Entopolagurace
Tomáš Taufer
Kniha nás zavádí do daleké budoucnosti za 40 000 let. Za tu dobu, jak sami zjistíme, se toho událo mnoho. Avšak nejdůležitější událostí, za celou tu dobu, bylo sestavení proslulých rovnic tamějšího fyzika Timiho Gureliho. Až nyní, po čtyřiceti tisících letech, se fyzikům konečně podařilo jeho rovnice plně rozluštit a pochopit tak, jaké jevy primárně popisovaly. K překvapení samotných fyziků rovnice dokazovaly existenci čtvrtého prostorového rozměru, který lze využít pro okamžitý přesun. Teleport – jak jej známe ze sci-fi filmů a knížek – se tak stal skutečností. Příběh se odehrává na pozadí prvního pokusného teleportu, který má zajistit, aby se teleport stal do budoucna samozřejmostí každého občana Concordie.... celý text
Přidat komentář
Já nemám nic proti lásce k žánru, ale i spisovatelské řemeslo má svoje pravidla. A není to jen stylistika nebo nutnost talentu. Alfou a omegou by měla být dějová osa, která má začátek, prostředek i závěr. Tomáš Taufer sice čtenáře nakrásně zasvětí do historie lidské populace od teď až za čtyřicet tisíc let, pořád to však neznamená, že má vyhráno. Zápletka se mu totiž tříští pod tíhou nápadů, jež střídá čistě podle toho, jak mu přijdou pod ruku, přičemž ne vždy jeden souvisí s druhým. Ponechme teď stranou, že ten obrovský skok v čase se na evoluci našeho druhu příliš nepodepíše, či že hrdinové mají tendence odkazovat se na současné trendy ve filmu či literatuře. Co mi vadilo mnohem víc, bylo, jakým způsobem vývoj událostí namátkově gradoval, aby pak znenadání skončil bez náležitého vyvrcholení (opomenu-li tedy debatu na téma, zdali je důležitější věda, nebo lidské štěstí). Jako kdyby vše dosud odvyprávěné pozbylo na důležitosti, protože pisatel už hlavní myšlenku sdělil. Trochu mrzké.
Vzdala jsem to... audiokniha téměr neposlouchatelná, další "ňák" bych nesnesla. A obávám se, že ani v tištěné podobě by to nebylo o mnoho lepší.
Další variace na téma "na konci vesmíru jsme se setkali s neznámým jevem, který prověřil naše lidství a udělal nás lepšími". Obsahuje větší množství jazykových chyb, což je pravděpodobně selhání vydavatele. Kniha se ke mě dostala proto, že Audiolibrix přidává její audioverzi k nákupu zdarma. Čtoucí Ondřej Jiráček tomu svým téměř amatérským výkonem bohužel spíš ublížil.
Pěkné svižné místy vtipné scifi, se kterým bez zbytečných cavyků dokráčíte z intergalaktického baru až k samotnému bohu.
Negativem je větší množství postav, ve kterém jsem se chvílemi ztrácel.
Knihu mohu doporučit a těším se na další dílo autora, se kterým se určitě posune zase o kousek vpřed :-)
Autorovy další knížky
2018 | Entopolagurace |
2017 | Nebojme se práce aneb Příručka líného kolegy |
2019 | Merikula |
2018 | Cyklus povídek Lo-Kra (Svazek #1) |
2017 | Povídky budoucnosti? |
V roce 40 tisíc lidé zřejmě přestali používat polovinu mozku, jinak si většinu knihy nedokážu vysvětlit. Chovají se totiž nesmyslně, hloupě mluví, ví málo* a ještě se tím chlubí. Vědci/správci/autoři teleportu, který navždy změní celou galaxii, například neznají hlavního zkušebního letce (který je slavný vědec). On sám vlastně ani do poslední chvíle neví, čím a jak poputuje, není nijak hlídaný, opíjí se před důležitou misí a je neuvěřitelně lehkomyslný ("ta zkouška už je dnes? úplně bych zapomněl").
Posluchači audiobooku proto neustále naskakuje jedna otázka za druhou... Když zjistíte problém u největšího projektu v dějinách lidstva, budete ho chtít oznámit rychle, nebo půjdete pěšky, abyste to náhodou nestihli? V roce 40 000 neexistuje telefon/komunikátor/cokoli na rychlé předání informace? Opravdu by teleport fyzikálně fungoval takto na efekt a neuvěřitelně výběrově? Odkdy se vážou obvazy na hodinky? Když vám jako kapitánovi zemřou v posádce tři lidé a nevíte, kde jste (všude je tma, krev a kouř), rozhodnete v dramatickém projevu o dvou hodinách osobního volna a pak teprve naplánujete poradu? Opravdu na neznámém místě hned po 2 hodinách všichni svorně na ono setkání zapomenete? A to je teprve začátek. Přiznávám, že dál na to opravdu nemám...
Navíc, celé je to psané trochu moc na sílu, křečovitě a až floskulovitě. Například celý úvod nezní nijak moc logicky či uvěřitelně**. Když už si to člověk srovná s podobnými knihami, tato "omáčka" se dá přeci procpat do samotného příběhu, bez nutnosti to na začátku vyložit vše bez překvapení a postupného dávkování dramatičnosti. Navíc, budoucnost přeci nedělají jen neznámé termíny zmiňované bez kontextu, kterými se to v knize jen hemží, ale i chování lidí. Jak propastný je rozdíl mezi Entopolagurací a skvělou trilogií Vzpomínka na Zemi.
PS: Celému vyznění knihy rozhodně nepomohla ani interpretace, která je ve srovnání s dalšími nabízenými tituly na českém trhu slabší a zní nezkušeně.
* Jedinou výjimkou je podrobná znalost cca. 38 tisíc let starých filmu a seriálů, především Star Treku, Terminátora či variant Armaggedonu. Za 38 tisíc let se navíc očividně nijak extrémně nevyvinul jazyk a stále tak existují slovní spojení jako "španělská vesnice".
** Opravdu by se nějaké části Evropy pojmenovaly, a teď parafrázuji, Sněžné království nebo Zanedbatelný kousek? A to je jen taková drobná hloupost oproti jiným zvratům.