovi. Po dvaceti letech a na druhé počtení není třeba měnit hodnocení. Je to za plný počet.