Enderova hra
Orson Scott Card
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403675/mid_enderova-hra-WCQ-403675.jpg
4
1506
1506
Enderova sága série
1. díl >
Legendární science-fiction román - předloha stejnojmenného velkofilmu. NEBULA 1985 & HUGO 1986 Země je opět v nebezpečí. Mimozemská rasa je připravena k rozhodujícímu úderu. Přežití lidstva závisí na vojenském géniovi, který by měl vetřelce porazit. Ale kdo jím bude? Ender Wiggin. Geniální. Nemilosrdný. Lstivý. Mistr taktiky a strategie. A dítě. „Enderově hře sluší označení intenzivní. Dvakrát na Zemi zaútočili mimozemšťané a lidstvo téměř vyhubili. Protože musí v dalším střetu zvítězit, začne světová vláda „pěstovat“ vojenské génie - aby je poté vycvičila v umění války... Nikoho nepřekvapí, že počáteční výcvik se odehrává ve formě „her“... A Ender Wiggin, génius mezi génii, všechny vyhrává. Je dost chytrý, aby věděl, že čas se krátí. Ale je dost chytrý, aby dokázal zachránit planetu?“ New York Times „Card tímto románem naplnil svůj předchozí příslib... a to vskutku bohatě.“... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Argo
Originální název:
Ender's Game, 1985
více info...
Přidat komentář
Pro mě největší knižní zklamání a nejpřeceňovanější kniha v rámci žánru. Chápu, že geniálně nadaní jedinci dokážou už v útlém věku dosáhnout v určitém oboru úrovně, která je pro většinu populace nedosažitelná, ale pořád jsou to děti a tomu odpovídá jejich chování, myšlení, sociální dovednosti, což není v knize skoro vůbec akcentováno. Popis světa budoucnosti je v Cardově podání velice povrchní a celkově mi tu chybělo více sci-fi prvků. 2/3 třetiny knihy jsou o tom, jak "děti" hrají lasergame v místnosti s nulovou gravitací, v čemž Ender exceluje, ale zároveň ho to obrovsky vyčerpává a jak se s tím vším vyrovnává. Jedinou vedlejší dějovou linkou je Petrova cesta k moci, tu však autor poměrně brzy utne, aby se k ní vrátil až na konci. Můj celkový dojem zachránila až závěrečná část knihy a zajímavá, i když trochu předvídatelná pointa.
Příznivcům knihy doporučuji knihu "Enderův stín", kde je ten samý příběh podán z pohledu Endrova vrstevníka Fazolka.
Naprosto originální kniha, perfektně promyšleno.
Kniha není o tom "jak si děti hrají", kniha se koncentruje na zcela jiné křehkosti.Kniha nepotřebuje jiný děj než ten který ona sama znázorňuje. To je o podprahovém kontaktu s příběhem o nevědomém sdílení. Včemž je Enderův stín snad ještě lepší. Není to "střílečka" což je na tom zajímavé a krasné a čímž je ten příběh v podstatě nerozbitný a hluboký.
Navíc, aurot nepíše literaturu faktu, je tedy omezován jinými pravidly a to těmi které sám spustí, jeho svět se nemusí ztototožňovat téměř v ničem s tím co známe, a jak to známe. Věk dětí a jejich chování a myšlení jsou navíc velice dobře vysvětleny,pokud je kniha čtena pozorně a ne lážo plážo autor nás provede vším co vymyslel a taktně nás dokope ke všemu proč a jak. Kniha potřebuje pozornost. je psaná s talentem. A není od věci sáhnout po Enderovu stínu tam se Orson Card prosadil ještě víc.
Za mně už to přesně vystihl a napsal morte. také jsem to v polovině odložil. Nuda.Nadhodnocené.
Kandidát na nejvíce nadhodnocenou sci-fi knihu. Nerozumím tomu, za co tento román byl oceněn. Pro mě, bohužel, pouze nuda, nuda a nuda. Několikrát jsem se musel přemlouvat, abych pokračoval. Dostal jsem se do půlky, pak už jsem to nevydržel a knihu odložil. Co vás ostatní na tom tak bavilo?
Zajímavý kousek - pěkně vykreslený vesmír i vnitřní svět Enderovy mysli. Bylo to čtivé a zároveň mě to nutilo zamyslet se. Jenom konec byl možná až moc rychlý, těšil jsem se na Endera jak ničí země Varšavské smlouvy :-)
Ze začátku je to zdánlivě o ničem, koho by zajímaly šestileté děti, že? Ale pak si člověk při čtení uvědomí, že přestože některé problémy mohou vypadat malicherně, tak jsou tentokrát stejně důležité jako u dospělých, jelikož jde v podstatě o budoucnost lidstva. A mimoto, děti v románu se moc jako děti nechovají.
Překvapivé bylo vyvrcholení boje s termiťany. Nečekal jsem, že přijde tak brzo, vzhledem k situaci v jaké se Ender nacházel. No a konec... Ten byl ryze humanistický...
Šla jsem do čtetby s varováním, že i přes výborné hodnocení to může být místy nuda nebo moc zdlouhavé nedůležité pasáže. Přesto mi všechno sedlo skvěle dohromady a zážitek mám opravdu perfektní. Můžu jen doporučit, jak nápadem, zpracováním i kompozicí knihy. I když pro odpůrce sci-fi může být zbytečná, stejně stojí za to jako literární dílo obecně a pro příznivce je to pak lahůdka. Mňam :-)
(SPOILER)
- Paulhunterova recenze na román, který "..patří k tomu nejlepšímu, co současná americká SF produkce nabízí." aneb Óda se tentokrát nekoná.
----------
Já jsem nejspíš asi četl jinou Enderovu hru, než tu, která byla oceněna tak prestižními cenami jako je Hugo a Nebula. Jinak se to nedokážu vysvětlit...
Na knihu jsem se těšil hrozně dlouho a už jen recenze a pozitivní (nadšené) reakce čtenářů mě přesvědčily, že tohle bude další sáj-fáj lahůdka. Ale kdepak... Enderova hra mě prostě moc nebavila.
Zhruba na šedesáté stránce jsem si přál, aby se to moje nešťastné čtení zlomilo a konečně přišel okamžik, který mě přesvědčí o kvalitách románu. Zvrat se ale nekonal a navíc by mi nesměly vadit určité věci.... Nápad o kolektivní hře v bezgravitační místnosti je sice velice zajímavý, ale 150 stran jsem o ní číst nemusel.. Další věcí, která mě trochu odpudila, byl samotný věk dětí a jejich přehnaná inteligence (nemám nic proti šíleným nápadům, ale tohle mi přišlo hodně weird). Nepřirostla mi k srdci ani žádná postava a Endera jsem si nezamiloval ani trochu (navzdory tvrzení jednoho recenzenta: "Endera si musí zamilovat prostě každý."). Navíc, ta Enderova dokonalost, neomylnost a vzývání jeho "kultu" mi časem začlo lézt na nervy. Třešničkou na dortu je občasná nahota nezletilých (ale inteligenčně vyvinutých!) chlapců a (používám slovíčko SPOILER) bitva dvou hochů v koupelně, bez svršků a spodků (už chápu to přirovnání ke Stephenu Kingovi).
Card určitě není špatný spisovatel, mně jen nesedl jeho styl a věci, které jsem uvedl výše. Myslím si, že by byl příběh dynamičtější a zajímavější, pokud by zůstal pouze ve formě povídky. Na tu byl potenciál rozhodně dobrý.
A abych román pouze neshazoval, tak na jeho obranu musím říct, že má samozřejmě taky pár světlých okamžiků a zajímavou pointu, na kterou si ale musí čtenář počkat ;-)
______
Doufám, že jsem od čtení Enderovy hry neodradil potenciální čtenáře; stačí si kdyžtak přečíst jakoukoliv recenzi na internetu a bude to pryč ;-)
Card měl šťastný den, když ho napadlo napsat zpočátku "jen" povídku, později přepsanou do románové podoby, ke které ho inspirovala vyprávění jeho bratra, vracejícího se v té době z vojenské služby.Přestože (možná právě protože) je hlavnímu hrdinovi na začátku knihy pouhých šest let, je kniha překvapivě svižná a dobře čtivá. Card mě po celou dobu čtení nenechal vydechnout, chrlil na mě jeden nápad za druhým a já je všechny s radostí přijímal a těšil se na každou další kapitolu, na každou další část, kdy se budu moct, stějně jako Ender, postavit novým a novým problémům a nástrahám, a předhánět se, zda je vyřeším dříve já či Andrew.
Štítky knihy
space opera zfilmováno mimozemské civilizace Hugo (literární cena) Nebula (literární cena) válečné sci-fi sci-fi
Autorovy další knížky
| 1994 |  Enderova hra |
| 2002 | Mluvčí za mrtvé |
| 2001 | Enderův stín |
| 2002 |  Xenocida |
| 2010 | Ender ve vyhnanství |
Zpočátku mě moc nezaujala ale nutno přiznat, že konec to vylepšil. Hrozně dlouho mi vrtalo hlavou proč tam trénujou ten "paintball" ve stavu beztíže a k čemu jim to může být pro odražení nepřátelské invaze. S odstupem času a s přečtením dalších knih o Enderovi beru zpět část kritiky. Je to vymyšlené skvěle, ale i tak mě to nezaujalo tolik jak bych na takovou kultovku čekal. Tak jako tak, scifisté by si jí měli přečíst.