Ennio Morricone a jeho filmový svět
Jan Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272018/bmid_ennio-morricone-a-jeho-filmovy-svet-Sx7-272018.jpg
4
32
32
Ennio Morricone je považován za jednoho z nejlepších skladatelů filmové hudby všech dob. Je podepsán pod více jak 500 filmy a některé jeho melodie se dávno staly kultovními. Jak vyrůstal a jak se rodila hudba k těm nejslavnějším snímkům? Jak komunikoval s režiséry? A kdo je vůbec tento hudební génius? V nové knize zpravodaje Českého rozhlasu Jana Šmída se vypravíte rovněž na místa, kde se natáčely ty nejznámější filmy, k nimž fenomenální italský skladatel napsal nezapomenutelnou hudbu.... celý text
Přidat komentář
Koupil jsem si před pár dny v Luxoru a už jí mám přečtenou a jistě se k ní budu vracet. Vůbec mi nevadí fanouškovský styl, protože je v knize tolik zajímavých informací a postřehů, že jsem knihu doslova zhltal. Jistě není to odborná encyklopedie filmové hudby, ale autor není v žádném případě diletant ani v tomto oboru, byť se jím sám nazývá, stejně jako někteří komentující zde. Za mě přínos i komentování české stopy v jeho díle, jen bych rád doplnil, že kniha vyšla těsně před tím, než Morricone dostal Oskara za Osm hrozných.
Kniha ve které si autor splnil svůj sen a setkal se se svým milovaným hudebním skladatelem.Mě se takové knihy líbí.80%.
Zajímavá kniha. Není to klasický životopis, skáče v tématu, v letech, nevidím v ní ambice být tou nejodbornější encyklopedií. A mezi řádky je v ní tolik obdivu, nadšení a radosti (ať už z osobního setkání s Morriconem, z jeho hudby, z filmů, ze všech těch malých střípků, které nám Jan Šmíd servíruje). A za to patří autorovi můj velký dík. Ennio Morricone je geniální skladatel a pro mě hudební bůh, a tak jsem úplně rozuměla pocitům Jana Šmída, s jakými vstupoval do jeho pracovny.
Když píšete knihu o hudebním skladateli, bylo by dobré rozumět hudbě. Autor hned zkraje přiznává, že hudbě moc nerozumí. Jeho jedinou kvalifikací pro napsání Morriconeho životopisu byl zřejmě fakt, že má Morriconeho rád a osobně jej potkal. Budiž.
Přestože jde o výpravnou publikaci na kvalitním papíře s pěknými fotkami, samotný text působí jako rozšířený článek pro časopis typu Květy (nebo možná Reflex, abych nebyl tak zlý). Zábavné historky z natáčení, klouzání po povrchu, žoviální nebo nekriticky obdivný tón, disproporční zaměření především na ty nejslavnější filmy (cca polovina knihy pojednává o Leoneho westernech), matoucí struktura textu (od 48 hodin v Paříži skok k Vatelovi, pak návrat v čase k Misi), snaha nafouknout text každou nalezenou informaci (třístránkový popis mistrovy pracovny, OK), byť se třeba nijak netýká Morriconeho, ale pouze herce hrajícího ve filmu, k němuž složil hudbu.
Text je to sice docela čtivě napsaný, zvlášť během závěrečného osobního setkání, které je zdaleka nejhodnotnější částí knihy (možná by stačilo publikovat v nějakém časopise jenom tu), bez markantních faktických nepřesností (byť Morricone opravdu nesložil hudbu k více než 500 filmům - na IMDb jsou totiž uvedeny i seriály, minisérie nebo dokumenty, přičemž mnohdy šlo o použití dřívější skladby), ale o Morriconem, jeho hudbě a způsobu, jakým ji skládá, se toho dozvíte strašně málo, méně než třeba z Dějin filmové hudby, které mu věnují nesrovnatelně menší prostor.
Kdyby se kniha jmenovala třeba "Deníček z cest po místech, kde se točily filmy, ke kterým složil hudbu můj nejoblíbenější hudební skladatel Ennio Morricone", přidal bych jednu hvězdičku za upřímnost.
Ennio Morricone a jeho filmový svět není špatná kniha, ale současně není za a) životopis, za b) o životě Morriconeho v takovém rozsahu, jak přebal působí, za c) výjimečná kniha. Jde spíše o cestopis rozdělený do dvou sfér - cesta za Morriconem a pocity z něj a povídání o jeho práci. První část je zajímavá, ale zabírá až moc velkou část kníhy. Část o jeho práci je bohužel prvoplánově zaměřená v podstatě na Morriconeho spolupráci s Leonem. To není špatné, ale Morriconeho tvorba je mnohem komplexnější, jeho život zajímavější a kniha ho nereflektuje. Ano, Leone byl zásadní pro Morriconeho, ale textů o jejich spolupráci i o Leonem (a o Tenkrát na západě) je opravdu příliš. Kdyby se to celé jmenovalo "Morricone a já" sedělo by to mnohem více, takhle je to opravdu matoucí. K dobru knihy však patří provedení, množství fotek (i když se někdy fotky opakují a nemají příliš význam vůči textu) a čtivost.
Kdo by neznal jeho melodie. A kdo by se chtěl navíc dozvědět i něco o jejich autorovi, ten tuto knížku uvítá. Dozvěděl jsem se opravdu plno zajímavých maličkostí, které jsem jinde nevyčetl. A jako muzikant amatér jsem ocenil odbornější pasáže, byť jich mnoho není (vlastně jen ty, kde mluví Morricone :) Jediná výtka - kniha mohla být klidně obsažnější.
Kniha stojí 341 Kč, ale jestli stojí ZA 341 Kč, toť otázka. Spíš ne. Šmídův tematický rozptyl dosavadní tvorby, aniž bych zpochybňoval jeho pisatelské schopnosti, zkrátka se zbrusu novým námětem - hudební skladatel, vydavatelsky načasovaným zrovna před jeho loňským koncertem, nejde dohromady.
Fanoušek-reportér Jan Šmíd, dlouholetý zpravodaj Českého rozhlasu, »je také autorem několika knih, především o Francii. Knížky jako Obrázky z Provence, Obrázky z Normandie nebo Obrázky z Bretaně si našly početnou řadu fanoušků«, píše se v nějakém jeho medailonku. Budiž, zkušený publicista a novinář možná, ale více na mapě geografické nežli hudební. Nepůsobí důvěryhodně, spíše účelově, když se svezl na vlně popularity skladatele opětovně zvýšené jeho očekávanou přítomností v ČR a svou fascinaci jeho tvorbou pohotově přetavil do honosně vypravené, obsahově poněkud plytké obrázkové knížky. A ta vyšla zrovínka měsíc před vystoupením, to je vzácná shoda okolností!
Původně jsem publikaci ani nechtěl, ale pak jsem se k ní přínosem »ježíšků« zasvěcených do mého zaujetí filmovou hudbou dostal a dočetl - no, spíše doprohlížel, protože je opravdu nastavovaná tunou fotek, z nichž jen pár má jakousi dokumentační hodnotu - zrovínka měsíc před další mistrovou přítomností v ČR. A ejhle, co se hned na str. 39 nedozvídám! Ennio Morricone se narodil v roce 1938. Je vidět, že ho autor skutečně bezmezně obdivuje, že se s ním osobně setkal, přičemž maestro vypadá tak dobře a srší takovou vitalitou, že mu rázem hádal o deset let míň. A jak moc jsou teprve přibarvené ty ostatní zkazky ze života, které tak snadno verifikovat nelze....? Inu, »zuřivý« reportér Šmíd, seznamte se.
Velice pěkná kniha, která je doslova nabitá informacemi ze světa filmu. K samotné osobnosti se dozvídáme dle mého soudu dosti. Co se mi zejména líbilo – byla autorova zaujatost. Nadšení, které jsme mohli cítit v každé větě a přitom nebylo násilné, afektované a podbízivé. Jakoby kniha vznikla prostě jen z čiré životní radosti jednoho splněného přání a snu...
Přidávám se k ostatním a musím knihu pochválit. Velice oceňuji grafické provedení a bohatou zásobu informací (pravděpodobně díky zahraničním zdrojům). Přečetl jsem to jedním dechem, což myslím v pozitivním slova smyslu. Pravda - také mi trochu vadilo velmi časté odbíhání k Leonemu a dalším režisérům, nicméně si uvědomuji, že i to je nezbytné pro lepší vnímání souvislostí. U poslední kapitoly příjemně zamrazilo v zádech, velice emotivní. :) A některá slova Maestra by se daly tesat do kamene (o filmové hudbě). Parádní kniha!
Na tuto knihu jsem se velice těšila a musím říct, že nezklamala. Ještě než se mi dostala do rukou, věděla jsem, že to není až tak úplně kniha o maestrově životě, ale o jeho filmovém světě. O světě, na kterém se tak nesmazatelně podílel. O to víc mně v knize potěšily fotografie a hlavně ty z maestrovy pracovny, až závidím Janu Šmídovi, že se do ní mohl podívat. Kniha se příjemně četla, což je pro mně v tomto případě na škodu, protože jsem se najednou ocitla na konci knihy. Přála jsem si ještě pár stránek, možná i kapitol, navíc. A možná si i přeji, aby Jan Šmíd navštívil maestra ještě jednou a vydal pokračování této knihy.
A jak píše v komentáři bejan, tahle pocta Morriconemu se Janu Šmídovi povedla. S tím vřele souhlasím ;-)
https://www.youtube.com/watch?v=vp420cZZ0c4&;feature=share
Knížka krásně vypadá. Zdánlivě možná nedůležitý aspekt, ale první věc, která mě, čtenáře, ovlivní. A jelikož se jedná o knihu českého autora, je to o to milejší zjištění. Zprvu jsem byl z obsahu opravdu nadšený. Velice se mi líbil (a i po přečtení celé knihy líbí) autorův osobní a emočně zaujatý přístup (výborné jsou vlastní fotografie autora z autentických prostředí), který tak obohacuje některé "suše" životopisné části. V průběhu knížky jsem si uvědomil, že Jan Šmíd na můj vkus ale často odbíhá od tématu Morriconeho a filmové hudby a soustředí se až příliš na "historky z natáčení" a životopisy režisérů. Samozřejmě chápu, že pro celkový kontext vyprávění a sdělení je něco podobného nezbytné, nicméně na můj vkus toho bylo až příliš. Celkově se však jednalo o příjemné čtení a "user friendly" vhled do světa filmové hudby a jejího krále Ennia.
Tahle pocta mistru Morriconemu se Janu Šmídovi povedla. Je to příjemná kniha, která obohatí a potěší, ale nepoučuje a nenudí. A teď mě nerušte, poslouchám svůj milovaný soundtrack k filmu Misie...
Povinnost každého fandy filmové hudby potažmo mistra samotného.
Autor nás nezasype vodopády informací , ale vyvažuje to super fotodokumentací a fakt , že s mistrem hovořil z očí do očí u něj doma.
A možná jediná původní česká kniha o skladateli filmové hudby , která u nás vyšla.
Doporučuji si k četbě pustit nějaký výběr mistrovi hudby a možná zažije podobný zážitek jako já. *****
Autorovy další knížky
| 1995 |  Jaromír Jágr - Vlastní životopis |
| 2001 | Jaromír Jágr: Z Kladna do Ameriky |
| 2001 | Obrázky z Provence |
| 1998 | Tenkrát v Americe - Ze zápisníku zahraničního zpravodaje v USA |
| 2005 | Obrázky z Paříže |
Knihu jsem přečetla s chutí a nejen, že jsem se dověděla hodně zajímavého o jednom z nejlepších skladatelů filmové hudby, ale také jsem si doplnila své "filmové" znalosti. Určitě si některé z filmů, které jsou zde uvedeny, a které jsem ještě neviděla, někde seženu. Hlavně bych moc ráda viděla film Bio ráj s P. Noiretem, který patří k mým oblíbeným hercům. Takže, pokud jste nejen čtenář, ale také filmový fanoušek, určitě po této knize sáhněte, nebudete litovat.