Erik
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 9. díl >
Erik je jediný démonologický hacker na Plochozemi. Škoda, že mu to veľmi nejde. Nechce veľa, má len tri želania. Bežné drobnosti – nesmrteľnosť, svetovládu a najkrajšiu ženu sveta. Každý uzná, že je to štandard. Lenže potom namiesto poslušného démona vyvolá z hĺbok podsvetia Vetroplaša, pravdepodobne najneschopnejšieho čarodejníka vo vesmíre, a s ním nevyhnutne aj najvzdorovitejší a najzúrivejší exemplár z výbavy cestovateľa – Batožinu. Spolu s nimi sa vydá na divokú jazdu priestorom a časom a postupne oľutuje nielen svoje tri želania, ale aj tú prostú skutočnosť, že sa vôbec narodil.... celý text
Přidat komentář
Přiznám se, že jsem četl zatím jen pár knih ze světa Úžasná Zeměplocha. Některé části byly lepší, některé lehce průměrné (občas mi trvalo se pořádně začíst), ale Erik mě zaujal hned od začátku a bavil po celou dobu. Je však pravda, že se jedná o kratší román Terryho Pratchetta. Čaroděj Mrakoplaš je velmi zábavná postavička a ve svých výstupech úžasně perlil:o)). Slabších 5 hvězd.
Čtu Zeměplochu podle pořadí, v jakém byla u nás vydávána, takže to bylo už docela dávno, co jsem se naposledy "viděla" s Mrakoplašem (a jeho Zavazadlem). Setkání to bylo vskutku příjemné, ačkoliv Erik mi trochu lezl na nervy. Kniha byla tenčí, než je obvyklé, což vedlo k tomu, že i příběh byl méně zamotaný, ale i méně šílený než obvykle.
Mrakoplaš, chudák, musí zase někam cestovat. Ale je fajn, že se vrátil z... Za mě povedené.
Tohle mě moc neoslovilo. Erik mi přišel jako postavička naprosto nezajímavá, protivnej rozmazlenej kverulant, jehož jediným přínosem je, že dostal zpět Mrakoplaše. Od návratu Mrakoplaše jsem si ale slibovala víc. Takže ok, máme ho zpět... akorát, že se děje pořád to samé. Někdo něco chce, Mrakoplaš plaší a stále prchá a Zavazadlo je mu v patách. Nějak mám pocit nastavované kaše / opakovaného vtipu. Dokonce jsem zvažovala, že dám poprvé Zeměploše dvojku. Pač návštěva u jakožeAztéků a Trojanů s Řeky byla fakt jaksi vyčpělá, nic moc nového ani překvapivého. Zamotá se to, zkomplikuje se to, velký ohrožení... a zachrání to velkolepý příchod Z.
Až to peklo to zlepšilo. Uznávám, myšlenka pekla jakožto místa děsivého tím, že tam je příšerná nuda, ta je zajímavá. Byrokratické peklo mě konečně obměkčilo a přimělo mě dát aspoň průměr.
Jo, možná to trochu bylo i tou divně načtenou audioknihou, jak píše RyonMathrin níže. Ale na druhou stranu - dobrou Zeměplochu ani sebeblbější projev nezkazí, tak jsem to měla třeba se Sekáčem. Prostě tohle mi nesedlo.
Na Erika jsem se velice těšil, ale nakonec jsem byl trochu zklamán. Mám za to, že to je hlavně z důvodu nahrávky audioknihy, kterou se mi jinak nepodařilo sehnat (evidentně namluvil jen jakýsi nadšenec, bohužel s vadou řeči a přes slyšitelnou snahu monotónním projevem).
Opět Mrakoplaš, myslící hruškovník atd. a nekonečné variace a parodie na dané téma, které je tentokrát démonologie. I mladý démonolog je skvěle vymyšlen. Určitě stojí za přečtení, zejména pro všechny milovníky Pratchetta, na nejvyšších stupních mého žebříčku se ovšem neumístí.
Kniha je velmi krátká, ale pobavila dostatečně. Hlavně ten průšvih s Trojským koněm. No jo Mrakoplaš.
Ešteže si úbohý Erik neželal stať sa ministrom. Mohol skončiť ako bonsaj. A oproti tomu je i peklo rajom :D.
Prečetovky sú, aj nie sú oddychovou literatúrou. Tento diel ale oddychovkou je. V rámci celej Zemeplochy, či mimo nej. Ak sa však chcete dozvedieť, čo je to naozaj peklo, tu to zistíte. Fakt, nerobím si srandu...
Neředěný Pratchett v nejlepší formě.
Pět hvězdiček dávám až při druhém čtení. Asi jsem musel dospět a nebo si přečíst pozdější jeho díla, abych si začal vážit nenatahovaného příběhu který si udržuje nějaké tempo a hlavně míří vpřed.
Příběh je vlastně kratičkou anekdotou o tom, co se stane, když se člověku splní tři přání tak, jak je vyslovil. Oproti jiným knihám pana Pratchetta je to sice poněkud slabší kousek, ale stejně občas skvěle zaperlí. (Např. byrokratické peklo bylo tak trefné, že už to snad ani nebylo vtipné.)
---
"Ankh-Morpork nikdy nedobyl žádný nepřítel. Abychom si rozumněli, technicky ano, a to často, a město přivítalo barbary rozhazující plnými hrstmi, ale ta divoká cháska pravidelně po několika dnech s úžasem zjistila, že jejich koně už jim nepatří, a během několika měsíců se z nich stala jen další menšinová národnostní skupina s vlastními graffiti a obchůdky specializovaných potravin."
Příjemná jednohubka. Když je člověk namlsaný vrcholnými kusy jako Soudné sestry nebo Stráže! Stráže!, může být z Erika malinko zklamaný. Ale předpokládám, že i sám Pratchett tenhle příběh bral jako nádech před dalším arcidílem. Vlastně tomu nechybí nic než pár stránek navíc a tím pádem trochu košatější děj. Peklo založené na byrokratické akurátnosti bylo ovšem lahůdkové.
Poslouchal jsem jako audioknihu. Zatím asi nejslabší díl, ne příběhem, ale podáním. Dost často jsem se nudil a zjistil, že občas vůbec nevnímám. Příběh se mi líbil, Mrakoplaš se vykreslil jako normální chlap a bylo tu minimum odboček od hlavní linky. Ale to podání, nevím, Pratchett to umí mnohem líp. No aspoň na pár dní si dám od Zeměplochy oraz.
Tenhle román je tím nejkratším ze série Zeměplocha a odpovídá to i obsahu, kde nemusíte příliš přemýšlet nad dějem a jen se bavit. Vyšla u nás i ilustrovaná verze, která potěší každého, komu se líbí obálky Jacka Kirbyho.
Po delší přestávce, kdy se rozjely jednotlivé série o Smrťovi (Mort), Čarodějkách (Soudné sestry) a Hlídce (Stráže! Stráže!) se Pratchett opět krátce vrací ke svému prvnímu (anti)hrdinovi Mrakoplašovi. Toho jsme naposledy viděli v Magickém prazdroji, kde opět zachránil Zeměplochu, ale ocitnul se v Podzemních rozměrech plné příšer. Díky souhře náhod (díky, Dámo) se Mrakoplaš opět dostane na svět, jen jiným způsobem, než by si přál. Tahle kniha je o tom, co vše by se mohlo pokazit, kdybyste vyslovili tři přání bez, toho, aniž byste se nad nimi zamysleli. Ne nadarmo se říká, že nejhorší, co se vám může stát, je, že se vaše přání skutečně naplní.
Pokud máte rádi Mrakoplaše, tak si tenhle krátký příběh užijte, protože bude trvat hezkých pár dílů, než se k němu zase Pratchett vrátí.
Do plného počtu hvěz mi chyběl nějaký jiný závěr. Kniha se čte dobře, chytí hned o začátku, ale ten konec není úplně ono, co jsem od této knihy čekala.
Knížky od Pratchetta čtu postupně a tento díl mě zatím bavil nejméně. Nedokázala jsem se pořádně začíst. O to víc se ale těším na další.
Mrakoplaš, který se vlivem předchozího příběhu o supermágovi dostal mimo běžný prostor, hledal cestu zpět. Do světa jej nakonec přivolal kluk jménem Erik, který se snažil přivolat nějakého démona. V tu chvíli se ale Mrakoplaš stal závislým na tomto démonologovi a musel jej poslouchat. Společně tak cestují různými místy Zeměplochy a nakonec se dostávají až do pekla.
Kniha je svým klasickým humorem dobrou oddechovkou, nicméně tentokrát mě tolik nezaujala.
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Nádherná drobotina. Několik jednohubek stavících na tom nejlepším, co máme na Pratchettovi rádi. Obecně známá historie a kulturní odkazy, propletené s humorem, nějakou tou filozofií i náboženstvím. A do toho parádní ilustrace Joshe Kirbyho...
Jak by vypadalo peklo, kdyby ho ovládali lidští byrokraté, z čeho vznikl život a jak to je s Velkým třeskem (nebo radši Velkým sykotem)? Jak mění mýty historii (parádní Mrakoplašův předek Lavaeolus a zápletka s nejkrásnější ženou světa*) a k čemu bylo Azték... tedy Tezumáncům vlastně to kolo?
Poznámka k českému vydání: Opravdu mě mrzí, že i když jde o ilustrované vydání pro fanoušky (a zeměplošské sběratele), vydavatelství Talpress si s ním nedalo více práce. Na jednom místě chybí polovina stránky textu a v knize je docela dost překlepů, z nichž jeden sériový mě tahal za oči po celou četbu. Náhodně po knize je totiž slovo Teď psáno s velkým T na začátku, jako by to mělo něco znamenat (jak se to mohlo stát?). Neznamená. A takto není psáno ani v anglickém, ani v prvním českém vydání. Zároveň, Kirbyho ilustrace jsou uprostřed dost necitlivě děleny natolik, že často mizí ústřední téma - hlava hada, Erik, "pozadí" koně... Určitě se to dalo udělat nějak citlivěji...
* „Ale já četl, že to je ta nejkrásnější žena -“
„Jo ták,“ pokýval hlavou seržant, „no když mrháš časem na čtení, místo abys -“
„Věc se má tak,“ vskočil mu rychle Mrakoplaš do řeči, „že tady se uplatňuje to, čemu se říká dramatická nezbytnost. Málokoho by napadlo vést válku kvůli - třeba - příjemné dámě středního věku, v příhodném osvětlení průměrně přitažlivé. Myslíš, že ano?“
Erik měl slzy na krajíčku.
„Ale píše se, že kvůli její tváři vyplulo tisíce lodí -“
„To je to, čemu se říká metafora,“ ušklíbl se Mrakoplaš.