Endurance
Alfred Lansing
https://www.databazeknih.cz/img/books/62_/62781/bmid_endurance-N9M-62781.jpg
5
101
101
Britská výzkumná loď Endurance zamrzla v lednu 1915 v ledových polích antarktického Weddellova moře, po deseti měsících ji ledové kry rozdrtily. Ernest Shackleton a jeho posádka 27 mužů zůstali 850 mil od nejbližší základny. Nastal čas tvrdých zkoušek a utrpení... Brilantně napsaná kniha novináře Alfreda Lansinga je uznávaná jako naprosto úplný popis osudné plavby Endurance. Toto ohromující vyprávění o přežití Shackletona a všech jeho mužů více než rok na ledem pokrytých antarktických mořích, označil časopis Time za definici hrdinství .... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 2007 , DharmaGaiaOriginální název:
Endurance, Shackleton's Increadible Voyage, 1959
více info...
Přidat komentář
Bylo to tady zmíněno už hodněkrát, ale tenhle příběh je opravdu strhující a neuvěřitelný..... ti chlapi museli mít naprosto nekonečnou víru v sebe, svoje schopnosti a v to, že to zkrátka musí dopadnout dobře. Vůbec si neumím představit vydržet v těhle podmínkách byť jen z malé části to čím si musela projít tahle výprava. A bylo mi trapně když jsem si vzpomněl jak občas na nějaké pěší "výpravě" frflám, že zrovna není signál..... :)
Neskutečně strhující. Jak se parta polárníků dokázala dostat z docela beznadějné situace a zachránit si život poté, co jim loď uvízla v ledu a následně byla rozdrcená. Jasněže za to mohl vůdce výpravy Shackleton, který ignoroval varování, ale zase mu nechybělo charisma a víra v záchranu a hlavně měl navigátora asi s šestým okem, který dokázal navádět záchranné čluny stovky kilometrů rozbouřeným mořem. Posádce se podařilo dokonce zachránit fotografie z výpravy, které jsou skvosty samy o sobě.
Tahleta knížka, pochopitelně stejně jako dějiny popisované výpravy, je jako průjem na tobogánu – vždycky, když už si myslíte, že tu situaci už fakt nejde zhoršit, objeví se další vlna neštěstí. Muži, jejichž zážitky jsou zde líčeny, jistě posunuli hranice toho, co vydrží lidské tělo a psychika, jejich mise je plně srovnatelná s nejšílenějšími zážitky z válek, a tudíž bych tuhle četbu doporučoval místo motivačních a seberozvojových knih neznámých autorů.
Drobně bych vycinkal nakladatelství, že tak důležitou knihu vydali v brožovaném vydání.
Jinak ale plně zasloužených 5 ledových *.
Ja mám tieto príbehy skutočných expedícií veľmi rada, aj keď často končia tragicky. Táto síce nie, ale to, čo si tí muží prežili, to je niečo neuveriteľné. Vôbec si neviem predstaviť žiť 17 mesiacov v takých podmienkach a zvládnuť to, dokonca s úsmevom. Odhodlanie tých mužov bolo úžasné. Keby to bolo vymyslené, tak by som hovorila, že autor svojím postavám nakladá toho príliš veľa, ale to všetko sa tým mužom stalo. Od prežitia polárnej noci na lodi, ktorá uviazla v ľade, cez niekoľkomesačné táborenie na kryhe ľadu, ktorá ich unášala kto vie kam, až po zbesilé veslovanie na najbližšiu pevninu, ktorá snáď bola tým najviac nehostinným miestom. A to všetko pri teplotách -20°C (aj nižších), skoro neustále vo vlhkom oblečení (alebo úplne mokrom, vrátane spacích vakov), v príšernom počasí (a aké strašné muselo byť vykonávanie potreby) . A zakaždým, keď to pre nich vyzeralo dobre, tak sa stalo niečo ďalšie, čomu sa museli postaviť. Ani sa nečudujem, že časopis Times prežitie týchto mužov označil za definíciu hrdinstva. Autor často cituje aj z denníkov mužov, takže o to viac ma ich putovanie pohltilo. Len ma mrzí, že autor nevenoval aspoň pár kapitol navyše tomu, čo sa dialo po návrate mužov do civilizácie a ako sa mužom potom darilo. Ale ináč je to úžasný príbeh a určite na túto expedíciu ešte budem dlho myslieť.
Co dodat. Neuvěřitelný příběh, nechápu, jak to mohli přežít. Téma mě úplně pohltilo, koukala jsem na dokumenty, googlila souřadnice knížka je skvělá, doporučuji jako čtení na lednové podvečery, kdy za okny kvílí vítr.
Tak tohle je fakt neuvěřitelný. Před více než sto lety, bez gps v dřevěným člunu, s tou výbavou.
Nechápu.
Čtu knihu, hledím do atlasu, na mapy.cz a furt tomu nemůžu uvěřit.
Fakt neuvěřitelná plavba.
Jo a to sem si ti knihu vzal na nádraží v blizevedlech z knihovny cestou ze zimního čundru v rowerkach.
Tuhle už nevrátím.
Tu si musím ještě několikrát přečíst....
(SPOILER)
uváznutí v ledu, ztráta lodi, vlečení záchranných člunů, nalezení útočiště na sloním ostrově, amputace chodila jednoho plavčíka, přestavba jednoho člunu k plavbě na otevřeném bouřlivém moři, plavba ze Sloního ostrova na Jižní Georgii, a přechod hor zakončený sjezdem stráně do neznáma, a pak zvuk sirény z fabriky. To je medvědí maso v nejsyrovější formě!
v podtextu ovšem prosakuje i skutečná realita polárních výprav - nebylo to jen samoúčelné chlapácké dobrodružství, ale i velmi nákladná záležitost, a většinou byla taková výprava posledním zoufalým pokusem věčného zkrachovance vydělat prachy - nasmlouvat pozorování (meteorogické a oceánografické - to pro vlády a vojáky, přírodovědné pro univerzity, geologické pro podnikatele), vybrat zálohu, zastavit a zadlužit všechen majetek, a doufat, že se výprava vrátí, dostane prachy za pozorování, a organizátor výpravy vydá knihu a uspořádá přednáškové turné (účastníci výpravy měli zpravidla smlouvu, kolik nejdříve let po veliteli smí vydat svoji knihu aby nekonkurovali). Návrat Shackeltonovy výpravy byl do evropy zmítané velkou válkou, a o nějaké instantní a samoúčelné polární dobrodružství v situaci, kdy miliony vojáků umírali v zákopové válce nikdo nestál, a výprava tak fakticky znamenala další v řadě neúspěchů a krachů, jimiž byl Shackletonův život lemován.
(SPOILER) Vzhledem k tomu, co se odehrávalo v soudobé Evropě, si chlapi užili vlastně prima dvouleté dobrodružství. Autorovi se povedlo podat strhující autentické vyprávění za použití deníků zúčastněných členů expedice a to ve velmi čtivé formě. Klobouk dolů před Schackletonem, který dokázal nemožné, aniž by přitom ztratil jediného muže. Byl buď vynikající vůdce, nebo měl čich na výběr těch správných houževnatých lidí, pravděpodobně obojí. Nedá mi se nezamyslet, jak by třeba dopadla taková Franklinova expedice, která měla objektivně lepší výchozí podmínky, kdyby ji vedl třeba právě E. H. Schackleton.
Neuvěřitelné dobrodružství, skvěle odvyprávěno podle deníků i autentických výpovědí ještě žijících účastníků (vydáno 1959). Královská transantarktická výprava byla ve skutečnosti už Shackletonova třetí, při prvních dvou skoro umřel, od jižního pólu ho dělilo 97 mil a musel se vrátit, na téhle chtěl překonat pevninu před jižní pól (již dosažen několik let před tím) se psími spřeženími. Počasí udělalo skvěle připravené výpravě čáru přes rozpočet a led zničil jejich loď - Endurance, ale nezničil vytrvalost a odhodlanost všech členů výpravy, teď již výpravy o život. Přes ledová pole, kry, malými loďkami (záchrannými čluny), pěšky... Takto shrnuto to nevyzní, proto je potřeba přečíst si, co všechno zažívali Shackletonovi muži a jak odpovědný a odhodlaný byl on sám, když se mu celou výpravu podařilo po mnohaměsíčním utrpení nakonec zachránit (to že došel územím považovaným zcela neschůdným k velrybářům ještě nebyl konec anabáze). Každá část cesty si vybírala jinou daň na zdraví fyzickém i psychickém, ale ustáli to.
Dnes by to nikdo snad nevydržel: skoro nikdy suché oblečení, boty, spacáky (dokonce ani na ledových krách, pod sluncem, ale zejména pak na vodě v malých člunech), někdy se spalo na ledu, sněhu a pod sněhem, na člunech pak prakticky vůbec spánek nepřicházel v úvahu, skoro pořád vichry, či spíše vichřice a orkány zejména v blízkosti Drakova průlivu s nejstrašnějším počasím na zeměkouli..., občas hlad, v opačném případě prakticky stále jen maso (jak snili o sladkostech!), nakonec i žízeň (tolik vody vůkol i nahoře a jediná možnost bylo odchytit kousek plovoucího ledu z moře, jenže ledu a krám se z důvodů plavby úzkostlivě vyhýbali).
Nádherné fotky (zuboženost a strádání na nich nenajdeme), sice černobílé, ale jako by je někdo fotil včera, nebo jakoby se jednalo o upoutávky k filmu...
Skvěle podáno, s příslušnými doslovy - Shackleton se vydal do Antarktidy ještě jednou (jakoby mu to pořád nestačilo), ale to už ho zradilo srdce.
A při popisované výpravě, přesněji v její závěrečné záchranné části, měl o sobě také své pochybnosti:
"Pravdou bylo, že se vůbec necítil ve své kůži. Jeho síla se osvědčila na souši. Tam prokázal beze všech pochybností svou schopnost změřit síly s přírodními živly pomocí své obrovské houževnatosti - a vyhrál. Ale moře je jiným druhem nepřítele. je jiné než pevnina, kde přenesou přes problémy odvaha a jednoduchá vůle vytrvat. Boj proti moři je fyzický souboj a není zde žádného úniku. Je to bitva s neúnavným nepřítelem, kdy člověk nikdy skutečně nevyhraje; v co může doufat nejvíce, je to, že nebude poražen."
(SPOILER)
Letní vedra se vždy snažím zvládnout s nějakou knížkou o polárních krajích. Tentokrát přišla na řadu Endurance. Prvních pár stránek faktografie vypadalo, že půjde o dost těžké a nudné čtení. Ale nemohla jsem se víc mýlit! Po pár dalších stránkách jsem se už nemohla odtrhnout a skákala ze šaliny na poslední chvíli, poté, co jsem zjistila, že už dávno stojíme na cílové zastávce.
Myslím, že nejsem jediná, kdo si řekne, že je naprosto neuvěřitelné, že všichni muži vydrželi tak dlouhou dobu v zimě, mokru, s nedostatkem jídla a vybavení, v chatrném oděvu a dokázali si uchovat při tom všem i duševní zdraví. Jistě, chtělo to i kapku štěstí, ale to si po všech strázních jistě zasloužili. Musím souhlasit s jedním z členů posádky, jenž prohlásil, že za vůdce výpravy, která má čelit beznadějné situaci, by si přál jedině Shackletona. Je velká škoda, že se nedožil ani 50 let. Svět by potřeboval víc takových Shackletonů a vůbec skutečných mužů.
Dívám se na dnešní dorůstající hochy, které jejich rodiče den co den vozí do školy autem a odpoledne brázdí ulice na elektrokoloběžkách, se sluchátky v uších. Budou z nich jednou muži, připraveni na hrdinské činy? Mám dost vážné pochybnosti, zda budou umět unést byť jen tíhu obyčejného života...
V překladu jsem našla drobné chyby (např. chybné skloňování) i některé věcné nesrovnalosti, které asi jdou spíše na vrub překladatelů než autora (např. nesedí počet mužů, kteří zůstali na Sloním ostrově, když Shackleton s pěti dalšími muži odjeli pro pomoc). Je to škoda, ale i tak se mi kniha líbila do té míry, že dávám plný počet hvězdiček.
Skvělé počtení, které vás hluboce zasáhne a silně vyčerpá, i když budete schouleni u žhnoucího krbu a zabaleni do teplého kožíšku z roztomilých tuleních mláďat.
Původně jsem jen dala šanci vyřazené knížce z knihovny. To jsem ale netušila, jak mě tenhle neuvěřitelný příběh pohltí. Kniha je napínavá, čtivě napsaná a do poslední stránky prožíváte útrapy společně s výpravou.
Člověk proti přírodě. Bez takových dobrodruhů, hrdinů a taky trochu bláznů by lidstvo nebylo tam, kde je. Můžeme být na takové průkopníky jedině hrdí. Možná, že měli více štěstí než rozumu. Ze začátku jsem měla problém se do knihy zakousnout. Pak se z toho vyklubal neuvěřitelný a poutavý příběh. Nestíhala jsem žasnout nad tím, co se dělo a čeho všeho je člověk schopen. Lidská psychika je u některých jedinců opravdu silná, ale na to se dá příjít až ve velmi náročných situacích a podmínkách. Tady byly přímo extrémní. Využité zápisky z děníků členů expedice včetně závětí perfektně dotvářely atmosféru. Člověk má tak pocit, že to prožívá přímo s nimi. Držela jsem jim palce, ať to hlavně přežijí.
Účasť na transantarktickej expedícii sa v čase jej konania (možno aj dnes), musí bežnému smrteľníkovi javiť ako bláznivý nápad vhodný len pre ľudí nevážiacich si svoj vlastný život. Osud však zariadil, že v momente, keď expedícia vyrážala z prístavu v juhovýchodnom Anglicku sa v Európe práve začínala prvá svetová vojna. A môžeme tak povedať, že mnohí účastníci expedície si účasťou na nej vlastne zachránili život, o ktorý by po narukovaní do vojny možno prišli. To jsou ty paradoxy! Po preštudovaní dátumov úmrtia všetkých členov expedície sa dozvedáme, že väčšina z nich sa dožila vysokého až úctyhodného veku. Len jediný mal tú smolu, že po návrate z expedície šiel rovno do vojny a zahynul v nej (McCarty). Posádka Endurance mala s vojakmi v zákopoch veľa spoločného: všetkých ich trápila zima, hlad a únava. No kým vojaci bojovali proti reálnemu nepriateľovi, oni častokrát zápasili s neviditeľnými silami prírody - s morskými prúdmi a vetrami. Keď Shackleton „krstil“ loď menom Endurance, teda Vytrvalosť, iste neočakával, že bude tak príznačné aj pre celú expedíciu.
Kniha má spád beletrie, autor dokáže písať naozaj veľmi pútavo a sugestívne opisy prírodných živlov sú natoľko silné, že aj pri čítaní v letných horúčavách človeka občas strasie od zimy. Najmä druhá polovica knihy sa číta so zatajeným dychom. Mám podozrenie, že Lansing by aj obyčajnú cestu do obchodu dokázal opísať ako vzrušujúce dobrodružstvo a to bez toho, aby si musel veľmi vymýšľať.
Neviem, akým omylom sa táto kniha dostala do edičného plánu vydavateľstva DharmaGaia, ktorého knihy sú od môjho záujmového poľa vzdialené asi ako severný pól od južného (aby som ostal pri téme). V každom prípade vďaka za túto knihu aspoň v českom preklade. Nerozumiem, ako je možné, že v slovenčine zatiaľ nebola nikdy vydaná. S právami na túto knihu to môže byť ošemetné, ale hádam sa raz vydavateľstvo Absynt odhodlá k jej vydaniu. Veď niečo podobné, a s úspechom, už majú na svojom konte (Bea Uusma – Expedícia. Môj ľúbostný príbeh).
10/10
Exklusivně zpracovaný příběh, autor si dal velkou práci, škoda, že se v českém překladu vyskytlo pár chybiček. I když jsem příběh znala, tahle kniha mi ho mnohem lépe přiblížila. Dobře se mi to četlo, plno napětí, citace z deníků, při čtení jsem mrzla spolu s polárníky. Toto skvělé dílo je poklonou siru Shackletonovi a jeho posádce.
Trochu jsem se knížky obávala, protože jsem nikdy podobné téma nečetla, ale byla jsem příjemně překvapena. Obdivuji tu odvahu účastníků výpravy, kteří se vydali do neznámých a nehostinných končin, a nejvíce Shackletonovu statečnost a optimismus. I když prožil boj o holý život, nezlomilo ho to a vydal se na další cestu, aby zachránil zbytek své posádky.
Tato kniha vypráví příběh Královské transantarktické expedice. Tato výprava čítající 27 mužů se pod vedením sira Ernsta Shackletona pokusí překonat Antarktidu. Jejich loď Endurance však zamrzne ve Weddelově moři a po deseti měsících ji led rozdrtí. Expedice se tak ocitá na kře uprostřed polární pustiny a pokouší se přežít.
Sir Ernst Shackleton je čtyřicetiletý muž středního vzrůstu. Do obličeje mu padají tmavé vlasy a se svými širokými rty dokáž stejně lehce vytvarovat úsměv jako je stáhnout do úzké linky. Tento zkušený polárník je také sebevědomý, ale ne přespříliš.
Tato kniha mě zaujala hlavně svým tématem, o Královské transantarktické expedici jsem nikdy předtím neslyšel. Také je obdivuhodné, co a v jakých podmínkách každý z členů expedice vydržel, například třídenní jízda ve člunech přes jedno z nejnebezpečnější moří na světě bez odpočinku.
Nemám slov. Je neuvěřitelé co všechno zvládne lidská psychika. Silný příběh jež vám připomene jak je vše s nohama v suchu banální.
Úžasná knížka - připadá mi úplně neuvěřitelné, co ti chlapi vydrželi - bylo mi zima už jen při čtení, když jsem si ty podmínky představila. To si pak člověk váží teplého domova! Obdivuji duševní sílu vůdce výpravy - a vlastně všech. Já bych určitě nepřežila - ale ani bych se tam nehrnula, pravda - na to musí mít člověk nějaké průzkumnické geny ...
Endurance
Když se Ernest Shackleton chystal na svou výpravu, dal do novin inzerát přibližně tohoto znění:
"Hledají se muži na nebezpečnou výpravu. Plat malý, třeskutá zima, dlouhé měsíce naprosté tmy, neustálé nebezpečí, bezpečný návrat nejistý. Čest a uznání v případě úspěchu."
... odezva byla byla obrovská a vybrané muže čekalo přesně to, co inzerát sliboval. Ale ani ti největší fantastové by si nedokázali představit, čím vším si nakonec musela Shackletonova výprava projít - uvíznutí v ledu, ztroskotání, dlouhé měsíce živi jen z tuleního tuku, nebezpečná plavba ve člunu, mokro, mráz, tma, osamění... Nevím, jestli bylo větší hrdinství zůstat na ostrově a čekat na nejistou záchranu, nebo se v malém člunu, přes moře a hory pokusit dojít pro pomoc...
Tenhle příběh předčí všechny fantazie. Je o neskutečné odvaze, odhodlání, přátelství, vytrvalosti, víře a pořádné dávce štěstí.