Entasis

05.01.2017

Takže si s dovolením půjčuji cizí text, protože myslím, že nic lepšího, co by tuto knihu a jeho autora takhle vystihlo rozhodně nevymyslím:
Fišmeisterova devátá sbírka má opět rysy jako sbírky předchozí: "je plachá, niterná, důvěrná a vstřícná k čistému vidění dětí a Božích bláznů" (J. E. Frič), umí vtáhnout čtenáře do svébytného autorova světa. Opět v ní a s ní přichází lyrik v epičnosti a epik v lyričnosti, opět se tu Miroslav Fišmeister projevuje jako autor drobných, leč pregnantně přesných poetických záseků, jako onen pověstný "virtuos hravého neklidu".

03.03.2015

Uvažoval jsem, proč právě ENTASIS, pojem známý a aplikovaný spíš v hodně staré architektuře. Naznačuje snad autor, že stejně jako sloužila v architektuře v podstatě k vytvoření optického klamu (a tím ošálení lidského oka), že i ty verše mají vytvářet jakési „ošálení mysli“ (protože i ta je náchylná k povrchnímu vnímání a tím k omylům)?
Možná i neobvyklé grafické zpracování, kniha je uvedena fotkou z rukou autora, svádí k úvaze, že všechno je možná jinak, než se na první pohled jeví. Je to oko (do básníkova světa okno),či achátová drúza nebo záběr mikrosvěta?
Těžko usuzovat. Jak známo, do konzervy člověk nevidí – tím spíš těžko vidět do hlavy člověka, navíc takového mága slov, kterým Mirek bezesporu je. Který dokáže na miniaturním prostoru vytvářet ze slov obroušených až na dřeň obrazy
„Chmurovnadá, abstraktního pěvce,
lyra pro internované bohy,
višňové texty,…“
které si čtenář může promítat v mysli, jakkoliv se mu zlíbí. Záleží jen na něm, na jeho schopnosti imaginace – musí se předem smířit s tím, že bude za autorem jen škobrtat a pokulhávat. Na druhou stranu ale báseň x-krát čtená, je s to vytvořit x rozdílných pocitů a vjemů, aby se čtenář s autorem mohl říci třeba, že
„….Na oky posetém
okraji světa
jsem si vystoupení z řady
nikdy nepředstavoval jinak
než jako krok KUPŘEDU,“
a nebo přemítat, kdože to
„za očima má koláže
a za nimi pláče dítě…“
aby s údivem zjistil, že se také občas nevejde do svých kostí. Nejspíš by se o té stovce stránek dalo povídat ještě dlouho. Co je podle mne podstatné – autor odvedl svoji tradiční práci, jeho verše neztrácejí s množstvím svou stále novou a novou obrazotvornost, je to Mirek mimořádně hravý jak s náměty, tak i se slovy a teď je na čtenáři, aby se nechal unášet do kouzelného světa fantazie.
A kdokoliv tuhle knížku otevře, najde úplně jiné a jinak vnímané verše, kdokoliv by o knize něco napsal, napíše nejspíš úplně jiný text. A v tom je ta krása poezie.

24.02.2015

Na zemi ležící žlutá kulička
vysunula nožičky -
slunce!
(M. Fišmeister)

Pro mne Alenka v říši divů, ale i ona by se musela nadechnout.....