Případ lidumilné levačky

11.04.2021

Za mě lepší než první díl. Kniha se čte dobře, je svižná a má skvělou atmosféru. Moc mě bavil konec a celé rozuzlení knihy.
4,5/5⭐

10.03.2021

Kniha se mi moc líbila, je velmi čtivá a za mě lepší než první díl ❤️
4/5⭐

06.02.2021

Skvělé! Druhý díl byl pro mne o dost lepší, než první. Od začátku jsem se nenudila a vydrželo mi to až do konce. Škoda, že není pokračování...

07.12.2020

Povedená knížka, ale slabší než první díl.

17.04.2015

1.díl mě nebavil ,ale tenhle je super,konečně nějaká holka, co srazila hřebínek arogantnímu Holmesovi.

06.07.2014

Velice povedená kniha, dost jsem se pobavila.

09.05.2012

Slabší než první díl. Ne nějak dramaticky, ale znatelně. Fascinace z toho, že Sherlock Holmes má mladší a bystřejší sestřičku, již pomalu vyprchává - a kromě tohoto faktu se v druhém případu neobjevilo nic, čím by se milovník bizarností mohl opájet.

Dokonce mám dojem, že jsem stál - ó milosrdná hrůzo! - tváří v tvář autorské lenosti. Víte, neměl bych naprosto nic proti tomu, kdyby Enola své slavnější bratry přelstila díky nějakým hodně promyšleným a důvtipným trikům. Naopak, byl bych tomu rád, dokonce bych se určitě smál, až bych se za srst na břiše tlamou popadal, a cizopasníky z oněch míst si tak vybíral. Autorka si naneštěstí rozhodlat ulehčit práci a místo vymýšlení nějakých skutečně brilantních nápadů, který by se v hlavě slečny Enoly mohly vylíhnout, prostě udělala z Velkého detektiva strašlivého prosťáčka. Ani nemůžu říci "prosťáčka od koz", protože kozy by pod takovým vedením odmítaly žrát trávu. Ano, uvědomuji si, že Případ lidumilné levačky je kniha pro mládež. Ale i děti bychom měli spíše přeceňovat než podceňovat. Je to myslím nejlepší způsob, jak z nich vychovat budoucí génie (jiný způsob je nacpat je do lahví, ale o tom si povíme jindy).

Příběh knihy se celou dobu pohybuje přesně na hraně mezi vcelku přijatelnou logikou a za kadeře přitaženými konstrukcemi. Dost pozoruhodný kejklířský kousek, že? Inu, provazochodectví. Každopádně musím ocenit, že zde nejde o vraždu, jak tomu bývá ve většině detektivek. Obor mordýřství je už natolik literárně vymačkán, že by vyžadoval skutečného umělce, aby ze sebe vydal několik dalších kapek oné mystické šťávičky, kterou my čtenářové tak rádi mlsáme.

Snad i proto držel Případ lidumilné levačky víceméně celou dobu moji pozornost, i když jsem nad ním občas trochu kroutil hlavou. Čtivost každopádně upřít nemohu, i kdybych byl ten nejkrutější démon z pekelných sfér literární kritiky. Pobavily mě občasné Enoliny úvahy nad demokracií nebo Kapitálem. Roztomilost sama. Škoda jen, že těchhle momentů se v knize našlo tak málo. Kdyby jich bylo víc, možná bych místo silných dvou hvězdiček hodnotil slabými třemi. Tak třeba u příštího případu, pokud u nás vyjde.