Epos o panáčkovi

22.08.2024

Takže je vcelku jasné, že Beznoska (aka Woldemort) se mým oblíbeným autorem nestane. Na vině je hlavně styl jeho psaní, resp. střídání stylů, střídání osoby a formy bez varování a mnoho vět je beze smyslu (přečetl jsem přes 500 knih různých úrovní náročnosti, takže si nemyslím, že chyba je ve mě), a celé je to takové nepřehledné, chaotické a co je nejhorší, jsou autorovy "speciální věty" které vyloženě tahají za oči. Tady je ukázka:

"Na stropě přerývaně dýchala modrá zářivka a rozčilovala mě svým...šept bzz šept bzzz šept.. pořád kolem dokola na bílém stropě přerývaně dýchala modrá zářivka."

Strašné. Tyhle "špeky" jsou taky na skoro každé stránce a jejich čtení mi způsobuje nepříjemný tlak v hlavě, jak se je můj přetížený procesor snaží zpracovat.

Autor si libuje v přirovnáních, nicméně jen některá "sednou". Většinou je to dost na sílu a moc příměry nesedí, napadá mě srovnání s klasickým "sedne jako zadek na hrnec", kde by Beznoska použil něco jako "hačne jako párový gluteus maximus na Tescomu vetší velikosti".

Postavy mluví nepřirozeně a nelogicky a snad na každé stránce mě napadne, proč ten, nebo onen blbec řekl zrovna tohle a takhle.

Přitom stačilo málo a mohla to být příjemná noir/cyberpunk detektivka.

Každý nemůže být Kulhánek, Žamboch, Kotleta nebo Kopřiva, že..

Spíš se divím, že mu to nakladatel vzal a vydal. Takový přetlak nových autorů a zajímavých děl a mě by zajímalo, co nakladatele vedlo k tomu, že mezi nimi vybral právě tohle..

11.06.2023

Nepřehledné a moc překotné. Pěkných pár kapitol mi trvalo, než mi doklaplo, že je to vyprávěné z hlediska dvou postav... a na konci si čtenář nemůže být jistý ani tím. A na můj vkus - i na brak moc zbytečných obětí.
Nu což... dám ji do vlakových knih, třeba se někomu hodí.

28.10.2020

ke knížce jsem se dostal víceméně náhodou a moc se mi líbila. naprosto chápu zdejší výtky, že při první změně postavy vypravěče (je to psáno ich formou) má člověk pocit, že něco nepochopil a nebo další kapitola popisuje minulost/budoucnost, nicméně během pár stránek to člověku dojde. asi to mohlo být lépe rozlišené, ale když se od tohoto problému odpoutám, kniha byla skvělá a přesně mi sedla. dobré nápady, na nic si nehrála, čistá zábava, zajímavý příběh i svět. kdo má rád akční brak (toto slovo nemyslím zle), tomu doporučuju, ale ostatní by měli sáhnout po jiné knize

15.04.2020

Na brakový žánr docela těžce čitelné. Přišlo mi, jak kdyby se autor chtěl stylizovat v Kotletově stylu, ale zároveň být trochu osobitý. Jak jinak. Nicméně mi v knize chyběla patřičná drsnost, zábavnost a hlavně přehlednost. Přiznám se, že až po několika kapitolách mi došlo, že spisovatel píše příběh z pohledu dvou osob. Nedokázal jsem to ze začátku rozlišit a všiml jsem si ve zdejších komentářích, že jsem nebyl jediný. Jinak by ten námět špatný nebyl. Stačilo by ale, aby o sobě postavy více mluvily a hlavně, aby od sebe byly výrazněji odlišné. Takhle jsem měl co dělat, abych se v tom vyznal a právě ta nepřehlednost následně vyvolala určitý nechutenství, během kterého jsem se do knihy musel přemáhat. Škoda, myslím si, že Jaroslav Beznoska má na to psát čtivé romány. Tak snad příště...:-)

10.01.2020

Kniha se mi do ruky dostala v podstatě náhodou, ale musím říct, že ač nejsem vůbec fanouškem tohoto žánru, přišla mi dokonale akční, poutavá, strhující, místy i humorná – což jsem u tohoto žánru ani neočekávala. Sice jsem se občas ztratila v ději, ale po chvíli jsem se zase našla a pokračovala v příběhu s napětím, co se zase stane. Jediné, co bych knize vytkla, je příliš komplikovaný jazyk v některých pasážích a pár až úchylných zbytečností, bez kterých by se příběh dokázal podle mého názoru úplně klidně obejít. Kniha jako celek se mi však líbila a mohu ji jedině doporučit.

nedočteno.... co to jako kua bylo? asi někdo opravdu experimentoval s lsd, ale já sem to teda fakt nebyla.... tolik zmatku - ať už v postavách (proč není vyprávění dvou hlavních postav odlišeno aspoň graficky?) nebo v ději - dává v celku to, co tu někdo příhodně nazval galimatiášem....

07.07.2018

Tak tohle se opravdu nepovedlo. Absolutně jsem se ztrácela, příběh mi nedával smysl, nelíbil se mi.

23.02.2017

Autor se snaží děj podávat až příliš složitým jazykem. V každé druhé větě je nějaké přirovnání, které ve spoustě případů ani nedává smysl. Toto neustále odvádělo mou pozornost od příběhu k přemýšlení nad formou ve smyslu "Jak tohle kruci myslel?". Příběh samotný není nijak složitý, což jsem ostatně od této knihy ani nečekal. Co mi v knize vyloženě chybělo byl alespoň nějaký humor. Pokud tam nějaký byl, dokázal se mi zdatně vyhnout. Myslím, že na brakový akční příběh se kniha celkově bere až příliš vážně.

28.01.2017

Epos o panáčkovi je nabitý akcí, pořád se v něm něco děje. Text je psaný stylem, který vás strhne svým tempem do dravé řeky příběhu a už vás nepustí. Háže s vámi, drhne s vámi o dno a nakonec vás vyvrhne na břehu vycucnuté a s mírně vykuleným výrazem. Čtenář se tak cítí v centru dění, na druhou stranu mě ten řízený chaos nechával chvilkami v naprostém zmatku - především, co se začátku kapitol týkalo. Protože oba hlavní hrdinové - Erben i Vágner jsou si charakterově a výrazově velmi podobní, což byl ale podle všeho autorův záměr - občas mi trvalo jednu dvě věty, než jsem si s novou kapitolou uvědomila, kdo ji vypráví. Také přechod z jedné střílečky do druhé - a pak velmi rychle do třetí a další - mě už pak přišel dost stereotypní, stejně jako bezmezný Vágnerův obdiv k jeho nádherným rytířům.

A co si podle mě mohl autor určitě odpustit, byla panáčková chvilková úchylnost v kokainové místnosti. Přišlo mi to zbytečné a jaksi bezúčelné pro příběh.