Epistola in carcere et vinculis

13.06.2016

Dočetla jsem téměř bez dechu a cítím se nesmírně obohaceně, zároveň však bylo čtení něčeho tak krásného a intimního doprovázeno z mé strany nutně pocitem svatokrádeže.....Oscara Wildea a jeho dílo miluji a obdivuji již od prvního čtenářského setkání (byl to, pokud se nepletu, Šťastný princ, ležela jsem jako malé dítě v nemocnici a tato knížka ukořistěná v tamní skromné knihovničce na mě zanechala nesmazatelný dojem), však teprve po přečtení této Epistoly a dalšího nádherného díla De profundis, v nichž jde Oscar takzvaně až na dřeň, poctivě a statečně se vyznává a bilancuje sám se sebou a se svým bolavým srdcem, naprosto nezastírá sám před sebou svou vlastní vinu a nezavírá oči před skutečností, jak mu někteří radili, naopak se snaží ze své zkušenosti vyjít nový a posílený, obrozený a lepší....tak tedy teprve po přečtení těchto děl mám pocit že mi bylo dovoleno ho lépe poznat, potvrdit si to, co člověk cítil v náznacích už před tím, ale teď to bylo zbaveno nánosu vší módnosti a poplatnosti společnosti, vší povrchnosti....že má co dočinění s nesmírně inteligentním, jedinečným a krásným člověkem, schopným promýšlet věci tak jako málokdo, s velkým srdcem a jemnou uměleckou duší, s člověkem, který nemá zapotřebí lhát sám sobě, ani ostatním, je unaven pokrytectvím a "morálkou"....Myslím, že je tato dvě díla jsou nutností pro každého, kdo chce poznat, kam Oscar Wilde dospěl, jako člověk a umělec, a že patří k tomu nejkrásnějšímu a nejživotnějšímu, co vůbec napsal.....Zajímalo by mě, zda se tato krásná Epistola vůbec adresáta dotkla, mám obavu, že nikoliv.....
Last but not least musím ocenit krásné úvahy o Ježíši Kristu, které se mne neskutečně dotkly, jelikož do velké míry souzní s mým vlastním náhledem na tuto osobnost.....