Xenocida
Orson Scott Card
Enderova sága série
< 3. díl >
Pokračování úspěšných knih Enderova hra a Mluvčí za mrtvé. Druhá kniha „Lusitánské trilogie”. Ender a Valentina Wigginovi: bratr a sestra, jejichž životy formovaly historii. Valentina je Démosthénes, jehož podvratné, štvavé články bojují proti nestvůrné moci Hvězdného kongresu, pána Sta světů. A Ender... Ender jako dítě velel válečné flotile, která zničila termiťany. Triumfem jeho života by bylo, kdyby dokázal zabránit, aby se to stalo znovu. A jeho tragédií by se mohlo stát, kdyby neuspěl. Kongres vyslal válečnou flotilu proti Lusitanii, která je domovem Endera, jeho rodiny, dvou mimozemských druhů – a nejmsrtonosnějšího viru, jaký byl kdy znám. Flotila má rozkaz planetu zničit. Spáchat xenocidu. Třetí část Enderovské série.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2002 , Laser-books (Laser)Originální název:
Xenocide, 1991
více info...
Přidat komentář
Mluvčí za mrtvé mi při čtení dlouhou dobu připadala divná, i když se mi ve výsledku líbila. Xenocida na předchozí knihu volně navázala a rozvedla myšlenky, které se v minulém díle objevily. Setkáme se tu se všemi postavami a dál sledujeme jejich příběhy. Je toho celkem dost, takže kniha je díky tomu obsáhlejší. Nová linka s Cestou je slabší, ale pro děj nezbytná. Na konci mě trochu zarazilo, že kniha vlastně nekončí. Veškeré dějové linky skončily v polovině (tak trochu vyřešili pouze virus) a na poslední stránce je jasné, že příběh plynule pokračuje další knihou. Čekala jsem alespoň uzavření některých hlavních linií, takhle prostě kniha působí, že aby nebyla příliš dlouhá, najednou ji usekli a začali novou.
Jsem jediný, kdo měl chuť třísknout knihou do kouta pokaždé, když tam byli ti náboženští fanatici z planety Cesta? Říkal jsem si, jak moc by prospělo Cching-Čao pár ran tyčí do hlavy, aby se jí rozsvítilo... (berte mne prosím s rezervou)
Také mě neskutečně štvalo, že se vydavatel rozhodl změnit překlad - proboha proč?! Z hlásek jsou najednou ansiblery, z pequeninů jsou místo prasečíků najednou vepříci (jenomže slovo vepřík užíváme v úplně jiném kontextu, narozdíl od neexistujícího slova prasečík), z prasečíků Člověk a Kořenář jsou najednou Human a Rooter. Vždyť je to stejně švihlé, jako kdyby se Harry Potter najednou jmenoval Jindřich Hrnčíř, Brumbál by byl najednou Dumbledore a z mozkomorů by byli najednou dementoři...
Co se týče celkového hodnocení, musím se připojit k ostatním. Ačkoli kniha rozhodně nebyla "slabá", bavila mě asi nejméně ze všech knih Enderova světa, které jsem četl. Kdyby to šlo, dal bych 3,5 hvězdičky.
EDIT: Poslední odstavec beru zpět, největší trága jsou pro mě rozhodně Děti Ducha, nikoli Xenocida.
Ze tří dosud přečtených byl tento díl asi nejslabší. To že byl nejslabší ovšem neznamená, že se mi nelíbil. Tato série je moc pěkná jsem zvědav jak skončí.
Jak mám Enderovy knihy ráda, tahle mě moc nechytla. Hlavně pasáže z Cesty byly příliš zdlouhavé, samá morální dilemata a úvahy a všechny ta řešení krize na Luisitanii taky nebyla moc zábavná a technicky už hodně obtížně představitelná. A konec mě také nenadchl.
Nemohu souhlasit s předřečníky.
Xenocida je možná delší a vláčnější, nicméně i přes to, že plyne pomalu, vznáší se ve vzduchu neustálá hrozba zničení planety spolu se zánikem dvou unikátních živočišných druhů.
Arcisit pode mnou píše o logických nesmyslech, ale s tím také nesouhlasím. V knize je mnoho paradoxů plynoucích z autorových představ o vlastnostech hmoty, života, duše a prostoru, ale nedá se říct, že by byly nelogické. Ano, pro nás jakožto lidi žijící v 21. stol. můžou působit nelogicky, ale na druhou stranu nemá cenu je za nelogické označovat, ale pouze je přijmout jako skutečnost.
Kdyby Einstein v 17. století tvrdil Newtonovi, že ve vlaku plyne čas jinak a gravitace je zakřivený časoprostor, tak by to Newton mohl také označil za nelogické. Tím v žádném případě nechci říct, že autor má patent na pravdu a že je to tak, jak si myslí, pouze jsem přijal paradoxy jeho vesmíru, nechal se klamat a přemýšlel, co bych dělal v situaci, kdy by se skutečně stalo to, co těm třem při "skoku do neznáma".
P.S. Jeiné s čím jsem měl poněkud problém je neustálé omílání paraplegie. Miro fakt nebyl můj nejoblíbenější charakter.
Knižka je o málinko slabšia, ako bol Mluvčí a Enderova hra, ale to skôr preto, lebo je to taká predzvesť toho, čo nás čaká a neminie v ďalšom dieli. Ale ako vždy je kniha veľmi dobre písaná, niektoré vedecké srandy som si musel prečítať viackrát, než som pochopil, čo tým chce autor povedať. Páčila sa mi aj tá časť o planéte Cesta a osude jej obyvateľov. A teda záver bol rozhodne dosť nečakaný :) Celkovo by som knihu priradil štýlom písania knihe 2061:Tretia vesmírna odysea, ktorá je tiež skôr predpríprava poslednému dielu.
Hrozná kniha!
Plno logických nesmyslů, utahané, autor do Scifi žánru motá víru a zmrzačení lidí, ve kterém se pak vyloženě rochňá a čtenáře utápí v nudě.
Jednoznačně nejslabší (a paradoxně nejdelší) ze série. Už jsem očima tlačil stránky na konec... nebavila mě skoro vůbec a dočetl jsem ji jen díky pokračovaná na další díl.
Autorovy další knížky
1994 | Enderova hra |
2002 | Mluvčí za mrtvé |
2001 | Enderův stín |
2002 | Xenocida |
2010 | Ender ve vyhnanství |
Rozhodl jsem se, že si přečtu celou ságu (kdysi jsem ji čet, první díly vícekráte) a tady u třetí knihy už mi začal trochu docházet dech. Ač je příběh pořád hodně napínavý, občas už to bylo trochu zdlouhavé...