Erik
Terry Pratchett
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 9. díl >
Erik je jediný démonologický hacker na Plochozemi. Škoda, že mu to veľmi nejde. Nechce veľa, má len tri želania. Bežné drobnosti – nesmrteľnosť, svetovládu a najkrajšiu ženu sveta. Každý uzná, že je to štandard. Lenže potom namiesto poslušného démona vyvolá z hĺbok podsvetia Vetroplaša, pravdepodobne najneschopnejšieho čarodejníka vo vesmíre, a s ním nevyhnutne aj najvzdorovitejší a najzúrivejší exemplár z výbavy cestovateľa – Batožinu. Spolu s nimi sa vydá na divokú jazdu priestorom a časom a postupne oľutuje nielen svoje tri želania, ale aj tú prostú skutočnosť, že sa vôbec narodil.... celý text
Přidat komentář
Erik, aneb co se jinam nevešlo. Terry Pratchett byl očividně v ráži a po minulé vynikající knize udržel laťku téměř stejně vysoko. Ani mi nevadilo že děj skáče od tématu k tématu. Bohužel příběh je useknutý a chybí mu pro autora typická hektická závěrečná pasáž. Jen sem tam jsem zalitoval, že některé nápady nebyly rozvinuty v plnohodnotném pokračování.
Kniha, ktorá hľadá odpovede na zásadné otázky ľudstva ako:
Čo bolo na počiatku? A prečo tam nebola majonéza? Kto sme? Kam smerujeme? A predovšetkým, odkiaľ sa sakra vzala tá nikam nepasujúca násadka od tyčového mixéra?
Z Mrakoplašovských príbehov je tento u mňa najlepší, najinakší a najkratší.
Kniha je skvělá, ač malinká, tak je napěchovaná humorem a zábavným příběhem. Znovu se setkáváme s Mrakoplašem, kterého příběhem doprovází malý „spratek“ Erik. Peklo i vše ostatní je tak krásně popsáno, že se nejde u knihy nebavit. Skvělá další kniha ze série.
Ani jsem nevěděla, jak mi Mrakoplaš a Zavazadlo chybí, dokud jsem si nepřečetla Erika. A jak jsem si to s nimi opět užila! U téhle knihy jsem se opět smála nahlas. Vynikající!
Myslím si, že Erika musel Pratchett psát jako oddechovku. A tím nemyslím oddechovku pro čtenáře, ale pro něj samotného. Pokud se nepletu, jde o nejkratší příběh ze Zeměplochy, po delší době se nám vrací Mrakoplaš a celá kniha je jen upravená faustovská legenda, která je napasovaná na náš zamilovaný fantasy svět. Napasovaná vtipně a zábavně, ale přeci jen je to trošku málo.
"Je zajímavé, že bohové Zeměplochy nikdy nestáli o to, soudit duše mrtvých, a tak se lidé dostanou do pekla jedině tehdy, když jsou do hloubi srdce přesvědčeni, že si takový trest zaslouží. Nemohou se ovšem dostat do pekla, pokud o něm nikdy v životě neslyšeli. To vysvětluje, proč je tak důležité střílet misionáře na potkání."
Asi to není úplná špička Pratchettovi tvorby, ale Mrakoplaš nemůže nikdy zklamat. Mám tu postavu rád :)
Tohle je jednoduše propadák. Ostatní knihy ze série jsou vtipné a zábavné. Tato má velmi trhaný děj. Musela jsem si to přečíst dvakrát abych tomu porozuměla.
Překvapují mě ta vysoká hodnocení, protože pro mě je Erik zatím největším zklamáním Zeměplochy. Příběh je za a) velmi stručný, (na což teď s knihami o Hlídce vůbec nejsem zvyklá, ale beru v potaz dobu vzniku knihy a ostatně, to by byl ten nejmenší problém,) za b) je příběh dost neucelený, skokovitý a za c) na mě působí dojmem jakési nepromyšlené rychlovky sepsané na koleni. U Terryho jsem zvyklá na jakousi rovnováhu - při absentujícím příběhu suplují vtipné hlášky a při měnším množství vtipných hlášek je o to propracovanější příběh. Tady jsem nenašla ani jedno, ani druhé, snad až na pár světlých momentů, které ale vyplynuly spíš z charakteristik jednotlivých postav. A takhle odbýt samotné peklo? Ne, to by nešlo...
"Poly chce suchárrek."
"Nejhorší peklo ... si dělají především sami lidé."
Zato to "opravdové" peklo s démony ... vůbec nevypadá tak, jak byste si představovali, ... je to ovšem důsledek toho, že démoni stejně jako mnozí lidé zapomínají rozlišovat mezi tělem a duší. Skutečnost je však taková, že existují
hranice toho, co můžete duši udělat, například do běla rozžhavenými kleštěmi. Každá alespoň trochu zlá nebo zkorumpovaná duše je totiž dost chytrá na to, aby si velmi rychle uvědomila, že protože nemá odpovídající tělo ani příslušná nervová zakončení, není vlastně žádný důvod, kromě obyčejné síly zvyku, proč by měla zažívat jakoukoliv strašlivou agonii. A tak ji nezažívá :-). Nakonec spolu s Erikem a Mrakoplašem zjistíte, že v pekle koneckonců nemusí být tak zle :-) ... za určitých okolností se návrat do reality všedního života může jevit jako ta horší varianta ... zvlášť pro Mrakoplaše, který měl vždycky dojem, že ty chvíle, kdy právě nebyl pronásledován, vězněn nebo bit, byly ty, kdy odněkud padal, a ty pády, přestože byly vždycky stejné a častokrát dlouhé, se nedaly v žádném případě popsat jako nudné ... a proto měl moc rád nudu, byla to jediná doba, na kterou se mohl s jakous takous pýchou a radostí ohlédnout ... a pak si uvědomil, proč je nuda tak strašlivě přitažlivá. Bylo to to skvělé vědomí, že někde kousek od vás, třeba právě za nejbližším rohem se odehrávají ošklivé věci, nebezpečné a plné dobrodružství, ale že vy s nimi prostě nemáte nic společného :-). Takže Mrakoplaš nespěchal, jenže peklo mu ukázalo, co to je nuda z nudy a tak se přeci jen rozhodl vrátit se, jenže jak? Samosebou, že to je Zavazadlo, které ho bude tahat z problémů :-) .... ovšem doporučuji dávat si na něj pozor, protože nelze žádnými slovy popsat zuřivost toho, kdo musel dvakrát proběhnout nekonečnem vesmíru, aby našel svého majitele, který není momentálně nic víc než ztracenou duší :-).
Zdálo se, že se tady nedá celkem nic dělat.
A TAK MOŽNÁ ŽE BY BYLO NAČASE JÍT DOMŮ, pomyslel si Smrť, který v příběhu samozřejmě nemůže chybět, proto se právě otočil, aby udělal, jak řek, ale v tom okamžiku uslyšel nesmírně slaboučký tón. Bylo to něco, co bylo ke zvuku v témže poměru, v jakém je foton ke světlu, tak nevýrazné, titěrné a nehlasné, že v hluku běžně fungujícího vesmíru by to zmizelo bez povšimnutí.
Byl to zvuk vzniku první základní částice hmoty :-). Smrť se tedy tiše přikradl k místu, odkud to vycházelo, a pozorně se na ně zadíval.
Ležela tam kancelářská sponka :-).
Pssst ... teď znáte tajemství Stvoření :-) ... samozřejmě, že Stvořitelé, co se týče konstruování vesmíru, občas dávají přednost metodě tzv. Velkého třesku, ale zato jindy preferují metodu Postupné konstrukce :-).
A tak se Smrť poněkud uvolnil. Teď totiž začne dlouhá předehra a ještě dlouho po ní se věci budou komplikovat :-) ... pak bude potřeba zjistit, jestli evoluce stojí za tu dřinu s vytvářením ploutví, křídel, nohou a bůhví čeho ještě. Jenže tak nebo tak, už se to nedalo zastavit. Proto jediné, co teď Smrť potřebuje, je trpělivost a té má až až. Už brzo se objeví živí tvorové, budou se vyvíjet jako šílení a pobíhat a smát se na novém slunci. Začnou být unavení. Začnou stárnout.
Smrť si sedl. On mohl počkat. Ve chvíli, kdy ho budou potřebovat, bude na místě :-).
Vesmír vznikl ... všechno co na tom bylo zajímavé se už odehrálo ... moc toho nezbývá ... přesto čtěte ... dozvíte se, jestli všechen ten kravál okolo toho ... nebyl nakonec zbytečný :-).
"Výborně. Jsem rád, že se to nakonec vyjasnilo. Stvořitel se nepřítomně rozhlédl kolem. Neviděli jste tady někde náhodou moji knihu, co? Mám dojem, že když to všechno začalo, měl jsem ji v ruce."
Je mi to ľúto, ale toto je prvá kniha, v ktorej som si s Terrym vôbec nepadol do noty. Celý čas som mal pocit, že sa jedná len o nafúknutú poviedku, ktorá mala jediný účel – ukázať ako sa Mrakoplaš dostal z Podzemných rozmerov. Žiadny solídnejší dej tu nie je a fakt, že sa všetko točí okolo Mrakoplaša – postavy, ktorá má biedny príbehový potenciál, lebo je to len sraľo, ktorého životným cieľom je zašiť sa niekam, kde je bezpečne – knihe tiež nijak nepomohlo. A zavazadlo sa mi už teda tiež dobre zajedá, lebo vždy je to len o tom ako vydesí (a potom podupe) všetko, kde sa objaví. Tentokrát som sa skrátka veľmi nepobavil... 5/10
Niečo kvíliace sa snaží predrať na náš svet a je to Mrakoplaš ktorého nakoniec z podzemných rozmerov vyvolá krpatý démonológ Erik, mysliac si že je to démon čo mu splní tri želania. Mrakoplaš obvykle nevyčaruje ani prd, ale v tejto situácii stačí len lusknúť prstami a realita aj čas sa krútia ako úhor čo zožral starý jogurt. Takže sa tu skáče z miesta na miesto a žiadne želanie podľa pekelných pravidiel nevychádza tak ako si to želatel želá. Epizóda s krvilačnými Tezumáncami v džungli aj kvázi Trójska vojna bavili, najlepší vtip z knihy bolo umiestnenie dverí na Trójskom koni ktoré tak presne vystihovalo situáciu hrdinov. Technoblábolenie o stvorení sveta mi potom prišlo všelijaké len nie vtipné a finále v byrokratickom pekle v ktorom sú duše mučené nudou... nudné! To že Zemeplošská obdoba Sizifa musí pri tlačení balvanu do kopca počúvať ako mu pekelník číta predpisy nepovažujem za Pratchettových top 10 miliónov nápadov. Ale zamatová revolúcia v pekle bola celkom úsmevná. Dve tretiny bola zábava, tá posledná vcelku o ničom, tak dávam tri.
Kam se hrabe Kulhánkovo peklo z Vyhlídky na věčnost na to Pratchettovo! Chudák Sisyfos! :-)))
A celkově moc chytrá a vtipná bombice... opět!
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Mrakoplaš v nové ani ne tak moc chtěné roli, jeho putování s Erikem za jeho nesplněnými sny. Zvláštní, že si každý cestovatel časem vzpomene na koňské dostihy...Výborné, peklo v moderní podobě pobavilo velmi.
A můžeme na Pohyblivé obrázky...