Enon
Paul Harding
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211357/bmid_enon-UEE-211357.jpg
4
67
67
Vypravěčem příběhu je muž středního věku, kterému zemřela dcera. Tuhle „lapidární“ informaci se dozvíme hned v úvodu: „Většina mužů v naší rodině po sobě zanechává vdovy a sirotky. Já jsem výjimka. Mou jedinou dceru Kate porazilo auto, když jela jednou odpoledne na kole z pláže.“ Bylo jí třináct. Rodiči to samozřejmě otřese. Natolik, že se rozejdou. Charles začne pít, cpe se prášky proti bolesti, ocitne se na ulici. Melancholie ho naprosto paralyzuje. Svůj čas tráví nicneděláním, pozorováním okolí a – vzpomínkami. Přese všechno cesta z naprostého dna nevede do pekel. Román je hlubokou a intimní meditací nad smyslem či koncem života – má neobyčejnou filmovou atmosféru a vnitřní sílu.... celý text
Přidat komentář
K této knize musí člověk dozrát, aby alespoň částečně pochopil podstatu Charlesova zármutku. Jeho forma oplakávání mrtvé dcery je velmi sebedestruktivní, až jsem někdy musela knihu odložit a chvilku si o ní popřemýšlet. Líbilo se mi to propojení vzpomínek Enon-Kate-dědeček, za mě to byly společně s Charlesovým hnípáním se sám v sobě ty nejlepší části. Méně nadšená jsem byla z těch "psycho" popisných pasáží. Rozhodně se nejedná o špatnou knihu, jen nejspíš není pro každého.
Bylo tam na můj vkus té lyriky a popisnosti tak moc, že jsem ani nedočetla...resp. znovu jsem se utvrdila v názoru na způsob tvorby amerických autorů. To,co je u Updikea obdivování hodné a chvalitebné, nepřekousnu u jeho méně nadaných kolegů.
Tento román popisuje velmi expresivní formou příběh muže, který se obtížně vyrovnává se smrtí své nezletilé dcery, která se stane obětí dopravní nehody. Autor nám tak dává nahlédnout do duše člověka, který ztrácí pevnou půdu pod nohama, přichází nejen o svou dceru, ale i manželku a svůj zal utapi v alkoholu a psychoaktivnich látkách. Ve snovych vizich prožívá opětovně shledání se svou dcerou. Toto dílo mě oslovilo spíše po stránce psychologické, i přes fakt, že prakticky postrádá dynamiku a vývoj lze předem odhadnout, zaujme především jedince, kteří se již ve svém životě konfrontovali se ztrátou blízké osoby. Může být zároveň i poselstvím, že i z této nelehké situace vede cesta k návratu do běžného života.
Ani nevím, jak bych začala.
Děj spočívá pouze ve vyprávění toho, jaký byl život, když Kate žila a co dělali společně. Na druhé straně je vyprávěn příběh, jak se ze smrti otec nemůže dostat a jak ničí sám sebe a znechucuje okolí. Ano, je to hrozná tragédie, když někomu zemře dcera, ale nemyslím si, že je správné řešení řešit to samotou, nestaráním se o sebe a drogami - omlouvám se na spoilerství.
Kniha byl určitě skvěle napsaná a zajímavá, nebo spíš mě zajímalo, jak kniha dopadne.
Rozhodně to není kniha, kterou bych si chtěla ještě někdy přečíst, ale také nelituji toho, že jsem po ní sáhla.
Mám z ní smíšené pocity a nedokážu říci, zda se mi líbila a či nikoli.
Enon. Hutný, ale čtivý román, nečekaně syrově truchlící záležitost. Zase mě vtáhlo, až vcuclo téma smrti, odchodu, ztráty. Ochromující pocit prázdnoty, touha zemřít a setkat se se svou milovanou dcerou Kate je to jediné, na co se po její smrti může Charlie soustředit. Rozpouští Kate ve svém nitru, do snů, do větru i země a s bolestí se obklopuje myšlenkami na ni. A je to opravdu sebezničující bezčasí, na jehož vrcholu sám zoufale touží po smrti... Zajímavost: Paul Harding je držitelem Pulitzerovy ceny za román Tuláci, která Charlieho generačně předchází, jeho dědeček je zde hlavní postavou.
Tak nevím...
Na jednu stranu silné srdcervoucí téma, na druhou nudné, zdlouhavé pasáže. Vzpomínky zde jistě hrají důležitou roli. Autor jejich prostřednictvím zdůrazňuje silnou vazbu mezi otcem a dcerou. Nemusely by ale být tak rozsáhlé. Vždy jsem při nich použil rychločtení a zpomalil zase až při popisu současného dění. Co mě na knize zajímalo, je truchlení, pocity úzkosti a dekadence osobnosti. A ne historie nějakého městečka Enon...
50%
Kdo by očekával příběh,bude zklamaný.
V knize se najdou lidé, kteří ztratili někoho moc blízkého, někoho kdo jim na tomto světě byl středobodem.
Ve vyprávění je tolik neštěstí, až se vám bude zdát neúměrné. Pocity, které Vás obejmou a nepustí, ale vy si nebudete jisti tím, zda chcete být ještě objímáni.
Děj je hodně vzpomínkový, ale nejsem si jistý, zda všechen duševní balast je přínosem ke kvalitě knihy.
Ve chvílích duševního deliria tremens se hlavní postava zdá být neuchopitelná. Vzdaluje se a vy ji vždy vidíte, až s příchodem reality, skutečna a současné bolesti.
Popisy jsou natolik autentické, až se vzdalují realitě.
Kniha je napsaná hezky, ale postrádá čtivost a energii.
Na konci nevíte, zda se radovat, či plakat...
Další Odeonka, která se dostala podle mě úplně neprávem do výprodejů... Ten námět, ty postavy a ty jejich pocity... Všechno jsem prožívala s nimi... Tahle Odeonky si zaslouží nebýt zapomenutá... V mé knihovně bude mít čestné místo a rozhodně za přečtení stojí!
Kniha truchlení. Po půlce knihy jsem měl potíže pochopit cestu pozůstalého. Tak dlouhou, sebetrýznivou. Autor na dějově minimalistické zápletce rozehrává popisy přírody, hledání kořenů a neustálé ohlížení se zpět. Chvílemi jsem měl trochu strach, zda knihu dočtu...
Lyrický a poetický popis osobní tragédie, kdy muž přišel o vlastní dítě... Hodně zvláštní čtení, určitě si najde svůj okruh čtenářů.
Kniha je skvělá, i když trochu depresivní. Pěkně se to četlo. Ale na konci mne trochu mrzelo, že to mělo tak rychlý spád. Celou dobu jsem četla o tom jak hlavní hrdina prožívá osobní drama, jak se z toho nemůže dostat a pak na konci se jak mávnutím kouzelného proutku všechno rychle vyřešilo. Tak to v životě určitě nefunguje :)
I přes velmi smutné téma autor vykreslil výbornou atmosféru, řekla bych až poetickou, která se line celým příběhem. Když hlavnímu hrdinovi zemře třináctiletá dcera, jsme svědky postupného otcova úpadku, kdy se prolínají vzpomínky na dětství, na dceru a halucinační stavy, které časem převládají a zasunou do pozadí vše ostatní. Světlé úseky, kdy Kate ještě žila, se jemnou linkou střídají s temnými, kdy pro otce po její smrti, zdá se skončil svět.
Temný, smutný, melancholický, emocemi nabitý příběh o jednom velkém žalu, se kterým si, jak se zdá, Charles nedokáže poradit. Kdo má rád tenhle typ románů s popisem pocitů, myšlenek, přírody i obyčejných věcí, tak doporučuju.
Jedna z hodně dobrých scének je, když si jde Charles pro kafe.
Velmi nostalgická a smutná kniha. Jde o jakousi směs vzpomínek a halucinací, která je dobarvována poetickými popisy přírody a atmosféry. Kniha se mi líbila.
Charles truchlí, vzpomíná na lepší minulé a taky občas halucinuje. Je to pomalé a hodně lyrické. Sice mě to k přečtení Tuláků nenalákalo, ale celkově mám velmi dobré dojmy.